Definice partnerství, jaká je podle vás?

Já myslím, že to záleží konkrétně na vnímání těch daných lidí. Nám to třeba jako partnerství připadat nemusí, ale oni to tak jistě mohou cítit i přesto, že spolu do budoucnosti neplánují žádné závazky.

Pokud se o ty děti z předchozích vztahů staráte společně (tzn. žijí s vámi v domácnosti), tak to vlastně společný závazek už je...plánování společné dovolené do toho osobně nezapočítávám 🙂

@degial a já bych to zrovna viděla naopak. Děti nejsou jeho,ale plánuju do budoucna,dovolenou takže pocitam s tím,že i za půl roku spolu budeme.

Ve dvaceti by mi takový partnerský vztah vyhovoval. Okolo třiceti ne, to už bych chtěla potomka. A když už bych mela dítě/děti a s jejich otcem se rozešla, tak by mi opět takové partnerství vyhovovalo. Záleží na povaze člověka a v jaké fázi života se nachází. Někomu by třeba takové soužití vyhovovalo celý život. Partnerství to určitě je. To, že se závazky neplánují teď, neznamená, že to za několik let nebude jinak. Ale ani že bude samozřejmě.

tak já nevím, ale i když jsem byla kdysi dávno s manželem jen pár měsíců, i to na dálku a rozhodně jsme spolu nebydleli, i tak jsem náš vztah považovala za partnerství. Aniž bych tehdy plánovala společný majetek, svatbu, nebo dítě 😉 Pro partnerství podle mě nejsou důležité plány do budoucna, ale to jak ten vztah funguje v daný okamžik, co k sobě ti partneři cítí, jak se k sobě chovají...

Jo a my spolu nebydlime, presto se za partnery považujeme. Takže podle mě to je čistě individuální.

@andelka no právě ta dovolená není podle mě žádný dlouhodobý plán do budoucna, nehledě na to, že na dovolenou můžeš jet prakticky s kýmkoliv, třeba jen s kamarádkou...Naproti tomu svatbu neabsolvuješ jen tak s někým...A dítě sice není tvého partnera, ale určitě k němu má nějakou citovou vazbu, investuje do něj, stará se....apod., ale je pravda, že jde jen o závazek citový, ne právní...

Podle mě je partnerství sdílení, a je na každém, kolik sdílet chce / potřebuje.
@andelka Andělko, tvé komentáře se mi v 99 % líbí 🙂, ale vztah, jaký popisuješ, jsem měla jednou taky, a rozhodně jsem to jako partnerství necítila...

@degial asi tak no. Ale na dovolenou fakt nejezdím s kamarádkou. To naopak věřím,že tohle do budoucna naplánovat můžu, s partnerem.
K dětem zatím je vazba slabá,i když je jako naši součást bereme a myslíme na ně, jsou součástí toho vztahu. Ale partneři jsme my dva. I když bydlení zatím není na pořadu dne,a svatba ani děti na 90% nebudou. Myslím že to je čistě na tom jak to cítí a vnímají ti dva.

@guinea já teda jo,naprosto. Proto je to individuální. Tohle cítím víc jako partnerství než když jsem ještě žila v manželství. On je mi víc partnerem,než manžel se kterým jsem žila.
Ale je fakt,že pokud by např.neakceptoval moje děti, tak bych ho jako partnera vnímat nemohla. Nebo kdyby mě tajil před rodinou, přáteli..

@guinea no, my se na tom právě s přítelem na míře toho sdílení neshodneme....on má dítě z předchozího vztahu a za sebou nepodařené manželství, takže se mnou chce sdílet už jenom zábavu - hlavně tedy ty dovolené, cestování, užívání si...Já jsem bezdětná, takže bych ráda sdílela více...tedy aspoň do budoucna...mně to bez těch plánů nepřipadá jako plnohodnotné partnerství....spíš je to takové nezávazné chození...

@andelka A můžu se zeptat na to, jak po praktické stránce váš vztah funguje? Resp. co ho dělá tím partnerstvím, čím se liší od obyčejného randění. Vím, že je to hodně osobní otázka, takže když tak neodpovídej 🙂 Jen mě to zajímá...

@degial Naprosto tě chápu, myslím, že v tomhle je důležité, aby měli oba stejný názor... Ty plánuješ s přítelem přes to všechno zůstat, a nebo se rozhoduješ pro radikálnější řešení?

@degial
@guinea ono je to opravdu složité. My taky tím že se málo vidíme,spolu sdilime hlavně to fajn,výlety,kino,návštěvy,restaurace.. Ale jsme spolu vědomě pořád,podporujeme se v narocnych obdobich,pri problemech,pomahame si, radime se spolu,planujeme dopředu a jo,i mluvíme o budoucnosti, ale zatím jsme žádnou změnu nevymysleli. Naše okolí nás bere jako partnery. Asi je to o vnitřním pocitu.

@guinea no, my jsme spolu relativně krátce, asi rok a půl, takže tomu chci dát šanci na rozvinutí....Chápu, že je poznamenaný rozvodem, není z toho asi zatím úplně venku....Já zatím děti také nechci, proto si ještě můžu dovolit počkat,ale i tak mě to mrzí, protože bez těch plánů to není úplně to pravé ořechové ☹

@degial kdybych byla svobodná bezdětná,tak bych nějaké směřování taky chtěla vidět. Ale zrovna my to máme jinak,ale nejsme o to míň partnery. Je to o tom,jak se v tom vztahu cítíš. Jestli jako plnohodnotná partnerka nebo náplň volného času,když má zrovna chuť.

