Chcem pomôcť synovi, ktorý sa trápi. Poradíte mi?

hollie
13. bře 2015

Pozdravujem všetkých,
moja známa mi dala kontakt na tento portál, že sa môžem obrátiť so svojou prosbou tu. Mám 47 rokov a dve deti. Syn má 25 a dcéra 22. Môj manžel mi nie je až takou oporou, akú by žena potrebovala, ale mám svoju prácu, svoje povinnosti a ako každá dobrá mama milujem svoje deti nadovšetko. Človek si už zvykne na taký typ muža, aký doma má. Rozvod som najprv odkladala najprv kvôli finančnej situácii, potom kvôli deťom, potom preto, že sa mi zdal byť iný a dávala som mu ešte šancu..., a dnes, už v rozvode nevidím zmysel či východisko. Deti sú už dospelé, vzťahy sú stále tak poprepletané, že by sme zrejme aj po rozvode ostali žiť spolu, niektoré záväzky by ostali. Prestala som to už riešiť a vnímam ho ako kamaráta. Mala som to urobiť skôr kvôli deťom. Otec bol k nim vždy dobrý, ale nikdy sa mu s ničím nemohli zdôveriť, keďže on má rád svoj pokoj a svoj svet, ktorý chápe iba on. Dnes už viem, že si zaslúžili mať lepšieho otca, ale asi som na to nemala odvahu, bála sa, ako by som sama s deťmi pokryla ich potreby, či by im niečo nechýbalo atď. Ale nie o tom som chcela písať.
Môj problém či moja prosba sa týka syna. Asi pred piatimi rokmi sa mi zdôveril s tým, že sa mu páčia chlapi, nie ženy. Priznám sa, že ma to zaskočilo. Viem, že pre matku je ťažké pozerať sa na dieťa aj inak ako na svoje dieťa, ale nikdy som nemala ten pocit a ani som nespozorovala žiadne indície, že by práve môj syn mal byť iný. Vždy veľa športoval, mal priateľov a rozprával aj o ženách. Bola to moja chyba - moja nevšímavosť - ako žena a mama zavalená prácou a inými problémami som si už zrejme nechcela pripúšťať ďalšie. Neskôr sa mi zdôveril, aké to bolo pre neho ťažké, že sa bál povedať mi to skôr, aby som ho nepresviedčala o opaku alebo sa zbytočne netrápila. Odvtedy ho povzbudzujem k tomu, aby rozprával o všetkom, čo ho trápi a nech sa na mňa nehnevá, keď nie som schopná počúvať alebo trepnem hlúposť. Som často unavená, uletia mi nervy a potom to ľutujem. Na druhej strane si uvedomujem, že on tieto veci nechce a nedokážu riešiť do detailov so mnou ako s jeho mamou, a hoci mi tvrdí, že už je šťastný a vyrovnaný, nemám ten pocit. Manžel to nevie a ani sa mu to nechystám povedať. Poznám ho a nechcem, aby sa zmenil jeho pohľad na jediného syna. Okrem toho, keby si ho viac všímal, povedal by mu to syn spontánne sám, ale zrejme ani on nemá takú potrebu a vie prečo. Syn sa mi raz zdôveril, že má veľa homosexuálnych priateľov a známych, ale ešte nechce riešiť vzťah, lebo má strach a zrejme mu už niektorí aj zlomili srdiečko. Prekvapili ma ale iné veci. Vraj by sa o tom veľmi chcel s niekým porozprávať, byť v tomto pred niekým úplne slobodný, najlepšie s kamarátkou alebo kamarátom v jeho veku, ale že takých nemá a je v tom všetkom sám. Nechce mať len homosexuálnych priateľov, ale pred inými v tomto nemôže byť úplne sám sebou, pretože majú strach a predsudky. V tomto ho chápem a nikdy som mu nepovedala, že si to len namýšľa. Viem, že ľudia jedno hovoria, ale iné cítia, iné robia (kopec ľudí hovorí, že nemá predsudky, no ich správanie hovorí niečo iné) a on je veľmi vnímavý chlap. Veľmi ma bolí, že sa mi vzďaľuje a ja sa len z diaľky pozerám, ako sa trápi. No zároveň viem, že potrebuje aj iné pochopenie, iné prijatie a že prijatie mamy mu nestačí. Nie som si ale istá, či by ho nejaký heterosexuálny muž prijal za svojho kamaráta, aby to bolo o vzájomnom zdieľaní, dôvere a malo to teda nejaký pozitívny efekt. Zaujímal ma váš názor, či vôbec poznáte mužov, ktorí by niečo také dokázali a či by ste vy samy dokázali môjho syna prijať za priateľa a pristupovať k nemu ako k mužovi. Pamätám si, ako mi hovoril, že ho bolí, keď ho žena hneď odpíše pre jeho homosexualitu a začne sa k nemu správať ako ku kamarátke. Toto on nechce. Je to sympatický mladý chlap, ktorý miluje šport a chce, aby k nemu aj ostatní pristupovali ako k chlapovi, no zrejme ho už zožiera pretvárka, ktorú musí v bežnom živote dennodenne používať, aby sa necítil byť menejcenný. Párkrát sa už zdôveril a zle to dopadlo. Ďalšia moja otázka je, či poznáte také mamy a takých otcov, ktorých dieťa sa borí s podobnými problémami. Veľmi by mi pomohlo sa s nimi skontaktovať. Ďakujem za reakcie a všetkým prajem príjemný deň.

