Deti sú choré a testiná bráni otcovi v ich návšteve

Dnes u táty, zítra u mámy

Tak já jdu a ty buď hodný.
Máte dítě po rozchodu či rozvodu s partnerem ve střídavé péči a funguje to? Pak vám můžeme gratulovat – zvládli jste jeden z nejtěžších rodičovských úkolů a zkušený psycholog by vám s radostí vystavil potvrzení, že jste mezi rozvádějícími se rodiči nadprůměrně psychicky i emočně vyzrálí.
Jak rodiče zvládnou svůj rozchod, nejde podle psychologa Jeronýma Klimeše dopředu odhadnout, závisí to především na jejich zralosti. Mnoho párů nedokáže zvládnout svoji bolest a agrese z nich srší na všechny strany, směrem k dětem nevyjímaje. A tvrdit pětiletému klukovi, že tatínek je zlý, protože od maminky odešel, nebo před čtyřletou princeznou řešit maminčinu nevěru? To se vážně nedělá. Než s tím začnete, uvědomte si, že svému potomkovi necitlivými slovy právě způsobujete šrámy na duši.

Dnes už se dávno nerozhoduje o tom, kdo rozpad manželství zavinil, ten, kdo je opouštěn, se často nedočká ani morálního vítězství v podobě výroku soudu o tom, že za rozvod může ten druhý. Ve zcela jiné pozici je rodič, když mu soud svěří děti do péče. V dnešní době jsou děti velkou osobní i finanční investicí. „To je předurčuje k tomu, aby se stávaly zbraní i hodnotou, o kterou se vede válka na život a na smrt,“ říká psycholog Jeroným Klimeš. Podle něj je hlavním zmrzačením dětí při rozchodu nucená volba mezi rodiči – jednoho milovat, druhého proklít. Tomu se za určitých okolností dá vyhnout právě střídavou péčí.

Děti rozvod nechtějí
Ve fungujících rodinách existují dvě základní koalice – rodičovská a sourozenecká. Jakmile se začne spojovat matka s dětmi proti otci či třeba matka se synem proti otci s dcerou, je něco opravdu špatně. Rozchodem rodičů pak vznikají další nezdravé koalice, protože děti jsou vždy obránci rodičovského vztahu. Když se rodiče zeptají dětí, co by tomu řekly, kdyby se táta s mámou rozešli, děti většinou unisono řeknou: „Ne!“ Když rodiče naléhají: „Ale vždyť vás přece štve, že táta je takový a máma dělá tohle!“, trvají na svém: „Ano, to je pravda, ale zůstaňte spolu!“ „Teprve mnohem později, až když jsou děti starší a hádky mezi rodiči se vlečou celá léta, dokážou si představit a připustit, že by možná byl rozchod pro všechny strany lepším řešením.

Na tento moment uvědomění si zpravidla pamatují jako dospělí a připouštějí: možná by pro naše bylo lepší, kdyby se rozešli. Ale to je vzpomínka z puberty, není to spontánní reakce předškolních a školních dětí, ty o nějakém rozchodu rodičů nechtějí slyšet ani slovo,“ vysvětluje psycholog. Pokud jste po sobě při rozvodu s exmanželem házeli talíře a kýble špíny, na střídavou péči rovnou zapomeňte. Ta totiž vyžaduje rodiče, kteří jsou osobnostmi a dokážou i po rozvodu, který zřejmě pro nikoho nemůže být jednoduchou záležitostí, zachovat rodičovskou koalici. Když má třeba dítě problém s češtinou, je potřeba, aby byli rodiče i nadále schopni se dohodnout, co s tím všichni tři udělají. Například se domluví, že dítě bude přes víkend trénovat diktáty a že je bude psát s tátou.

Když pak táta o víkendu řekne: „Tak jdeme na ten diktát!“ a dítě namítne, že se mu nechce, protože máma vlastně jeho problémy zveličuje a vůbec zbytečně prudí, otec musí bezpodmínečně trvat na dohodě: „Hele, takhle jsme se s mámou dohodli, takže jdeme na to.“ Střídavá výchova tedy jednoznačně není vhodná pro rodiče, které dítě snadno ovlivní, zvláště pokud jde o kritiku druhého rodiče, která někdy může být i oprávněná. Jinými slovy táta skutečně může mít pocit, že máma někdy zbytečně všechno zveličuje, ale nikdy nemůže dítěti říct: „Máš pravdu, máma je mimo, vykašleme se na to.“ Takový přístup totiž vede k jedinému – dítě začne u každého rodiče dělat jen to, co je mu příjemné, a naučí se účelově vyhýbat povinnostem. O to se ostatně soustavně pokoušejí i děti z funkčních rodin – táta zakáže film, synek to jde zkusit u mámy. U rozvedených párů se ale toto riziko násobí citovým vydíráním, kterého jsou děti často schopny: „Když mi nekoupíš empétrojku, řeknu mámě, že...“ Táta pak rozmazluje dítě dárky a máma, aby aspoň trochu oblíbenému tatínkovi konkurovala, alespoň „neotravuje“ se školními povinnostmi.

