Dcera nechce jezdit k tatínkovi
Dobrý den, mám dceru 4,5 roku a cca tři roky s jejím otcem nežijeme. Proběhl soud o svěření do péče, ale nestanovili nám kdy a jak se má s tátou vídat, to jsme se vždy nějak dohodli, vycházíme spolu velmi dobře a nikdy nebyl problém. Teď ale jeden nastal. V říjnu se nám narodil se současným partnerem syn a dcera už od těhotenství začala protestovat, že k tatínkovi nechce a když už, tak tam v žádném případě nechce spát. Nějak se nám ji vždycky povedlo ukecat, ale je to čím dál horší. Začala mi od něj po večerech volat a plakat do telefonu, nakonec zase nějak dobrý, ale teď jsme ji tam měli odvézt, sama se s tátou domluvila, že přijede k večeru, jednou se vyspí a ráno ji hned přiveze, ale už po cestě začala plakat, že tam spát nechce, že chce být s náma, že tatínek je na ní hodný, ale prostě tam beze mě nechce být atd. Bylo mi to moc líto. Expříteli jsem to psala už po cestě, nicméně nemínil ustoupit s tím, že když to udělá, tak to pak takhle dopadne pokaždé. Jenže to nebyl žádný pláč z rozmaru, bylo z toho fakt nešťastná a připadala jsem si, že ji zrazuju, že je to nefér, že my za ní rozhodujeme o tom, kdy má být s ním a kdy s náma a ona proti tomu nemůže nic udělat, i když s tím očividně nesouhlasí. Na druhou stranu je mi líto i jeho, protože se opravdu snaží, aby u něj byla ráda, pokaždé vymýšlí program, zajímá se, volá ji ... Nemá to jak jinak udělat s prací, než že si ji bere co druhý víkend, jenže po tomhle posledním výstupu už mi to nepříjde moc reálné. Poradíte někdo? Ráda bych našla kompromis schůdný pro všechny strany. Předem děkuji za odpovědi a omlouvám se za slohovku 🙂
@martavatar
@anushka111
Mám skoro stejný problém. Jen synovi je už 6. A jezdit domu na večer na spaní u nás nepomáhá. Taky bych uvítala nějakou radu.
A snažíte sa dostatočne motivovať deti, aby u otca spať chceli? Ja som teda na druhej strane - mm má syna z prvého manželstva - a zdalo sa nám, že ho mama dosť "negatívne motivuje"...že jej bude smutno a blabla...a malý k nám nechcel...pritom sme mu tiež vymýšľali program, výlety, obľúbené jedlá, so mnou problém nemal...
A inak si myslím, že je to prejav žiarlenia na mladšieho súrodenca. Takže ja radím rozprávať sa s dieťaťom a pobyt u otca mu zatraktívniť.
Ja jsem tam ani nikdy nechtela jezdit, ale musela jsem, mela jsem soudni narizeni, kdybych nechtela, otec si stezuje u soudu na mamku, ze me nechce davat. Deti jako ve vykonu trestu.
Proste chce byt doma s matkou, u male holky normalni, ze se jenom tak citi komfortne. Ale nevim, jak to vysvetlit ex, teda
mě to přijde jako projev žárlení - musí se o maminku dělit se sourozencem a on ji najednou má mít úplně celou, když odjedu? ne, chci taky! Poradila bych se s psychologem, zdůraznila výhody - ty se máš, jak jsi větší, můžeš to a ono, s tátou partákem..
Ale vařím z vody, zkušenist nemám...
Také si myslím, že je to žárlivost. A souhlasím s tím, co píše @lv Zdůraznit ty výhody, myslím, že by to na ni mohlo zafungovat...Samozřejmě i to stýskání je určitě na místě, já to vidím na naší dceři (4,5 roku), tu jen představa, že bude bez nás, třeba na školce v přírodě, občas rozpláče a není to nahrané, na druhou stranu tam si na nás ani nevzpomene, navíc teda moje máma a ségra jsou učitelky v MŠ, kam chodí a na tu školku v přírodě jezdí také, takže je tam má místo nás...
Asi je potřeba tomu dát více času, ale chápu tatínka, že ustoupit nechce.
@martavatar No a kdyby jela třeba k babičce, tak by se chovala stejně nebo by to bylo v pohodě? Dcera v tomto věku taky nechtěla jezdit mimo domov. Sice nejsme rozvedeni, ale o prázdninách musela k babičkám. No a ty scény které před odjezdem probíhaly byly strašné, Úplně jak píšeš ty. O tom že tam bude spát jsme se raději ani nezmiňovali a doufali že babičce neudělá večer scénu (naštěstí ne). A přitom jak už tam byla tak byla v pohodě. Prostě nechtělo se jí z domu. Ale přešlo to. O rok později probjehly prázdniny bez problémů. Asi fakt chtěla být jenom s námi. Tak držím palce ať se to brzo zlepší - věř že se dočkáš!
