Chtci odejít od manžela a potřebuji se vypovídat
Dobrý den, potřebovala bych se vypovídat, slyšet jiný názor, poradit.
Mám manžela jsme spolu už cca 9 let z toho 2 roky svoji. Máme roční dítě. Už nějaký ten měsíc cítím že náš vztah nikam nevede. Příjde mi že naše láska už dávno vyprchala. Nemáme společné zájmy, netrávíme spolu volný čas, je věčně v práci (workoholik) a o dítě se nijak extra nestará. Zkrátka už mě to přestalo bavit a vnitřně cítím že už to ani nechci nijak zachraňovat. Ani kvůli dítěti, protože já nechci být jako většina žen, které se radši budou trápit ve vztahu jen aby měli děti doma tátu. Už jsem se natrápila za ta léta dost. Ted jsem ale v situaci, kdy vím že chci odejít, ale nevím jak to udělat. Manžel je celkem kliďas a myslím jsi že by jsme se i snad v klidu domluvili. Chtěla bych mu navrhnou, že ze začátku by se jen odstěhoval z mého domu a nežily by jsme spolu. Nechci se hned rozvádět, nemám ráda tyhle složitosti a on doposud taky ne. Problém je v tom že máme roční dítě a bojím se že to vyvolá nějaký konflikt. Co když přesto na mě bude chtít rozvod ,soud a pod. jaké mám šance že dítě bude u mě? Je tu někdo kdo se ocitl v podobné situaci? Jak jste se rozcházeli vy? Vyřešily jste to v klidu? Lze žít v manželství x nemanželství nebo jsem jen naivní a vždy to končí u soudu? Děkuji za jakoukoli odpověď.
@vendelinka08 taky mi to přijde jen z nudy. Já třeba měla bývalého manžela, který chodil pořad do hospody, místo na rodinný výlety a dovolený jezdil s kamarády. Taky mě i několikrát fyzicky napadl. Za těch 13 let co jsme spolu byli, jsem se stále snažila aby to nějak fungovalo,ale z jeho strany nikdy, žádný posun.
Podle mě se ve vašem vztahu dá hodně napravit. Chce to komunikovat a mluvit spolu.
Teď mám nového manžela jsme spolu 6 let, a taky to není dokonalý, ale je pravý opak toho prvního. Někdy si říkám, že se na to taky vyprdnu, ale vim že to není řešení.
@elenadavis ja nevim, slibili jste si v dobrem i zlem. To, ze te manzelstvi nebavi, preci neni hned duvodem k rozvodu. Pokud je tvuj muz jinak ok, zkuste jeste neco vykresat. Dej tomu posledni sanci, at si pak muzes s klidem rici, ze jsi udelala maximum. Ale znamena to, ze se musis snazit i ty. Otevrit mu znovu srdce a chtit. A mysli na to, ze muzsky vzor je pro vyvoj ditete strasne dulezity. Neni podle me spravne brat jen z nudy diteti denni kontakt s tatinkem. Jste rodina, tak makejte na jejim udrzeni.
Nebudu ti tu dělat psychorozbor, jelikož tě neznám a nejsem odborník na tvůj život. Doporučila bych ti ale zajít (sama) do Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, je to zdarma, takže by tě to stálo jen čas. Odpoví ti kompetentně jak na to, na co se ptáš, tak si třeba můžeš víc do hloubky prozkoumat důvody proč chceš odejít. Mám kamarádku, která taky odešla, pak přišla na to, že jí jen pálilo dobré bydlo a hořce litovala, tak nic neuspěchej. Držím palce.
Ja se odhodlavala 2 roky..2 roky jsem to snazila zachranit, ale pro nej byl proste na prvni miste jeho zivot, jeho volny cas, jeho konicky a az pak my..nekolikrat jsme se to zkouseli slepit. Prpste jsem chtela vedet, ze jsem pro to udelala maximum. Dopadlo to rozvodem a bylo to to nejlepsi rozhodnuti jaky sem udelala.
Podle.me neni obdivuhodne zustavat s nekym, s kym se nemiluju, kdo chodi radsi do hospody, kdo me fyzicky napadne x.let. naopak bych nedopustila aby moje dite na to koukalo..na zivot bez lasky..
Myslim si ale, ze kazdy vztah prochazi krizi kdyz je zena na rodicovske, pockala bych..Pises ze nemas chut..ale zkus to..mluvte spolu, rekni mu svoje pocity, rekni mu to co pises tady..podle jeho reakce dost vydedukujes..zkus zabojovat.
Jinak nikdo nema pravo te tu soudit a soudit to jestli to.vidis jednoduse a ze to delas z nudy..od klavesnice kazda psycholozka..
