Dělení majetku za zády. Jak v sobě zlomit pocit křivdy?
Nazdar holky, mám v sobě pocit křivdy, ale nevím jak ho zlomit, poradíte? Kdo nezažil podobnou situaci asi těžko pochopí. Mám mladší sestru, ktera do 30 žila u mamky, platila ji studia a tak. To táta ještě žil, teď je tu ale už jen máma. Ségra nemá rodinu ani zadne závazky. Já jsem o rok starší a už mám dítě a jsem vdaná. Od 25 jsem odstěhovana a splácíme hypotéku. Od 18 pracuji. Mama mela k dispozici byt o kterém řekla že jej napíše ségře. Mi nabidla peníze (jen zlomek ceny bytu), jenže přeci není možné abych ji nechala se na důchod zadluzit. Vím že by si musela půjčit a že sama nic nemá. Tak jsme to odmítla s tím, že bych chtěla, ať se domluvíme se sestrou spolu. Vždyť je to Mgr. a má skvělou práci, navíc prý mamce dává jen 2000 na bydlení se vším všudy-takze musí mít nasetreno něco. Já splácím byt a živim se sama tolik let tak co by segra nemohla vypořádat blbou polovinu? Úmysl jsem měla dobrý. Výsledek? Ségra mlcela jako hrob, no a máma tvrdila že byt je její a že to má čas. Bohužel mě ani ve snu nenapadlo, že se spolu domluví a byt ji napíše za mými zády abych o tom nevedela. Když jsem se to dozvěděla, tak nahodou od cizího člověka. Dávno ji byt darovala. Obě se celou dobu tvářily, jako by se nechumelilo, normálne jsme vycházely. Nezlobím se kvůli penězům, jak by si hned každý myslel. Jsem ale smutná kvůli tomu jakým způsobem to udělaly a co je k tomu vedlo? Cítím se podvedena a oklamana.
Já ti asi neřeknu to, co bys chtěla slyšet, protože zastávám názor, že je plně v kompetenci rodičů, jak se svým majetkem naloží. Já od svých odičů nic nečekám a naopak budu ráda, pokud svůj majetek nějak rozdělí, i kdyby to znamemalo, že nedostanu nic. Mám bratra, oba nejsme ani chudí ani bohatí a rodiče vlastní nemocvitost v ceně tak 15 mega (obrovská, čerstvě zrekonstruovaná vila u prahy na velikém a upraveném pozemku). Pokud nám připadne na půl, tak se navzájem nedokážeme vyplatit, mít barák napůl je nesmysl a prodávat naše rodinné sídlo a místo mého dětství by mě fakt bolelo a asi ani brácha by to nedokázal.
Co se ti stalo, je do nebes bijící nespravedlnost. Z pohledu matky ale paradoxně věci zřejmě vypadají jinak, ty máš kde bydlet, její druhé dítě teď už také. Má vás zajištěny, ale jaksi ji uniklo to hlavní, že sourozenci jsou nejdéle žijící příbuzní. Kdo si pak navzájem pomuze, když ona už tady nebude? Křivda preboli, ale já si myslim, že vztahy jsou cennější než majetek...
@domca1991 hele u nás jeden brácha dostal barák (přišel o něj v exekuci) xkrat se tahal z dluhu, doteď ho matka brání a slepe věří (je patologický lhář), upozorňovala sem, ze to tak skončí, bez vysledku. Měl mě vyplatit, neviděla sem a neuvidím ani korunu. Druhý brácha dostal byt (vyplatil mě 150.000). Já se prej o sebe postarat umím. Máme dům, hypotéku. Neřeším to, nebudu řešit něco, co nezměním. To že se k bratrům odjakživa pristupuje jinak je možná důvod, že sem tam kde sem a tě sem jaká sem.
Mě osobně se toto nestalo ale tchýně má barák a celý ho přepsala na jednoho syna má dohromady 4. Ostatní nedostali ani korunu. Jen nám to prostě oznámila a hotovo. Paradox je že on jediný nemá rodinu a dědit budou nakonec moje 3děti a pak od švagrovych 2. Takže bude 5 dědiců kteří se nedomluvi ani náhodou.
