Chci další dítě - partner to odmítá. Jak byste se k tomu stavěly vy?
Přestala jsem lhát sobě i okolí . Po letech popírání jsem muži přiznala svou skrytou touhu po dalším dítěti. První jeho reakce byla naprosté zamítnutí. Vyčetl mi, že nemyslím na budoucnost, na včasné splácení hypotéky, možnost postavit si dům, nebo koupit pozemek, zajištění rodiny. Další dítě by bylo jen břemeno, pro něj, kvůli pracovní době, školce, koníčkům staršího syna, odnesly by to finance, svoboda i syn ( prostor, vzdělání, volný čas). O pár dní jsme mluvili znovu a řekl mi, že teď by byla ta nejméně vhodná doba s čímž souhlasím. Prý mám počkat jestli si to nerozmyslim a za dva roky cca uvidíme, nic mi neslibuje. Roky poslouchám na každé rodinné akci, kdy počneme druhé dítě a já už zurim a skoro brečím, když na to zavedou řeč. Roky se snažím jim říkat všechny ty "skvělé" benefity jedinackovstvi. Sama mám sourozence, muž také. Jediné, co by ho dokázalo přesvědčit kdybych vydělávala nadprůměrný plat, abych si mohla dostatečně naspořit na roky rodičovské. Jak to dělali lidé v dobách války, hladu a nepokojů? Opravdu jsem vůči němu a synovi tak sobecká, když chci děti dvě. Chodím z práce domů a zas do práce, všechen čas trávím doma nebo s rodinou. Denně si povídáme o všem možném (až na šedou zónu-deti), hrajeme deskové hry, učíme se se synem, ráda peču, muž si dopřává relax hraním her na PC. Tento rok byl převážně doma na ošetřovném, dlouhodobe marodce, i tak finance neutrpěli. Mám pocit, že žiji s pragmatikem ( na vše jsou čísla, tabulky, věda, rozumné postoje, postupy) a já jsem ta druhá půlka emoce, emoce a emoce. Krotím se a taky se samozřejmě snažím vidět i čísla, jen u mě více převládají pocity. Mám pocit že jsem našemu vztahu obětovala mnohé - veškerý čas, finance i loajalitu (věrnost). Odřekla jsem si i po intimní stránce, netlačím na něj, jeho potřeba fyzickeho kontaktu byla vždy nižší než moje a tak oceňuji zase jiné hodnoty které mi nabízí ( masáž to není bohužel 🤷). Finance spravuje on , za což jsem ráda, a hospodaříme rozumně.
Spokojeně si hraje ty své strategie na PC a ani netuší jak se cítím. Vlastně mám pocit, že když vyslovím to slovo ( dítě) tak přepíná do módu " už zase" nebo "hormony, to ji přejde".
Rozhodně nechci být těhotná teď v dohledné době ( půl roku), nemyslím si že je na to správný čas. Chtěla bych vědět, jak byste se k tomu stavely vy? Má cenu si zakázat na to myslet, prostě to potlačit, zahrabat pod tunou něčeho jiného, jestli to jde? Změnil váš partner postoj pokud nechtěl děti kvůli financím a svobodě?
Přijdu si jak blázen, o to více mě mrzí že jsem zdravá tam dole a po fyzické stránce není problém. Nechci čekat do 40tky až budu finančně" zajištěna. Nesouznim s trendem starších matek - je v tom více nevýhod, před výhodami. Děkuji, že jste dočetli až sem. Přeji hezké sny.
@blondynka400 je mi 28, máme hypotéku na byt, splátky přiměřené, při uskromnění nás uživí jeden plat. Syn má 5 roků. Moje sny jsou skromné, užívat si s rodino a časem se odstěhovat mimo město (do malé obce), vzdělávat se, najít si práci co mě bude bavit, a chodit do přírody. Tím co bych ztratila je plat, tudíž možnost spořit větší částky, také znovu řešit docházku do školky ( vyzvedávání), a tudíž pracovní dobu. Dělám v obchodě a směňuji. Muž má pracovní dobu, kdy zaobstara syna kdykoli. Já pouze když mám ranní tak odpoledne hlídám. Když odpolední, pouze syna dovedu do školky.