Já myslím, že dcerka žárlí, že ona s vámi nebude a mladší sourozenec ano. Může ji to i připadat, že ji ,,odkládáte", zatímco mladší s vámi je pořád. Je třeba ji pořád vysvětlovat, že má jiného tatínka, který se na ni moc těší a taky s ní chce trávit čas. Zkuste třeba udělat na celý měsíc kalendář a nějak barevně, či obrázky ji zobrazit, kdy je s vámi a kdy u tatínka, domluvte se už s tatínkem předem, aby to viděla dostatečně dopředu a mohla se tak psychicky připravovat. Nevím, jak často u tatínka je a taky záleží, jak dlouho dopředu se domlouváte. Ty děti ten čas potřebují a když mají sourozence, tak tím tuplem, aby to věděly s předstihem 🙂 Nám se 2x stalo, že nevlastní k nám nechtěl. Z naší strany se nic nového nestalo a důvod ,,nejít" neměl. Pak jsme s ním dělali kalendář, kde viděl, kolik času tráví s mamkou a sám řekl, že s taťkou je tak málo. Tak jsem mu vysvětlila, že ano, že v porovnání s maminkou je to strašně málo (máme ho 1x za 14 dní na víkend + přítel jezdí na trénink 1x týdně a ví, že kdykoliv může odpoledne přijít, než mamka uklidí v práci - 2 hod denně). Vzhledem k tomu, jak málo ho ten taťka má, tak ho potom mrzí, že tady jít nechce apod. Že se na něj těšíme i jeho mladší brácha... Zatím to od té doby už nebylo, že by nechtěl...
Myslím si ale, že to má spojitost hlavně s tím sourozencem... Jinak bych se s dcerkou domluvila, že jak přijede od tatínka, tak si sourozence vezme na starost tatínek a vy si uděláte dopoledne nebo odpoledne jen pro sebe ve dvou, aby neměla pocit, že je o něco ochuzená 🙂
@drakenn My mu ho právě dělali ptž jsme si nebyli jistí, zda se mu říká dost dopředu, že bude u nás a měl tam poznačené, kdy je u nás a kdy má trénink kde přijde i taťka 🙂 A bavilo ho to, já jsem mu tam vepsala ty dny, on si tam namaloval větší obrázek dle vlastního výběru a vybral barvy písma apod. A doma poctivě (snad) škrtal 😀
Náš vypadá takhle. Je to dobrá pomůcka, děti z toho hodně pochopí a jsou si jistější.
@martavatar jak psala @tomici krásný nápad a rozhodně bych si udělala čas jen na dceru ať si syna vezme tatínek (babička) a jste jen spolu
já to znám trošku z jiné strany. nevlastní dcerka k tatínkovi jezdila vždy ráda, ale problém byl pak návrat domů k mamince. už od nedělního oběda byla v podstatě bez nálady, smutná, plačtivá, že bude muset odpo jet domů. z auta ji pak mp nesl s pláčem. přitom maminka je pro ni vším, miluje ji, je to její vzor, my ji nikdy neočkovali ve smyslu, že nám se bude stýskat a ona musí zpět ke "zlé" mamince nebo tak něco. takže já souhlasím s tvým ex. když jí podlehnete, tak se brzy nebudou vůbec vídat. ona je malá, kdo ví co se jí honí hlavičkou. u nás je to takto dlouhé roky. ohledy na herecké etudy nebereme 😅 ono zaklapnou dveře a vše je ok. taky jsem si kdysi myslela o ex různé věci. nemohla jsem pochopit, proč děti říkají nebo dělají některé věci, ale děti jsou holt občas takové. občas lžou, občas hrají a často věci nejsou tak, jak je oni prezentují. pokud ty sama ex věříš, že je tam vše v pořádku, že ji miluje, že se snaží, že se u něj má dobře, tak bych dcerce nepodléhala a snažila bych se, aby si to vzájemné vídání udrželi. u nás se třeba nepraktikuje moc vyvolávání. když jsou děti u nás, tak jsou u nás a pokud jsou nějaké problémy, tak je řešíme jen my sami a ex k tomu ani přes tel nepotřebujeme. i v případě delší dobu než je víkend. pokud jsou děti s prarodiči nebo jen jedním rodičem apod., tak takové vyvolávání omezujeme na min. a spíš se snažíme bez toho obejít. dětem to dělá spíše zle. vždy jsou s někým, komu je důvěřováno, kdo se o ně vzorně stará a na rodiče si téměř nemají šanci vzpomenout. telefon je akorát vytrhne, rozesmutní...vůbec si nedovedu představit, že by mi tu sofinka fňukala po mamince a já bych jí volala, že u nás nechce být, že si snad pro ni má dojet nebo že ji dovozeme 😨 😅 prostě to máme celé nastavené jinak
A ptali jste se jí proč tam tedy nechce? To jsem nějak nevyčetla a přijde mi to docela podstatné. Potom se jí to dá nějakým způsobem vysvětlit/rozmluvit. Zkombinovala bych to s tím kalendářem i "randem" pro tebe a dceru. Souhlasím i s tím, že by se jí nemělo moc ustupovat. Potom by ho neviděla vůbec a to by byla škoda když se snaží.
