Dceři se stýská po zemřelém pradědovi, jak jí mám pomoci?
Moje 5ti letá dcera už rok pláče po zemřelém pradědovi (můj děda). Vloni ve vysokém věku zemřel přirozenou smrtí, dceři byly 4 roky. První měsíc pořád nosila dědovu fotku - ke stolu, k Večerníčku, do postele. Pak fotku odložila. Ale už je to celý rok, co tak 1x týdně večer v postýlce brečí, že se jí stýská po dědovi. Vždycky si s ní o dědovi promluvím, podíváme se na fotku, řekne mu dobrou noc a pošle pusinku. Zatím se pokaždé uklidnila. Je mi jí líto, jak se jí stýská. Nevím, jestli jsem neudělala chybu, že jsem jí nevzala na pohřeb, aby se mohla rozloučit. Ale přišlo mi, že 4leté dítě pohřeb nebude chápat a bude zbytečně brečet, až uvidí brečet ostatní. Jak jí mám pomoci, aby už tolik nesmutnila nebo to mám nechat být až jí to přejde? Ale rok u tak malého dítěte mi přijde dost dlouho. Ještě mě napadlo, že teď bude rok od dědovi smrti, tak že bychom mu doma mohli udělat takové rozloučení a budu doufat, že dcerka už nebude tak brečet.
Smrt jsme jí vysvětlili, že to prostě k životu patří. Že děda jí měl moc rád a že se na ní dívá a všechno vidí a že je rád, že je veselá.
Co byste dělaly? Díky za názory.
Ahojky já si prostě myslím že někdo to tak má...prostě je citlivější než ostatní... můj dědeček mi umřel před 15ti lety a pořád po něm pláču a je mi smutno.... Hold když ti někdo přiroste k srdci a pak odejde nejde na to zapomenout v jakémkoliv věku 🙂 čím bude starší tím to bude lepší 🙂
Moje dcerka je také citlivá a myslím, že nás tohle s prababičkou také jednou čeká, protože na ni lpí víc než na babičce. Určitě máš skvělý přístup, myslím, že je fajn, když takhle večer máte rituálek, s tou pusou na dobrou noc atd.....ono to chce asi čas, holčička bude růst, myšlenky se vytříbí....časem to už nebude tak aktuální téma a bolest.....na pohřeb bych jí v tomto věku také nebrala, dítko si z toho moc rozumného stejně nevezme, truchlící okolí je akorát tlak na jeho psychiku....to si nevyčítej. Doma bych taky nic takového nedělala, to se fakt ještě přiživí....ale třeba kytičku na hrobeček, jako dcerky pozdrav dědovi.....to by možná bylo fajn......zkusit to trošku "pozitivně" otočit. Spíš asi ty řeči, že na ni děda dává pozor, že jí chrání z nebíčka a vidí, jak je veselá....to by mohlo zabrat......držím pěsti!
Díky moc! Uklidnily jste mě 🙂 Nechám to zatím tak, jak to máme a snad to bude lepší.
Zřejmě bych nic neudělala jinak, přistupuješ k dcerce citlivě, laskavě, vysvětluješ.
Ale loučení po roce bych nedělala, akorát ji to víc rozjitří víc. 😕
Je holt citlivější a potřebuje čas.