@valerie28 píšeš o sobě, jaké máš ty sny, ale ne co máte jako rodina dohromady. Dle toho co píšeš je velká část o starost syna na něm (vyzvedávání a pod). S náturou většiny chlapů se ani nedivím, že nechce další dítě.....
@blondynka400 Děkuji, i za tvrdá slova. Jenže já se změnila, on asi moc ne. Našla jsem si práci, kde jsem měla větší plat než muž, tak mu to vyhovovalo. On nikdy nebyl nadšený z dětí, nemá pocit, že děti ke štěstí potřebuje. Má rád svůj klid, cestování (po SK, ČR) a hraje rád hry, rád si i popovídá. Je zodpovědný, avšak na mě je moc zaměřený na finance, statky. Jeho představy o bydlení místě i způsobu jsou v mnohem náročnější než ty mé. Už roky se drží nevyhovující práce, i přes zdravotní problémy však nechce aktivně měnit. Vidím, že má rád stabilitu, v životě i ve vztahu. Na druhou stranu, pokud mu barák nespadne na hlavu a z práce ho nevyhodí tak tam bude chodit a odpoledne bude trávit hraním her a díváním se na pořady. Mě nezbývá než se spokojit s tím co mi život nabízí a jedinné co můžu je hnát se za kariérou ( co by jiné ženy za to daly).🏋️
@valerie28 nechci být tvrdá, jen mi přijde, že vlastně máte jiné problémy než je druhé dítě. Ono já vím, že je to těžké, když má dvojice každá jiný pohled na svět. Sama to nemám v tomto směru doma úplně nejlehčí. Ale prvotně by si to chtělo vyřešit rozdíly mezi vámi a pak třeba ani to druhé mimi nebude takový problém jak to teď vidíš. U mne si nás druhé našlo samo...... A asi to tak mělo být.
@blondynka400 Problém je, že muž si chce užívat svých činností a cestování, neomezovat se a mít se pořád lépe, více hotovosti, majetku. Já pro to mám pochopení. Moje představa je teplo rodinného krbu - kdy jsme se poznali o dětech jsme neuvažovali ani jeden. Materialistický, takový byl partner odjakživa. Neměli jsme krize kvůli narození syna, syn byl nenáročné spokojené dítě. Těhotenství bylo bezproblémové, až na porod. Vadilo mu, že jsem byla na RD a byli jsme tudíž odkázáni na jeho plat. A dával mi to i najevo, svým chováním ke mě. Mám k němu silné pouto, věřím mu a chci být s ním. Zraňuje mě tahle jeho stránka. I když také mám své stránky, které nejsou optimální.
Mám z toho pocit, že si se probudila a poznala svého partnera až teď? Upřímně momentálně druhé dítě bych neřešila a zaměřila se na váš vztah, který asi moc hefunguje jak by měl. Jinak tvůj partner je asi to, co můj ex v bledě modrém, ale taky proto spolu nejsme, každý sme totiž chtěli něco jiného
@valerie28 ahoj, tvuj manzel je slusny pohodlny sobec. Moc merozumim tomu, proc on "drzi" kasu, copak jsi nesvepravna. Jako jemu vyhovuje, aby jsi vic vydelavala ty, ale on bude ridit a rozhodovat aniz by on mel jakoukoliv snahu zmenit sve zamestnani, kde jen preziva.. hlavne at ma klid na pc hry a nemusi vykrocit ze sve komfortni zony..
Hele ja nevim, ale ja bych mu rekla, ok ty nechces druhy dite, aby jsme meli na to a to, ale co kdyby jsi ty pro to taky neco udelal, treba si nasel vice placene zamestnani... urcite bych mu nenechala pravo rozhodovat o mnou vydelanych penezi, kdyz pak ti vycetl i RD vaseho ditete, kdy se mel postarat on.
