Chci žít sama, ale jak mu to říct?
Ahoj,
předem se omlouvám za anonymitu.
Před rokem jsem odešla od manžela, již několik let jsem byla silně nespokojená v manželství, hlavně kvůli tomu, že manžel často pil a neměl takovou tu míru, kdy přestat. Nebyl nikdy agresivní, ale poslouchat opilecké řeči nebo jedno téma pořád dokolečka, vidět ten podnapilý pohled... Kdo zažil, zná a ví, co mám na mysli. Měla jsem pocit, že zůstávám na vše sama, vytratila se všechna společná témata, respektive, když jsem zpětně vzpomínala, společná témata nikdy nebyla, začal mi být fyzicky odporný, zkrátka... Hodně jsme se odcizili.
Minulý rok přišel "impuls" odejít, potkala jsem člověka, který mi neuvěřitelně vyhovuje. Nemyslím si, že je to novým vztahem, nejsem zamilovaná, ale je mi s tim člověkem dobře.
Začali jsme se scházet, a pochopitelně se to provalilo, byť mezi námi nic fyzického nebylo. Samozřejmě manžel začal tlačit, kdy se odstěhuju, ten druhý ať se odstěhuju k němu a já si říkala, že bych ráda žila nějakej čas sama, bez dalšího dospěláka, utřídit si myšlenky, mít klid a chvíli si žít jen a jen po svém bez ohledu na partnera. Jenže tlačili oba, ze strany manžela to bylo naprosto pochopitelné a já mu nechtěla být na očích a tak jsem se ze dne na den po další otázce, jestli jdu k němu, plácla, že teda druhý den se k němu stěhuju. (on byl problém i v tom, že tady u nás nebyl žádný byt k pronájmu k dispozici a doposud prakticky není, jinak bych šla sama někam už tehdy.)
Společně tedy žijeme cca rok. V bytě, ve kterém se mi absolutně nelíbí, kde i když se snažím, aby to tu bylo alespoň trochu útulné, tak to prostě nejde. Nejde ale jen o tohle. Je tu spousta dalších věcí, který mi lezou na nervy, ale nechci je tu rozepisovat.
No a v neposlední řadě, zase ten alkohol. Je to bez agrese, ale vadí mi to, nechci si na to zvykat. Pravidelné pití alkoholu je v této lokalitě totiž něco "normálního", jak mi bylo už před lety "vysvětleno" a já to prostě pořád nechápu.
Takže jsem se rozhodla, že se odstěhuju, mám rozjeté hledání bytu a to rozhodnutí je neměnné. Chci s partnerem zůstat - chci s ním nadále trávit čas, zůstat ve vztahu, který mi jinak hodně vyhovuje, ale chci žít sama ve svém. Klidně se denně vídat, přespávat u sebe navzájem. Ale potřebuju si odpočinout od společného soužití, nenervovat se, že se ten druhý vrátí bůhví kdy a ve stavu, kdy bych mu nejradši zavřela dveře před nosem a vyspi se kde chceš, jen ne ve stejném bytě. Mít klid.
Proč to celé píšu... Nevím, jak mu to mám říct, mám strach, že tímhle krokem o něj přijdu a to nechci. Ono totiž sliby "už se to nestane", vím z předchozího vztahu, že se to bude opakovat, prostě je to problém, který nezmizí. A já tomu nechci naivně a hlavně opakovaně věřit.
Nechci už se snažit dokola pořád vysvětlovat, že mi to pití vadí. Mě je jedno, že si dá po práci dvě tři piva, mě strašně vadí, když se vrátí ve stavu, že sotva chodí. Nechci vychovávat, kárat dospělého člověka. Nemám na to už sílu. Takže oddělené bydlení je pro mě nejlepší řešení. Jenže pochopí to chlap? Že to neznamená rozchod, jen je to pro mě řešení situace, kterou způsobuje on? Jak mu to nejlépe oznámit?
Vím, že se nenaštve, ale bude asi přemlouvat, a hlavně nechci aby to bral, že je mezi námi konec...