ilaura100
13. bře 2015

@hollie S problemem ti neporadim, ale neda mi nereagovat.Dovol, abych ti vysekla velkou poklonu za tvuj pristup k tak citlive otazce a za tvou otevrenost.Mate spolu se synem evidentne krasny vztah plny porozumeni a tolerance.
Preji, aby se syn v zivote potkaval s otevrenymi lidmi bez predsudku.

zuzi.111
13. bře 2015

Ahoj. No napriklam muj manzel ma uz od zakladky kamarada homosexuala. Je to normalni chlap, nikdo by to do nej dle jeho chovani nebo vzhledu nerekl. Do ted se schazi i s dalsima klukama (hetero) v hospudce. Chovaji se k nemu naprosto normalne. Casto privede i pritele. Proste chlapi jdou do hospody a rozhodne se k nim nikdo nechova jako k zenskym. I my s manzelem jsme s nim a jeho pritelem byli jednou na dovolene. Vubec mi to neprijde spatne nebo divne. Je to proste tak. Nema syn nejake kamarady spoluzaky? Uz je mu dost, aby meli rozum a neposmivali se mu, ale brali ho uplne normalne. V dnesni dobe je to uplne normalni a je to i hodne na nem, aby to bral normalne a nestranil se ostatnich.

mborlova
13. bře 2015

Ve svém bývalém zaměstnání jsme měli hned několik homosexuálních kolegů. Vždy jsem se s nimi bavila naprosto otevřeně o všem a dokonce o některých tématech i lépe než se ženami.

im4fun
13. bře 2015

@hollie moji rodiče mají mezi přáteli několik homosexuálů, znám je i já, a nikdy by mě nenapadlo na ně kvůli orientaci pohlížet jako na ženy nebo si z nich dělat kámošku na pokec. Pro mě to jsou chlapi jako ostatní, takže mi nejde do hlavy, jak je možné, že tvůj syn se potýká s takovým neporozuměním. Já je prostě beru jako muže, i jejich partnery beru jako muže...Ale upřímně - nejpevnější přátelské pouto může vzniknout podle mého názoru i mezi ženou a homosexuálním mužem...
Každopádně je bezva, že jsi synovi takovou oporou. Mnoho rodičů se totiž s tímto v životě nesrovná. I když teda nechápu proč, a hrozně mě to rozčiluje.

espada
13. bře 2015

@hollie Úplně chápu tvé obavy a myslím, že tvůj přístup je správný. Syn by měl vědět, že tady pro něj vždy budeš, bereš ho takového jaký je a může za tebou kdykoli přijít. To je základ. Je to také základ k tomu, aby se on srovnal s tím, že je homosexuál. To trvá i několik let. Jakmile on to přijme a vyrovná se s tím zcela, bude to přijímat i okolí. Co se týče přátel, určitě bude mít i kamarády muže. Znám takových případů mnoho a většinou nemají problém. Chlapi většinou nepřijímají homosexuály, kteří se chovají a oblékají jako "máničky" a ty, kteří to dávají schválně okatě najevo (líbání ve společnosti, na ulici apod.). Prostě je důležité, aby se choval normálně. Mám takových přátel hodně a nikdo s tím neměl problém. A ti, kteří s tím problém mají stejně nejsou kvalitní lidé a není o co stát... Na takové lidi bude narážet. Ale i heterosexuálně orientovaní lidé mají problém najít opravdové přátele. Psala jsi, že se svěřil a nedopadlo to. Ale syn by se měl soustředit na to, že je homosexuál a tak to je, nestydět se za to a říkat to jako by říkal, že má jen devět prstů na rukách nebo nosí brýle. Chápeš, jak to myslím... Pak jej bude normálně přijímat i okolí. Věřím, že povede kvalitní život. Není důvod, proč by neměl.