te uplne chapu, jak se citis. U nas se kvuli tomu v podstate rodina rozesla ve zlem kvuli tete. Bylo to dedictvi po babicce a pak po dedovi. Mamka jsou 4 deti, 3 zili davno svoje zivoty s rodinou, teta (nejmladsi dite), zila s babickou jeste do 27 let, pak se vdala a odstehovala mimo nase mesto. Az po smrti babicky najednou byt nespadal do dedictvi, ikdyz ja to zjistila omylem jeste pred umrtim babicky, kdyz jsem hledala babicky chatu, kdo je vlastnik. Neukazovalo mi to u prarodicu, ze vlastni i byt. Takze pri dedictvi se sourozenci pohadali a to doposud by pro sebe dali zivot, navstevovali jsme se kazdy tyden s tetama, starali jsme se pak vsichni o babicku v hospicove peci doma pul roku, cele okoli rikalo, jak maji prarodice skvele deti, kteri se o ne staraji, dohodnou se, ze mame vsichni uzasne vztahy. Bohuzel na dedickem rizeni teta vyrukovala, ze byt (hodnota 2mil.Kc), je jen jeji, ze ho babicka na ni prepsali, protoze u nich bydlela. Deda tehdy to promlcel, nic nerekl. Mamka ho ani do toho nechtela zatahovat vic uz, zjistilu mu rakovinu zrovna, cekala ho chemoterapie. Tete rekli, at teda dedovi zajisti veskerou peci ona. S cimz jsem nesouhlasila zase ja, prislo mi to nefer vuci nemu. Ho asi tenkrat netrapilo, zda teta nekomu neco da. Takze ja s tetou komunikovala dal a spolupracovala skrz dedu, jeho peci co dal. Bohuzel nemoc uderila v plne sile, takze opet hospicova pece (ted uz jen na tete) a deda zemrel. Cekalo se, ze kdyz se bude delit cele dedictvi ted uz (predtim se vsichni zrekli vuci dedovi), ze teta svuj postoj zmeni. Teta jen napsala sms - ze vyklidi cely byt (2 tydny po pohrbu) a bude byt pronajimat. Kdo co chce, at si od nich vezme. Vsichni se snazili ji vysvetlit, ze je to vuci nim nefer, ze jsou 4 deti, vsichni se starali o ne, vsechny meli stejne radi, ze si nemuze nechat jejich byt za 2 mil.Kc a ani nemrknout brvou. Ona pronesla, ze muze, ze at dojdou s pravnikem. Ze byt dostala a nikdo na nej nemuze. Vsichni ji rekli, ze jako sourozenec skoncila, at si zije svuj zivot a bez nic. Rekla ze jo a 2 roky nejsou nikdo s ni v kontaktu kvuli tomu, jak se zachovala nefer. Mamku chapeme. Teta je podnikatelka, vydelava dost, maji barak jako jediny...a proste nebrala ohned na ne.
@domca1991 hrozný, jak někteří rodiče dokážou protěžovat jedno z dětí..nerikam, když se třeba dostane někdo do problémů nebo onemocní nebo tak něco, ale tohle je prostě hrozný a chápu, že to dokáže úplně nabourat vztahy a neskutečně to ublíží.. podle mě ani nejde tolik o peníze jako o tu spravedlnost a o princip, takhle má člověk pocit méněcennosti, pocit, že ho rodiče tolik nemilovali, neumím si to prostě představit.. já teda radu nemám, já bych to asi těžce nesla a vadil by mi nejen přístup maminky, ktera by mi tak dala najevo, že nejsem tak důležitá,ale i přístup ségry, neumím si představit, že by mě moje ségra takhle vyšachovala a v podstatě ošidila..
Moc spravedlivý to není, ale zároveň se nedá na matčin majetek dívat jen optikou "to je moje budoucí dědictví až zemře". Holt je to její byt, je příčetná a může s ním nakládat podle své vůle.
Me do budoucna ceka neco podobneho. Jsme tri. Ale tam je k me osobe velka nenavist, jsem tak trpchu verna ovce, ze strany sourozencu. To bude boj. Ape medovolim svuj rodny dum prodat v sanc.
@sylvusska jo to znam velice dobre
Zajimave uhly pohledu ... osizeni, okradeni, nemluvit spolu ... vsak vlastnim s majetkem muze nakladat jak on uzna za vhodne, je to ciste jeho volba a nikdo nema pravo ho soudit, byt kvuli tomu nastvany ...
@domca1991 Hele, ja to uplne nechapu... Mamka rekla, ze byt napise segre a napsala ji ho. Kde presne je ten problem? Ono prepsat za zivota je vyhodnejsi, protoze potom segra nemusi jednou platit dedickou dan. A tebe vyplati, az ten byt bude opravdu 'jeji', tedy az tu mama jednou nebude.
@domca1991 To by mě velmi ranilo, naštvalo a mrzelo. Zeptala bych se mamky a sestry narovinu, co to jako má být, jestli je to něco proti tobě. Řekla bych jim jak se cítím, navíc když se to dozvíš od cizího člověka. Řekla bych jim to tak, jak jsi to napsala tady. Ne hapu, jak někdo může každému dítěti měřit jinak.