Drzim palce at si zase stastna a spokojena..at uz s nim, nebo bez nej.
Tak si tak nějak myslím, že to balíš moc brzo. Roční dítě a už se nudíš ve vztahu? A je to jen jeho problém nebo máš taky Ty máslo na hlavě? Píšeš, že pořád maká, že nemá moc chuť se zajímat o dítě, troufám si tvrdit, že to by Ti řekla každá druhá máma na mateřské. Koukni na to takhle, říkám to tak svým dcerám - princ neexistuje. Pokud to není blbec, alkoholik, nemlátí Tě, nosí domů peníze, ale jenom to už není taková "láska"...tak pak na tom má cenu pracovat. Může se stát, že se rozvedeš nebo budeš teda žít odděleně a on požádá o střídavou péči o dítě. To vidím kolem sebe, že se dneska běžně dělá. A někdy je to zdrojem potíží. Potíž je slabé slovo. A co je hlavní, to dítě má mít prostě tátu a mámu a ideálně na jednom místě.
@leniczka23 myslim ze ji tady nikdo nesoudi...reagujeme na to co pise a jak to pise...autorka opravdu nepise o vaznych problemech..o tyrani..fyzickem nasili atd...o tom ze by byl sobec..jen ze hodne pracuje...a opravdu to pusobi..jako ze se nudi a neco ji vadi a nema chut to zmenit...nikdo ji nesoudi..proto, ze do jejich vztahu nevidime...jen mi to prijde unahlene...dite 1 rok...vsechny vime..jake to je byt doma na materske..jak se obcas citime..je to proste obcas krize..mame pocit..ze jsme s detmi samy..protoze manzel nebo partner je v praci...laska...laska nebo zamilovanost? Dva roky zpet se asi brali z lasky a uz je to vse pryc?
POkud je manžel workoholik nebylo by lepší mu pomoci? Workoholismum je nemoc! Pokud jen hodně pracuje, protože vás potřebuje uživit, nebylo by lepší řešit, jak to udělat jinak? Je to jen zamyšlení nad tím, co píšeš...
Ono je snadný říct,už mě to nebaví.Zkus tohle,vezmi papír a spis si vsechno,co bys s rozchodem musela zaridit,jak to reknes manzelovi?jak rodicum?jak diteti?jak se budete o dite střídat?kde budes brat penize?auto je ci?komu zustane?co das manzelovi sebou,pujde s holym zadkem,das mu televizi?mate spolecne pratele?budete se s nima dal vidat?co budes delat,kdyz manzel s tvyma predstavama nebude souhlasit,kde jsi ochotna ustoupit a kde ne?co kdyz si manzel najde novou zenu,sveris ji do pece sve dite?atd.atd.vse pekne do detailu.No a pak teprve muzes objektivne zhodnotit,jestli ti rozchod za ty trable stoji,pokud jo,jsi pripravena,anebo se leknes a pokusis se se vztahem neco delat..
@nita1984 Mně právě přijde, že v tomhle fakt někdy ženy neví, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou. Chtějí být s dětmi doma co nejdéle, chtějí mít určitý ekonomický standard, ale zároveň chtějí, aby s nimi muž byl doma a nepracoval tolik. To zkrátka nejde. Obzvláště v téhle době muž MUSÍ být téměř až workoholik, aby zvládl uživit celou rodinu. A když chudák maká jak barevnej, aby si žena mohla naporoučet vytuněnou výbavičku za desítky tisíc, aby byly i nadále dovolené, aby mohla chodit 3x v týdnu paní na úklid, aby žena mohla kupovat potraviny v biokvalitě a aby cokoliv jinýho, tak je to vlastně špatně, dáma se začne nudit a žádá o rozvod. Je mi těch mužů až líto, je to strašně nevděčné.
@sudylichozrout přesně tam moje zpráva směřovala. Mám z toho úplně stejný pocit, když tady čtu řadu příspěvků. Manžel by měl nosit domů alespoň sto tisíc, pracovní dobu by měl mít od 10 do 14h,aby měl dost času na rodinu a koníčky ideálně žádné, víkendy věnovat péči o ženu a dítě... Navíc všechny píšou, jak se strašně změnil po narození dítěte. Nedokážu to zatím objektivně posoudit, první teprve čekáme (vymodlené, po pěti letech), ale už te´d vidím, že je to pro manžela náročné. Není mi úplně dobře, takže kolem mě manžel skáče, když je nutno. Obstará i domácnost atd. Mám výhodu, že má pevnou pracovní dobu odjíždí v 6 a vrací se v 17h, takže vím, s čím počítat i do budoucna.