Máte na to?
Pokud by tedy střídavou péči uplatňovali rodiče, kteří svoji koalici nedokážou udržet, charakter dítěte se velmi pokřiví. Za to posléze zaplatí v dospělosti, protože bude vycvičené jen v manipulacích a citovém vydírání. Z toho je tedy naprosto jasné, že střídavou péči prostě nelze prosadit proti vůli jednoho z rodičů, protože její fungování je zcela závislé na dohodě partnerů. Vhodnými adepty pro střídavou péči mohou být takoví rodiče, kteří se k sobě v podstatě hodí, zůstali jakýmisi parťáky, jenže jeden z nich se prostě zamiloval jinde, a tak odchází. Opouštěný partner je sice nešťastný, ale situaci chápe a nechce válčit.

U mámy jako u táty
Střídavou péči by vám soud neměl povolit ani v případě, jestliže je mezi světem matky a otce propastný rozdíl, a to nejen ekonomický. Není prostě dobré, aby dítě mělo bohatý a chudý týden, aby u táty nosilo boty z krokodýlí kůže, a když odjíždí k matce, přezulo se do tenisek od Vietnamců. Také absolutně odlišný životní styl a jiné asymetrie nedělají dobrotu. Pro děti velmi výhodná, ovšem v našich podmínkách zřejmě nereálná, je varianta, při níž se nestěhují děti, ale rodiče. Dítě zůstává v jedné domácnosti, jeden týden o ně pečuje máma, další táta. Děti dobře snášejí, když jeden z rodičů odjíždí kupříkladu na služební cestu, a tento systém je z jejich pohledu podobná záležitost. V praxi ale vyžaduje tři byty, navíc rodičům tento druh střídavé péče nevyhovuje – ztrácejí představu domova, po čase nemají přehled, kde vlastně mají své věci… Navíc se tato péče rozpadá, jakmile si jeden z partnerů či oba pořídí novou rodinu.

Kojence vynechte
Jeroným Klimeš se už setkal s pokusy o střídavou výchovu v kojeneckém věku, kterou ale zásadně odmítá. „Kdyby dítě osiřelo a mělo pouze matku, bylo by mu lépe, než když mu zničíme dětství ve jménu hloupě aplikovaných práv dítěte. V roce věku dítěte se jedná jen o prosazování egoistických zájmů rozcházejících se rodičů. Naproti tomu u dětí okolo puberty a starších víme, že osiřelé matky mají problém je zvládnout. Pak kooperující otec dokáže svou přísností a důsledností lépe prosadit pořádek a střídavá výchova může představovat pro dítě zisk,“ říká. Obecně platí, že vhodnost střídavé výchovy roste s věkem – od narození do tří let má dítě i v přirozené rodině asymetrický vztah k otci a k matce. „Matka má prs, takže ona vždy dokáže dítě zklidnit lépe než otec, od porodnice s ním tráví více času. To je přirozený stav a rovnostářství rozvádějících se rodičů v této době jde na úkor dítěte.

Střídání pečující osoby v týdenních či měsíčních cyklech takhle malé dítě frustruje,“ vysvětluje Klimeš. Orientačně se dá dolní věková hranice pro střídavou výchovu určit podle toho, zda by dítě zvládlo jesle či školku – pokud dítě bez problémů přijme změnu autority z rodiče na učitelku a změnu prostředí, dokáže si hrát v dětském kolektivu, je možné o střídavé péči uvažovat. V tomto věku víc než kdy jindy platí, že rodiče musí zapomenout na vzájemnou řevnivost. Tříleté dítě bude zřejmě u táty večer před spaním plačtivé a bude se mu stýskat po mamince. Pak otec musí dokázat dítě utěšit hezkým povídáním o mamince, třeba o tom, jak se už těšíme, že ji zase uvidíme. Navíc v tomto věku děti jen omezeně chápou časové údaje, takže útěcha, že maminku zase za týden uvidí, je pro dítě rovnocenná s ujištěním, že o ni přišlo nadobro.

Pokud máte batole, rozvádíte se a o střídavé péči v budoucnu uvažujete, podporujte citovou vazbu s otcem co nejvíce. Lze to jen vzájemným kontaktem, nejlépe v domácím prostředí dítěte. Bude to těžké, ale vyplatí se to. V předškolním věku děti střídavou péči obvykle snášejí dobře, musíte ale počítat s tím, že za pár let přijde škola a požadavky se změní. Proto se snažte upravit střídavou péči v předškolním věku tak, aby s nástupem do školy nenastaly velké změny. Ve školním věku je pak střídavá péče vhodná pouze za předpokladu, že dítě celý rok nemění školu a neopouští svůj kolektiv.

