Dítě z předchozího vztahu. Pozitiva a negativa

@lenkaef Díky. mě to zajímá obecně 🙂 Neřeším naštěstí osobně žádnou takovou situaci 🙂

@bonavoxa jinak po zkušenostech...už bych do vztahu s chlapem co má dítě z předchozího vztahu už nikdy nešla.Ovšem to je jen má ne zrovna dobrá zkušenost.Hodně záleží na schopnostech a domluvě s bývalými manželi.Od toho se totiž odráží začátek nového vztahu.Pokud budou bývalý partneři dělat problémy a házet klacky pod nohy nemusí mít nový vztah dlouhého trvání.

@lenkaef To je pravda. Jsem spíš z druhé strany...od chlapa jsem utíkala i s dítětem. A to nejsem typ, co by se hned sebral a odešel. Tak jsem se zajímala, jaké bych měla šance na ,,trhu s láskou" jako matka s dítěte a jaké má šance on. naštěstí já mám tedy vyřešeno, takže jen čistě hypoteticky...

@bonavoxa Ahoj,tak Já jsem rozvedena a s a samozřejmne s závazkem, když sem začala se poohlížet po někom měla jsem jiste podmínky pro budoucího muže mych snu a jedna stech podmínek byla ze musí Mít deti aby sme si neměly co vyčítat ... jinak nynější přitel je v pohodě má deti a k mim dětem je taky super . Já sem si myslela,že to bude problém,ze žádný muž nebude milovat moje deti... , ale přitel my nedávno řekl ze v našich začátcích bral deti jako moji součást ,ale nic k nim necítil,až časem si je oblíbil zvikl a dneska ze už si nedokáže představit že by tu ne běhaly.... dneska ze muže upřímného říct že je má rad.

@bonavoxa Ono je to skutečně situace od situace. Můj případ - z předchozího manželství mám dceru, můj současný partner děti neměl, když jsme se poznali. Spolu máme v tuhle chvíli desetiměsíční dcerku. Z mé strany tohle soužití vyžaduje sakra velkej kus diplomacie, protože starší dcerka leze do puberty a můj partner zastává názor, že svého tátu má, takže do výchovy se motat nebude. Což je na jednu stranu fajn vůči mému ex, na druhou stranu je ale taky potřeba, aby se do té výchovy zapojil taktéž, protože dcera žije s námi.
Můj ex si našel partnerku s dcerou o dva roky starší, než je ta naše, ale moc často se s ní nevídá, neboť jeho partnerka bydlí jinde a jezdí za ním jen o víkendech, většinou bez dcery, zato s tou naší se tam potkává relativně často. Jak to tam mají se soužitím, to do detailu nevím, neptám se a vycházím jen z toho, co mi sdělí dcera.
Můj současný partner neřešil to, že už dceru mám, spíš mi připadá, že to řešila a řeší jeho matka, protože pro ni nejsem dost dobrá partie pro jejího synátora 😀.

@nonacek Tak to vypadá jako ideální model 🙂 Když se nedělají rozdíly.

@bonavoxa jo souhlasim,snažíme se je vychovávat stejně .... a snad to jednou ocení.

@somalicats Tak o tchyni bych mohla vyprávět. Pro některé není nikdo dost dobrý. Jinak ale chápu, že takové propletence jsou už velice složité...a taktéž bych apelovala na to, aby se nynější partner podílel na výchově.

@bonavoxa Také jsem odešla od chlapa s dítětem a k chlapovi co měl dítě z předchozího vztahu.
Z mé strany to nebyl problém,ale z jeho....bývalá manželka(už byl rozvedený,když jsme se poznali) dělala problémy.Dokud byl sám byla jakžtakž dobrá,ale co si našel ženskou...dělala zle.🙂
Ustáli jsme to i když jsem neměla daleko ke flusu jí do ksichtu.😀

@bonavoxa já bych šla do vztahu raději s čistím štítem.. ale láska si nevybírá. takže pokud bych se zamilovala do někoho s minulostí, asi bych to musela překousnout, nicméně je každopádně vždycky lepší " čistý šťít." 🙂