@degial pokud si si jistá, resp. přítel, že nic víc po své partnerce nechce a sám není ochoten zajít dál a zároveň víš, že ty máš na vztah jiné požadavky, tak bych ho ukončila. Pokud si v stádiu, že svého partnera už posuzuješ jako eventuálního manžel/otce svých dětí, tak není jediný rozumný důvod v tom aktuálním vztahu setrvávat. Čím dřív si o tom promluvíte, tím lépe pro oba.

@andelka já myslím, že je to taky o tom, jakými vztahy člověk prošel. Můj první vztah tam ty plány měl hned od začátku (plánování společného bydlení, v delším horizontu svatba, apod..). V tomhle je to jiné, protože jsem se přestěhovala rovnou k němu, takže o nějakém společném budování bydlení nemůže být řeč, svatbu radikálně odmítá, děti nechce (ač tu možnost úplně nevylučuje), takže jediné naše společné plánování se týká opravdu jenom těch dovolených 😢

@degial je to tak. Takový ten klasický vývoj vztahu,bydlení,zasnoubení,svatba,dítě..to už člověk má za sebou. Takže většinou ten další vztah je jiný, probíhá trochu jinak. Záleží na tom,zda to vyhovuje oběma,jako u nás,nebo ne. Protože ten druhý by rad zažil ten klasický vývoj.

@zuzineckah já už si ho právě umím představit jako otce dětí a manžela....Už jsme o tom několikrát mluvili, ale co mi k tomu může víc říct, když prostě nechce...Nutit ho nemůžu...Jen si nejsem jistá, jestli to není moc brzy řešit po roce a půl vztahu...Třeba to moc hrotím já.

@degial většinou se říká že po dvou letech pomíjí zamilovanost a ve vztahu dojde k otázce co dál. Takže úplně mimo nejsi. Ale on po svých zkušenostech to může vnímat jako brzy.

@degial podle mě je zásadní chybou myslet si (a doufat), že chlap se změní. Nezmění. On už dítě má, ví co chce a hlavně ví, co nechce. Tím ti nechci brát iluze, ani to nemyslím nijak špatně. Jen jsem přesvědčená, že tohle čekání na zázrak je často problémem mnoha vztahů, kde mají partneři naprosto jiné priority. Chlap se nezmění. V 99% ne. Děje se to spíš výjimečně a ani to nekončí vždycky šťastně.
Být tebou, jdu "lovit" do jiných vod.

@zuzineckah Tak já nechci, aby se změnil...on je rodinný typ, jenom má strach, že to zase nevyjde a dítě bude vídat jen 2 krát v měsíci jako to první...Asi tomu dám ještě nějaký čas a uvidíme...Díky za názor.

Ja si myslim, ze nejaka obecna definice partnerstvi je naprosto zbytecna, je to o vasem subjektivnim dojmu. Pokud to jako partnerstvi nevnimas, tak to partnerstvi neni. Necekej, ze se jeden z vas zmeni. Tak, jako ty chces, aby se zmenil on, dokazala by ses zmenit ty kvuli nemu?

@kacca11 hmm...no tak já jsem tedy nějakým mentálním vývojem za dobu vztahu prošla...Ze začátku jsem třeba děti vůbec neřešila, teď už si je s ním představit umím... Ale samozřejmě se to nestalo kvůli tomu, že by on chtěl, to přišlo samovolně, částečně jeho nevědomým přičiněním .... Proč by se to nemohlo stát i jemu?

@degial já se mu nedivim. Taky je ve mě trochu obava, že bych mohla zůstat sama se třema detma,každé jiného otce ( teda dvě mají stejného), různý režim vidani.. Komplikace prostě. Ale časem se ry obavy většinou trochu otupi,člověk musí mít trochu odvahu. Ale fakt se mu nedivim,je to hodně běžné.
Jinak vidím rozdíl mezi změnit se a změnit názor. To se může stát.

@degial Pro svobodnou bezdětnou holku to partnerství není. Něco jiného najít si nekoho v padesáti (odrostle děti, vyreseno bydleni..) někoho na chození do divadla, dovolene atd. Tam bych to za partnerství považovala..

@andelka Já ho taky chápu...ale zase na druhou stranu měl možnost navázat vztah s jednou dětnou ženou - nechtěl, prý nebyla ta pravá a navíc se bál, že by si její děti na něj zvykly a kdyby se rozešli, tak by to ve výsledku byl podobný efekt, jako kdyby si pořídil další dítě vlastní 😒 To by si jedině musel najít ženu neplodnou, nebo nevím, jak se těm rizikům dá jinak vyhnout. Navíc chtěl ženu mladší než on - jaká mu může garantovat, že ty děti nikdy nezačne chtít? Pokud se tak strašně bojí závazků, tak měl zůstat sám a spokojit se jen s kamarádkami na sex...

Na druhou stranu po roce a půl není nic ztraceno. Je to normální průběh vztahu (pokud vám není 35 a biologicke hodiny vám bijí na poplach). Po roce většina lidí moc neplánuje a žije ze dne na den. Dejte mu čas..
@degial