Zdravím vás,
pročítala jsem diskuze, ale bohužel jsem na podobný problém nenarazila. Dcera (9 měsíců) se nesnese s mým otcem. Je to kontaktní miminko zvyklé na cizí lidi. Byla dlouho hospitalizovaná v nemocnici, takže je na lidi zvyklá, návštěvy k nám také chodí. Nikdo jiný ji nevadí, ale kdykoliv je jen ve stejné místnosti dědeček, pláče a je ukňouraná. Nevím jak si s tím poradit, přece mu nemůžu na rovinu říct, že ho dítě nesnese. Možná jí vadí intonace hlasu, vizáž... kdo ví. Ale jak to řešit?
Díky za reakce
Mame podobny problem. Navic u dcery nastava separacni uzkost. Bude ji 10 mesicu a tchan si ji jeste poradne nepochoval. Mala nechce, place. Zatim resim tak, ze jsem (nebo manzel) vzdy v u dcery, pripadne je u me v naruci a v blizkosti dedy jsme spolu. Rikam ji, ze deda je kamarad, ktereho se nemusi bat. Snad to casem prejde, zatim nezbyva, nez respektovat. Predstavte si sebe na jejim miste, kdyby vas nekdo daval do naruce nekoho, kdo se vam nelibi.
@stastnablcha přesně popisuješ to, co se děje u nás. No jenže co s tím, je to můj otec a chodí tady často 🙄
možná jí vadí vousy, možná kolínská, možná to ani pořádný důvod nemá. u nás dcera odmítala trávit čas i s vlastním tatínkem, kterého viděla denně a to snad do roku a půl. ony z toho ty děti vyrostou. důležité je dát jim čas a být trpěliví. dospělí jsou ti, kdo se musí snažit navázat vztah, nevzdávat se, snažit se dítě zaujmout a získat na svou stranu.
Chápu, jenže když vám dítě propláče odpoledne, tak člověk začne být zoufalý. Když je zvyklý na pohodové a usměvavé dítko 😒
@cerberos1306 no neviem, ona je celkom rozumna a pochopila ze je to proste tak a tak maemu dietatu (mal cca 8 mesiacov) sa neda rozumne prehovorit do duse... mozno ta otec prekvapi ked sa o tom zacnete bavit
nenosí oblek? dcera se bála tchána když byl v černém obleku. jakmile byl v džínách tak pohoda asi černej vysokej chlap v ni evokoval bubáka. zkuste zmenit obleceni a hlavne nebejt nervozni jen z toho ze jde deda a zas bude rev. ja bytostne nesnasela stryce. dodnes nechapu proc ale nemusim ho dal,nebo znova spis ale to je o osobnich prioritach.
Náš malý to měl taky tak, přestalo to v cca 3 letech. Ale do té dob s ním nesměl být děda v jedné místnosti, jinak vřeštěl jak šílenec. Tchán už z toho byl dost uražený, prostě nechápal, že je Mireček malinký. Pak to přešlo a od té doby v poho, i sami dva, tchán tu a tam hlídá.
mala som nieco podobne. moj syn sa strasne bal svagrinej. strasne plakal len co sa objavila v miestnosti a nic sme s tym nemohli robit. jedine ze ked bola pobliz tak som ho mala stale na rukach. zas toto je nieco co nevies ovplyvnit, svagrina k nam vtedy skoro vobec nechodila popravde. zlomilo sa to za par mesiacov. dodnes nechapem co ho to tak bralo, ale bol uplne hystericky a fakt stacilo aby prisla...