Udělejte si čas
Špatné je, když se sice soudně prosadí střídavá výchova, v praxi ale dítě místo rodiče vychovává řada jiných lidí – prarodiče, noví partneři, au pair. „Dokonce se setkáváme i s výchovou po telefonu – práce končí v sedm a do té doby je dítě samo doma, poflakuje se s kamarády po městě nebo hraje počítačové hry a rodič mu občas zavolá. Cílem střídavé výchovy ale je, aby dítě bylo pod přímým výchovným působením obou rodičů,“ upozorňuje Klimeš. Pokud střídavá péče takto selhává, je pro dítě výhodnější, když je soud svěří do trvalé péče jednoho z rodičů.

Jak tedy na to?
„Střídat domácnost táty a mámy by měla být pro dítě asi taková změna, jako spát jeden týden v dětském pokojíčku a druhý v obýváku,“ tvrdí psycholog Jeroným Klimeš. Podle něj je chybou vyrobit dítě s kufříkem, které místo doma tráví život na cestě od jednoho rodiče k druhému, část věcí má u mámy, část u táty, další u prarodičů. Každou chvíli někde něco zapomene a občas musí pro zapomenuté kružítko přes půlku města. Toto nebezpečí je obzvlášť akutní, pokud si každý z rodičů pořídí novou rodinu. „V každé rodině se věnují svým novým dětem a ‚to‘ starší ve střídavé péči má pocit, že je zcela opomenuto, protože patří všem a nikomu. Všude je host a nikde není členem domácnosti,“ varuje doktor Klimeš.

Nepředávejte si potomka mezi dveřmi
Dítě by mělo mít možnost pozorovat rodiče při společně stráveném čase. „Ideální je, když si táta v neděli odpoledne přijde pro dítě, aby si s mámou sedl ke stolu, dal si kávu a společně probrali, co se dělo uplynulý týden, co je potřeba dělat. To celé by mělo zabrat od půl hodiny do dvou hodin a dítě by mělo na vlastní oči vidět, že rodiče se domlouvají na společné výchově a že jsou schopni se shodnout, i kdyby to zprvu mělo být za asistence mediátora. Když pak syn nebo dcera odchází s druhým rodičem, ví, že mezi tátou a mámou není boj a že je nemine to, co spolu probrali – třeba ten diktát,“ radí doktor Klimeš.

Děti i dospělí mají potřebu blízkého kontaktu každý den. Pro dítě je lepší kontakt s rodičem každý den dvě hodiny než 48 hodin o víkendu. Čím častěji se dítě vidí s oběma rodiči, tím lépe. Delší cykly jsou zpravidla úlitbou praktickým otázkám – stěhování dítěte, plánovaným akcím, zaměstnání rodičů. Přijatelným kompromisem je tedy týdenní cyklus. „Delší doba než týden či 14 dní ztrácí charakter střídavé výchovy, je to spíš střídavé svěřování potomka do výlučné péče toho či onoho rodiče. Výjimkou je případ, kdy je dítě ve školním roce s matkou a celé letní prázdniny tráví s otcem, který je třeba cizinec, protože odloučení je pak příliš dlouhé,“ říká Klimeš. Ovšem dítě by mělo být v kontaktu s tátou, i když je zrovna u mámy, a naopak – třeba formou oběda.

Když to chtějí děti
Výjimečně se podle doktora Klimeše stává, že rodiče o střídavou péči nestojí, ale prosadí si ji samy děti. Problém je v tom, že vykonavatelem této výchovy pak nebudou ony, ale rodiče, proto ty v takových případech většinou nikdo nenutí do realizování střídavé výchovy. Na druhou stranu se stává, že se na střídavé péči dohodne celá rodina, a přesto není povolena kvůli nezpůsobilosti jednoho z partnerů (alkoholismus, sexuální zneužívání v minulosti apod.).„Přání dětí je rozumné akceptovat, když se na střídavé výchově domluví rodiče, ale děti jsou proti, protože mají s jedním rodičem špatné zkušenosti. Pak se upřednostňuje svěření do péče jednoho rodiče a upravení styku s druhým za přítomnosti mediátora, dokud averze dítěte nepomine. Dítě rodiči většinou odpustí, když mu odpustí i druhý rodič,“ dodává psycholog.

--------------------------------------------------------------------------------
Jak to vidí moderátorka světlana zárubová
Ve střídavé péči vychovává se sportovním komentátorem Robertem Zárubou devítiletého syna Viktora. „Pro střídavou péči jsme se rozhodli proto, aby měl Viktor oba rodiče stejně a neměl pocit, že o jednoho nebo druhého přichází. Musím přiznat, že pro mě to rozhodování bylo hodně těžké. Zároveň jsem ale věděla, že Viktor tátu potřebuje a určitě by mu nestačilo, kdyby ho vídal jednou za 14 dnů o víkendu.