Odešla bych do svého, bez ohledu na to, co na to bude říkat. Šla bych pryč i kdyby mi sliboval nevím co a i kdyby vztah ukončil.....nenech se omezovat, jsi rozhodnutá, hlavně neudělat krok zpátky....jednou se třeba najde někdo jiný, kdo si tě zaslouží....alkohol bych netolerovala. Hodně štěstí🍀
@jahodi víš co, já jsem s nim jinak šťastná, cítím se po mnoha letech dobře, protože mám pocit, že vedle sebe mám opravdového chlapa (když pominu pití), vyhovuje mi jeho chování, humor, je inteligentní, má ohromný rozhled, v posteli je to po mnoha letech zas něco, co taky chci, ne že se musim přemlouvat... Nemá problém se sbalit na pár dní a jít jen s batohem tady po horách, je ohromně praktickej, mě tohle všechno strašně vyvhovuje a já jemu podle všeho vyhovuju taky. Vím, že s nim přežiju konec světa, můžu s ním vést filozofické i naprosto přízemní rozhovory, akceschopný člověk, nenudim se s nim. Nedělá ze mě princeznu, hlavně abych se neunavila, nic nemusíš, nedělej, aby ses nebouchla radši nám uvař něco k obědu, máme hlad. Nezahazuje moje názory, jen proto, že jsem ženská a "nerozumím tomu" a že si to chce rozhodnout jen on, i když tu žijeme oba... Vážím si ho, a myslím si, že i on si mě váží. Zní to trochu jako ideál krátkého vztahu, ale tohle jsou hodnoty, který pro mne znamenají daleko víc, než být totálně zamilovaná a vše přehlížet, protože růžové brýle... je jasný, že na něm jsou i věci, který ideální nejsou, ale já taky nejsem nijak dokonalá, jsou to věci, který prostě neřešim.
Jen to pití, ten prokletý alkohol, metla lidstva. On se neopije takhle děsně každý týden, ale umí to a dělá to tak jednou měsíčně. Chci s nim být, jen nechci řešit tyhle věci. Opil ses? Fajn, jdi si spát k sobě. Já budu mít doma klid. Mě nevadí, když se picneme jednou za čas spolu, ale to se většinou picneme tak nějak v rozumné míře - nemám ráda ty následky, takže to nikdy není tak, jak to dokáže, když jde s kámošema... Jsem naučená už se nesnažit nějak umravnovat, nebo tahat domů, že už vypil dost, ať si dělá co chce, je dospělej a svéprávnej. Já se podle toho taky na pár dní zařídím, než vychladnu, a on ví (ne jako ex, kterej mi vykládal, že je v poho a furt se snažil házet chybu na mě). Ukončení vztahu by mě hodně mrzelo...
@zlataberta Nechci své rozhodnutí změnit. Jen bych mu to ráda dokázala podat tak, aby to nebral, že je konec, protože konec bych nerada. Dokud nebudu mít zajištěné bydlení, tak můžu mlčet. Ale říct mu to nějak stejně budu muset. Pořád si říkám, že je dost chytrej na to, aby se nějak neurážel (vlastně jsem ho uraženého nikdy neviděla a naštvaného jen jednou a to bylo docela v poho).
Dost možná z toho je pro mě velbloud, přitom jde o mravence. A dost možná bych si měla přepnout něco sama v hlavě a nebát se toho...
Tak mu to řekni, tak nějak normálně v klidu....že bys ráda měla svůj byt, svoje zázemí, ale pro vás dva se nic nezmění a uvidíš....
Tak mne keby moj chlap povedal, ze sa odomna chce odstahovat tak to samozrejme berem ako konec vztahu. Neviem si predstavit, ze sa niekoho vztah vyvija tak, ze najprv spolu byvaju a potom sa od seba odstahuju. Dalsi krok bude zase spolocne byvanie alebo rozchod?
Ked ti nevyhovuje byt v ktorom byvate tak ho po spolocnej domluve vymente za taky, kde sa bude pacit obom. Ak ti nevyhovuje chlap tak vymen jeho. Ale toto riesenie je, podla mna, naozaj divne.
@lauriak jenže tam je hlavní problém alkohol, ne ten byt, byť se mi tu nelíbí.
Nevim, jestli jsem blbe cetla, nebo si to tu neuvedla. Jak dlouho chces takhle oddelene fungovat? Rok? Dva? Naporad?
