Dítě nerespektuje autority a odmítá pravidla
Maminky, ráda bych vás poprosila o vaše zkušenosti a rady. Máme 6 letého syna, který odmítá jakoukoli autoritu, nerespektuje zákazy, dělá si, co chce, nefungují ani tresty formou zabavené věci či občas výprasku. Jakékoli pravidlo klidně poruší. Všemu se směje, když na něho křičíme, což se vážně někdy nedá dělat jinak, tak se nám směje, odchází, zabouchne dveře a to pořád mluvíme a voláme ho, že s ním mluvíme, ať přijde zpět. Nepřijde. Když dostane přes zadek, začne sebou hystericky třískat o zem, řvát na celej barák, že ho mlátíme. Opovrhuje i jídlem, které zrovna nechce (přitom mu vždy chutnalo a jí ho), rozhodne se, že ho jíst nebude a jen sedí. Když mu to sebereme s tím, že bude mít až další jídlo a tohle že už nedostane, začne zase vyloženě hysterické řvaní s tím, že prý ho bijeme a nedáme mu nikdy žádné jídlo. Bydlíme v bytovce a skutečně je nám tohle krajně nepříjemné, protože to vůbec není pravda. A můžeme mu to vysvětlovat jakkoli. K bití má to naše plácnutí přes zadek skutečně hodně daleko. Cokoli mu řekneme, je mu to jedno, dělá si vše po svém, i když vidí, že se díváme, tak přesto neposlouchá, podívá se na nás, začne se smát a pokračuje ve svém dál. Řve na nás, když mu něco zakážeme, ječí na nás, že tu věc prostě uděláme, že mu to povolíme, že je to jeho věc, že za ním třeba i nemáme chodit apod. Denně doma předvádí hysterické řvaní, zvedá na nás hlas, mnohdy na nás i křičí, rozkazuje nám, sám nic nedodržuje a jakákoli pravidla odmítá dodržovat. Neudrží pozornost, nevydrží v klidu dělat určitou činnost, nic ho nebaví a když si s ním hrajeme my, po pár minutách odbíhá, že budeme dělat něco jiného apod.
Prosím o rady a zkušenosti jen maminky, které mají s těmito problémy zkušenosti u dítěte tohoto věku (+-6let). Ve 2-3 letech je tohle chování podle mě relativně normální, nebo spíše u syna bylo, ale teď mi to přijde jako velký problém, natož když v září nastupuje do 1.třídy.
Víte někdo, co na to zabírá, nebo co zabralo vám? Je to na psychologa nebo máte zkušenost s tím, že by se to dalo zvládnout jinak? Už jsme totiž vyzkoušeli vše, od pohodové domluvy při každém problému, přes ignoraci, přes řvaní, výprask, prostě vše. Nic nezabírá. Po výprasku se nám vysměje a odejde.
Myslím, že v tomto věku už sami máloco zmůžete, navštívila bych psychologa, tím spíše, pokud jste již, jak píšete, vyzkoušeli vše. Je taky zvláštní, že by to začalo zničehož nic 2 měsíce nazpět. Tam už bude nějaký dlouhodobější problém.
@brokovich On byl problémovější odjakživa, ale říkali jsme si, že to je vývojem. Před 2 měsíci to začalo být mnohem častější než dříve (to se s ním dalo jakž takž domluvit), ale teď to jde do extrémů. Po jeho hyterickém výbuchu, který byl zrovna asi před hodinou, se po chvíli zklidní a je jak vyměnenej, novej člověk. Po chvíli ale, pokud se něco zakáže, nastane zase hysterický výbuch, vztek, řvaní, nadávání... a za půl hodinky třeba zase klid, smích, pohoda.