@zelenaesmolda Proč by jí neměla vyplatit? To je jako normální, automaticky předpokládat, že ji ségra chce osidit? Když teď mezi nimi není žádný spor?
@ai30
a proc by ji vyplacet mela?je to oficialne jeji majetek,nema po pravni strance zadny duvod ji vyplacet.vy byste nekomu dala dobrovolne dejme tomu pul mega kdyz nemusite?
@zelenaesmolda Jasne, ze dala. Treba brachovi :D Ale ja jsem asi ze sveta, kde je rodina dulezitejsi, nez prachy, no.
@ai30
ono se taky muze stat,ze by ji vyplatit chtela ale nebude ty penize na to vyplaceni mit...
@zelenaesmolda To je mozne. Tak co zakladatelka udelala jinak? Kdyz bude v tu dobu, kdy by byt mela 'zdedit', sestra na tom finacne spatne, tak by ji donutila byt prodat a vyplatit pulku a jit spat pod most?
@domca1991 Ptas se, jak v sobe zlomit pocit krivdy. Ja si ale fakt nemyslim, ze se ti nejaka krivda stala, nebo ze probehly velke tajnosti za tvymi zady. Jedine, co se stalo, bylo to, ze avizovane prepsani bytu probehlo driv, nez sis asi myslela, ze probehne. Ale to fakt neni takova tragedie.
Jestli te to trapi, tak si sedni se segrou a proberte to. Jak by sis to predstavovala, abys nemela pocit, ze ti bylo neco odepreno? Urcite soucasnou cenu bytu a domluvite se na splatkovem kalendari, aby te sestra uz zacala vyplacet? Nebo to budete resit, az tu mamka nebude? Rozmysli si to a zkus to reseni segre navrhnout.
Abych jenom tak neplacala do vody, jsem v podobne situaci, jako ty. Nasi koupili jako investici byt, vse kolem nej (od koupe po veskere papirovani) resil bracha. Ja se pozdeji jen tak mimochodem dozvedela, ze je byt napsany na nej. Vis, jak dlouho me to trapilo? Ani sekundu. S brachou mam skvely vztah, nemam nejmensi duvod si myslet, ze by me chtel kdy o neco osidit. A uprimne, i kdyby, je mi to tak nejak jedno, na chleba si vydelam, i kdyz mi do klina nespadne pulka bytu. Kdyz slychavam, jak se rodiny rozhadaly kvuli 'dedictvi', je mi z toho smutno. Tchanuv bracha s tchanem spolu nemluvili pres dvacet let, protoze ten bratr mu zavidel, ze dostal asi vetsi dedictvi z baraku. Ten barak je jen obrovsky pozirac penez a tchan je u nej uvazany cely zivot jak u vezenske koule. S bratrem uz nikdy nepromluvi, ten letos zemrel. Nevim, jestli jim to za ten promarneny vztah stalo. Rozmysli si, co je pro tebe dulezite a podle toho jednej.
Jak se říká: když peníze a majetky nejsou, je to těžký. A když jsou, je to ještě horší.
Znám xxx případu, kde se rodiny kvůli majetku totálně rozhadalo. Na jednu stranu to chápu, na druhou ne.
Ja mam taky mladší sestru a když rodiče prodávali byt a druhej po babičce zdědil táta, tak peníze spravedlivě rozdelili, ten byt prepsal na sestru, kde teď bydlí a ona ne vyplatila. V tom se k nám opravdu zachovali velmi fér. 🙂 Ale pak jsou tu jiní drobné veci: Já se v 22 letech odstěhovala do Prahy a začala pracovat. Nikdy jsem od rodičů nic nepotřebovala a nic nevzala. V 27 jsem si vzala hypoteku (použila ty peníze z prodaného bytu) a funguju jako samostatná osoba již dlouho. Sestra byla u rodičů daleko déle. Pak se sice odstěhovala do podnájmu a posléze do bytu pp babičce a pritelem, ale je to kousek od rodičů a doteď více funguje u nich než u sebe. Nechává si hlavně od mamy kupovat různé "drobnosti", na oběd je tam skoro furt a "zbytky" si nosí domů, už dva roky mají rozbitou pračku a pere jim mama. A taky rodiče nemají žádné přátele a sestra jezdí často s mamou na dovolenou a máma ji tu dovolenou samozřejmě platí. A pak je tu spousta a spousta další drobných výpomoci od rodičů, co ale pak ve finále dělá hrozně moc ušetřených peněz.