@sudylichozrout nicméně, abych střílela i do vlastních. Rekonstruujeme dům a já mám taky někdy pocit, že manžel dělá málo. Že si klidně přišel z práce a místo, aby šel makat si lehne k PC. Ale vždycky velmi rychle hodím zpátečku, protože vím moc dobře, že někdy prostě potřebuje vypnout, má náročnou práci. A to, že já v tu chvíli mám pocit, že by měl dělat víc, je můj problém ne jeho. Člověk si musí nastavit priority. my je máme od začátku každý trochu jinde (já jsem rychlý energický magor a manžel je zas flegmatik), takže je to jen o pochopení jeden druhého. Jo, jsem spolu teprve 6 let, ale věřím, že zrovna tohle nám vydrží
@elenadavis souhlasim vice mene se vsim co tady bylo napsano..s tim,ze pokud to tak opravdu citis a vis ze uz nechces vztah zachranovat tak to rozsekni...ale i s tim,ze ze by to bylo asi dost unahlene...ale nikdo z nas s vami nezije,tak proste nevime...ale co me zarazi je tvuj zpusob uvazovani...s manzelem byt nechces ale rozvadet se vlastne taky ne...jasne ze rozvod nebyva ve vetsine pripadech prijemna zalezitost,ale pokud s nekym byt nechces tak rozvod je jedine spravne reseni...stav vdana- nevdana je absurdni..
@nita1984 Přesně tak, také to tak vidím. Přijde mi, že manželství víc zavazuje, člověk by měl ten slib, co dal, dodržet. Nebo se o to alespoň opravdu snažit a kopnout do vrtule až v okamžiku, kdy už je soužití neudržitelné. Určitě ne z nudy po pár měsících...
@nita1984 tak ja na tohle nemam vyhraneny nazor..myslim si,ze vztahy muzou dobre fungovat i bez posveceni uradu..nemluvim ted o pravni strance,tam je samozrejme "vyhodnejsi" svatba..znam pary,kteri jsou spolu na "psi knizku" uz treba 20 let,a funguji castokrat lepe nez ti co se vzali..a naopak pary,kterym to par let po svatbe zaclo skripat a dnes jsou spolu treba jen proto,ze by si jeden z nich financne po rozvodu pohorsil a nebo nema toho druheho jak vyplatit ...kdyz chce proste nekdo odejit tak to udela tak jako tak..
@caverina to ano, ale třeba tady mi to přijde, že zakladatelka až tam moc vlastně odcháztet nechce. resp odejít ano, ale rozvést se ne...
@sudylichozrout jojo, vnímám to stejně. Tím neříkám, že to bez svatby fungovat nemůže a se svatbou musí, ale člověk by ten závazek prostě měl brát tak jak je
Já bych s dovolením řekla, že si musíš vybrat, co vlastně chceš. Protože na jednu stranu sebevědomě píšeš "nechci být jako většina žen, které se radši budou trápit ve vztahu jen aby měli děti doma tátu", ale na druhou stranu to máš naprosto stejně, jako ta zmiňovaná většina žen a bojíš se, jaké mám šance že by dítě bylo u po rozvodu u tebe.
Jinak, co se těch šancí týká, záleží, co by tvůj muž požadoval. Do své péče by jej asi nedostal, ale třeba taková střídavka je od školkového věku už dost reálná..