@fyii Ahoj, pohodlný je a to je jak bojovat s větrnými mlýny. 😒Nechci, aby to vyznělo jinak než to je. A proto uvedu podrobnosti našeho vztahu. Partner je starostlivý, nenechal by ženu s dítětem na holičkách, je věrný a spolehlivy. K malému se vždy hlásil, i když v těhotenství se ke mě moc neměl. Nedokázala bych ho opustit, ani kdybychom dítě neměli, jsme spolu každý den i každou noc, cítím k němu silné pouto. Už od prvního dne, kdy jsme se seznámili jsem věděla, že na něj bude spolehnutí a že je to muž se kterým chci zestárnout. Finance řídí on, protože to chci tak i já, ani jeden z nás si nic nekupuje bez domluvy s druhým. Peníze spoříme, platíme složenky, jídlo a na zbylých výdajích se domlouváme. Teď mám peníze o trochu menší než muž, naopak mám lepší směny. Při rodičovské jsem si trochu přivydělávala, ale peníze šly do péče o zvířata a do spotřebiče. Byl to malý přivýdělek. Možná to vyzní divně, ale mám pocit, že jeho strach o zabezpečení rodiny má hlubší kořeny. Nevím jak mu to pomoct překonat. Změna zaměstnání je u něj nutností i s ohledem na zdravotní stav. Řekla bych, že se neomezujeme, na poměry se máme dobře, u jídla peníze neresime, na výlety jezdime, jinak šetříme. Rodina nám finančně moc nepomohla ( jsme na to sami), ale nikdy jsem si nepřipadala, že jsem v nouzi. Muž měl pocit, že je na to sám kvůli platu, já měla 7 tisíc od státu do 3roku. Hodně spolu mluvíme, běžně hodinu denně ale mnohdy i více. Poslední rok jsme frustrovaní, kvůli omezení pohybu a také má zdravotní problém, tak spolu nechodíme na výšlapy jako dřív. I přesto jsme spolu měli letos nádhernou dovolenou a udělali par výletů v době rozvolnění. Chtěl by, abych vydělávala pořádné peníze, a popravdě někdy si říkám jestli mu to nesplnil, otázkou jestli se mu můj způsob vydělávání bude líbit.
Mluvit, mluvit, mluvit. I za cenu zkoušky nějakého mediátora, manželského poradce. Zjevně ho máš ráda a není zlý. Ale máte jiné pohledy na svět a svá přání. To není nic špatného a neobvyklého, ale ve vztahu je třeba kompromisů. Bohužel někdy ty kompromisy jsou pro jednu nebo druhou stranu nevyvážené (pokud se tady jedná o to zda další dítě mít či nemít). Takže v tomhle případě dobrý kompromis moc není. Můžete mluvit tak dlouho, dokud jeden druhého nepřesvědčíte o svém názoru nebo dokud se jeden z vás nerozhodne, že ten kompromis nezkousne a půjde hledat štěstí jinam.
Tady na to ale bohužel odpověď nenajdeš, ta leží mezi vámi dvěma.
Můj osobní pohled je, že je muž pohodlný. Ano, má pravdu, že děti jsou omezení. Dost možná sis uškodila tím, jak celá léta všem zdůvodňuješ, proč je jedináček výhoda. A on zjevně necítí ty benefity, které děti přinášejí a přebíjejí ty omezení. Otázkou je, zda sis ho takového brala a teď se ho snažíš změnit, to je vždy špatně. Mladá jsi dost. Můžeš klidně ještě dva tři pět let počkat a nebýt starou matkou. Počkej, až se přežene korona doba, třeba to pak uvidí muž optimističtěji.
Jaký je vůbec táta? Krom toho, že dost zaopatřuje, jsem nevyčetla, jaký je táta (ne otec).
Nesmyslny argument "za války lidé taky..." partnera chápu, znamená to podřízení se tobě úplně ve všem, on dítě už nechce. Co třeba respektovat jeho rozhodnutí, protože se na to necítí a nechce další dítě...