@bonavoxa Podle mě je hlavní problém u chlapa, kterej děti nemá a "vyžení" dítě ten, že se vlastně nenaučil s tím dítětem soužití odmalička. S tím mým jsme od dceřiných 8 let, takže on najednou přišel k dítěti, má ji rád, o tom žádná, ale je to vidět, že si kolikrát neví rady, co s problémem, kterej nastane. Teď díky tomu, že máme malou dcerku, začíná zjišťovat, co to rodičovství obnáší, a i když o sobě předtím vždycky tvrdil, že děti nechce, obzvlášť ty malé, protože si neumí představit, jak se k nim postavit, tak dneska je z něj téměř vzorný otec. Bohužel pro tu starší ale ještě nebyl ve fázi, kdy mu jeho "princezna" začne odmlouvat, protahovat obličej, myslet si, jak jsou rodiče nemožní..., takže s tímhle si prostě poradit moc neumí a má tendenci vše přehrávat na mě a na mého ex. Až doleze do puberty ta mladší, tak to taky pochopí, jenže to už bude starší s velkou pravděpodobností dávno z domu 😀.

Můj ex měl dítě z předchozího vztahu, brala jsem to celkem v pohodě, měla jsem jeho syna ráda, snažila se, aby on vycházel se mnou, a nebránila bych se ani střídavce, kdyby o ni tehdy ex usiloval. Nakonec to dopadlo tak, že můj exmanžel zopakoval svůj zažitý model a já zůstala sama s miminem, na střídavku jsem názor změnila obratem, jako bezdětná (a myslím, že i spousta matek si neumí představit tu bezmocnost, když má o "přízeň" svého dítěte "soupeřit" s jinou ženou) jsem si nikdy neuměla představit pocity druhé strany (tedy té matky) a po svých dosavadních zkušenostech bych si vztah s mužem, co má děti setsakra rozmýšlela.
Jako mladá a bezdětná bych do toho už určitě nešla, jako "stará", rozvedená a s dítětem asi pořád budu hodně opatrná a budu řešit, co vedlo k rozpadu rodiny mého případného nového přítele... A to nemluvím o tom, že s dítětem toho muže trávíte několik let svého života, čtete mu pohádky před spaním, vaříte obědy a večeře (jo, možná jen o víkendech ale i tak), prostě si k němu uděláte nějaký vztah a pak přijde řez, který si kolikrát ani nezvolíte vy a to dítě už nikdy neuvidíte.. takže tak.

@bonavoxa Tak já mám syna z předchozího vztahu.S nynejsim partnerem jsme spolu tři roky, on má také díte z předchoziho vztahu(dcerku skoro 8letou) a ted spolu máme 10měsíční holčičku.
Všechno v našem vztahu šlo od začátku tak nejak přirozeně, výlety, procházky, kina(at už s detmi nebo bez)Pak první dovča, druhá....Vztahy mezi námi všemi se navzájem dost upevnovaly a já začala mit dceru sveho přítele ráda.Přítel zase mého syna.Posud vše ok.Pak jsem otehotnela a my spolu teprve v tu chvili začali bydlet.A začal trošku "boj".Syn je hodný, chytrý...ale ke mě si dovoli kolikrát veci, co by nemel....a parter začal samozřejme do jeho chování štourat, že to by si v živote jeho dcera nedovolila, atd...Takže z toho plynuly nejaké hádky, kolikrát mi přišel parter nespravedlivý vuči malému a došlo to k tomu, že jsem byla v neustálem napětí a sledování, co se partner se synem baví.No...tato doba už přešla, já příteli jasně řekla svá stanoviska, co si přeju a nepřeju a že pokud uvidim, že se k malýmu nechová hezky, tak proste odejdu.Za tu dobu jsme se už sžili a ted je to řekla bych už zase hezké, parter mi pomáhá syna vychovávat, povídá si s ním, hraje fotbal...Já ale vím, že budu porad ve střehu, celý život asi už..A to i v případe, kdyby jsme se rozešli a já si pak našla se dvema detmi jiného partnera...zase bych proste byla ve strehu, jak se k nim ten dotyčný chová.Jinak tedy problémy se svými bývalými nemáme ani jeden, všichni jsme si našli nové partnery a na všem si všichni nejak domluvime.Jo a dcerku mého přítele máme jednou za 14dni na vikend, ale střídavka by mi nevadila..mám ji rada, je hodná.

