Co dělat, když babička mluví do výchovy?
Moje dcera je dost živé dítě. I když někdy zlobí, vyjdu s ní po dobrém. Nekřičím na ní (zjistila jsem, že je to pak horší), vždy mě poslechne, sice někdy ne hned napoprvé, ale nakonec jo. Moje máma na ní křičí a diví se, že ji neposlechne a začne jí dělat naschvály. Mně pak (i před malou) říká, že jí všechno dovolím a že neumí
poslechnout a je rozmazlená. Někdy dokonce řekne i dcerce, že je hloupá. Já mám jiný názor. Jak říkám, mě poslechne. A že někdy zlobí nebo se vzteká, to dělá většina batolat. Já jí nechám vyvztekat a ona pak za mnou sama přijde a je klid. Sice jsem to mámě i řekla, aby nekřičela, ale
je to marné. Bydlí s námi, takže si někdy připadám jak v cirkuse.
Máte někdo podobnou zkušenost? Co byste dělaly vy?
co nějaká literatura? z mých řečí si taky moc babičky nedělají, ale když jim dám něco přečíst, tak si z toho trošku vezmou..dřív se zařvalo a děcko muselo do pozoru, dnes je výchova víc uzpůsobená povaze dětí /jak píšeš, po zlém to s ní nemá cenu/..
Tak já mám přesně tohle od tchánů. Všechno co se jim na malém nelíbí nebo co ještě neumí (a dle nich už by umět měl) je zaviněno tím, že jej rozmazluju. Batole přece MUSÍ poslechnout! 😠 😠 😠
Možná není špatný nápad to co píše Iv - dát jim přečíst něco na toto téma. Např. oblíbenou knížku Respektovat a být respektován.
řešila jsem kdysi podobný problém - docela pomohlo, když jsem prarodičům řekla, že oni moc dobře ví, co malá nesmí a jestli si vezmou na triko to, že pak bude za jejich "hříšky" trestaná malá, tak směle do toho...že jim nic zakazovat nebudu, ale pokud budou s malou dělat, co já jinak doma nepovolím, ať jí pak oni sami vysvětlí, proč dostala na zadek....byla jsem sice hrozná matka a nepřející, ale byl klid
A tak toto jsme řešili zrovna tak, jelikož jsem se synem u babičky několik let bydlela a babička poté hlídala hodně často, když jsem chodila na dlouhé směny do práce. My měli trochu jiný problém, protože babička nebyla a není důsledná, malému něco řekne jednou,dvakrát, třikrát...malej si z ní nic nedělá, neposlechne a ona mu to pak dovolí, to co prve nechtěla povolit nebo co sem přímo zakázala já. Celkově jsme spolu bojovaly ohledně výchovy. Malej je taky hodně živý, máme doted velké problémy s jídlem (babička z něj pořád dělá batole, dokrmuje ho, když dělá tyjátry s jídlem (a to docela velké, malej nechce vubec jíst), dává mu třeba na noc mlíko po vyčištění zubů, pořád mi říká, že si vybojoval život, tak bych měla být ráda a neřešit to... atp. S otcem je to obdobné, ten mu dovolí všechno, aby se zavděčil a syn mu skáče po hlavě. Jediný, koho poslechne sem já, ale stejně má problém s jinou autoritou. Co poradit? Zkuste si pořádně promluvit, musíte spolu vycházet, ikdyž vy to máte otočené...maminka je ráznější a ty spíš po dobrém, u nás to bylo naopak. Vím, že mamka pak za mýma zádama dělala stejně, co sem si nepřála, ale neudělám nic...Babička mi na výtky tvrdí, že je babička a ty mají rozmazlovat... 😒 .Ted už máme vlastní domácnost, novou rodinu, ale malý je na babičku hodně fixovaný, často tam jezdí a doted se s mmkou bohužel občas rafnu co se týče výchovy....Přeju pevné nervy a vytrvat! Ony to nemyslí špatně, ale plně Tě chápu!