Nevím, soudit někoho, zda to chce udělat z nudy...... Nevím no. Já měla manžela, s ním syna Olivera. Před narozením syna jsme hodně jezdili po světě, po jeho narození se muž neuměl dobře srovnat s tím novým životem a trávil čas v hospodě a kamarády, neustale ho to táhlo k tomu, co ho nejvíc baví - cestování . Z mého pohledu, cestovat se dá i s dětmi, ale ne v takovém měřítku, v jakém jsme jezdili my... Když jsem zjistila, že vlastně už tam není žádný cit ani z jedné strany, požádala jsem o rozvod. O rok později jsne to zkoušeli dát dohromady kvůli synovi, ale nedělalo to dobrotu. To samé, ty samé city a pocity se stejně časem objevily a opět jsme se rozešli. V dobrém... 🙂 Každý má teď nového partnera, nový život, já miminko a jsme spokojeni a i syn je spokojený. Protože děti cítí nepokoj i smutek rodičů... Dělej jak to cítíš. My bojovat zkoušeli abychom si pak nemohli nic vyčítat... Ne sobě navzájem, ale sami sobě.... Každopádně je důležité o tom mluvit a nejprve spolu zkusit najít řešení...alw zůstat někde jen proto, že je to "správné"?? Proč... Jinak jak tu někdo psal, že se snažil zachránit manželství i přes to, že na ni muž vztah ruku?!? Tomu já říkám hloupost a nerozum! Řídím se v životě pravidlem, že život je krátký na to abych se bavila nebo trávila čas se špatnými lidmi nebo s lidmi, které nemiluji... Na to moc dlouhý není. Pokud jste si nic neudelali, snaž se být v klidu ať zůstanete orstel
Přáteli mělo být
@elenadavis holka holka....manžel klidas, uplne v pohode, a ty psychicky v haji. Ono materstvi neni procházka růžovou zahradou, a k takovym pocitum u nas zen dochazi pomerne casto. Jsme vycerpane, mame pocit bezcennosti a chlap, ktery se nas snazi zajistit, samozřejmě tolik casu nemá. Funguje u vás sex? Vidas kamarádky na pokec? Myslím, že by sis mela najit jinou činnost nežli jen dítě. Zkus tancit, malovat, behat, vzdelavat se, nebo jdi do práce. Zkrátka se zabav, abys nemyslela na kraviny. Protože kdyz te nemlati, netyra, nosi penize, nechlasta....tak máš doma ideálního manžela! Je to v tobe, a tebou, ne v něm. Mmch, vystěhovat ze společné domácnosti ho vážně nemůžeš, byť je dům tvůj....
Dámy, opravdu je manžel ideál, pokud ženu nemlátí, nepije a chodí do práce? Anebo je prostě jen normální? Asi bych neporovnávala magora, co nedělá, chlastá a doma zmlátí ženu a děti a normálního mužského. Zakladatelko, rozumím ti, ale poradím jediné, promluv si s ním a nedělej unáhlená rozhodnutí. Pro vás oba je to velká změna, časem se vše srovná, s prckem bude větší sranda a on se třeba i víc zapojí jako táta a ty si vydechneš 🙂
Osobně bych taky bojovala za záchranu vztahu. Jsem na tom podobně, také mám skoro roční dcerku. Jsem doma na rodičovské, manžel chodí do práce. Měla jsem s ním podobný problém, ale u něj to bylo tím, že měl starost, aby nás uživil. Tak jsem mu řekla, že se radši uskromníme, ale budeme s dcerkou radši, když bude dřív doma z práce a bude si hrát s dcerkou. Zkus si s manželem nejdřív promluvit a uvidíš, co na to řekne. A třeba má i obavu z toho, jak má s prckem zacházet, jak si hrát a bojí se to říct.
@mourovatakocka no, já to mám určitě zkreslené kvůli ex manželovi, ale i tak se mi takový muž jeví jako jeden z těch lepších. Zakladatelka by se měla více snažit zapracovat na vztahu, notabene když je v něm dítě! Nerozhoduje se sama za sebe, ale i za dite, kterému prevrati život vzhůru nohama. Za me zcela zbytečně, když vztah (muž) není patologicky.
Nikdo nemá právo říkat že je to z nudy,jelikož její manžel je bůh ví jak dokonalej protože nechlastá, netýrá ji.. Jednak každá máme trochu jiné parametry na to jakej má být otec jejích dětí, každá má priority jinde. Ale hlavně s nimi nikdo z nás nežije,žádná nemůže cítit jako zakladetelka. Můj názor je že je to krize ze změny,já před pár lety řešila úplně to stejné, dceři nebyl ještě rok a já se odstěhovala. Po týdnu jsme se vrátila domů, protože dcera se mi v noci budila a ptala se po tátovi a já po nocích brečela a nevěděla jak jí tohle všechno vysvětlím až povyroste. Že jsem od táty odešla protože na nás měl málo času? Protože byl sobec nedával mi peníze? Protože jsem se cítila sama? Protože jsem nezvládala že mě se život změnil od základů a u něj to jakoby beze změny? Tenkrát jsem se vrátila,jen protože jsem chtěla kvůli dceři a svému svědomí zkusit jestli to prostě můžu ještě zachránit. A byl to boj ta krize trvala i po mém návratu zhruba rok-NEŽ JSEM SE VRÁTILA do práce. Od té doby uteklo pět let, jsme pořád spolu, už nám přibyl druhý prcek a v říjnu jsme měli svatbu. Ten vztah se od té doby neuvěřitelně posunul a manžel i dost v průběhu let pochopil. pořád je to někdy boj,že se nechápeme, někdy pohádáme,ale teď po osmi letech a dvou dětech jsem ráda že jsem tenkrát zůstala. Myslím že tyhle krize na mateřské má každý druhý vztah, protože příchod dítěte a změna ženy, ze svobodné kočky na mámu je prostě těžký a je to další vývojová fáze vztahu. To je celé.