Ahojky...Takže....Mám 8-mi letou dceru z předchozího vztahu...Když jsem se s jejím tatínkem rozcházela,byly jí asi dva měsíce.Takže si nic nepamatuje.Celý její život funguje tak,že prostě chodí ke svému tatínkovi-byť nepravidelně na víkendy.Tam žije tatínek,jeho žena a jejich dvojčátka.Brášky miluje a vždy se tam těší-stejně jako svého taťku a jeho ženu.A pak je tady "moje"domácnost,ona a můj manžel.S tím žiji od jejích tři let.Ona ho miluje,bere ho jako tatínka,i když mu tak neříká.Tráví s ním čas,když jsem v práci,dělá s ním úkoly,on ji vozí do kroužků,chodí na koncerty,vystoupení...Někdy jsme tam všichni-já,můj manžel,její pravý tatínek,jeho žena...A nikdy s tím není problém.Ona ví,že "pravý"taťka žije jinde s někým jiným,ale jako "tatínka",má mého manžela.S ním se mazlí,jemu povídá svá tajemství...Jejich vztah je neuvěřitelný a já ho nikdy nepřestanu obdivovat.Když jede někam pryč,vždy telefonuje se mnou a hned potom chce k telefonu i mého manžela.Nikdy jsme si s jejím biologickým otcem nedělali naschvály,vždy jsme se tolerovali...Když my potřebujeme hlídání,voláme jim a naopak.Malá nikdy necítila nátlak z jedné nebo z druhé strany....Myslím,že tak by to mělo být všude...

@bonavoxa já jsem z rozešlého vztahu. Otec mých dětí mi dělal neskutečné peklo. Po rozchodu začal véct válku mezi mnou přez děti. Tím se mezi nimi vztah hodně zhoršil, ztratili v něm důvěru, neměli u něj klidné zázemí. Po všech tahanicích po soudech, sociálce atd. Vše skončilo bez styku. Děti měli celou dobu velkou oporu, zázemí adůvěru v mém nynějším příteli. Mají ho moc rádi, říkají mu: nepraví tatínek. On je má taky moc rád, je k nim hodný, ale i je vychovává, děti z něj mají respet. Poslechnou,ale když se chtějí pomazlit jsou pomazleny. Je to vztah krasný, spokojený. Přitele rodina je bere jako vlastni bez rozdílu vlastních,ja v nich mám kus krásné šťastné rodiny. To rodina od otce za námi udělala tlustou čáru☹ . Míjíme se bez pozdravu. Takže je to o lidech.

My máme ve střídavé péči manželovy dvě děti (10 a12) a nyní čekáme miminko. Střídavou péči nedoporučuji, jelikož máma dětí a my máme každý jiné představy o výchově a např. Školních povinnostech. Pro mě jako dospělou to občas není jednoduché, žít jeden týden tak a druhý onak... A to žiji na stejném místě, natož pak děti, kteří domovy musí střídat- a s tím i pravidla apod. Jsou moc hodní, říkají mi maceška a vztahy máme v porovnání s jinými pěkné. Manžel je spravedlivý a všichni mají doma stejná práva. Jsme od sebe o 16 let a musím říct, že i když někdy (hlavně z počátku) to jednoduché nebylo, šla bych do takového vztahu znova- pokud by se jednalo o stejně kvalitního partnera jako mám teď... Je lehké děti z předchozích vztahů zavrhnout, někdy asi není snadné si k nim najít cestu, ale je třeba se na to dívat i očima dítěte... Třeba i oni si pro svého tátu se kterým žili tři roky sami přáli někoho " lepšího".... Vše má několik úhlů pohledu... Je třeba se naučit být nesobeckými a i nás to někam posune. I přes to, že to je někdy boj s vlastním egem... Miluju svého muže a i díky této zkušenosti vím, že ať se bude dít cokoli, tak i o naše děťátko se vždy postará a za to je pro mě muž s velkým M... Je třeba se na věci dívat pozitivně... Já sama jsem z úplné rodiny a nikdy jsem si nedokázala představit, že by se naši rozvedli, proto to ani žádnému dítěti nezávidím...