@speratovalucie Já sleduju momentálně výchovu svého de facto synovce. Budou mu čtyři. Matka je na něj velmi měkká a obávám se, že když trochu nenastaví mantinely, tak se dočká podobné situace jako ty. Příkladmo malej u jídla prohlásí, že nejí polívku (ještě ji ani neochutnal). Tak ona namísto toho, aby řekla, "začni jíst a nepovídej" a nebo "tak ji nejez a jdi od stolu", tak začne hodinová debata na téma, jestli si dá aspoň trošičku, a co to v tom všechno plave a že když sní polívku, tak dostane to a to a kterou to chce jíst lžicí. On si u toho vymejšlí kraviny, různě se svíjí na židli, vrtá se v jídle, no děs. A takhle pokaždý, když se jde jíst. Malej si ji omotal kolem prstu a bude mít holka myslím ještě perné chvilky. To dávám jen takový obyčejný příklad. Jak říkám, v šesti už bych fakt šla za odborníkem. Není to žádná ostuda, umožní vám objektivní pohled na situaci a nabídne řešení. 😉
@brokovich My na něj právě měcí nejsme, proto nechápeme, co se děje. Má jasně dané hranice, za které nesmí jít, ale on to nerespektuje. Pokud odmítá jíst, jídlo se sebere a dostane ho, jak bude mít hlad. O žádném jeho vymýšlení blbostí s ním nediskutujeme. Vymýšlí si, že nechce vepřové maso, že nechce to, že nechce tamto... A když mu to sebereme, tak hystericky řve, že mu nedáme jídlo a že ho trápíme hlady. To už mi hlava nebere... a to se snažím vymýšlet obnovy jídel tak, aby ho každé jídlo něčím zaujalo a snědl to...
@speratovalucie Chápu, přesto myslím, že zde na diskusi se to nevyřeší. :(
A největší "sranda" je to, že kdykoli jsme byli dřív na návštěvě u mé mámy, která mě před rokem odkopla, tak ona se neustále povyšovala pomalu do role matky, mými názory opovrhovala, když jsem malýmu něco zakázala, hned to povolila, ideálně natajno za mými zády, když jsem třeba jen potřebovala odběhnout do obchodu. Až jsem přišla, tak jsem zírala, jak to, že to má povolené (např. sladkosti, když předtím hodně zlobil), ona řekla "No, on už slíbil, že se polepší". Takže moje autorita na bodu mrazu, ona svatoušek. Tak to trvalo celu dobu, dokud jsem se jí nepostavila a neřekla, že tohle je naše výchova a ne její a že nám to nemůže kazit, natož úmyslně a natož mě ještě přímo před dítětem ponižovat. Když jsem řekla, že to nebo to prostě dělat nebude, rekace byla "Ale jo prosímtě." a šla to s ním stejně dělat. A to pořád dokola. Výsledek - "Už s vámi nehodlám mít nic společného.". Syna jsem z toho šoku dva týdny křísila, neustále brečel, skoro nemluvil, jen seděl sám v koutku a hrál si. Pak se z toho probral a dobrý, chápe to, vše jsem mu vysvětlila tak, aby to pochopil a je v tom v pohodě - aspoň se tak zdá.
@brokovich To je pravda, jen se tu ptám, jestli tu někdo nemá vyzkoušené, že by v takovéto situaci něco zabralo. On je při mluvení s cizíma lidma zaseklej, tak bych to chtěla ještě zkusit nějak mimodoktorsky... :(
@speratovalucie No to s tou mámou ej pěkná pakárna, to je jasný, to bych byla do ruda. To mohlo taky sehrát svoji úlohu. No, ten psycholog by hlavně vyslechl tebe, malej tam ani být nemusí podle mého.
Tak mě napadlo, pokud to trvá teď 2 měsíce, jestli není ve stresu, že jde do školy. Občas z toho děti můžou mít podobné šoky, bojí se změny, neznámého, atd.
Pokud to neustoupí a on bude třeba odmítat i autoritu učitelky, stejně se pravděpodobně dostanete ke školní psycholožce nebo do poradny...
