Ahoj, najdu tu někoho kdo je/byl v podobné situaci? Jak řešíte touhu po dalším miminku? Dokázaly byste se smířit s jedináčkem?
@ajja87 ježišmarja v roce dítěte nás polejvalo horko při pomyšlení na druhý! :D kamarádka, která rodila se mnou právě čekala čerstvě druhý a teda dost sme se jim divili:D
však kliiiid! máte spoustu času! já si nemyslim, že děti, který jsou blízko věkově u sebe, si nutně rozuměj líp a naopak. to je prostě o povaze, taky o pohlavích a já naopak z hlediska rodičovskýho vidim spíš nevýhody v tom mít děti u sebe. péče náročná, první dítě nesamostatný, z kterýho předčasně musim dělat "samostatnýho" a tka nějak tlačit na něj, aby bylo rozumný a dospělejší... o dvojím přebalování a případně kojení nemluvě, o tom, že se vláčíš s pupkem a máš doma ještě batole, který pořád někde musíš tahat v ruce..., pak starší vraždí mladšího, protože ještě nemá rozum... no jako fakt nevim, jak si s tímhle někdo může směle, chtěně a vědomě vejít do sourozence:D
myslim, že až se to víc ustálí, první bude samostatnější, víc se s ním domluvíš, řekne, co potřebuje atd, najednou ta touha přijde, že je ten správnej čas🙂 ve věku mejch vrstevníků jsme byli často o 3 roky (navazující mateřská) a přijde mi to ideální.
@veroniquecz upřímně, horko těžko.... ale k dítěti jsou potřeba oba, a souhlas obou... :( zaměř se na to, PROČ muž druhý nechce...nebo ho JEŠTĚ nechce? co mu přijde, že mu v tom brání, ho chtít? vy partnersky jste v pohodě? finančně? první dítě extra náročný? atd atd..prostě zjisti, kde je zakopanej pes a řeš to s ním.
Ahoj, jsem úplně ve stejné situaci. Dost mě to trápí, první dítě nešlo snadno a druhé by nešlo třeba vůbec, ale s tím by se mi žilo lépe, než s tím, že jsme to ani nezkusili. Po druhém prckovi toužím už cca 2,5 roků (tak starou mám dceru) a čím víc mi dcera roste, tím víc mi druhé dítě chybí. Jsem štastná, že mam jedno nádherné a zdravé dítě a super manžela, ale v roli matky se necítím zcela naplněna a prostě mám prostě lásku ještě pro jedno dítě. Takže pokud si druhé nepořídíme, smířim se s tím asi až v přechodu, ale trápit mě to bude dál. P.S. Nedávno jsem se seznámila s paní, která má taky jen jedno dítě a chtěla dvě a manžel už další nechce.. a i když dítě půjde za chvili do puberty, tak ji to že má jen jedno pořád trápí, rozbrečela se předemnou, defakto uplně cizím člověkem.. je to pro mě odstrašující případ, že prostě ani čas touhu po druhém dítěti nezmenší.
@normalnimatka Mluvíš mi z duše!!tohle bych měla dát přečíst manželovi 😀 😀 Taky mám teď známou co má stejně starý dítko a teď mají druhý a prostě si to nedovedu představit.Ale oni teda nic moc neřeší,jim je jedno, že dítě pláče, že se třeba chce pomazlit,...ale toť každého věc a sem to nepatří.
@ajja87 tjn, určitě to záleží na míry rodičovský "hrotivosti" :D a my si asi dáváme záležet víc, než mnozí jiný rodiče. kamarádka to zas blbě chápe, proč máme z toho osypky i z toho důvodu, že její prcek je prostě daleko míň náročnej.my sme si to všecko docela "užili":D a až teď po roce a půl se to začíná různě pomalu ustalovat - a musim přiznat, že i na druhý občas myslim a začínám se velmi zlehka těšit:D ale i tak mě děsí, že už bychom měli začít vyrábět za nějakej půl rok...pořád mi to přijde z chvilku, a že sem vlastně nedávno rodila:D
a hlavně fakt si neumim představit, jak bych to zkloubila.pokud by se druhý nenarodilo totálně nenáročný, který se bude kojit jednou za tři hodiny, bude spát 18 hodin denně samo a jinak si bude roztomile hrát s hračkou, tak by to bylo hrozně moc na úkor prvního a i mýho psychickýho zdraví:D
U nás je to stejne. Muž nechce a já ano. Sama mam 4 sourozence. Žijeme v zahranici. A prostě nechci, aby jednou byla sama..