Já to můžu napsat ze své strany, jakožto dítěte rozvedených rodičů...naši se rozvedli když mi bylo, myslím, šest...mamka v té době už měla nového partnera, taťka vlastně měl taky už partnerku..ale myslím, že s podváděním začla mamka, ale to jsem samozřejmě nevnímala..musím říct, že se vše rozvodem zlepšilo, do té doby se často hádali a doma to byl někdy děs, tedy potom ke konci, vždycky ne, ale těch vzpomínek společných už moc nemám...každopádně přítel mamky byl o 7 let mladším, v té době měl snad tak 25 roků, nastěhoval se k nám...taťka bydlel v té době sám...hodně věcí si uvědomuju až teď, něco mi řekla mamka, něco jsem si domyslela...můj taťka nás s bráchou míval každé pondělí a co druhý víkend, v době, kdy my jsme byli pryč, tak mamka jezdila s přítelem na dovolené a tak...nás bral na dovolené zásadně taťka, mamku asi stahoval její přítel...k nám se ale choval hezky, o tom žádná, rozuměli jsme si s ním a nebyl žádný problém, to až jak člověk vyroste, hodně věcí si uvědomí zpětně...když bylo mamce 37, mě 15, tak porodili bráchu..a musím říct, že i když jsem ho milovala, tak mě mrzelo, jaký má mamka k němu vztah..mnohem lepší než ke mě nebo k bráchovi, takže sem tam jsem mu záviděla, že zažívá, co já jsem nezažila, ale to už je trochu jiné téma..no a taťka měl přítelkyni s jedináčkem, pak se k ní nastěhoval a jezdili jsme na dovolené i s nima a i na ty víkendy nebyl problém..ale zas nevím, jak to viděla ona, myslím, že asi sem tam nějaký problém mohl být, přece jen najednou měla na starosti tři děti místo jednoho...ale rozhodně jsem si jistá, že nikdy nebyl problém v tomhle...rodiče spolu komunikovali a komunikují skvěle, oslavy apod. jsou vždy s oběma rodiči, teď je to už snad 20 let, co nejsou spolu, takže si to už ani asi neuvědomují, že byli kdysi spolu a lidi někdy nechápou, že se spolu takhle baví...a nikdy nebyl vyloženě problém mezi jimi a jejich novými partnery...nebo aspoň jsme to nikdy nepocítili, že by tam něco nefungovalo a my jako děti byli přítěž...myslím, že mamka byla ráda, že se nás na víkend zbavila a že se postará jiná 😀 je to hnusné, ale mamka byla trošku pitomá a teď si to vyčítá, že se věnovala více novému příteli než nám, naštěstí taťka nám to vynahrazoval...no a u toho přítele od mamky, určitě nás nebral jako své děti, ale asi to chce kus odvahy, jít do vztahu s ženou starší a se dvěmi dětmi, ale tam byl trochu komplex z vlastní matky a hledal nějakou, cos e o něj bude starat...což mamka pochopila až když si s ním udělala dítě, takže to nevyhrála, teď už spolu jen žijí, ale jako partneři ne..z přítele se vyklubal docela debil v určitých věcech, tak si to bohužel teď obsrává, protože s taťkou nebyl po rozvodu problém a s ním se vyloženě nedá domluvit, dělá ji naschvály...no a taťka má přítelkyni už taky jinou, ta má tři děti a to už jsem měla snad 16 nebo 17 let, takže určitě pro ni nebyla žádná přítěž, že má taťka dvě děti...samozřejmě ale jsou šestnáctileté holky, co umí dělat naschvály a nechtějí po boku otce jinou ženu...ono je to hodně o lidech, o těch dětech..někdy fungují vztahy mezi dospělými, ale děti umí dělat peklo, když se nesmíří s novými náhradními rodiči...ale za sebe můžu říct, že čím je dítě mladší, tím podle mě zvládne rozvod lehčeji...já to jako šestiletá nechápala, nerozuměla jsem vztahům, co se děje, takže jsem to nějak prostě přešla...starší děti se v tom už moc vrtají a hledají chyby u rodičů nebo u sebe a celkově to zvládají podle mě hůř, protože nad tím už přemýšlejí..prostě obecně se to nedá říct, jaký má člověk postoj, já vidím, že to může fungovat bez problémů...ale mám kamarádky, jejichž rodiče spolu bojovali, nebo třeba matka se s tím nesmířila, nesnášela novou partnerku exmanžela, naváděla dcery proti ní i jejich otci a prostě hodně své hořkosti přehodila na ty dcery, ty nesměly říct taťkovi jinak než otec před ní...nedej bože, kdyby o něm měli mluvit v nějakém pozitivu...takže je to prostě případ od případu, člověk od člověku..