Souhlasím s brokovich - psychologa bys mohla určitě navštívit sama a popovídat o tom, co se děje. Možná by stálo za to nějaký takový záchvat natočit a ukázat mu ho. V šesti už by takové vztekání fakt nemělo být běžné, i když na druhou stranu bych řekla, že je možná čím dál běžnější (bohužel).
@speratovalucie nečetla jsem komentáře, takže nevím, jestli to už někdo nepsal.... ale skoro jako bych viděla svého syna.
Doporučuju návštěvu psychologa / psychiatra a testy na ADHD, nechci strašit, ale takhle nějak podobně to u nás začínalo + agresivita vůči dětem ve školce, lehce se nechal vyprovokovat, všechno si omluví, nic není jeho vina, impulzivní... nejdřív dělá co ho napadne, pak teprve přemýšlí a je mu to líto atd...
takže za mě rozhodně neodkládat návštěvu odborníka.
@becicka On má tyto potíže víceméně pořád. Pokud mě paměť neklame, míval to v takových atakách. Byla doba klidu a doba zla... A to se mu střídalo. Teď se to taky střídá, ale mnohem silněji, třeba v rámci hodin. Do školy se moc těší, umí číst, psát, počítat.... Tak vážně nevíme.... Chtěli bychom se nějak ještě pokusit sami.... Ale vzhledem k tomu, že si o víkendu stěžovala i tchýně, že je nezvladatelnej - a to s ním nikdy problémy neměli - asi budeme muset skutečně navštívit psychologa... :(
@postolka007 Tak to sedne! Nás ADHD napadlo, ptala jsem se sama paní učitelky ve školce, jak to vypadá, a řekl, že mlátí děti, až někoho zmlátí, tak přiběhne, utěšuje, omlouvá se, brečí, jak ho to mrzí. Funguje v afektech, nefunguje prvně rozumem a pak konáním. On prvně koná, pak mu to teprve dojde, co udělal.
a ještě koukám, že jsi těhotná ...může to být taky přehnaná reakce na miminko.... zkus si s ním o tom promluvit.... třeba se mu to v makovičce nějak spojilo s tím co mu už udělala babka... že ho zničehonic odkopla ... a teď bude nové miminko a třeba se bojí, že ho odkopnete i vy...
je mi jasné, že tak to u vás rozhodně není, ale v šestileté hlavě se může zrodit cokoliv a třeba zrovna tohle se mu tam honí....
Pokud nechceš rovnou psychologa / psychiatra tak bych to probrala s dětskou, měla by umět poradit...
@postolka007 Ehm.... nejsem těhotná :P
Já tam cítím dva problémy. Za prvé, má 6 let, je to už velký kluk. Vidím na starší, jak najednou potřebuje více důvěry a zodpovědnosti, chce ukazovat, že je velká. Píšeš, že ho nebijete, že plácnutí není bití, následně píšeš, že nepomůže ani výprask. Takže nevím, jak moc ho bijete, ale příjde mi, že se staví do pozice: klidně mě bijte, mně je to jedno. Prostě fyzický trest není to, čím ho potrestáte. Myslím, že by to chtělo víc komunikace, ne domlouvání, ale ptát se na jeho názor, stanovit pravidla společně.
A za druhé, jak píšeš, že chvíli je klidný a pak se najednou vztekne, působí to na mě, jakoby v něm byly nahromaděné emoce, energie a neví, jak to ventilovat. Možná by pomohlo více fyzických aktivit.
Ale já bych se psychologovi nebránila, příjde mi, že jsi v začarovaným kruhu a nevíš, jak z něho ven. Myslím, že by neměl být problém jít za psychologem bez dítěte a vaši situaci jen popsat. U nás např. v MC dále psycholožka konzultace, jenom se domluvíš, aby ti rezervovali čas, je to zadarmo, bez nějakých doporučení lékaře, třeba i vy máte v okolí něco podobného.
