Dítě má raději otce, je to kvůli císaři? Změní se to?

@pidifrk já myslím, že je přirozené, že se natahuje po otci. Je to kluk, chce si zařádit a s tátou si zalumpačí. Bude čím dál odvážnější a mamky mají větší ochranitelské sklony 🙂 alespoň tak nám to vysvětlovala doktorka v kurzu psychologie. Žádného císaře bych za tím nehledala a neboj, má vás rád oba a oba vás také potřebuje. Kdyby tě delší čas neměl, tak by mu to nejspíš po chuti nebylo a smutnil by táta ne táta.
Počkej, až z něj vyroste chlap a řekne, že jde na školu mimo město nebo dokonce zemi, to teprve bude smutnění nebo až ho "uloupí" nějaká slečna 😀

holky mají pravdu, neřeš to - žádný problém není, tak ho nehledej. Byla bys snad raději, kdyby se k tátovi choval opačně? To by bylo smutné. Neříkám, že mě sem tam nepíchne někde v koutku duše žárlivost, že starší je tatínkova úplně - ale hned si uvědomím, jak jsem já milovala a užívala si s tátou a těší mě, že dcerka to má taky..
Jako perličku: známé dcera vyráběla i ve školce hrneček pro tatínka, kdežto dalších 25dětí maminkám 🙂

Ahoj, já mám také syna, také jsem rodila císařem, také ho měl v náručí jako 1. tatínek a syn se může také pokakat z toho, když je doma tatínek. Když jdeme třeba na procházku, tak chce, aby ho on vedl za ruku, pořád na něm visí a pod. Ještě syn v podobě nemá ze mě nic, je to malá kopie manžela. Já na manžela v tom nežárlím, vím, že syn mě bere jako samozřejmost. Já ho krmím, koupu, oblékám, sama bez něj nikam nejdu. Táta mu je prostě vzácnější. Chodí do práce a nemůže s ním být celý den. Také mu toho plno uteče, a že mu zavolám, že malý udělal tohle a tam to, mu ten okamžik nenahradí. Tak proč se trápit nad tím, když malý mi oznámí...néééé táta a chce s ním trávit čas, dělat blbosti...

Máme to obdobně a to máme 4 roky. Tatínek je číslo 1. Musím uznat,že občas mě to mrzí a to hlavně, když mi malý ve školce řekl: "Nejdu s tebou, chci tatínka!" před učitelkou! měla jsem vztek a bylo mi do breku, hodně to vyčítám i manželovi, že ho rozmazluje nehorázným způsobem. Na druhou stranu si říkám, že je krásné jak ho táta miluje, jsou tací, kteří o dítěti ani neví. Miluju malého i manžela, ale strašně jsem si užila dovolenou s kamarádkou,kde si malý na tátu ani nevzpomněl a byl " mámina opička", každopádně myslím, že se časem vše spraví a jsem ráda,že má malý tátu, který ho miluje a věnuje se mu míso lítání po ženských a hospodách, 🙂

U nás je "nej" babička 😅 Babička mu udělá první poslední,nikdy neřekne NE, nebo "počkej 2 min"....Vidí se tak 1x do měsíce, takže je mu o to vzácnější.... 😅 A pak je asi tatínek.... neb se mnou je "furt", manžela vidí chvíli večer a víkendy, prostě jim,my maminky, nejsme tak vzácné 😅

Syna první choval tatínek, malý ho má moc rád, ale upřednostňuje nejvíc babičku (mojí maminku), bude to tím, že po nocích strašně řval a moje maminka mi s ním pomáhala, celou noc s ním seděla v křesle, abych se trochu vyspala. Není to ale o soupeření, koho má víc rád, on za mnou přijde a tulí se a říká, že mě má rád - děti dokážou milovat spoustu lidí kolem sebe. No a teď u dcery je to jiné, ta chce být jenom se mnou, nemohu se od ní skoro hnout. Když jsem byla malá, vychovávala mě hodně babička a dědeček, jelikož mamina musela chodit do práce a oni už byli v důchodu - strašně moc jsem je milovala, jelikož se mi pořád věnovali, ale máma je máma, občas máme chuť se pořádně pohádat, ale nedokážu si představit, co bude až tu nebude.
Buď ráda, že má syn hezký vztah k tátovi a věř, že i Tebe má moc rád

