Dá se odejít ze spoločného bydlení a přesto zůstat pár?
Dá se odejít ze spoločného bydlení a přesto zůstat pár? Rozcházet se nechci. Nebo to bude chyba?
Znám pár, kde žijí odděleně už od začátku. Už jsou spolu možná 5 let. Někdo má rád svůj klid a soukromí...
Ano dá. Sestra to má tak s partnerem. Ona bydlí s dětmi a on u jeho matky. Často se navštěvují, každý mají svůj klid. Vztah jim funguje a žijí tak už 13 let. Mají spolu 6 dětí a některé splodili, když se jen tak navštěvovali. Každý to má jinak a jim to tak vyhovuje.
Je to spíše na tom daném páru. Rodiče od manžela byli rozvedení. Oba si našli nové protějšky. Taťka si koupil dům s novou manželkou a mamka bydlela sama a její nový manžel ma chatě na zahradě, kterou vlastnil. Oba rodiče jsou již znovu rozvedení a vrátili se k sobě. Ale ani já a ani manžel jsme moc nechápali, jak mamka mohla mít manžela, který bydlel jinde a jen se navštěvovali. Já osobně si nedokážu představit, že manžel žije jinde a já jinde a budeme stále spolu. Myslím si, že ke vztahu patří vše, včetně společného bydlení. Přeci jen, pokud toho druhého miluji, chci s ním být. Však spolu nejste 24/7. Přijde mi, že tohle dělají lidi, co chtějí mít svobodný vztah (je jednodužší např.i nevěra). Za mě toto není plnohodnotný vztah. Neříkám, že to někdo nedělá, ale je to jejich společná volba.
Máma s přítelem to tak mají. Ale mám ale vdova, přítel třikrát rozvedený, všechny děti obou jsou dospělé. Oba vědí, že prostě chtějí být pár, ale už ne budovat rodinu, spojovat domácnosti a majetek a tak. Oba si za svýma dětma jezdí dost zvlášť - já třeba jeho děti viděla jednou, i když jeho vídám celkem často (je to fajn chlap, ale už to třeba není ani náhradní dědeček mých dětí).
@martulka88 Pises (cituji): 'Ale ani já a ani manžel jsme moc nechápali, jak mamka mohla mít manžela, který bydlel jinde a jen se navštěvovali. Já osobně si nedokážu představit, že manžel žije jinde a já jinde a budeme stále spolu. Myslím si, že ke vztahu patří vše, včetně společného bydlení. Přeci jen, pokud toho druhého miluji, chci s ním být'
No holka, stalo se mi tohle (uz jsem to tu psala mockrat); jeden muj ex, se kterym jsme meli naplanovanou svatbu, mi par mesicu pred svatbou priznal, ze si me chce vzit, ale nechce se mnou bydlet. Predstavoval si, ze po svatbe se rozjedeme kazdy do sveho domu a budeme zit oddelene. A to jsem na nej jeste musela nalehat, aby konecne vyjadril, co bude se spolecnym bydlenim po svatbe, tak dlouho se vykrucoval, az nakonec kapnul bozskou. Samozrejme jsem se s nim rozesla a svatbu zrusila, ale to je jina story. Chci tim rict, ze po me silene zkusenosti me uz neprekvapuje, ze si nekdo predstavuji fungujici manzelstvi tak, ze manzele ziji oddelene. Ja si to absolutne predstavit neumim a takovou formu manzelstvi odmitam, ale ten muj ex mi dal skolu zivota. Ted uz bych se nedivila nicemu.
Myslím, že pokud ti vadí, že dává přednost rodičovskému domu (/rodičům?) před tebou, pak rozdělení bydlení to jen prohloubí. Za mě rozdělené bydlení funguje buď vzásadě u "kamarádů z výhodami" - kteří chtějí být spolu, ale chtějí mít i každý svůj klid a vlastně nemají společný cíl - jen spolu rádi tráví čas (což už je vlastně i případ mojí mamky a jejího přítele, že). Nebo pokud jsou k tomu donuceni třeba prací (kdy jeden má prostě "pracovní byt", který je vlastně jeho, a k rodině e vrací jen na víkendy/část týdne. Ale pak je většina starosti o děti a domácnost na tom jednom partnerovi a druhý vlastně přináší "jen" peníze a zábavu.