@meiem Uff, to jsem asi nemela cist, ja to takhle mam se tretim... Citim, ze mam v srdci misto jeste pro jedno dite, klidne by to mohl byt i treti kluk, i kdyz holcicku bych samozrejme ze vseho nejradsi. Jeste mam nejaky cas muze "zlomit", mladsimu je teprve 5 mesicu, ale pokud by se to nepovedlo, budu se muset nejak vnitrne prepnout, abych se s tim smirila, tak mi nerikejte, ze to je az TAK tezke...
Nebyla jsem ve stejne situaci a nedokazala bych se s tim smirit. I kdyz jsme si to s prvnim dost vyzrali (tzv. narocne dite), tak trosku zamerne jsem riskla dalsi otehotneni velmi brzy, aby si to manzel s druhym ditetem nestihl rozmyslet 😉 a nerekl mi, ze podruhe uz do toho nechce jit (taky mozna proto, abych ja nezpohodlnela a neztratila odvahu 😉). Ted premyslim, jak to zaridit se tretim 😀.
Ja po prvnim porodu touzila mit 3 deti, nastesti me to nutkani po druhem tehotenstvi/porodu samo preslo a se dvemi jsem spokojena. Ovsem kdyby me to nutkani nepreslo a byla jsem v rozpolozeni jako pri jednom diteti, tak se s tim asi nesmirim a prijde mi to od partnera sobecke (i kdyz ten by to mohl tvrdit zase o zene)
Mám známou, kterou manžel "donutil" jít s druhým neplánovaným těhotenstvím na potrat. Vůbec nechápu, že spolu ještě jsou, mě by to tak hluboce ranilo, že bych se na něj asi už nikdy nedokázala podívat. Tý první už je teď kolem dvaceti, je na vysoký, ale i po takový době, když mi to říkala, bylo znát, že tu známou to dost vzalo.
@ajja87 v roce malé jsem po druhem ani nevzdechla. Je moře času. Uvidíš až bude samostatnejsi ;)
@normalnimatka z bodu “vůbec nechci” se to přehouplo do bodu “ještě nechci”. Hlavně řeší finance. Ze já jsem jedinacek, měla jsem všechno cestovala atd. On ze 3 děti, penez málo, muselo se šetřit. A cim budou děti větší tim dražší a ze chce malé dopřát. Přitom já už jsem si začala na půl úvazek privydelavat a navíc do budoucna snad taky budu pracovat a nebude to jen na mem. Jinak malá chodí do školky, je moc sikovna, doma také vše Ok, partneři jsme už 16 let, ale stále se milujeme, vycházíme spolu, žádné hádky nebo tak. Jedine na čem se neshodneme je to druhatko 🤔
já bych třeba celkem i šla do třetího dítěte, ale manžel nechce. Asi kdyby se to stalo omylem, tak by to přežil, ale že bych ho k tomu nějak nutila nebo nějakým podfukem do toho vletěla po třetí, to by mě ani nenapadlo. Nemyslím si, že je dobré, když je kterýkoliv z partnerů k čemukoliv nucený a možná o chlapech to platí ještě víc, ženský prostě vydrží víc, ale myslím, že když chlap prostě další dítě NECHCE a pak ho má, tak se to velmi často může zvrtnout a třeba způsobit i nějaký rozkol v rodině. Myslím, že tohle téma by si dva měli prodiskutovat co nejdříve, ale popravdě neznám nikoho, kdo by se o tom bavil na začátku vztahu a je taky pravda, že člověk míní, život mění...
Pamatuju, že druhé dítě jsem taky chtěla víc já (ale to manžel nezavrhl tak striktně jako to třetí 😀) a jednou mi bylo děsně zle (v těhotenství) a musela jsem se postarat o první dítě a tenkrát mi řekl, že mám, co jsem chtěla. Si nedovedu představit, že by mi na krku nechal ty děti tři s tím, že jsem je chtěla, ať se postarám 🙂 Jeho pomoc přece jen potřebuju a nepřijde mi fér jí od něj vyžadovat když bych si něco vynutila proti jeho vůli...