Taky jsem rodila císařem, ale teda manžel je pouze první viděl. Ale mám dvojky, z toho jeden je fixovaný na tatínka, pokud ho nevidí tak ok, ale jakmile stačí jen pomyslet je to děs 🙂 Druhé je teda zase můj mamánek. Já teda tvrdím, že mě nemusí kvůli vojtovce. Každopádně si z toho nic nedělej a ,,užívej si to,, třeba bude druhý mamánek a fakt zapomeneš co je to jít na wc sama beze řvaní 🙂

Máme to podobné a to je dceři už osum a synovi pět let, ale od mala, jakmile vidi manžela, jako bych nebyla, manžel jezdí kamionem a deti ho vidi pouze o víkendech a málokdy v týdnu, ale není jen samé nununu, to spíše rika me, že je moc rozmazluju. .takže si myslím, že to je normální,a nemusíš se kvůli tomu stresovat 🙂

Ahoj ja rodila dceru cisarem v 36tt taky nebyla otocena....manzel ji videl i choval jako prvni ja ji videla az skoro po 2dnech a je to mamanek az hruza nemuzu se nikam hnout za manzelem sla az kolem 4mesice...tchyne na ni nemuze ani promluvit jinak rev jako svina tohle bych nikomu neprala Miluji ji ale nekdy to leze fakt na nervy....starsi syn byl uz od malicka tatinkuv a je to tak dodnes...tvuj syn te taky miluje jen je jeste malickej

k tomu, co už napsaly holky jen dodám - co já bych za to dala...hned bych si sbalila na půl dne fidlátka a tradááá někam si natáhnout nohy na lavičku s knížkou nebo na pokec s holkama jak "za svobodna"...o tom si můžu leda tak nechat zdát 😉

@vrabcak0007 to jsme dve🙂

Císařem to není....prostě se mu jako táta věnuje, buď rada. Až bude starší zase bude tihnout k tobě. To synové dělají často......

@pidifrk to je klasika 🙂 .Člověk je s nimi celé dny doma a oni se pak můžou přetrhnout jen vrznou dveře 😀 .Ale je to super,ať blbnou a ty si můžeš odpočinout.

U nás je to stejné. Dvojčatům jsou 3 roky. Když jsme doma spolu sami, tak je vše v pohodě. Jsou oba hodně mazliví, takže je mám na sobě pořád zavěšené. Jen přijde domů táta, jako bych neexistovala, oba vyžadují jen jeho. Bylo to tak vždy, pokud byl doma, ode mě se nenechali krmit, nemohla jsem je koupat, oblékat, nic .... Vše jen táta. Také mě to hodně mrzelo a mrzí i teď, ale jak píší holky, alespoň si na chvíli oddychnu....
Také jsem rodila císařem, ale tím to asi nebude. Prostě můžeme být rády, že mají naše děti tak skvělé otce, kteří se jim věnují a jsou schopni nás zastoupit.

Neplačte kvůli tomu. Můj syn taky mnohdy po manželovi - tedy tatínkovi, ruce natahuje, lumpačí s ním, ale jde vidět, jak pořád platí MÁMA JE MÁMA! Podle mě na to císař vliv nemá (též jsem rodila císařem). Je to krásné, když si dítě i plně uvědomuje tatínka a má ho rádo. Ale určitě to není tak, že má tatínka rád více, to určitě ne 😉 Buďme rády, že takové tatínky naše děti mají a užívejte si to s ním 😉

jak pisou holky vyse, ber to spis jako vyhodu-ono se to muze kdykoli zmenit! deti maji ruzna obdobi, nehledej za tim vliv porodu-cisare-to uz se mi zda jako hodne velka spekulace. Rozumim tomu ze te to mrzi, ale projevy ditete nemuzes pripisovat tomu,jak moc ma koho rad. dite proste ma k nekomu vztah,nebo se ho naopak boji/stydi. nemyslim,ze by mel nekoho vic a min rad-to uz je tvoje dospelacka konstrukce. tak toho spis vyuzij,nez se to zase obrati😉

Můj názor je, že děti mají období, kdy někoho upřednostňují, a ta období se různě mění. Souvisí to s jejich vývojem. Také jsme měli období, kdy mě jedno nebo druhé dítě vyloženě odmítalo. Dcerka mi říkala:máma pyč! (pryč) - jako abych odešla z pokoje. To jí bylo také něco kolem roka a půl.