Takže nakonec jsme se za určitých podmínek dohodli – například jsme zachovali Viktorovi původní školu, koníčky a domluvili se na intervalech, ve kterých se u nás bude Viktor střídat,“ vysvětluje Světlana. Její bývalý manžel bydlí ve stejné ulici, jen ve vedlejším vchodu domu, což situaci velmi usnadňuje, třeba když si syn něco zapomene. Postupně rodiče Viktorovi nakoupili dvojí oblečení a boty, aby si nemuseli předávat tašku s věcmi. „Myslím, že v rámci možností nám střídavá péče funguje, i když to určitě není ideální model. Já bych samozřejmě chtěla být s Viktorem častěji, a když je u tatínka, je mi po něm hodně smutno. Zároveň si říkám, že stejný argument by mohl použít i jeho táta.

Maminky to ale asi mají přece jen o něco těžší. Jsou se svými dětmi obvykle odmalička víc než tátové,“ přiznává Světlana. A co na to Viktor? „Syn nese střídavou péči statečně, i když mu asi chybí ten správný pocit ukotvení a rodiny. Na druhou stranu vidí, že i chlap se musí umět postarat – uvařit, vyprat, udělat svačinu do školy, zajít k doktorovi atd.,“ říká Světlana a pro adepty střídavé péče přidává ještě jednu praktickou radu: „Maminky, které chodí do práce, by se při střídavé péči asi měly připravit na to, že nedostanou žádné zásadní alimenty. Péče se dělí spravedlivě, a pokud jsou příjmy na obou stranách srovnatelné, na výživné nemají nárok. Všem rodičům, kteří se na střídavé péči dohodnou, bych doporučovala, aby si vyřešili i to, jak a kdo platí nutné výdaje dítěte – oblečení, kroužky, školní potřeby, větší výdaje, jako je kolo, brusle, dovolená.“

