Co mám dělat v nešťastném manželství?
Dobrý den. Je mi 28 let,s manželem spolu jsme od mých 15ti let. Byli jsme ještě mladá střeva,bohužel jsem parkrat udělala něco,na co nejsem hrdá,bylo to v začátcích vztahu,naposledy v 19ti letech. Manžel o všem ví,odpustil mi a já se vedle nej začala pomalu měnit,dospivat,nyní jsem ve stavu,ze se až stydim jit mezi lidi,nemám se vubec rada,nesnasim sebe samu jak vzhledově,tak povahou. Máme tříletého syna a druhé miminko je na cestě,těšila jsem se do práce,ze také budu chvilku mezi lidmi,které znám,ale osud to chtěl jinak. Nevim tedy,jestli se mnou sijou hormony,ale poslední mesice jsem opravdu v manželství nešťastná. Jsem radši,když je manžel v práci,protože když je doma,tak i syn se chová jinak,je divoký,předvádí se,manžel po něm neustale křičí a odhani ho,to samé pak v zápalu nervozity já a pak je mu to strašně líto. Přes týden si spolu užíváme tak krásne dny,syn je miláček,děláme vše spolecne,snažím se mu vymyslet program,chodíme ven atd. S manželem to takhle nefunguje. No a navíc poslední mesice mi stále víc a víc vyčítá 10let starou minulost,je schopny se ráno probudit a jit brecet do vedlejšího pokoje,nechce o ničem mluvit,pak mi vyčítá,ze ho v tom nechávám plácat. Za minutu začne vyžadovat sex a když ho odmítnu,tak mi rekne,ze holt není ten,se kterým to chci dělat. KdYz jsem si nechtěla před nim svléknout triko,tak mi vyčítal,ze před jiným jsem se svlékla a před nim ne. Když jsem za nim šla a říkala jsem mu,jestli vybereme spolecne jméno pro miminko,tak schválně rekl ta tři mužská jména,se kterými jsem ho v pubertě podvedla. A takhle je to třeba ob dva,tři dny. Já si to samozřejmě vycitam,vím,ze jsem udělala
Chyby,ted jsem úplně jiný člověk,opravdu,introvert,neumím si představit,ze bych se měla sblížit s někým jiným,...jsem strašně nešťastná,ze jsem mu tolik ublizila,ze pak jsem nervózní na syna,když se tady takhle dohadujeme...ale já už vážně nemůžu,mám sto chuti skočit z okna a už tady nebýt,neustale vycitani a ponižování ve formě Když se mnou nebudeš spát,tak ti budu vycitat,co jsi mi kdysi provedla....
Ano,za chyby se mají nést následky,má za ne člověk platit,tak tohle je můj trest? Už to ale nevydrzim. Vyčítá mi to v podstatě celou dobu,ale tak intenzivně až ted poslední mesice.
Dnes mám opravdu dost,brecim tady v posteli a nejsem schopna fungovat,kdybych nebyla takový srab,tak opravdu z toho okna skocim,už mě to nebaví 😢
Jo a srab bys byla, kdybys z toho okna skočila...tohle není zas až tak neřešitelná situace
to chce poradnu, manzel ocividne nezpracovat tve drivejsi nevery. ono to neni tak snadny, jak si nekteri mysli a potrebuje s tim pomoc. je potreba, aby na tom pracoval a naucil se jak jit dal a udelat za tim tlustou caru. dost lidi si mysli ,ze prece kdyz si rekne dobry zalozime rodinu, je to zapomenu, ale ono to neni tak snadne.
k tomu chovani syna... je bezne ze kdyz si s nim sama tak je to pohoda, protoze se venujes jen jemu. jak je odma manzel je to jine porotze se musi delit a tak si vynucuje tu pozornost prave tim jinym chovanim. myslim ze to zazila vetsina z nas.
Vysvětlení mám jen pro to co říká o tom sexu. Nízké sebevědomí. Já sex za skoro pět let vztahu odmítla snad jen jednou a říkal něco podobného. Takové blbosti, jako já se ti už nelíbím. Sex se mnou se ti už nelíbí a podobně. Kdybych mu byla nevěrná tak by mi to neodpustil. I kdyby řekl, že ano. Jako u tebe. Neodpustil ti to. A možná za to i sám sebe nenávidí, nebo tebe, ale pokud to nepřekoná tak vás hezký a klidný a vyrovnaný vztah nečeká
@tulikiss já to myslela naopak...ne, založíme rodinu a já na to zapomenu...ale už na to zapomněl, tak proto šel do rodiny...jasně, že dítětem se to nezamázne....ale nevím, naštěstí nemám tu zkušenost z žádné strany, jen bych to tak měla já...až kdybych si tohle zpracovala, bud bych s dotyčnou/ným do té rodiny šla nebo odešla
To zni hodne narocne, mrzi me, ze ti to takto vycita. Podle tech pocitu co pises bych rekla, ze potrebujes terapii, nebo nejakou odbornou pomoc od psychologa. A manzel take. Nedokazu rict jestli spolecne..asi spis zvlast. Zkus to nejak systematicky zacit resit, aby ses citila lepe.