Nu bohužel, když ty, chodíš kolem horké kaše, tak já to napíšu naplno. Holt, chlap trpí klasickou hamyznosti a mamonarstvi a nečekej té to bude lepší. S jídlem roste chuť a bude čím dál horší v tomto a čím dál víc hrabat a schranovat majetky a ty budeš ve zlatý kleci, bude ti hrabat a stane s se taky jen majetkem, jen ti to nedochází a schovávat to za řečičky typu, že chceš aby spravoval domácí finance, prdlajz, to je jen dobrovolně podrizování se druhému a vlastní lhaní si sama sobe. Vidím to na jednom, nazornem příkladů v praxi. Na druhou stranu, jestli hned na začátku řekl, že děti nechce a dohodli jste se tak, tak je to tentokrát trochu na něho podraz, protože může to být mamonar sebevětší, očekával, že ty budeš na stejné vlne. Takže z toho pak bývají problémy, protože ženská přirozeně s mateřskými půdy věkem otočí.
My třeba řešíme jiný problém. Můj muž je hodně citově založený a naše děti miluje a nečekaně celé dalsi. Chtěli jsme, ale až dele kvůli nevyřešený mu bydleni. Ale já mluvila o potratu z pragmatických důvodů, on ho razantně odmítá. Žijeme v jedné místnosti, jak to vyresime nevím, ale on mi stále opakuje, že se o nás postará i kdyby nás bylo 10 a rozhodně pro něho nejsou peníze více než děti.
Myslim ze vsichni z tveho prispevku vycetli dost jasne, ze on dite proste nechce. Stejne jako ze ty hi chces je to legitimni nazor, neexistuje spravne a spatne, lide kteri chteji vic deti nejsou lepsi nez ti kteri chteji jedno nebo zadne. Takze bud si promluvite, smirite se s jednou nebo druhou variantou, nebo byste sli od sebe, ale to jak si tak ctu neni pro tebe ta spravna moznost, tim padem bych sla po psychologovi, partnerske poradne, ktera by tobe nebo vam obema pomohla ty varianty zpracovat, aby se dalsich X let jeden z vas necitil ublizeny, podvedeny, nevyslyseny...
Taky chápu chlapa.. Já sama mám jedno dítě a další nechci už nikdy s nikým. Tečka.
Není problem v tobě ani v něm. Je problém v tom, že ty děti chceš, on ne. A on tobě "ustoupil" a mate jednoho syna. Chápu ho, že druhý nechce, když není typ na děti. Každej takovej není, je to normální. Myslím si, že kdybys ho nakonec přemluvila k druhýmu, tak by to hodně poznamenalo vas vztah. Takže buď se smířit s jedním dítětem nebo si na druhý najít jinýho chlapa. 🤷 Varianta, že za 2-3 roky znění názor samozřejmě možná je, ale moc bych na to nesazela. Já u exmanžela čekala taky marně.
Máte jiné hodnoty. Je celkem jedno, jestli to tak bylo vždycky anebo ses změnila, teď to tak prostě je. On nechápe, že tě netěší shromažďovat majetek a mít se dobře a ty nechápeš, že nevidí, jak moc toužíš po druhém dítěti. Co s tím? Nelži mu, nepotlačuj nic, co cítíš (jasně, že se cítí zrazený, když mu spoustu let říkáš, jak ti jedináček vyhovuje a pak přijdeš s tím, že jsi vlastně lhala, aby byl spokojený). Dej najevo, že nespěcháš, že to nechceš hned, ale už nikdy, nikdy mu nelži a neschovávej to, co cítíš. To je nejspolehlivější cesta, jak zničit váš vztah, který se zdá být silný a kvalitní.
holky vy tady "vyčítáte", že ona se změnila a on ne a ona čeká a bla bla.... když je jí 28, dítěti 5, počali ho, když jí bylo 22. Předpokládám, že nejméně 2 roky spolu chodili, takže když šli do vztahu, tak je logické, že ve dvaceti (nebo méně) lidi děti nechtějí. Je logický, že člověk bez závazků ve dvaceti přemýšlí jinak, než člověk s hypotékou a dítětem ve skoro třiceti. Takže to, že dítě na začátku neplánovali a teď ho mají a ona by chtěla druhé, není žádný podraz.
A další věc - proč by nemohl manžel držet kasu? Ve vztahu přeci musí jeden spravovat víc peníze, než druhý. Nechci říct, že jeden rozhoduje a druhý se podřizuje, ale jeden musí být ten, kdo má větší přehled a stará se o platby. U nás to třeba jsem já, ale nevidím nic špatného na tom, dkyž je to ve vztahu chlap (je teda pravda, že manželovi kamarádi na něj koukají divně, když řekne, že o finance se u nás starám já).