@speratovalucie hmm no tak to bych fakt mazala rovnou k psychiatrovi, oni na to mají testy a čím dříve to podchytíte, tím lépe... mluvím z vlastní zkušenosti, já sem se 2 roky bránila lékům, že přece mu nebudu měnit osobnost chemicky, ale ono to prostě někdy jinak nejde. Od druhé třídy je na ritalinu, ale ten byl vcelku naprd - prášek funguje 4 hodiny, dítko jak vyměněné, pak vyšumí účinek a všechno zpátky.
Teď má syn stratteru, ta je mnohem lepší, má postupné uvolňování a působí celý den.... a když si jí občas schválně nevezme je to sakra znát. U nás už je to spojené s prepubertou (čerstvých 12)
No, hodně síly děvče, budeš jí potřebovat, pokud se to prokáže...
Koukám, že máte ještě 6měsíční holčičku, tam by nemohl být problém? Že pozornost je možná více soustředěna na ni, jak už to tak bývá a on ji vnímá jako "zloděje vaší přízně a času"?
Jinak psycholog fakt není žádná ostuda. A naopak má tisíce zkušeností, takže dokáže poradit rychle a efektivně. Nebojte se toho. 😉
@speratovalucie jezis promiň :D :D :D :D tak to jsem asi rolovala a zahlídla něco jiného.... asi konec příspěvku brokovich 🙂
Kineziologie pro malého a kurz Nevýchovy nebo aspoň nějaké knížky o respektující výchově pro vás. Pokud po něm křičíte, nadáváte mu atd atd, tak se mu ani nedivím.. Zkouší, co vydržíte.
@betelgeuzz Jojo, toho jsem si všimla, píšu tam plácnutí přes zadek a výprask, ale skutečně to nepřeháníme, jen když není zbytí. Pravidla jsme vždy dělali společně, o všem spolu mluvíme, i když je problém, tak si ho vezmeme k sobě a popovídáme si o tom, on to přitom chápe, je vidět, že tomu vážně rozumí. Ale pak zase jedná v afektu a my nevíme, co už s tím. Zavedli jsme už i to, že když na nás křičí, tak chceme vědět proč, co můžeme udělat, aby to bylo lepší. Ale vše je bez efektu a nás už nic nenapadá.
@dannyblakely Křičíme pouze výjimečně, protože nás nevnímá a vypadá to mnohdy, že ani neslyší. A rozhodně mu nenadáváme. On nadává nám. Denně lítá venku, ale čím víc je venku, tím hůř se chová :(
@postolka007 Dobrý :D :D
@brokovich Nene on malou miluje, věnujeme se jak jemu tak jí, on si s ní pořád hraje. Laurinka problém nebude, ona je spíš takový pouto, u kterýho se Míša uklidňuje :D
@speratovalucie a jestli je to tak, že vždy byl takový, s výbuchy vzteku atd., tak bych šla k tomu psychologovi, co nejdřív. Opravdu tam může být nějaká porucha, poradí vám, jak k němu přistupovat, jak ho zabavit.
@betelgeuzz Asi fakt jo. Já se psychologům nebráním, ba naopak, je dobře přiznat si problém a chtít ho řešit.
Hlavně bych to řešila co nejdřív, ve škole to bude velký problém....
@speratovalucie Přidávám se k ostatním a honem k psychologovi. Sestra řešili s holčičkou taky problémy s chováním a psycholog jim hodně pomohl, takže bych neváhala a šla...
Zašla pych k psychologovi, a možná i za sousedy,aby se nedivili, že má teď syn třeba období vzdoru a řešíte to,ale aby z toho nevyvozovali zbytečné závěry a neposílali na Vás třeba sociálku...Dcera má teď 7 a od šesti si říkám, že už má snad pubertu jak občas držkuje...
Ještě jsem zapomněla dodat, že to trvá cca 2 měsíce, teď se to extémně během 2-3 týdnů vyhrocuje.