Jiank držím palce ať už budete rodina, nebo se rozhodnete jít od válu.
Ja bych jen doplnila, ze láska neni POCIT, jak asi vidíš slyšíš leckde okolo sebe. Láska neni pocit, který když vyprchá, změní se, tak láska skončila. Láska je rozhodnutí vůle, láska je chtít dobro milovaného. A že leckdy je potřeba se přimět ke skutkům lásky, aby milovanému bylo dobře na světě. Co děláš pro svého muže, aby tomu tak bylo? Vztah neni nic statickeho. Bud roste nebo umírá. Musi se o nej pecovat, aby se mu dobre darilo.
Ty chceš od muze co? Spolecne zájmy? Kdy a jaké? Třeba to jde trochu. Asi peníze a cas spolu. Nejde vse v plné mire.
A co chce Tvůj muž? On pro vas rozhodně maká, pokud nosí domů peníze. A protože je vse jen na nem, a kdyby s prací byl problém, tak neni Tvůj prijem, vytváří třeba fin.rezery a pracuje na tom, aby o tj práci nepřišel a nemeli jste fin.výpadek. A co delas pri nej a rodinu Ty?
A amatujes, jake to bylo, prijit večer vorvana z práce. Ted si to představ s tim, ze se na Tebe večer nalepi někdo,kdo se potrebuje vypovídat,ty veci Ti pripadaji malicherne, protože Ty resis existenční starosti. A k tomu uknourane dite, z kteryho mas byt odvarena. A potřebuješ půlhodiny klidu a vypnout, aby ses vyrovnala s nejakejma trablema v práci,kterým partner nemůže rozumět.
Opustit je jako utéct pred prekazkou. Resit spolu problémy je náročnější, ale je to dobrodruznejsi a spojuje to. Kdo pred problémy utíká, uteče zase, v každém dalším vztahu.
A jestli čekáš na pocit, pocit lásky.... Pleteš si lásku se zamilovanosti a hormonální hrou. Spokojené stastne pary nejsou proto, ze by se spolu samovolne citili v nebi. Ale protože ona mu z rozhodnuti vule, tedy z lásky, zehli košile a on půjde zlikvidovat toho hnusnyho pavouka, ačkoli je nesnasi jeste vic nez ona.
Tahle krize přichází v každém vztahu.Tak,že 100%i kdyby si poznala někoho nového se s ni setkas opět.Po období zamilovanosti právě teprve poznáváme jaký ten člověk teprve je.A kdo jsme my vedle partnera...
Skus si napsat na papír co ti na partnerovi vadí a ceho si na něm naopak cenis..
Z tvého povídání my nepřijde,že se děje něco zásadního aby si kvůli tomu musela vztah ukončit. Skus to třeba víc pojmenovat a promluvit si o tom s partnerem.
je mi líto, jak to každý vidí jednoduše, prostě se CHci rozejít... máme jen rok staré dítě a už mě to nebaví.... předpokládám, že před těhotenstvím, byl váš vztah úplně ideální a skvělý a změnilo se to až příchodem miminka... protože te´d se ukázala teprve jeho pravá tvář.... v tom případě mu to v klidu řekni, a uvidíš jak se bude dál vaše situace vyvíjet. Nemůžeš přece srovnávat to, jak to kde kdo vyřešil, když každý je snad úplně jiný... a v jiné situaci. Tak ho prostě vystěhuj a pokud bude mít zájem o dítě a start se o ně, tak to tak budeš muset prostě brát, to jsou rizika rozchodu a rozvodu. Třeba to vezme opravdu klidně, opustí tě, vše ti nechá, řekne ať se máš skvěle a bude vše ok..... přijde mi to přinejmenším z tvé strany sobecké a jakoby z nudy.... ale jinak ti přeji hodně štěstí... určitě ten další muž bude lepší....však je to dnes tak jednoduché.... ale to je jen můj názor, já totiž za vztah bojovala... vždy.... také jsem měla takové chvilky, ale také jsem si uvědomila a dala tomu čas.. a vztah se prostě vyvíjí... a nevěřím tomu, že bych našla lepšího chlapa.... protože ho mám doma.... jde o priority.... určitě každý má své chyby a není dokonalý... jsem s manželem od 15ti let... a mohla bych klidně napsat knihu o vývoji vztahu.... čím si člověk prochází, jak se mění atd.... takže ti přeji ať to s manželem dobře vyřešíš a najdeš své štěstí!!!!