Muž ma z 1.manželství dcerku, je skvela, mám ji moc rada a vycházíme spolu od začátku dobře. S ex měli své vyřešeno, takže potíže žádné. Dřív byla u nás víkend za 14dni, sem tam týden, ted už si chodí podle sebe, někdy měsíc v kuse, jindy se tu 3tydny neobjevi.
Z druhé strany, sestra se rozvedla, když byly dvojcatum 2r, ted maji 10, mela 3lety vztah, jinak spis milence i když by stala o partnera.

Vazne zalezi to od cloveka a ne od toho ci ma nebo nema dite ..... ked sa nasi rozvedli tak muj tata robil hodne zle ... byl alkoholik a mamka od nej odisla s malym miminom mojim bratrom mal asi 1mesic.... ja sem mala skoro 4 ked sa dala do kopy s nevlastnim uz teraz nenapisem otcem bol v pohode .... on mal taky syna mojho brasku ktory bol o rok starsi od miho vlastniho brachu toho mam hodne rada a budeme surodenci navzdy ked som mala 9 maly spolu najmladsiho brachu ...... ide o to nevlastni ked daco kupil tak nam vzdy vravel ze si mame pytat od sveho oca ale presto nam daval zaracha a akoze nas vychovaval ale to bola len buzeracia .... ja to mamke nevycitam ale teda nechcem aby moje deti vychovaval nevlastni otec ....

Tady se asi potvrzuje, že všechno je o lidech. Existuje tu spousta kombinací. Začala jsem nad tím přemýšlet ve chvíli, kdy jsem viděla, že vztah s otcem malé jde do kytek... a má takové zásadní nedostatky, že se to už nedalo. Hlavně kvůli malé. On se prezentuje jako milující otec, ale ve chvíli, kdy jsme odešly, tak se zajímal akorát o to, aby nemusel platit. Udělal ze mě neskutečnou potvoru. Nemá zájem, neozývá se. Pro mne je to spíš výhoda. Akorát mám trochu obavy, jestli neudeří nějak zákeřně po čase. Je slovák, takže bych ze střídavé péče nebyla nadšená. Je nám teď fajn. Určitě by si ji kupovali a přetahovali.

Ale v tom mezidobí, kdy jsem uvažovala, co dál...se mi z představy, že sháním tatínka, dělalo zle. Byla jsem vždy typ, o který se chlapi rvali, ale s dítětem rapidní pokles zájmu 😢 😀 Ono je to těžké, když už má partner fungovat i jako otec mému dítěti...to má pak takové ty vtíravé myšlenky, jestli ho náhodou nechci jenom pro to. takové myšlenky mají ovšem chlapi obecně. Otec malé mi pořád vyhazoval na oči, že kvůli nám vyčerpal z financí..které ovšem žádné ušetřené neměl. Prostě se staral o rodinu a nebyly prostředky pro jeho koníčky.

No...a jeho situaci nedokážu posoudit. Možná by taky tu etapu uzavřel. O malou zájem nemá. A to že totální. Ovšem jít do vztahu s tím, že je mu 28, žije u maminky, nemá žádné finance, sní o tom, že si koupí a předělá nebytové prostory...má akorát dílnu a to napůl s kamarádem...vždy dostal kopačky a vždy z těch žen udělal neskutečné bezcitné monstra... Jde do vztahu s tím, že si začal s vdanou a má s ní dítě. I když se snaží házet špínu na mě, myslím, že každé ženské trochu zabliká varovné světélko. Těší se, jak si splní sny, ale podle mě si člověk tu minulost tahá s sebou. Vidím a zažívám to na sobě.

Byla bych ráda, aby to zůstalo tak, jak je...ale nedokážu odhadnout, jak to bude časem...a jak se časem k tomu všemu postaví jeho slavná rodina...a do čeho ho zase uvrtá.