Zkus si s ním v klidu promluvit, vysvětlit, že nechceš o něj přijít, že chceš aby vztah dal trval, ale že cítíš, že potřebuješ chvíli bydlet sama. Že jsi z jednoho vztahu odešla kvůli alkoholu a on pije také a že je toho na tebe moc. Řekni mu i to co jsi napsala nám tady. Uvidíš co ti na to řekne. Těžko říct jak na to bude reagovat , buď to pochopí a nebo ne a půjdete od sebe.
tak ho vychval jak jsi tu popsala plus to sdělení "Opil ses? Fajn, jdi si spát k sobě. Já budu mít doma klid. " mi přijde hlavní, a jinak ti držím palce... úplně tě chápu...
Řekla bych to partnerovi přesně tak, jak si to napsala sem. Že ti na něm záleží, chceš s ním být, ale tahle situace je pro tebe už neúnosná, takže se odstěhuješ. Společné bydlení můžete řešit v budoucnu, když uvidíš, že se jeho přístup k alkoholu změnil.
a ty fakt chceš bejt znova s alkoholikem? tomu nějak nerozumim.... s manželem to asi ze začátku taky bylo fajn, když sis ho vzala... zatím má ten druhej ještě nějaký zábrany, nějak se drží na uzdě, ale do budoucna v tom teda nevidim nic pozitivního, pokud on to nevnímá jako problém, kterej chce odbourat...
Ale jde to... Mam ve svem okoli par, ktery takto zije. Kazdej je ve svem, ale jsou spolu. Ty uz ses rozhodnuta, takze se presunem rovnou k nemu. Ja osobne si myslim, ze nejlepsi reseni je stat se nezavisly, skutecne nezavisly a tim myslim, ze se odprostis od myslenky strachu cokoliv ztratit. Bez toho nemuzes jit dal. Nemuzes realizovat svoje prani. Ja vidim problem v tom, ze jste se sestehovali tak trochu "proti tvoji vuli" to byl presne ten krok, kdy si lide pozdeji uvedomi, ze to couvnuti byla chyba. A chteji to zpatky a je to o to tezsi. On ti hlavu neutrhne ani se s tebou nemusi rozchazet, kdyz mu reknes, co skutecne chces. Popisujes ho defacto, jako nekoho, kdo ma kapacitu to skutecne pochopit. Odprosti se od strachu a ve vhodny okamzik mu rekni, ze mas plan a jinou predstavu souziti a ze jsi si jista, ze to bude fungovat. Protoze mu musis dat prave tu jistotu - ne, mu oznamit, ze jdes do svyho kvartyru, kde nebude smrdet chlast kazdej vecer, ale moznost mu nabidnout prostor, kdy on bude mit cas prijmout fakt, ze chces cokoliv jinak. Hodne stesti, to klapne, kdyz budes chtit.
No, na jednu stranu od nej chces odejit (z bytu), na druhou stranu ho vychvalujes do nebes a chces s nim zustat. Ale to se podle me dost vylucuje. Z tveho vypraveni jsem pochopila, ze mas doma spravnaka do nepohody, ktery je strasne fajn, se kterym je ti dobre, a ktery se cca 1x mesicne (!) opije. Kazdy mame jine meritko, za me je 1x mesicne v pohode. Ale to posuzujes ty, a pro tebe to v pohode neni, protoze mas s alkoholiky sve zkusenosti. On te vlastne te ovlada spis strach z toho, aby se to nezvrtlo do extremu, co sis treba zazila. Otazka je, jak moc je tvuj strach objektivni? Jestli o nej doopravdy nechces prijit, tak to nedelej, protoze pro nej by to konec znamenat mohlo. Na jeho miste bych to teda tak brala… ale jestli je tak super, jak pises, tak se s nim urcite bude dat mluvit. Zacla bych nejprve tim, ze mu reknes, co ti vadi, co ti leze na nervy, co bys chtela zmenit a jak. Treba najdete spolecne reseni. A az pote bych se rozhodla, zda se odstehovat ci ne. Utek bez komunikace nemusi byt vzdy ta spravna volba…
Dale - chtela bys s nim mit v budoucnu deti a vdat se za nej? To je take dost vyznamny faktor.