Jak získat střídavou péči? PhDr. et Mgr. Pavla Šňupárková, Ing. Aleš Hodina
1. Oba rodiče se střídavou péčí souhlasí
Jestliže oba souhlasíte se střídavou péčí o své děti, nezbývá než vám pogratulovat k zodpovědnému rozhodnutí.
Pokud by muselo docházet i ke střídání školy, je třeba zvolit výrazně delší intervaly.
Přestože se střídavou výchovou je možné (a vhodné) začít hned po vzájemném odloučení rodičů, dohodu by měl nakonec schválit i soud. Návrh takového podání najdete například na serveru JURISTIC.
2. Druhý rodič se o dítě nechce starat
Pokuste se druhého rodiče přesvědčit. Hlavně proto, že dítě citelně zasáhne, když prakticky ztratí jednoho z rodičů. I v případě, že tento rodič nebyl zdaleka ideální, jeho ztráta dítě poznamená do dalšího života.
Nicméně pokud druhý rodič o výchovu svých dětí v žádném případě nebude mít zájem, je otázkou, jak by taková péče "z donucení" byla pro děti nakonec dobrá. Snažte se proto alespoň, aby s ním děti neztratily kontakt.
3. Druhý rodič se chce o dítě starat sám
Je smutné, když se rodiče nechtějí starat o své děti, ale ještě smutnější je, když chtějí, ale druhý rodič jim v tom brání a dětem jejich péči upírá. Možná by stálo za to pro začátek tomuto rodiči položit několik otázek:
•Co je hlavní příčinou tvého nesouhlasu?
•Jsem alkoholik, psychicky narušený nebo jinak nebezpečný pro naše dítě? Pokud tvůj odpor nepramení ze strachu o dítě, z čeho tedy?
•Vyrůstal(a) jsi v úplné rodině? Zkus se vcítit do našeho dítěte. Jak by ti bylo pouze s jedním rodičem?
•Dokážeš opravdu zastat mužskou i ženskou roli ve výchově svého dítěte?
•Zvládneš výchovu dítěte sám(a)? Organizovat volný čas, psát domácí úkoly, navštěvovat třídní schůzky, starat se o domácnost, chodit do práce...
•Není hlavním důvodem tvého nesouhlasu se střídavou péči strach o to, že můžeš o dítě „přijít“? Necítíš se ohrožen(a)? Paradoxně to může nastat spíše v případě, kdy dítě odchází k druhému rodiči pouze na víkendy a nežije s ním každodenní život, který s sebou nese kromě radovánek i nepopulární činnosti.
•Zamysli se i nad finanční stránkou. Dokážeš sám(a) poskytnout dítěti vše, na co je zvyklé?
I když to možná bude obtížná debata, zkuste si probrat, co mu na této variantě vadí. Pokuste se společně najít i pozitiva. Připomeňte mu, že přistoupení na střídavou péči neděláte pro sebe ani pro druhého rodiče, ale pro vaše děti.
Pokud však i poté bude chtít děti připravit o vaši výchovu, nezbyde vám, než se s návrhem na svěření dítěte do střídavé péče obrátit na soud (okresní soud v místě bydliště dítěte). Bude-li zjevné, že dohoda není možná, doporučujeme podat návrh k soudu co nejdříve. Zatím co ten zodpovědnější rodič se stále marně snaží zachovat rodinu nebo se alespoň domluvit na péči o děti (a neuvědomuje si vážnost situace), ten druhý už často začíná skrytě dělat různé účelové kroky. Je pak lepší popsat soudu pravdivě situaci jako první, než se jako druhý pouze bránit a vyvracet nepravdy. Praxe ukazuje, že soudy rozpad rodiny bohužel spíše podporují a navrhovatele nijak nediskvalifikují, spíše naopak. Ostatně v případě, že nakonec dojde k dohodě, lze návrh vzít jednoduše zpět. Soudní poplatek se neplatí.
Jako předloha návrhu může posloužit citovaný vzor ze serveru JURISTIC, samozřejmě s tím rozdílem, že místo "schválení dohody" budete žádat o "úpravu výchovy a výživy". Jestliže vám druhý rodič už nějak brání ve výchově dětí, nebo existuje vážná hrozba takového kroku, je namístě zároveň podat i návrh na zatímní úpravu poměrů předběžným opatřením (§ 74 a násl. o.s.ř.). V něm můžete žádat, aby soud ustanovil dětem střídavou výchovu ihned, a to až do doby, než dojde k definitivnímu rozhodnutí. Ať už podáváte návrh spolu s předběžným opatřením nebo bez něj, argumentujte vždy zájmem dítěte, níkoliv zájem svým.
K tomu doporučujeme v návrhu shrnout všechny podstatné věcné i právní argumenty (detaily můžete čerpat z uvedených článků):
1. STŘÍDAVÁ PÉČE JE PROKÁZANĚ PRO DĚTI LEPŠÍ. Rozvod nebo rozchod rodičů dítě téměř vždy nějak postihne, ale střídavá výchova je pro něj v takovém případě nejmenším zlem. Děti ve střídavé péči obou rodičů jsou významně lépe adaptovány ve všech ukazatelích: tělesné a duševní zdraví, rodinné vztahy, behaviorální a emoční adaptace, sebeúcta – než děti v péči jednoho rodiče. Dikce zákona o rodině (viz ODKAZY) v § 26 také preferuje střídavou výchovu - na první místo při rozhodování staví zájem dítěte, který je z výše uvedeného zjevný.
2. STŘÍDAVKA FUNGUJE I PŘI ROZBROJÍCH RODIČŮ. To dokládají i příklady z praxe. Oba rodiče se bojí ztráty dítěte v případě, že nedodrží soudem stanovená pravidla střídavé péče. Ve výlučné péči by mohlo být dítě pečujícím rodičem zmanipulováno, „zabarikádovalo“ by se a druhého rodiče ztratilo. Střídavá péče tak účinně brání vzniku syndromu zavrženého rodiče. Navíc přirozeným způsobem nutí rodiče komunikovat alespoň o nejzákladnějších problémech jejich dětí.
3. Překážkou střídavé péče není ani školní docházka, ani vzdálenost mezi rodiči. Naopak, s rostoucí vzdáleností roste i riziko, že při výlučné péči jen jednoho rodiče dítě ztratí kontakt s druhým rodičem a dojde u něj ke vzniku syndromu zavrženého rodiče. Změnu mezi dvěma domovy většina dětí snáší dobře, naopak je v mnoha ohledech může obohatit. Komplikace s ní spojené jsou řešitelné a nevyváží ztrátu výchovy jednoho z rodičů (viz PORADNA).
4. Další argumenty můžete čerpat například z článku NÁVRH RODIČŮ NA STŘÍDAVOU VÝCHOVU PRO SOUD: Pro jednoho rodiče je výchova dítěte trvalá vysoká zátěž. Podílejí-li se na ní oba rodiče, pak se tento úkol plní lépe, kvalitněji. Podle článku 29 Úmluvy o právech dítěte (viz ODKAZY) výchova dítěte má směřovat k rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických schopností v co nejširším objemu. Existuje-li pravidelný, smysluplný a láskyplný vztah mezi dítětem a rodičem, pak v případě krizového vývoje je pomoc druhého rodiče spontánní, automatická, samozřejmá...
5. Právo na péči a výchovu obou rodičů vyplývá mimo jiné i z čl. 7, 9 a 18 Úmluvy o právech dítěte. Zde je například uvedeno: "Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte." Podobná ustanovení najdeme i v čl. 32 Listiny základních práv a svobod (LZPS). Text LZPS je také v rubrice ODKAZY.
6. Jeden z rodičů nemůže pouhým nesouhlasem se střídavou péčí bránit dítěti, aby se mu dostalo péče druhého rodiče. Opačný postup je v rozporu se základním právem druhého rodiče na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny a současně zásahem nejen do jeho základního práva vychovávat a pečovat o své dítě dle čl. 32 odst. 4 Listiny, ale i do základního práva dítěte na rodičovskou výchovu a péči dle téhož článku Listiny. K tomuto závěru dospěl koncem února 2010 náš Ústavní soud (viz ÚSTAVNÍ SOUD: NESOUHLAS MATKY SE STŘÍDAVOU PÉČÍ).
7. Nezapomeňte také doložit svou schopnost se o dítě dobře postarat, a to z hlediska časových možností, zázemí, hmotného zabezpečení, možností a schopností dítě rozvíjet apod. Kritéria, která by měl soud posuzovat, najdete v § 26 odst. 4 zákona o rodině. Přestože primárním vodítkem je zájem dítěte, a ten je jednoznačně lépe naplněn ve střídavé péči, i ostatní kritéria mohou při rozhodování soudu hrát svou roli. Zákon vyžaduje, aby byl rodič "způsobilý dítě vychovávat".
8. Soud má posoudit, zda je rodič způsobilý dítě vychovávat, ale ne dělat soutěž a vybírat "lepšího rodiče". V tomto duchu sepište i svůj návrh, raději vyzdvihněte svá pozitiva, než negativa druhého rodiče. Odmítněte předem takové stavění rodičů proti sobě, a to i v rámci případných znaleckých posudků. Pokud jsou oba rodiče způsobilí vychovávat (a taková je jistě většina rodičů), není důvod, proč by tak nemohli činit i nadále. Je to v zájmu dítěte.
Návrh by měl být pouze několikastránkový, ne přespříliš obsáhlý. Skutečnosti v něm uváděné doložte důkazy, vhodné jsou např. fotografie ze společných aktivit s dětmi. Pokuste se ještě před podáním návrhu získat pro něj podporu i u opatrovníka dítěte (místně příslušné oddělení sociálně právní ochrany dětí - OSPOD).
Buďte však připraveni i na to, že napoprvé neuspějete, dokonce že se soudní řízení může nakonec vléci roky. Obrňte se v takovém případě trpělivostí, nevzdávejte se a nenechejte se znechutit ani neférovými praktikami druhého rodiče nebo dokonce státních orgánů. Děti za to stojí. Další postup bude pak záviset na konkrétní situaci, přístupu druhého rodiče, soudu, OSPOD... Možná budete potřebovat dobrého zástupce pro soudní řízení, psychologické posudky apod. Budete-li chtít
využít pomoc našich odborníků, napište nám na e-mail POMOC@stridavka.cz.
zdroj: http://www.stridavka.cz/jak-ziskat-stridavou-pe...