Nepíšeš, kolik vám je a zda jste se domluvili na tom, že tu rodinu opravdu založíte. Jinak to vidím u studentů, co spolu už sice bydlí, ale ještě vlastně plnohodnotně nežijí, jinak u páru, kde už jste oba plně samostatní a dospělí. Tam bych čekala spíš to, že dokud jste bezdětní, budete svátky trávit například na střídačku u Tvých a u partnerových rodičů, ale jinak budete mít svůj vlastní domov. Taky je otázka, nakolik je Tvůj partner mamánek. Pokud upřednostňuje rodiče před založením vlastní rodiny, tak bych se nejen odstěhovala, ale rovnou rozešla, protože to nemá budoucnost.
Jsou dvě možnosti a teď záleží na tobě. Buď po svatbě tato slova dodrží a opravu začnete trávit Vánoce spolu, nebo i po svatbě zůstane "maman" a jen tak se od rodiny nehne. To ale teď nezjistíš. A stěhovat se jen kvůli tomu, že nechce být s tebou na Vánoce? To je přeci hloupost. A že dá přednost domu před dovolenou? Sice to není můj styl přemýšlení, ale taky bych to dokázala pochopit. Já jsem se svým ex byla asi 10 let a Vánoce jsme spolu netrávili. Byli jsme bez dětí, nebyli jsme manželé a přišlo nám v pořádku se na Vánoce vrátit domů. Je to asi rodinný typ a možná to ukazuje to, jak bude přistupovat ke své budoucí rodině. Já bych se toho nevzdávala. Spíš bych zkusila navrhnout, jestli by nebylo možné trávit Vánoce u jeho rodičů, pokud ty doma být nechceš. Nebyla by to cesta ven z toho problému?
No ono asi záleží, co by mělo být cílem toho, že se odstěhuješ. Jestli od toho očekáváš nejaké zlepšení vztahu, kdy třeba máš pocit, že by vám prospělo mít víc soukromí a času pro sebe například, nebo spíš jako takovou lekci? Já to úplně nepochopila, proč vlastně se chceš odstěhovat.
Každopádně chápu, že tě mrzí, že s tebou netráví vánoce a ještě tě odmítá brát do rodiny ve vašem věku. Jak už tu zaznělo - kdybyste byli mladí studenti, to by bylo pochopitelné, takhle je to zvláštní. Nicméně se od něj stěhovat kvůli vánocům, co jsou jednou za rok, to mi přijde docela jako risk, mohlo by to skončit rozchodem.
Co se týče toho domu, tak na tom by měla panovat nějaká shoda, když do toho dáváš své peníze. Chceš tam vůbec i ty jednou bydlet? Každopádně si myslím, že vaše problémy jsou spíš řešitelné vzájemnou komunikací, ujasněním si, co oba chcete a hledáním kompromisu. Odstěhování se není podle mě řešení ničeho z toho, ale jak říkám, není mi úplně jasný účel toho stěhování celkově.
Neumím si představit jít po třech letech bydlet samostatně a ani ostatní příběhy, co tu jsou, mi nepřijdou smysluplné. Ale mám zkušenost s těmi Vánoci. S teď už manželem jsme se po roce a půl sestěhovali, první Vánoce trávili každý u rodičů, aby to pro ně nebyl takový šok a na dalších se oba shodli, že je to divné a počkáme po svatbě (ale dělali jsme si den předem společný Štědrý večer se vším všudy). Po svatbě nám naopak přišlo přirozené mít už Vánoce spolu… Pokud máš s rodiči špatný vztah, je to něco jiného. Spolu u jeho mamky být třeba nemůžete? Odstěhování váš problém asi nevyřeší, spíš řešit ty stěžejní neshody ve vašem vztahu.