A jen tak na okraj. Já třeba tátu neznala. Když jsme byli malý tak nás nechtěl (dvě mimina mu přišli moc náročné tak nás chtěl brát po jednom, na to máma nepřistoupila protože jsme sourozenci, tak si nás nebral vůbec...). začal se zajímat, až když mi bylo 16 let, ale to už jsem zájem neměla já ani brácha. Potom v mých 18ti umřel a bylo mi to líto, že jsem ho ani neznala. Ale stále si stojím za názorem, že se měl zajímat dřív. Byl to pro mě cizí člověk. A co tím chci vlastně říct? Jen to, že ikdyž z toho teď dcera nemá až takový rozum. Jednou by jí mrzelo, že se s ním přestla stýkat a vlastně by ho "neznala".
Já jsem to měla jako malá úplně stejně a nevím ani proč. V duchu jsem byla hrozně naštvaná, že odešel a celkově jsem k němu neměla důvěru. To asi nevysvětlíš. Dítě si vezme něco do hlavy a nic s tím neuděláš. Brečela jsem celé noci a pak tam tak půl roku nechtěla jít. Pak se to nějak zlomilo a všechno bylo zase v pohodě. Určitě bych malou nenutila, jinak to bude ještě horší a pak už ji tam nedostaneš vůbec.
Když se jí zeptám, proč tam nechce spát, odpoví, že chce být prostě s námi. Naposled říkala i to, že tatínek ji jen přečtě pohádku a pak jde pryč a ona je tam sama a bojí se, tak při "předání" jsem s ním domluvila, že u ní zůstane než usne. Po návratu jsem se ji ptala, jestli tomu tak bylo a jestli to tak bylo lepší, tak prý jo. Doma totiž spí s námí, přávě kvůli tomu, že malý bráška spí u mě a přišlo mi nefér ji to odpírat. Po návratu jsme šly spolu samy dvě do města a povídaly jsme si, tak z ní i vypadlo, že jak byla jednou u tatínka a byla tam i její sestřenice, tak že ji řekla, že si pro ní příjde duch a že se tam bojí. Takže může být zakopaný pes i tady. S ex jsem to probírala, uvidíme, jak to bude dál, ale pokud by se to opakovalo, asi to zkusím konzultovat v PPP. Já ji k tatínkovi nevolám, ale občas mi zavolá ona. Sem tam teda už s pláčem, někdy ale jen tak, chce mi říct, co s taťkou dělali atd. A v první řadě se vždycky ptá na brášku, jak se má, co zrovna dělá atd. Jo a u babiček moc nespí, ale když už, tak mi příjde, že jí to nevadí. Navíc dva dny před tím, než měla jet na tu jednu noc k tatínkovi, se vrátila po týdnu z alp, kde byla jen s prarodiči a neměla nejmenší problém.
A jak jsem psala, vycházíme spolu dobře, i můj současný přítel se sním normálně baví, vždycky dopředu ví, kdy tam půjde a co je v plánu, aby se mohla těšit. Taky ji vždycky kladu na srdce, že tatínek se na ní těší, že se dlouho neviděli a že se budou mít super. Myslím si, že z jeho strany je opravdu všechno v pořádku a že fakt dělá co může, aby se k němu těšila a byla tam ráda. Tak mě to právě mrzí i kvůli němu. Musí to být hrozné, když vlastní dítě dává najevo, že k němu nechce.
Taky si ale vzpomínám, že jako malá jsem taky nikde jinde než doma, kde je máma, nechtěla spát. Nebylo to jen u táty ( naši jsou taky rozvedení), ale ani u babičky, u tety, nikde ... V dospělosti se to trochu spravilo, ale třeba po druhém porodu se to objevilo zase, nebyla jsem schopna spát nikde jinde, než doma ve svém. Nevím, jestli to může mít souvislost? Jestli jde o nějaký pocit bezpečí? Taky jsem často jako málá měla noční můry a bála jsem se, to ona má taky ... No těžko říct, co z toho všeho to bude, ale ráda bych na to přišla a pomohla jim oběma.
Semnou byl stejny problem. Ja jezdila k tatovi za odmenu 🙂 ted? Kdyz prijede tatka tak jen se k nemu hrneme...
Podobné diskuze
- 2léte dítě si začalo ze dne na den intenzivně vyžadovat tatínka. Je to normální?9
- Těhotná s partnerem, stále vdaná. Jaký bude postup?24
- Jezdíte s miminkem Vy za rodinou, nebo oni k Vám?58
- Dcera dostala od tatínka želvu, ale má ji mít u mě29
- Dcera nechce jezdit k otci, jak to mám řešit?5
- Děti škemrají o tatínka. Jak ho ale najít???33
No a co to dočasně udělat tak že když bude u taťky tak na to spaní pojede zase domů - vím je to náročné, ale přijde mi to nejschůdnější. Možná jí ještě víc říkat jak jí máte rádi. A taky by pomohlo kdyby svého taťku mohla vidět každý týden i kdyby jen na chvilku. Držm palce 😉