Neskákej, přece neuděláš ze syna polovičního sirotka druhé dítě nevezmeš sebou. Tohle je na dobrého psychologa. Pokud manžel nebude chtít jít do manželské poradny, šla bych sama, protože jestli jsi na tom tak psychicky špatně, jak myslíš, že se cítí tvoje miminko? Manžel se chová jako blb, když si nevěru nezpracoval, měl vztah ukončit a ne si pořizovat děti.
A ty jsi sama sobě odpustila?
Jak chtěla jsem jít do práce, ale osud tomu chtěl jinak? Pokud jsi dítě nechtěla měla jsi se chránit.
Pro dítě je nejhorší ignorace, když nemá pozornost a radši bude "zlobit" a tím si začne vynucovat pozornost, i když negativní. Tohle je signál pro otce, že se má chovat jinak. Tady budeš muset zakročit a vysvětlit otci, že synek jen chce, aby si s ním otec hrál.
Taky si myslím, stejně jako levandule_k, že si si to hlavně neodpustila ty a ted jak se vyrovnáváš s druhým těhotenstvím, to vyplavuješ sama na povrh - já ani jednoho z vás neznám, ale sama píšeš, že ti je nejlíp, když je přítel pryč a ty si doma jen se synem - víš s největší pravděpodobností tohle tvůj přítel z tebe taky cítí, proto si začal připomínat ty tvoje jalový léta a možná se taky bojí, že se to u tebe stane znova začal se cítit ve vztahu nejistý a každé tvé odmítnutí ho v tom jen utvrzuje, tím nechci říct, být mu měla být po vůlí i když se ti nechce, ale i to odmítnutí se dá udělat tak, aby to druhého nebolelo nebo nějak neurazilo. Jak píšou holky nahoře, dle mího bys měla začít u sebe - třebas pomocí terapie s psychologem nebo jestli ty tvý stavy deprese se nezlepší tak s psychiatrem - až si odpustíš ty sama tak by to mohlo přestat vyset ve vzduchu ve vašem vztahu, a jestli ne a vztah vám za to stojí (a já doufám že jo, budete spolu mít dvě děti) tak dát ještě párovou terapii.
To je debilni situace, ale da se resit, tak nevyvadej blbosti, deti te potrebuji 😘 ...dobrych rad ti tu zensky daji dost, da se to resit... Nemyslim to zle, ale prvni, co me napadlo, bylo, ze poukazovanim na neveru u druheho, se clovek casto snazi zakryt tu svoji...Ve stylu - on je chudak, ty ta zla a on ma tudiz pravo se chovat, jak vul....
Manželovo chování mi přijde jako typické volání o pomoc. Běžte určitě na terapii, čím dřív, tím líp.
Děkuji všem za reakce. Je mi manžela líto. Já si to samozřejmě neodpustila,byla jsem fakt strašný pubertální pako,ale nemůžu to nijak vzít zpět 😔manžel v te době také jednou uklouzl,ale měli jsme rozhadane obdobi,jinak mu na 1000% věřím,ze by to ted neudelal,on je strašně čestný člověk. Dala bych za to ruku do ohne,opravdu.
To,ze jsem psala,ze osud tomu chtěl jinak,tak jsme se samozřejmě chránili,dokonce dvojím způsobem,ale stalo se a i když jsem druhé dítě chtěla až tak za dva roky,tak bych nebyla schopna si ho nechat vzít,když máme kde bydlet,finančně to zvládneme a první ditko nám šlo až po mnohamesicni hormonální léčbě.