😅

Je to hezké, že tu "někdo" založí vlákno s prosbou PORAĎTE MILÉ MAMIČKY!, a pak sám radí a oddává se jedinému předmětu svého života, který život činí zřejmě alespoň trochu ještě akceptovatelným, před zjevnou volbou sebevraždy!, neustálé ládování do okolí konfrontační politikou ss. 😕 😕 😕 Jaká "aristokracie" a bezmocnost, právě tu vést svoji primitivní kampaň! Ale takových politických spolků je na mraky a všechny jsou zničeny více svojí chorobou než debaklem ve volbách!

Jakmile se člověk vyhraněně interesuje v jakémkoli oboru lidského jednání a "poznání", leze to časem jistě na mozek, jak je tu vidět, a postižený si nemůže být schopen uvědomovat, že se začíná stávat více a více především sobě samému nebezpečným. Za zdánlivě pěknými ideály vykukují rohy sebestřednosti, citového chladu, pajdavé racionality. Pozbývá se vědomí, že život skutečně není v onom boji, jak se prezentuje a lije do hlav od školky, v neustálém zápase, studené válce mezi rodiči a národy, lidmi, nýbrž v daleko zemitějších a lyričtějších věcech, jimiž musí NORMÁLNÍ člověk denně žít a protloukat se. Lituji takových lidí, kteří se naučili povětšinou ze zahálky věnovat síly umělým věcem a umělým, nekomplexním názorům, kteří neustále šíří zlo a své ideály si chtějí prosadit nikoli láskou, nýbrž bojem! Na muže speciálně je handba, když se racionalita stane jeho pastí a otroctvím.

Kdyby alespoň na tom bylo něco pravdy, že by matky byly tak choré, jak je tu "někteří pokrokáři" popisují, kdyby skutečně uznávaly jen "matcovství" a podléhaly stejné zarputilosti jako jejich protějškové. Ale co za podiv, že matky (většina) mají úplně jiné starosti, než se handrkovat a přivlastňovat si dítě, že ona terorizace ze strany zhrzelých otců je jen takovým "nadstandardním" nechtěným dárečkem. Že nechtěné běhání matek po soudech, je pouhá nemilá povinnost, konaná z podnětu a pro zvláštní radost, tvářící se jako božská iniciativnost, zhrzelých expartnerů.