Jinak teda k autorce: myslím, že tvá úvaha o tom, že začneš vydělávat víc, "naspoříš" si na dobu, až budeš na mateřské a manžel ti ustoupí a bude chtít druhé dítě, nemusí být úplně dobrá. Ty začneš víc vydělávat, manžel uvidí, že se hromadí víc peněz, vezmete si třeba tu hypotéku na barák a budeš tam, kde jsi byla. Čím má člověk vyšší příjmy, tím má vyšší výdaje a tím spíš bude manžel počítat, zda si další dítě (resp. výpadek tvého příjmu) můžete dovolit. Je to prekérka no... ale tak je ti 28, tak to nech na osudu, třeba si k vám miminko cestu najde 🙂 a nebo manžel za rok, za dva přehodnotí situaci.
@martiina_k Myslim, ze tady nikdo nic nevycita 😉, proste kazdy "dorostl" k jinym hodnotam, coz je blby, ale stava se to...
Zadna moznost neni spatna, proto bych nepranyrovala ani muze, ze uz deti nechce, ani zakladatelku, ikdyz z jejiho popisu, to vyzniva, ze chlap je ten spatny...
Já bych na to netlačila a nechala myšlenku uzrát. Dle toho, co jsi psala, mi připadá jako člověk, co preferuje stabilitu proti změně. Ale zároveň nad tím uvažuje a kategoricky vše neodmítá. To je fajn. Pokud není kam spěchat, tak bych klidně počkala pár měsíců a max jen velmi zřídka se připomněla, že to pro tebe stále téma je.
Tohle je obrovská změna a je třeba se na tu možnost připravit, zda ji zvládne.
@orisek56 Když mi bylo dvacet o dětech jsem nechtěla ani slyšet. Starala jsem se o sourozence od narození,a dětství to nebylo. Syna jsme počali neplánovaně. Muž se k tomu postavil čelem, a podpořil me. Muž v mládí chtěl mít děti dvě, to ještě bydlel u rodičů. Velmi rychle jsme spolu začali bydlet, do toho podnájem, pak vlastní bydlení. Syn byl skvělé miminko, minimum nocí kdy by se vzbudil a přes den taky málokdy plakal, když už tak krátce. Měla jsem skvělé tři roky s ním doma a muž mi byl oporou. Mamonar není, aspoň ne ten klasický. Čím je syn starší, tím více se mu věnuje. Před mužem o samotě jsem nikdy neobhajovala jedinackovstvi, pouze před naléhavým okolím jsme jim říkali benefity toho že máme "jedno". Mám strach, že už vzhledem k věku nebude chtít o dítěti slyšet i když budou finance, třeba i dům, lepší situace ve světě. Tak ale jak říkáte, je jedno co chce ta malá sobecká mrcha. Nikdy bych se nesnížila k tomu abych měla další dítě proti jeho vůli, to radši změním životní styl a přerovnám si hodnoty. Jen mě to trápí, syn už má věk kdy o tom občas mluví a chová se pěkně k mladším a miminkům a na mě to doléhá.