Dopředu říkám: Já i kdybych měla možnost, NIKDY bych se takhle nedokázala chovat a spíš mě štve, že ona je tak vyuziva a oni to sice vidí, ale vzdycky: Ona není jako ty, ty ses o sebe vždy dokázala lépe postarat a taky vydělávás daleko víc než ona, ona má chudak málo peněz (mohla by dělat za daleko víc, není chytrá, ale ji tohle vyhovuje).
Ja si myslím, že takhle "nespravedlnost" mezi sourozenci bývá často....A naprosto chápu, že to jednoho štve...Zvlášť ve.velkych věcech....Ale na druhou stranu: Furt jsou to JEN peníze...A nestojí zato užirat sám sebe jen kvuli majetku...A nebo se rozhadat s rodinou....Bejt tebou, bych se v klidu sestry zeptala, jestli teda nějak počítá s tvým vyplácením nebo co. A když se do toho mít nebude, osobně bych to nechala být. Ale samozřejmě by mě to mrzelo a už bych měla ten pphked na mámu i na ni trochu jinej....
Už to tady bylo řečeno, maminka si může se svým majetkem dělat, co chce. My děti bereme automaticky, že majetek, který nahromadí rodiče, připadne nám. Ale to je špatné uvažování. Kdyby se mi přihodilo něco podobného, tak by mě naštvalo chování sestry. Ona jediná mohla zastavit a říct ne, mami, napiš byt na obě. PS: tvoje sestra bude pěkné kvítko. Já znám podobnou situaci od známého, šlo o přepis domu v hodnotě 8 mil.. Ale známý (shodou okolností taky starší sourozenec) si dupnul a třetinu domu chtěl vyplatit. A nakonec jeho sestra, které dům připadl, se vzpamatovala a bratrovi třetinu vyplatila. A to je vážený pan doktor a taky mu přišlo nespravedlivé a uplně ho ta situace pohltila.
Jak tu každý píše, že není povinnost rodičů odkazovat svůj majetek dětem... To opravdu není a kdyby se maminka rozhodla prodat svůj byt a peníze dát na charitu, tak nikdo nemůže říct ani popel. Ale úděl rodiče je i o tom, být ke svým dětem spravedlivý. Nedám k Vánocům přece jednomu dítěti pod stromeček auto na dálkový a druhýmu zubní kartáček, podělím je přece stejně hodnotně, ať žádné nemá pocit, že je zanedbáváno. To, že maminka přepsala bydlení na jednu z dcer bez toho, aby se (smluvně) vyřešilo i vyplacení druhé (a obě dostaly tak stejným dílem) mi přijde teda velmi nefér, stejně jako naivní předpokládat, že starší dcera, když už má, to co má a dostala to bez jakýchkoliv podmínek, najednou začne z vlastního dobrýho svědomí vyplácet (z právního hlediska bezdůvodně) druhou sestru.
@domca1991 Sdělila bych jim svoje pocity. Tak, jak jsi to napsala tady, že se nejedná o žádnou zjistnost z tvojí strany, ale že tě mrzí jejich způsob jednání (to, že tě obešly) a co za ním vězí. Prostě to pořádně probrat, aby i sestře došlo to, že narušený rodinný vztahy za takovýhle nabytí majetku nestojí.
Nejsi sama, komu se tohle stalo. Velmi často to prostě jedno z dětí s rodičem zkrátka "víc umí". Rodič může mít i zafixováno, že se snaží pomáhat dítěti, které je na tom majetkově hůře - možná něco v genech. Bez ohledu na to, že první sourozenec si už pořídil vlastní bydlení vlastní zásluhou a pílí a druhý se "poflakoval" doma a nesnažil se. Rodič se snaží pomoci dítěti, které toho má méně.... A když to ten sourozenec s rodičem ještě umí, situace je na světě. Na sestru bych se zlobila, stejně jako Ty. Bohužel sestra Tě asi nebude vyplácet, právní povinnost nemá. Ber to tak, že rodič nemá povinnost dělit svůj vlastní majetek podle Tvých představ. Se sestrou by bylo dobré si to vyříkat.
Já jsem taky zažila zklamání. Když moji mámě a tetě umřala máma, tak po ní zůstala malá garsonka. No a když se domlouvalo co s bytem. Tak mámy domluvily to, že bych ho jako nejstarší dítě mohla dostat já. No a máma tetě, řekla na co mě by byl. Tak ho dostala sestřenice. Musím říct že mě to bylo hodně líto, protože jsem se mohla dřív osamostatnit, ale to máma asi nechtěla.