To je prekérka teda. Rozhodně mu to urazí jeho ješitnost. Tj jasný. Pokud tě ale má rád, tak to ustojíte. Rozhodně bych ale nehledala byty tajně. Udělala bych to tak, že až bude správná nálada, tak mu říct, že ho máte moc ráda, že jste s ním ráda, jak ten vztah je super a v čem. A že si určitě pamatuje, že jste se odstěhovala předtím dost narychlo a že na něm nic měnit nechcete, ani na vašem vztahu, ale že prostě společné soužití jste uspěchali. Že byste ráda ještě zažila, jaké je to mít vlastní bydlení a jaké je to s ním randit a ne rovnou žít. Že přeci to randění je na tom začátku vztahu hrozně fajn a takhle o to přicházíte. A jestli by byl v pohodě, když byste si našla ještě jeden byt, někde blízko a on by pak měl taky víc soukromí, nemuseli byste se hádat o špinavé ponožky a jen si užívat jeden druhého a randění. Stejně se bude asi zlobit. 1) to není úplně logické a ekonomické řešení /platit 2 byty/. 2) Zároveň bych nepoužívala úplně slovo svoboda a tak. Protože to pak může působit, jako že si tam chcete zvát jiný chlapi. Takže bacha na to. Zkusit vypíchnout na tom to dobré a hodně opakovat, že chcete být s ním a naopak chcete z toho vztahu si užívat ty dobré chvíle. Že jste odešla z manželství a přijde vám škoda přijít o ty začátky a hned řešit jakou barvou se má vymalovat.
Nechte ho vyvztekat, nechte ho remcat. Dejte tomu pár dní. A pak mu ukažte inzeráty. A bežte se na byty podívat SPOLU!!!! Myslím ,že to je to naprosto zásadní, aby se uklidnil a byl s tím v pohodě. Dělejte to spolu. Společná rozhodnutí. Berte to, jako byste měli 2 byty a ne každý svůj. Ale 2 společné. Vyberte spolu byt, nechte ho ať vám pomůže se přestěhovat, ať vám namontuje poličky nebo pomůže vybrat koberec, prostě něco takového. DEJTE MU KLÍČE! Kdyby se vám to pak neosvědčilo, tak mu je zase vezmete, ale pro zachování nějaké důvěry a proto, aby ten vztah tohle přežil (protože to opravdu je docela ťafka do toho vztahu), tak musíte postupovat opravdu opatrně a všemi možnými způsoby ho prostě ubezpečovat o tom, že jde jen o nějakou vaši fázi, abyste si užili randění.
Takhle si myslím, že by to mělo projít. Ale jo, je to prostě na hraně. Buďte otevřená i další komunikaci, že si případně najdete prostě jiný byt společný (větší třeba) nebo nastavíte nějak jinak pravidla a nebudete řešit, kdy chodí domů nebo tak něco.
A domluvte se taky co bude dál. Jestli takhle budete žít navždy, nebo je to o tom, že si fakt chcete užít tu fázi na chvíli a za rok, dva, tři budete řešit jestli budete žít spolu. Přeci jen prostě je to další fáze vztahu. A pokud se jí chcete úplně vyhnout, tak skutečně partner bude mít pocit (a oprávněně), že nechcete být ve vztahu. Však nejste už puberťáci. Ale tohle prostě promyslete, proberte to spolu úplně v klidu a věřím, že najdete řešení.
Problem je v byte i v alkoholu .. potrebujes misto pro sebe , ale ne bez nej ..
Opravdu to zni jako rozchod .. me prijde , ze si nemela moznost mezi vztahy mit tu pauzu , ten klid .. mit tu moznost byt chvily nekde sama a proto to hledas ted a celkem pozde.
Prijit o vztah , ktery ti vyhovuje - prave kvuli alkoholu by byla velka skoda.
Nebo jed na par dni nekam sama na vylet premyslet , vycistit si hlavu.
Ale hlavne si o tom alkoholu v klidu promluvit. Ne o stehovani , ale o tom alkoholu.
Ahoj, omlouvám se za delší pauzu. Moc děkuji za odpovědi, vážím si jich.