@meiem to mi ani nepis. Bylo období ze jsem toužila šíleně, pak méně, ale ta touha je pořad. A nějak úplně vytesnit nejde....
@bh8 to je hlavní argument i u mě. Já jsem jedinacek a mám jen mamku a babičku. To je celá moje rodina a už jako malinke mi ten sourozenec chyběl a chybí mi i v dospělosti teď. A nechci aby malá prožívala to samé 😢
@monaluza ja muže rozhodne nechci podrazit “náhodným” těhotenstvím, navíc mám telisko, takže to jen tak nepůjde....
@smirda to je šíleně 😢😢
@sarkar naprosto souhlasím. 👍
Jsme na tom stejně..já chci minimálně tři děti..muž jen jedno..jedno máme..takže on to bere jako věc hotovou.. pred svatbou jsme se bavili o kompromisů tedy dvě.. on je teď úplně zabejcenej a nechce slyšet.. já nejdřív doufala,že jo nějak přesvědčíme(nechce ho jen proto že jejich rodina stála za hovno-ani se tomu nedá říkat rodina-a s jeho bráchou měl ultra HROZNEJ vztah a od 18se neviděli..) myslela jsem že se z malýho poprdí a otočí..ale ne..byl zabejcenejsi a zabejcenejsi..začal prohlašovat že jestli chci další dítě,tak ale sním ne..
Pořád jsem doufala..ale manžel se ukázal jako"otec roku" a celkově to začlo nějak skřípat..při jedny hádce kterou zase vyvolal naprosto bezdůvodně mi opět zdůraznil JEHO pravidlo..že jedno stačí..a kdyžtak druhý né sním... Už jsem toho měla plný zuby..jeho..jeho podmínek,jeho rozkazovani..kdo udal že se bude hrát podle jeho podmínek? Kdo řekl že já budu poslouchat jak slepice?? Nasrala jsem se a naprosto upřímně jsem mu střelila do xichtu že chci teda rozvod, že ON mi nestojí za to abych obětovala svoje dítě a že dítě je pro mě víc než on.. zdůraznila jsem mu že jsme se domlouvali na dvou a že JEHO podmínky jsou mi u prdele.. čuměl jako puk..
Je to dva měsíce..a najednou není problém..(stejně se o malýho VUBEC nestará,moc se mu nevěnuje a nikdy k němu nevstaval) takže jeho podmínky že další nechce absolutně neberu.. stejně se o ně budu starat zase jen já( a to mi vuuubec nevadí 💕💕) tak uvidíme jak se to vyvrbi..ale jak on si stála za svým..já si stojím za svým.. ovšem já mám "výhodu" že muž se nechová příkladně a je na šikmé ploše delší dobu... 😅
Já bych se s jedináčkem nesmířila. Manžel druhé dítě chtěl, ale třeba tak po šesti sedmi letech. To pro mě bylo nemyslitelný. Pořád jsem o tom chtěla mluvit, narážela jsem na to a v podstatě až když jsem se na to vykašlala a smířila se s tím, tak najednou chtěl. Čím víc ho budeš nutit, tím víc se zasekne.
Taky budu patřit do téhle skupiny. Syn je sice ještě malý, ale já nikdy jedináčka nechtěla a automaticky jsem to brala tak, že bych druhé chtěla co nejdříve (i kvůli práci a našemu věku, nejsme zrovna nejmladší). S tím "co nejdříve" mi to utnul akutní císař, ale mnohem víc mě překvapil partner, který se prostě chová, jako "že má splněno". Párkrát jsem to zkusila nadhodit, že jsem třeba řekla malému "tohle bodyčko si necháme, to bude slušet i bráškovi nebo sestřičce", ale chlap se pokaždé tváří jako že jsem právě řekla největší blbost na světě. Nejhorší na tom je, že to bohužel nemá řešení, buď si pořídím další dítě "náhodou" i přes chlapův zjevný odpor, nebo "zradím" svého syna a ošidím ho sourozence.