@zanett On ten její bývalý byl materiál - ke svátku kytku mezi dveřmi, Vánoce spolu neslavili. Manžel ho viděl párkrát, já nikdy. Když se mamka rozhodla o rozvod, tak to nechápal a ještě jí řekl, že doufá, že teď nezemře, že by neměl z ní peníze 🙈 On byl vdovec, pak si vzal mamku.
My teda Vánoce taky do svatby trávili každý u svých rodičů, ale my za nimi jeli rádi. Úplně si nepamatu první vánoce po svatbě (vrátili jsme se ze svatební cesty a stěhovali se...) Určitě jsme je neslavili doma, ale tudíž asi opět u rodin. První vánoce s dítětem naopak všichni slavili u nás.
Myslím, že ten problém není vůbec v bydlení, ale v tom, že máš nefungující rodinu, což on nechápe nebo odmítá chápat. Zkusila bych se příště prostě domluvit, že za vašima nechce a jestli můžeš trávit vánoce s jeho rodinou. A pokud ne, tak si udělat mejdan s kámoškama a nechat jemu jeho tradici.
No my to taky měli jak píše @cilkat. Do svatby každý u svých rodičů, ale taky jsme tam jeli rádi oba a další dny už jsme trávili spolu. A to jsme spolu taky už dávno bydleli. Ale my byli mladí, studenti. Tak mi to přišlo v pořádku být každý u svých rodičů.
Znám pár, který žije odděleně 18 let a jsou naprosto spokojeni, každý má svoje soukromí a jinak jim to normálně funguje ve všech směrech.
Taky bych to brala, ale já osobně jsem neměla chlapa, který by chtěl bydlet odděleně, každý se hned hrnul od společného bydlení a nejlépe hned svatba a děti.
Ale záleží na domluvě, pokud on bude taky pro, tak v tom nevidím problém.
Potkali jsme se těsně po mé maturitě (on je o dva roky starší), dalších 6 let jsme bydleli každý u svých rodičů (dělali vejšky a byli bez přijmu), když -tenkrát snoubenec- nastoupil do práce, šli jsme do pronájmu, dva roky bydleli spolu, pak se vzali, půl roku na to jsme otěhotněla (plánovaně).
Píšeš, že vpodstě fungujete jako partneři už teď. Jak moc zřetelně jsi s ním vadila, že ti ty oddělené svátky vadí? Řekl ti něco krom "jeť za mámou, až umře, budeš litovat, žes to nedělala"? Dokážeš odhadnout, co ho k tomu vede? Je to prostě jeho snaha "opravit" tvůj vztah s matkou? Nebo si udržet svoji tradici? Nebo je v tom nějaké zažité pravidlo jako třeba křesťanstvím propagované "sex až po svatbě" (prostě 'dokud nejsi legitimní, nejsi vlastně nic'?)?
S odstěhováním neporadím, ale skrze ty svátky. Dokud jsme neměli rodinu, tak jsme Vánoce trávili každý u své rodiny a stedry den si dělali 23. Po svatbě jsme bývali na stridacku u jedněch a druhých rodičů. Až když se nám narodil prcek, tak přijely obě rodiny k nám a úplně samostatné Vánoce jsme měli až s druhým prckem (skrze místo, nevesli bychom se s prespanim). A pak na svátky jezdíme k oběma rodinám. Takže za svobodna jsme společné Vánoce neměli a ani jsem to nějak moc neresila.
Mluvili jste spolu o tom? Mě z toho plyne, ze tebe to trápí, ale on to neřeší a to je ten problém.
Kdysi jsem to slyšela u kadeřnice. Popisovala známé, že to tak teď mají s manželem (měli i děti). A pokud nekecala, tak si to vychvalovala.