Na jedné straně učí naše milé seskupení K213, jak je celý soudní systém a zákonodárství špatné! A já s nimi souhlasím. Ovšem již nesouhlasím s tím, co právě špatné zákony a zákony vůbec dělá: militarizace, sebestřednost, útočnost, bezbřehá konfrontace, násilí, soudy, nedostatek empatie, nízká životní moudrost. Že by léčení ďábla ďáblem? Už jen ta představa, zákony si vydupat právo, je srandovní. Ale psychologicky jsou to právě jen ty špatné zákony, které umožňují takovýmto otcům terorizovat matky, pod rouškou "dobra pro dítě". Kdyby jich nebylo (oněch zákonů), a vše bylo na přirozeném lidském mínění, pánové by si neškrtli už ani z promile toho, co dnes! Tudíž alespoň ony špatné zákony staví je na choré nožky, jaký paradox! Veškeré jejich zlo a námluva jejich srdečnosti, děje se jen skrze to, proti čemu brojí!

Těžko to však vysvětlit člověku, který je zajat ve svých představách o životě, ženách, mužích, společnosti, který zjevně nepracuje. Neb jinak než ze zahálky není možné oddávat se tak hloupým názorům na výchovu dítěte po rozchodu a rozkladu skutečného rodičovství.

Pánové, ale jistě i dámy, chcete-li něco tak mermomoci pro dobro svých dětí, pak je nedělejte! Je to vcelku jednoduché. To je pro vás i pro okolí jediná spása a klid! Ale křičet na zákony, a stejně tak jich i využívat, to je nedůsledné a nehodné každého rozumného tvora!

Chtěl jsem to napsat i delší, neb vidím, že tu se s písmeny nešetří, ale pro změnu jsem oproti některým příspěvkům výše prezentovaným uplatnil kvalitu (obvyklý můj standard) ve spojitosti s mírnou kvantitou nad pouhou zdejší kvantitou. Tak odpusťte, že jsem zase vybočil a narušil monotónnost teroristické organizace K213 za sentimentální dobro narušené mužské ješitnosti.

Vaše AKSHARA! 😝

P.S. Chcete-li mi smazat příspěvek, pak by se více hodilo zrušit celé vlákno, neboť ono je výsměchem lidskému rozumu a porušuje pravidlo: Neurážej, neprovokuj!!! 😉

Vaše Akshara??? Vaše??? Je to překlep, nebo to snad není mužský ?? 😀 😀

Monikapok1 🙂 , Vaše Akshara, to už je pro pokročilejší čtenáře! 😉 Ale pravda, po Kamilově26 inzulatci mé sexuality na "mužoženu" je těžké se v tom orientovat. Sám jsem zmaten! 😀 😀 😀 Naštěstí je to to nejmenší a nevadí mi to! 😉

😀 , ani jsem nečekala, že by byla pominuta možnost urazit... 😀 Nejsem ale zaostalá, jen se bavím 😉
A ani mě to nevadí 😝

ahoj,mužožena 😀 😀 😀 😀 😀 ,ešte chýba pedofilný priateľ 😀 😀 😀 😀

Většina příspěvků se dá číst, ale příspěvěk od akshara se číst nedá. Nechci urazit, ale jsou to fakt bláboly. Pardon. Pokud bych chtěla svému manželovi udělat naschvál, tak vím, že to bude, když nebude mít možnost vidět své dítě. A myslím, že toho zneužívá spousta ženských. Nezlobte se na mne. Vyřizují si přes děti svá zklamání. Možná jsem obklopena inteligentními lidmi, ale tam nezakazují volat dětem apod. Doporučuji zajít s bývalou manželkou na kafe, pokud to jde a dohodnout se s ní, že děti se do sporu netahají. Přeji hodně štěstí! Jo, asi nejsem pokročilý čtenář. Moc tu nejsem, takže nechápu souvislosti s Kamilem26 a popravdě mne to ani nezajímá.

tommik..to je reakcia na minulé diskusie.bavíme sa o konkrétnom prípade jednej rodiny,o ktorom nič nevieš.

Frisbee, právě, že nevím. A tahle diskuze se týká nějak toho případu? Nebo jste se přesunuli do jiné diskuze, řešit případ jinej rodiny? Mám si přečíst jinou diskuzi, abych rozuměla této diskuzi? Teď to tak na MK chodí?

Je to tak 😉

Jako že řešíte jinou rodïnu v této diskuzI?