@valerie28 můj muž je tomu tvému v mnohém podobný. Majetek, čísla, všechno nalinkované, spočítané, po práci jenom legraci a ženo starej se. Oba jsme jedináčci, od začátku vztahu jsme ale oba chtěli větší rodinu, 3 děti ideál. Po druhém dítěti jsme se přestěhovali do domu, muž stále dobře vydělával, všechno klapalo, pro něj pohoda. Já obstarávala děti, včetně rozvozů a kroužků, komplet domácnost, zahradu, nákupy,... prostě vše. Muž občas něco udělal na zahradě, občas pomáhal doma. Potud dobrý, pro případné rýpalky prostě to máme takto nastavené, on vydělává, já se starám, vyhovuje nám to oběma, já nemusím do práce,... ovšem po nějaké době mi začalo to třetí dítě chybět, zoufale, cítila jsem, že ho opravdu chci, manžel odmítal. Dost podobná slova, jako tvůj muž, že už nebude taková pohoda, že nebudeme moci na dovolenou, že budem furt doma, že to bude stát peníze, že si nebude moci dovolit to, co teď, ...... no prostě ne. Tenhle stav trval asi 3-4 roky, já postupně přešla ze zoufalství do urputnosti, posléze otrávenosti a nakonec do smíření, že ok, tak třetí prostě nebude. No a v tu chvíli přišlo třetí. Samo. A najednou všechno jde, nic není problém, nejmenší dceru zbožňuje a jsme oba spokojení. Já radím počkat. Prožít si to, odžít si to, je možné, že muž názor nezmění, ale taky je možné, že to druhé nějak přijde samo. A taky být připravená na to, že to ten vztah pokazí. I když podle mě tihle materialističtí flegmouši nad tím pak mávnou rukou se slovy, máš co’s chtěla a hlavně mi dej pokoj. Tak i na to se připravit, že pak v tom budeš sama. Je důležité si hlavně rozmyslet, co chceš víc, jestli manžela nebo dítě. Abych pravdu řekla, já pak v jedné chvíli prostě zvolila dítě a děj se vůle...
@valerie28
to jako vážně chce dítě s někým takovým??? docela hledím, že s ním dokážeš být...
můj manžel jak miluje naše děti, tak se i snaží aby nijak netrpěl náš vztah...nemít sex? to si děláš snad p*del ne? a čím to obhajuje? že se sex nevejde do kolonek, tabulek či bůhví čeho???
@veruuu_kubesovic Má strach aby nás zabezpečil budoucí roky. Těžko říct kdyby situace byla naopak zda-li bych se dokázala přizpůsobit. Vztah se synem vzkvétá, čím je starší, víc se mu věnuje. I jako partner, máme to stejně, chceme spolu zůstat, jsme si věrni a důvěra mezi námi vždy byla. V hlavě má někdy až moc čísla, ale vím že to jsou jeho strachy ne jen o sebe ale i o naše životy. S milováním to je různé, z toho jsme spolu se milovali 1 nebo 2× do měsíce, a pak je týden kdy spolu spíme každý den. Vím, že bývá unavený a deprimovaný někdy a proto se často ( teda většinou) obslouží sám. Koneckonců když jsme spolu začali hledala jsem spíše duchovnější vztah, kde budou hodnoty. První vztah byl moc fyzicky zaměřen a bylo v něm mnoho bolesti skrze partnerovu kohouti povahu...
Myslim, ze mate větší problem, nez otazku druheho ditete. Vadilo mu, ze jsi na rodicovske s jeho vlastním ditetem a daval ti sezrat, ze vas musi zivit?? Co to jako ma byt? Vsechno prepocitavat na penize a majetky? Upozornuju te, ze s jidlem roste chut. Urcite je dobre mit pro dite dobre zazemi a zajisteni, ale tohle uz neni o zodpovědnosti. Mam velke podezření, ze tvuj chlap je sebestredny, pohodlny sobec. Jsi mlada a mas jeste cas. Nemam ve zvyku od problémů utikat, ale spis se je snazit resit. Nechala bych to jeste rok dva uležet a pokud by mel stejny, odmitavy postoj, sla bych si za stestim jinam.
@malanoha Teda pro mne není podstatné mít děti za "každou" cenu a představa že sice budu mít děti ale bez otce, bez společného trávení času jako rodina mě děsí více než nějaký horor. Pro mě není podstatné, že mám dítě ale s kým ho mám. Možná kdybych byla ještě starší mluvila bych jinak a přesto chápu ty, co to mají jinak. Za mě rodina s jedním dítětem než matka s dvěmi dětmi. Možná jsem zastaralá ale pokud vztah funguje, proč by rodiče měli trhat pouta kvůli svým touhám.