@veroniquecz noooo finance... předpokládám, že na tom špatně nejste, když ty po druhátku toužíš.
tak ho zkus postupně ubít argumentama🙂 však durhý dítě už tolik nestojí, protože většinu věcí máš pořízeno, pokud se ti narodí opačný pohlaví, tak hadříky podědíš, nebo koupíš ojetý...(tip na teď - všecko pořizovat co nejvíc unisex! :D) jako první roky to dítě nestojí skoro nic. a právě, první dítě už máte ve školce...jasně, že pak to bude horší, živit dvě děti, ale přecijen, budou od sebe nějaký čtyři roky, pět let? tak to je pak ale docela v pohodě. na vejšce oboje budeš živit jen chvíli🙂 a hlavně toje za dlooouho. a ten školní věk je taky relativně za dlouho. tak pokud děti nebudou mít nějaký extra drahý koníčky, tak to určitě dáte se ctí.
já myslim, že uživit dvě děti nějak standardně není dneska moc problém, pakliže nejste fakt s nějakejma blbejma platama. holt musíš vyjít s tím, co máš. a nikdy nevíš, kdy se co vysere a kdo přijde o práci na jak dlouho, ael takhle se nedá uvažovat. to bys jinak musela rovnou spáchat sebevraždu, nebo si při nejmenším nepořizovat žádný dítě, ale ani třeba bydlení, žejo.
Jestli je to pro vás zásadní, řekněte mu to. Ze chvilku počkate, když on to teď má tak,ze teď zásadně ne, aby vedel, ze ho respektujete, ale prostě je to pro vás životně důležité a v budoucnu proste další dítě potrebujete.
Dvě děti nejsou finančně až tak rozdílně nákladné jako jedno. A je otázka, jestli je důležitější jeho ekonomický pohled, nebo vaše životní mateřská potřeba. Pokud jste ochotna se uskromnit a nezit až tak na vysoké noze, ze by musel trpet kvuli zajisteni dalsi obzivy, myslím, že zvlášť v manželství, je láska a rodina důležitější než peníze.
Na světě je 10mld. lidí. Myslim že by ses s jedináčkem smířit mohla.
@krikri27 Od doby krize jsem potkala jednoho muslima takže mi je ukaž, a tahat muslimy do debaty o druhém dítěti je off topic. Měla by ses zamyslet nad svou nakrmeností médii tvrzenim že hrůůůůza češi vymřou (nehledě na to že přes nás táhne na rusko skoro každá západní armáda co chce prohrát) to je na print screen 😃
Holky, já tu touhu po dítěti i všechny racionální argumenty chápu a beru. A teď čekáme druhé, jsem za to samozřejmě ráda a tak... Ale na druhou stranu, když měl manžel období, že druhé ne, sice mě to mrzelo, ale brala jsem to. Ten chlap má přece taky právo volby. Představte si, že byste vy naopak nechtěly a "manžel to nějak zařídil". To je přece ve vztahu, který má být založený na jistých hodnotách, docela sprosté, ne?
@torlara pouze jsem reagovala na vaše nesmyslné obavy o populační krizi v ČR, politické a globální problémy s vámi řešit nehodlam😥 nejsem masirovana medii, navic muslimska invaze byla predpovidana pred nekolika desetiletimi a stejně dlouho se odborných kruzích řeší, to ze vy neco zaznamenavate z medii az nyni je vase vizitka
...paní se vás neptala na prelidneni planety ani váš názor na to, kolik má mít děti pode vás 😎 pouze se snaží skloubit svou touhu po diteti s názorem manžela. .. arogantni anonymní příspěvky jsou snadné, ale ubohé 😥 opet jen vaše vizitka...
Ahoj,tak u nás je to ale naopak, manžel chce a já ne.Teda,ne že bych asi jednou nechtěla,ale máme roční holčičku a já si prostě nedovedu představit, že bych ji musela ,,hodit na druhou kolej,,nebo jak to říct, že bych tu lásku k ní musela rozdělit na dva (i když se říká, že se láska k dětem nedělí,ale násobí). Já si prostě užívám každý její pokrok, vývoj,...a najednou bych na ní neměla tolik času,... ale mám strach, že kdyby byla jedináček, že bude strašně rozmazlená,... manžel trochu tlačí, že čím dřív budou od sebe tím budou mít lepší vztah (jeho vlastní zkušenost a pohled na můj vztah k mym sourozencům), ale já si to teď ještě prostě nedovedu představit.Asi jsem ti moc nepomohla, tvůj manžel dítě asi nechce z jinýho důvodu než já,ale aspoň tu máš pohled taky z druhé strany.😉