Včera večer se mi manžel přišel omluvit,dokonce i brecel,ze ho to mrzí,jak se ke mne chová,je mi ho líto,protože neví,jak to zpracovat,ale jsem si jistá,ze za čas přijdou výčitky znova 😔takto je to totiž pokazde. A také jsem mu říkala,ze můžeme někam na terapii nebo i jednotlivě,to odmítá. Zřejmě se stydi. Chvilku jsme to řešili a rekl mi,ze už si xkrat na internetu hledal,co dělat,když se setká člověk s nevěrou a prý všechny články radí,aby udělal totéž. Ale rekl,ze by v životě nic takového udělat nemohl člověku,kterého miluje nejvíc na světě. Js mu opravdu věřím. Ale trochu se předem děsím zas dalšího víkendu,kdy budeme spolu a jestli ho to zase neprepadne 😔
Co zkusit nějakou terapii online. Naživo s terapeutem ale pres počítač, není třeba nikam chodit. Třeba to by pro něj bylo přijatelnější? Teď to hodně terapeutů nabízí kvůli covidu.
To mě nenapadlo,zkusim to navrhnout,dekuju za tip
Zkus se na něj až přijde z práce usmát, obejmout ho a dát pusu, říct nahlas, že ho miluješ - nevím jak často to děláte, ale je to rozhodně lepší než pocit, že je ti partnera líto - to za mě bývá cesla do vztahovýho pekla. Každý to občas potřebuje slyšet a říct, zvláště v případě obav a pochybností, je ale důležité, myslet to vážně a upřímně.
No, vy se v tom plácáte oba. Po letech to na vás dolehlo. Jdi na tu terapii sama, možná se čase přidá, ale nevyžaduj to po něm. Jen mu to nabídni jako možnost. Nebo může zkusit individuální terapii sám, až bude připraven. Ono prásknout na sebe něco "ošklivýho" terapeutovi, chce odvahu. Já bych asi partnerovi na rovinu řekla, že mám pocit, že se trápíme jak se chováme sami k sobě a k sobě navzájem a že to chci změnit, aby se nám lépe dýchlo všem i dětem. Řekla bych mu, že po něm nic nevyžaduji, ať se rozhodne sám.
Většinou, když chceme změnu, tak se mylně domníváme, že se napřed musíme potrestat, abychom se mohli napravit, ale je to kravina. Přes odsuzování a trestaní je ta změna neproveditelná. Vyhoď z hlavy tu nepříjemnou osobu, která ti pořád říká, jak jsi špatná. Měj se ráda a pracuj na sobě.
Pro některé lidi je terapie nepředstavitelná, když touhle cestou jít nechtějí, podle mě je to v pořádku, ale tu situaci by měli řešit. Můžou si třeba vzít nějakou knížku z oblasti vztahů osobního rozvoje, která je inspiruje, ale nefunguje to tak, že si přečteš knížku a bude vše skvělé. V jedné jsem narazila na téma odpuštění. Tam jsem pochopila, jak moc důležité je odpouštět, ale ne kvůli tomu, abychom byli morálními osobnostmi, ale kvůli sobě.
Tím, že jsi to tady napsala, jsi přiznala, že máš (máte) problémy. To jsi na dobré cestě.
Nechtěla jsem být drsná, co se týká těhotenství, ale spousta lidí se vymlouvá na nepřízeň osudu, ale ve skutečnosti těm problémům chodí na proti.
Říkáme si často,ze se milujeme,nebýt takových situaci jako včera,tak máme snad idylicky vztah,ale hrozne mě to prave ubiji,je pravda,ze i když jsem se snažila to vytesnit,tak se pak při sebemenší poznámce topím ve vycitkach...jsem strašně precitlivela,psychicky nevyrovnana..chodila jsem po prvním porodu na psychoterapie,ale přišlo mi,ze paní doktorka se věnovala jiným problémům,než které mě opravdu trapily...
A s tím početím,já to ani nemyslela tak,ze to byla nepřízeň osudu,to vubec,spis osud jako požehnání. Nebyla jsem tedy připravena byt další tři roky doma,ale snad to nějak vše zvládneme. Já se na miminko těším. Jen to byl takový prvotní šok a trochu mě prave mrzí,ze co jsem těhotná(což si manžel pral už dávno),tak místo toho,abychom bylo šťastní,tak se vytahují na povrch staré křivdy 😔
Pokud se s Tebou rozhodl založit rodinu, člověk by si myslel,že ti ty chyby "z mládí" odpustil....každopádně z okna neskakej, kvůli dětem zejména. On je citový manipulátor a problém ma on...mimochodem první co mě napadlo, když jsem si to přečetla bylo...no jo, teď někde ulitl on a začal vytahovat starou špínu, aby ušetřil svému svědomí...samozřejmě nechci zasévat seminko pochybnosti, jen píšu, jak mi to přijde...každopádně tvá minulost evidentně není jediný problém vašeho vztahu a já bych to ukončila, i když to s dvěma dětmi bude tezky. hlavně pořád myslí na ně a neudelej nějakou hloupost 😉