@valerie28 me se nemusis obhajovat, zijes s nim ty. Dle toho co pises, ty ho vnimas jako svoji modlu, boha uzasnyho chlapa. Na me dle tveho popisu pusobi jako velky sobec a ver, ze vim o cem mluvim. Resis, co on by rad jak by rad.. ale sam svou iniciativou nevinika, treba zmena ty prace. Ono je totiz desne super delat jen ranni od do a nejlepe byt ve tri doma. (To jsem nikdy nezazila a asi nezaziju). Pak se odsunout ke kompu a zabijet cas. Me by to vadilo, ale ja nejsem ty.ze se venuje synovi, no s tim hafem casu by bylo smutny, kdyby to nedelal, kdyz mas ty vic vydelavat. S tema penezma, nerikam nehospodarit spolecne(i kdyz my to tak nemame a vyhovuje mam to), ale mej prehled o vasich penezich. S vyssi penez,roste chut, tak kdyby nahodou at pak nekoukas, ze nemas nic.. ze vam nepomohla rodina, to bych neresila, to neni nici povinnost, i kdyz to zde spousta lidi ocekava a bere jako samozrejmost.(nerikam, ze to tak je u vas). Az ti zacne odpocitavat i ustrizky na toaletaku, zdrhni🙂 i tohle z okoli znam...mimochodem jaky zpusob vydelavani?
@fyii Špatně to vyznělo, proto se to snažím lépe vysvětlit, aby to někdo dokázal pochopit a vidět perspektivu. V příspěvcích výše jsem uvedla, že příjem mám už nižší než muž, o finance se nestarám, vidím že nakládat s nimi umí dobře a oba myslíme na zítřky. Není gambler, To jeho hraní her mě štve, ale odreaguje se tím, nepije, nechodí nikam, prostě se stará o dítě zatímco já jsem v práci. Pracovní dobu má super, to je taky hlavní důvod proč v práci zůstal tak dlouho. Já vždy směnovala, měla horší pracovní dobu. Není to tak že bych skudlila každou korunu, jídlo si vybírám jaké chci, spotřebiče a vybavení domácnosti nakupují nadstandardní, dost do mě investuje i v dárcích ( vždy vybere skvěle, nešetří na mě). Nechce být už sám na vydělávání peněz, dva platy jsou pro něj nutnost. I přesto cítím, že spořením sebevětším se nic nezmění, pokud výrazně nezvedneme příjem, vždy budou nutné výdaje. Moje tělo stárne a popravdě on už není taky nejmladší. V podstatě to odsouváni chápu pouze kvůli situaci ve světě, to ostatní jsou pro mě pouze výmluvy, jak si udržet pohodlný život.
Mám zkušenost z blízkého okolí. Ona druhé dite chtěla, on ne taky kvůli financím plus už má dvě z předchozího vztahu. Ona s tím ruzne bojovala, smirovala se, ale stejně ta potřeba druhého dítěte byla silnější než logika manžela a nakonec si druhé prosadila.
Mate to každý s manželem nastavené jinak, ale pokud mít druhé nebudes, tak si to budeš vyčítat. Naopak neznám nikoho, kdo by litoval, že druhé dítě měl. Podle popisu na tom nejste tak, že byste druhé neuzivili, neměl by spíš manžel zapracovat na svém strachu z budoucnosti, zda není přehnaný?
@valerie28 v pohode, co si budeme nalhavat dva platy jsou dva platy, vzdy vic zbude nez z rodicaku. Ja mam vymodleny deti dve, ktere se zboznuji,nekdy jsou jak kocka s mysi, ale vetsinou starsi dela chuvu mladsi. To, ze chlap se kapitola jina neresim. Ja jsem nechtela, aby byl maly sam na ceste zivotem. Jestli zustanu sama bez chlapa nikdy clovek nevi, ale ty deti jsou proste lasky navzdy. Ja docasne vymenila velmi lukrativni post, za ty dva. Jo je rozdil mit 7 tis. a plat v radech desetitisicu, ale prachy budou my nebudem. Nutne vydaje jsou porad neco to znam, ale co by jsme s tema,prachama,delali. Zivot se ma uzivat🙂
@valerie28 můžu se zeptat kolik ti je a jak staré máš dítě? Ono toto rozhodnutí je vždy těžké a spousta chlapů to vidí víc pragmaticky a rozumově, než ženská. Tvůj příspěvek je sice dlouhý, ale nic nevypovídá o tom, jak na to skutečně jste, jaké máte jako rodina sny a co by se změnilo tím, že by jsi šla na MD/RD.