Začínám se děsit. Já byla se synem sama do jeho deseti let. Od ledna mám nového partnera, od začátku máme přesně ujasněno, jak to bude. Když přítel chtěl, abych Vojtu nechala hlídat rodiči a věnovala se jemu, tak jsem mu vysvětlila, že tohle neudělám, protože jsem partnerka s bonusem a on ho buď rozdýchá nebo půjde pryč. Chlapi si k sobě hledají cestu a postupem musím říct, že mají hezký vztah. Stále trochu vyvažujem, ale všechno se dá, když se chce. Třeba to bude jinak, až se nám narodí dvojčata, ale i na tohle se připravujem tak, aby Vojta věděl, že ho máme rádi a stojíme o něj. Ale asi je to tím, že mám báječného a inteligentního chlapa 😀.

Nějak se nám ztrácí ,,normální" rodina. Tyhle vztahové propletence jsou čím dál složitější ☹ Bohužel se kolikrát člověk neumí poučit z chyb.

A jinak už bych si hodně rozmýšlela, jestli jít do vztahu s mužem, která má nějaký závazek z minulosti...nebo je to takový zklamaný ťunťa, který říká, jak na něj byly předchozí ženy jenom zlé. A všechny vztahy mu ztroskotaly tím, že dostal kopačky....

@bonavoxa Děkuju za toto téma, přišlo mi úplně vhod. Já v tom teď žiju, a musím říct, že mnohem víc než děti mého přítele mi v současné době život komplikuje absence pravidel.

Děti jsem zatím nepoznala, ale jako překážku to nevnímám a jsem odhodlaná udělat vše pro to, aby - pokud k tomu jednou dojde - se nám všem žilo dobře a jeho děti nebyly novou situací bity. A ač zcela na rovinu přiznávám, že nejsem mateřský typ, chci udělat maximum pro to, aby to fungovalo, protože ten chlap mi za to stojí.

Upřímně, chvíli mi trvalo, než jsem si v hlavě srovnala, že nebudu mít takový ten nalinkovaný život a partnerství bez závazků alespoň ze začátku, ale pak jsem si řekla, že to, že to nebude "jak to má být" (z pohledu zajetých stereotypů i jimi daných osobních očekávání) ještě neznamená, že to bude špatně. Takže za mne nejsou děti komplikace. Ovšem peklo je, když není dohoda, systém...to je z mého pohledu ta věc, která "novým" rodinám komplikuje život, ne ty děti nebo exmanželky...(i když ty teda možná trochu taky 😀 ) Jsem na to zvědavá... 😒

@bonavoxa když se najde muž, který má závazky vyřešené, s ex dobře spolupracují, komunikují, nejsou na nože, na dítě pravidelně a bez keců platí a pravidelně se s ním vídá a stará se, tak to pro mě negativum není. Spíš naopak, pokud sama mám ex a dítě/děti. Kdo něco podobného zažil, více chápe jaké to je, mít bývalého partnera, muset s ním být v kontaktu a mít děti.
A taky musí mít vyřešené trauma z rozchodu, lhostejno čí "vina" to byla. Musí mít vyřešenou minulost.

Já myslím, že ani pro ženu s dítětem, případně dětmi, není problém sehnat chlapa. Vím to z vlastní zkušenosti. Teď žiji s přítelem, oba máme každý dvě děti ve vlastní péči a navíc jedno dítě společné. Přiznávám, že mi ta situace leze někdy dost na nervy, spíš jsem to já, kdo se jeho dětem špatně přizpůsobuje. Mám na ně určité požadavky (zejména ohledně úklidu), což se jim nelíbí, nebo je nesplní, a je dusno. Kdybych si mohla vybrat, nešla bych do toho, ale přítel mě postavil před hotovou věc, až když jsem byla těhotná. Do té doby u něj děti nežily, jezdily jen na víkendy.

Jenom pro objasnění situace...mým dětem je 19 a 16, dětem přítele 18 a 17.

@1kacaba1 je jasný, že když máte hodně děti, do toho jedno miminko, že není čas na nic a nezbývají síly....

holka, já sama nevím, jak bych to zvládla....drž se.

@tarra27 Díky moc 🙂 Asi mi nic jiného nezbyde.