Snad mate pravdu. Ale stejne...hrozne tezce to nesu a rikam si, ze bych radeji toho mamanka...snad to samo prejde. Navic jsem planovala, ze malyho odstavim, ale nevim, jestli je to ted dobry napad, prso je jediny zpusob, kdy ho muzu ponunat, ale bojim se, ze kdyz mu ho budu ubirat, tak se to vsechno jeste vic prohloubi...no, pravda ale je, ze uz mi ten oxitocin mozna leze na mozek 🙂

@pidifrk jasně, že to těžce neseš, ale přejde to. Ještě jo🙂

Jako ze mam jeste kojit?

@pidifrk nemyslim si, ze to je kvuli cisari. A nemyslim si ani, ze by preferoval tatinka. Myslim si, ze je jeste moc malicky. Vazbe skrz kojeni neverim. Maminka se o nej stara ma k ni velkou vazbu at je jakakoliv. Vzpomen si na pripady, kdy jsou deti tyrane vlastnimi rodici. Ony touzi po jejich lasce, miluji je, i kdyz jim rodice pusobi bolest. Hrozne,samozrejme. Je to zakon prirody. Jsi urcite vyborna maminka, netrap se tim. Maly ti trosku povyroste a uvidis jak se zacne mazlit! 🙂

Já jsem všechny děti rodila normálně a taky jsou rádi když jsou s tátou. Myslím si že je to přirozené.

Táta je táta, hraje si s dětmi jinak než máma a je s ním větší sranda- hold máma se stará a táta si hraje.
Možná je to i tím, že s mámou je dítě pořád a s tátou chvilku až příjde z práce, těší se na něj celý den.

Už je docela velkej. Potřebuje oba rodiče. Tatínek je vzácnější, je mín doma. Chlapečci víc tíhnou k tatínkovi, a to je v pořádku. Já osobně jsem nejštastnější, když je tatínek s klukama - jednak to potřebujou, jednak si trochu odpočinu, za další je to taky rodič - stejné hodnoty jako já, k tomu já nemůžu poskytnout mraky věcí, který tatínek ano atp. Ale když chvíli (rozuměj třeba 3 hod) nejsem doma já, tak mě vítají úplně stejně nadšeně jako tatínka, když přijde večer z práce nebo odněkud přijede. Mně přijde v nepořádku fixovat dítě na sebe, naopak je vhodné, aby vztah mělo k oběma rodičům a oni k němu. Pro mě to je největší štěstí, když je vidím štastné spolu.

@pidifrk jezis, tohle bych vubec neresila, dite ma urcite rado oba. Nechodi tatinek nahodou do prace aneb neni vzacnejsi? U nas hral tata prim dokad jsem byla doma, kdyz jsme se vymenili, preferovaly zase me, ted chodime do prace oba a je to vyrovnanejsi. Kazde dite potrebuje oba rodice, resit koho ma rado vic je vylozene hloupost, nad to nedojde do bodu zarlivosti navic chlapecci mivaji lepsi vztah s mamou nez tatou, zvlast kdyz jsou vetsi, takze bych to vubec neresila, hlavne se dejte psychicky do kupy a sledujdte dulezitejsi veci nez koho ma dite radsi, protze takovyhle nahled na veci Vam muze zamavat i se vztahm s manzelem...

Tak u nás je fixace také na tatínka, ale je to tím, že je s dcerou doma manžel. Takže žádné, že bych byla vzácná, nefunguje. Prostě táta je tak nějak víc v pohodě a dítě to vycítí. Občas mě to mrzí, ale pak jsou chvíle, kdy mi to malá zase bohatě vynahradí. Neřešte to a mějte se rádi.