Ahoj Frisbee 😉 Snažím se v sobě orientovat. Ale je to asi silnější než já, nebo nevím... Chybí tu ale i trocha zeleninky! Celeru nebo tak nějak... (nebo že by to byl fenykl?) :D 😀 😀 Ale toho sem pouští vlastně až po té, co už je vše ztraceno! 😀

Tommiku 🙄 , každý nemůže psát tak "záživně" jako ss! NAŠTĚSTÍ! Tak odpusť! 😀 😝 Jinak já jsem na své bláboly tedy hrdý! Alespoň někdo se k nim musí přihlásit, když se ti praví k tomu pořád nemají! 😉

Já doporučuji již dávat děti vlkům. Je to rychlé a kávu si můžu dát i tak potom doma! 😉 😝

Akshara, jsi svobodný mládenec? 😀

Kdyby tu nebylo pár zarputilých hlav, existovalo by jen jedno vlákno, kde by pánové dostali po zadku, aniž by to bylo cílem. Ale oni se vždy přihlásí různě jak divně. Jednou z nich vyleze "bojovník", podruhé "fenykl", potřetí "ss" a tak. Člověk by ani nevěřil, že je to pořád změť NIČEHO! 😲 ...a že se točíme v NIČEM! 😔 😅 😕 🙄 😨 Oh, jaká NICOTA! 😉

Tommiku, když ti odpovím, rozpálí tě to hodně? 😀 😀 😀 😀 😀 No, ale já bych se spíš držel meritu věci! 😉

Promiň, připomínáš mi jednoho učitele na filosofii. 😀 Spousta slov okolo, ale podstata lze říci tak jednoduše. 🙂 Trochu chápu to zoufalství chlapa a bezmoc, když jim někdo odepře děti, které mají rádi. Musím tedy přiznat, že kdybych to udělala já, tak by se mnou moji rodiče snad ani nepromluvili.

Já s aksharou souhlasím.Pravda,píše zvláštně,ale když to člověk pochopí,je to dobré.

Je to srandovní,vrah nám tady káže "nezabiješ".

Proč ale začli napadat právě modrého koníka?
Je evidentně člověk,jako i jemu podobní,kteří nemají co dělat.Ženy na to čas nemají,ony se jim totiž musí starat o děti zajištovat domácnost,aby pánové měli dostatek času si na ně za to stěžovat.

Nerozpálí, rozpálí mě jen můj manžel 😉

A proto si stíhají ty pracovité ženy postěžovat na tchýni, matku, manžela,.... tady na MK 😀 Koukám, jak spousta žen tady nemá čas 😀

Nenapadej tady nikoho.Oni tady vědí,jak jsem to myslela.Kromě to,ty jsi tu taky.

Však jsem! Já si nikde ale nestěžuji a neříkám, jak jsem strašně zaneprázdněná. 😉 Proto ten příspěvek nechápu. Chlap si nemůže postěžovat, ale žena ano. A nevím, že bych někde někoho urazila. Jen reaguji a o tom to je, ne?

Souhlas s Ria80! 😉 Je to vskutku jen angažmá "vydrážděné" zahálkou 😲 a uraženou mužskou ješitností! 😠 Nemluvě, že se to nemusí řešit pak při ss s alimenty, když je muž "movitější". Je rozdíl dítěti poskytnou polovinu ze svého bohatství, než jej pouze nakrmit a kopnout do zadku! Kdyby se dělal průzkum o tomto lžirodičovství, věřím, že jej uplatňují především ti pánové, kteří nějaké jmění mají, než lidé, kteří poctivě pracují! 😲 😲 😲 Takoví mužové by asi neměli čas psát po internetu takové "voloviny"!

Vy zakladatele diskuze znáte? Už něco tady založil, kde se více představil? Jo, volovin tady na MK je hodně, to souhlasím, ale nejen od chlapů. 😀

tommik, klid, je to tu veřejné, já si tu taky už jen čtu a nepíšu.....zakladatel patří ke známé skupině otců 😉 😉 😉 , která se o něco snaží.
a nick akshara je fajn, prostě je svůj, to neznamená, že když ty ho neberš, že ostatní si to nepřečtou rádi.....tak trochu toleranc, ne?
tohle téma je dobrý k tomu, že se člověk dozví věci, o kterých neměl ani tucha 😉 😉 😉

Aha, nějaká "podezřelá existence". Jen aby do té "známé skupiny otců" teď nazapadl každý otec, který bude chtít něco řešit 😉 Protože, když sem napíše otec a postěžuje si, tak jak jsem pochopila, je to špatně. Má být pracovitý, dávat rodině peníze, ale nestěžovat si, protože jsou to voloviny. Zato ženy si postěžovat můžou 😀 Jestli jsem to pochopila špatně, tak se omlouvám. 😉 😀

v pohodě, já našim hodným tatínkům doma věřím....99% jich je normálních 😉 😉 😉

Ne, pochopila jsi to naprosto správně, tomiku. 😉 Přesně toto tu všichni "zastáváme"! 😅 A jsem rád, že z těch příspěvků je to tak zřejmé, že už to nemusíme moc vysvětlovat a obhajovat se! 😀 😀 😀 😝