Ad faktory - svatba, vdávat se nechci a řekla jsem mu to zcela jasně a upřímně. Děti - on má své dvě v jakési prazvláštní formě stridavky (nerejpu do toho, to je mezi ním a jeho ex), ja sve jedno ve stridavce. Co se týče dětí, velmi mi vadí, když dospělého, se kterým žijí byť střídavě, vidí v jakékoli fázi opilosti.
Ad vychvalovani vs odchod. Ten chlap je opravdu hodně fajn, jenže mě ty alkoholové stavy unavujou. Je mi to nepříjemné, je mi do breku, že tohle snáším a snažím se to nekomentovat, neřešit to, protože moje zkušenost už je taková, že se můžu snažit to řešit i neřešit a ani jedno stejně nefunguje. Ono se to taky pak nastřádá a časem se to vyhrotí tak, že s ním nebudu chtít být. Já nevím jak tohle popsat. A ano z manželství jsem odešla mimo jiné kvůli alkoholu, ale nejen kvůli tomu...
Ad stěhování jinam... V posledních dnech jsem to téma natukla, ale asi ne dostatečně, protože se mi zdá, že to bere jako vtip. Takže budu muset asi počkat na příležitost a hlavně sebrat veškerou svou odvahu.
Ad na jak dlouho - když to bude fungovat tak klidně napořád..
Po posledním jeho takovém návratu jsem byla tři dny víceméně sama někde po lesích do večera se psem a přemýšlela i hodně brečela, protože i když se to zdá jako blbost, mě to nějakým způsobem, unavuje, ubližuje. Mě je jedno, že se jednou za čas opije. Mě vadí, když se vrací v takovém stavu, že sotva chodí. Druhý den si nepamatuje co se dělo. Myslím si, že jsem hodně tolerantní jenže nechci zažívat ty stavy, kdy vím, že šel "na jedno" a pak mi bude volat kamarád, jestli si pro něj nemůžu přijet, že je KO. Též je rozdil, když vím, že jde s někým něco slavit a počítám s tím, že se vrátí úplně KO nebo když jde jen na chvilku, vrátí se KO a já s tím tak nějak nepočítala. Dobře, psala jsem cca jednou měsíčně. Ale umí to i jednou týdně. Každý má tu toleranci jinde, já to měla doma i denně, takže když se na to podívám z tohohle úhlu, tak jsem si v tomto směru "polepšila". Přesto mi to vadí.
Jako ono těžko popsat ty pocity, který pak ve mě jsou. A myslím si, že kdo to nikdy nezažil, špatně se to chápe. Ten chlap je totiž jinak naprosto fajn. Tak jsem došla k závěru, že ok, alkohol k němu bohužel patří, nechci ho omezovat nebo bejt nějaká stíhačka. Tak když mi to zkrátka vadí a on to nedokáže respektovat, že to odstěhování se jinam právě může být řešením. Může si pít a vracet se domů v jakémkoli stavu, já o tom nemusím vědět = nebýt naštvaná, nešťastná, nemuset se tím zatěžovat...
Moc děkuji za pochopení, podporu i podněty...
Chápu to. Taky nemám ráda opilé lidi. Takové ty opravdu nepříjemně opilé. Otázkou je, jestli vám ti kamarádi nebudou volat i tak - že si ho máte vyzvednout. Bydlení nebydlení, budete jeho přítelkyně... Rozhodně se s ním začněte bavit o tom bydlení prostě na rovinu ale v hezké. ,,Koukej na tenhle byt, co na to říkáš?" a tak. Jako bude to pro něj ráda, až mu dojde, že teda myslíte vážně. Ale zas až tak fajn hold není. Takže než být nešťastná s ním, raději to risknout a počítat s tím, že můžete být šťastná bez něj a nebo s ním, pokud to unese.
No já tě úplně chápu v tom pití. Znám to, u nás se teda pilo doma, "úžasné". No já nevím, je to fakt tak velký problém, kdyby se nakrknul a chtěl teda ukončit vztah? Já se přiznám žesi nedovedu představit, že když bych byla takhle rozhodnutá a měla takovéhle zkušenosti už v předchozím a teď se to opakuje, tak že by mi případné ukončení toho vztahu tak moc vadilo vtom klidu který vyhlížíš