@pidifrk Ahojky, náhodou jsem objevila tady tu diskuzi a můžu Tě naprosto uklidnit ze svý zkušenosti, že císařem to není, ani tím, že ho choval jako první jeho taťka. Trápíš se kvůli tomu fakt zbytečně 😉 Já jsem rodila normálně, malýho mi dali na vyžádání hned na bříško, proběh ukázkovej bonding, v porodnici jsem ho měla celou dobu u sebe, kojila jsem ho a starala jsem se i pak o prcka jak nejlíp jsem uměla. To já s ním pak chodila na plavání, do Sokola, vybírala helmu, kolo atd.atd. - taťkovi se nechtělo. Zajímal se sice o něj, ale v některých věcech bych čekala z jeho strany větší zájem. A přesto ho syn maximálně zbožňuje a já delší dobu hraju druhý housle... ze začátku jsem se tomu smála, že máme doma tatánka, nijak jsem tím netrpěla ani nežárlila, byla jsem ráda, že si s mužem tak dobře rozumí. Problém ale nastal, když mě syn začal úplně odmítat, začal mi zakazovat mu dávat pusinky, vadila mu i na dobrou noc, to pak křičel fuj! a otíral si tvář, nechtěl se ode mě nechat ani pochovat, přitom s tatínkem se okatě mazlil a pusinkoval. Říkal mi, že táta je hodnej a máma zlá, nebo když jsme s manželem třeba přijeli oba domů od doktora - syna hlídala babička, a on letěl a u dveří se radostně vítal jen s tatínkem a mě úplně ignoroval. Nebo v televizi byla slonice se slůnětem a on babičce říkal: že je to on a tatínek! Moje máma i kamarádky byly z těch jeho reakcí hodně překvapený, že většinou takhle malý děti bývají fixovaný spíš na maminku, a u nás že je to obráceně. Navíc mamka mi nevěřila, že synovi vadí ode mě i obejmutí a pusa - až když viděla ty jeho až hysterický reakce na vlastní oči. Řekla bych, že manžel si ze začátku užíval, že syn ho má nejradši, ale pak už i on si začal uvědomovat, že to není úplně v pořádku. Prostě jak kdyby mě malej začal nesnášet a vadila mu ode mě jakákoliv pozornost. Bylo mi to strašně líto, pořád jsem hledala příčinu, obviňovala se, zvlášť když se ta situace táhla už tak dlouho - myslím, že to u něj začlo tak kolem druhýho roku. Hledala jsem rady na netu, u psycholožky, hodně jsem se tím trápila a asi o to víc tlačila u syna na pilu a čím víc jsem se dožadovala pomazlení, tím víc on byl odmítavý. Nakonec jsem se smířila s tím, že některý děti to holt takhle maj a já s tím nic nenadělám, do rodiny k nám přišlo další miminko, takže jsem neměla čas už to tolik řešit - a situace se postupně zlepšila. Táta u syna pořád vede, synovi jsou skoro tři, ale už se občas sám ke mně přijde nechat obejmout nebo pochovat - tak z toho mám radost. Přesto by mě zajímalo, jestli nemáte některá podobnou zkušenost? Že by dítěti vadilo chování a pusa od mámy? Případně jak se s tím vyrovnáváte?
Ad. Pidifrk: a u Tebe si myslím, že je to úplně v pohodě a nemusíš mít z toho fakt žádný obavy 😉

U nás je to podobný 🙂 Ze začátku mě to hodně trápilo,pořád jsem přemýšlela co dělám špatně,proč mě "nemá rád",ale pak jsem si uvědomila,že je to vlastně normální. ON,jeho velkej táta,je jeho vzorem. Vidí ho jen 3 hodinky denně (chodí dlouho z práce) a za tu chvíli se ho nestihne nabažit. I když se mu věnuje hned jak zavře dvěře,hrajou si,uspává ho,ale první co se vzbudí slyšim Kde je tatínek? 🙂 Co mě těší,že když někam odcházim já a taťka hlídá,malej chce jít semnou a nebo se pak prý ptá kde je maminka... 😅
Když si vzpomenu na svoje dětství,taky jsem měla "radši" taťku 🙂 Blbnul s náma,jezdil na výlety..... a chudák mamka uklízela,vařila a hlavně nás vychovávala,tak jako já teď svého syna..... Takže ono je to asi normální 😉

Holky, jak to máte teď? Změnilo se to? Nebo děti pořád tak preferují tatínky? U nás je to teď to samé a dost mě to mrzí.

Reriska - a teď v dospělosti už nemáš tatínka raději než maminku?