Chci miminko, přítel zatím ne. Co bych měla dělat?

Dodělej si školu a pak se můžete začít snažit, navíc získáš nejspíš práci než se vám to povede a budeš mít nárok namateřskou - ono to není levná záležitost ikdyž má přítel práci. Navíc si myslím že potom už bude chtít i přítel.
Pokud se rozhodneš snažit a přítel s tím nesouhlasí musíš počítat i s tím že na to nakonec můžeš zůstat sama. Což opět - bez nároku na mateřskou/rodičovskou nejde zvládnout.
Takže bych se zaměřila na studium případně nabídnout někde hlídání dětí aspoň uvidíš do čeho chceš jít.

doporučuju dodělat školu, zkusit chvili nějakou praci aspon kvuli nároku na mateřskou.. a než tohle bude přítel trochu dospěje do věku, kdy chlapi dítě chcou.

Myslím si, že určitě počkat 🙂 Asi jsem divná, ale myslím si, že ve 21 letech není kam spěchat .. A jestli seš na vysoké škole, tak bych určitě dostudovala a pak se snažila. S dítětem se vrací hodně špatně.

Určitě dodělat školu, procestovat co bys ráda, mít slušný bydlení. Takový malý základ, ty jsi mladá. On je mladý - nemá cenu ho tlačit za kažkou cenu.

@alarar Souhlasím s holkama. My oba máme po škole a je to mnohem lepší. Ono se to nezdá, ale i tak je to těžké s prací, natož s nedokončenýma školama. Mámy p mateřské hledaj práci těžko i s VŠ vzděláním. Záleží jakou máš středníAle celkově ti chci říct, že touha po mimi je potvora s věkem se nelepší. Bu´d ráda, že tě to teprve čeká. Pokud budeš mít mimi ve 20, tak ve 30 budeš mít doma desetileté děti a touha po mimi bude otravovat dá. Všude kolem tebe budou maminky s miminkama-tvé vrstevnice. A ty o budeš už mít za sebou. Zas chápu, že už po téhle době chceš pokrok ve vztahu, tak začněte, ale pomaličku. Což začít uvažovat o svatbě, třeba na příští rok, našetříte, vezmete se, pak z toho budete rok žít. Svatba je první vážný krok do rodinnho života, spojí vás to. My z toho byly tak třičtvrtě roku potom plní energie. Ne nadrmo jsou lidé rok novomanželé. To se jen tak neříká, on o to je fakt takové zvláštní-pohádkové a zároveň závazné a dospělé. Pak můžete začít šetřit peníze na výbavičku pro miminko,mezitím dostudujete a pak za můžete začít snažit. Uteče to jak voda a bude to u. Je to ale takový dlouhodobější plán, ne hurá akce, která má plno nevýhod.

Taky urcite doporucuju nejdriv dostudovat a pak az si poridit miminko.. dostuduj, najdi si praci a pak se zacnete snazit o mimco.. pak budes mit materskou a taky neco, co si zapises do zivotopisu, coz se ti pak bude naramne hodit 🙂

rozhodnut sa pre dieta a teda tuzit po nom by mali obaja rodicia. tak je to prirodzene, vtedy je ten spravny cas na babatko.
ci uz to bude pocas skoly, ci neskor - nie je az take dolezite ak sa na to citis. nakoniec - skola sa pri dietati da v pohode dokoncit, pracovat pri dietati uz zvycajne nejde.

Pokud chceš, napiš mi do zprávy, můžeme o tom pokecat. Do školy sice už nechodím, chodím již 6 let do stále práce....ale je mi 23 a přítelovi 26 a dítě mi stále taky odmítá...jsme spolu taky 5 let...a stejnou dobu spolu taky bydlíme...asi 4 roky a 9 měsíců. Dlouhou dobu jsem si myslela, že je to s ním hrozně fajn, ale tím jak pořád dokolečka odmítá tohle....příjde mi to, jakoby se na mě nechtěl uvázat, začínám čím dál víc pochybovat....vztah máme jinak hezký...proto takovéhle chování nechápu....

@alarar nevim co studuješ, v jakém jsi ročníku, víceméně s příspěvky nademnou souhlasím, dítě mají chtít oba... Ale... Máme s manželem mezi sebou rozdíl 7 let a taky jsem chtěla hrozně moc dítě, říkala jsem si, do jeho 30 by to bylo fajn... Takže jsem o dítěti uvažovala přeci jen něco později než ty, ale nakonec jsme se dohodli že až dodělám školu. To byla svatba, dostala jsem práci - smlouvu na dva roky. Přeci nemůžu otěhotnět hned, musím nejdříve odpracovat rok, abych měla nárok na mateřskou. Tak jsem ho odpracovala, ale co když mi neprodlouží smlouvu, takže další půl rok... Smlouvu prodloužil a my se začali snažit a ejhle, ono nic... Teď si pořád říkám, že kdybychom se začali snažit v posledním ročníku vš tak, abych dodělala bez problému státnice, mohlo být všechno jinak... Takže asi tak. Ve dvaceti bych do toho nešla, počkala bych až i přítel uzraje a bude chtít, myslela bych na dodělání školy a pokud bude přítel schopen nás všechny uživit a budeme mít kde bydlet, tak bych na ostatní věci kašlala, můžeš stokrát plánovat a pak se všechno semele a ani nevíš jak...