hollie
autor
13. bře 2015

@espada Sexualita je súkromná vec každého človeka. To nie je správne prirovnávať k tomu, že niekto má 9 prstov alebo nosí okuliare. Ty sa určite tiež nikomu nezveruješ so svojou sexualitou a myslím si, že ani nikoho nezaujíma to, s kým a ako často spávaš. On sa s tým, kto je, už dávno vysporiadal, ale chce zažiť úprimné priateľstvá, kde by toto vôbec nemusel riešiť.

espada
13. bře 2015

@hollie Já to myslela jinak. Tak, že by se to mělo brát jako věc, která je normální. Ano, je to jistá životní komplikace, ale nic, co by mělo pobuřovat. A není to o tom jak často s někým spíš. Ale to, že preferuješ stejné pohlaví. Na tom není co skrývat. Samozřejmě to nikomu na potkání nevyklopíš, ale pokud se někdo zeptá nebo o něj bude mít zájem nějaká holka, tak jí to přece řekne nebo kluk. Pokud chce upřímné přátele, musí k nim být upřímný i on. A psala jsi, že ho zžírá přetvářka a otec to neví. Z toho usuzuji, že s tím vyrovnaný není. Kdyby byl, nemusel by se pretvařovat.

espada
13. bře 2015

@hollie Ještě chci doplnit, že lidi to stejně poznají. Měli jsme na škole kluka, který byl homosexuál. Nemluvil o tom a myslím, že tenkrát si ani nebyl jistý. Ale my spolužáci i kantoři jsme to prostě viděli. Po letech na třídním srazu nám řekl, že žije s mužem. Nikoho to nepřekvapilo a on byl prekvapený, že to všichni věděli. Připili jsme si na jejich zdraví...

hollie
autor
13. bře 2015

@espada Nepoznáš môjho manžela. Ja so synom viem, aký je a nezaslúži si to vedieť. Nikdy sa o neho nezaujímal skutočne. Často ho len provokoval, aby mu ublížil. Ty napríklad hovoríš svojim kamarátkam často, že preferuješ opačné pohlavie? To snáď vyplýva z poznania človeka a nie je to nič, čím sa má niekto chváliť. Ľudia, ktorí nemajú v rodine homosexuála, tomu rozumejú akurát tak povrchne, ako sa len dá a nevedia o tom absolútne nič. V očiach iných chlapov je daný chlap automaticky slaboch, ktorý prehral a nemôžu sa s ním baviť o svojich sexuálnych aférach so ženami, chúťkach a zdieľať to s ním, pretože vedia, že je mu to cudzie a ani by ich za to nepochválil. Chlapi si svoje postavenie v kolektívoch posilňujú práve cez svoj vzťah k ženám a svoje úspechy so ženami, športe, práci..., ale tie ŽENY tam jednoducho musia byť, aby chlap úplne zapadol. Myslím si, že priznanie sa k tak chúlostivej veci patrí len do úprimného priateľstva, nie do povrchných či náhodných interakcií. Psychika chlapa, pokiaľ mu je odopreté súťažiť, pretože už je priznaním automaticky mimo hry, dosť trpí. Normálny človek nechce byť iný. Dokonca aj fyzicky hendikepovaní nechcú, aby k nim bolo pristupované ako k hendikepovaným. Asi vedia prečo. Treba sa zobudiť a pochopiť, že ak si niekto myslí, že k homosexuálom sa dnes už pristupuje normálne, to ešte nemusí znamenať, že NAOZAJ sa k nim pristupuje úplne normálne a nemajú právo cítiť krivdu.

maii
13. bře 2015

Ne, tvůj syn není jiný v žádném slova smyslu, jak pises, teda tak to vidím aspoň já a myslím, ze i velká část nezabedmene populace - proč ze porad dela ze sexuality takove halo? Mezi přátelé mužského pohlavi mám par homosexuálů, a kdyz bych je mela popsat, tak fakt, ze jsou na kluky, me rozhodne nenapadne jako prvni přívlastek. Pristupuji k nim jako k osobnostem, ne na rovině muz-zena.... Ziju asi v jinem svete, kde muz nemusi byt jen alfa samec a zena jen krehka kvetinka nebo matka. Ale jestli te to uklidni, tak tito.hosi mi dvere podrzi a spravi kolo, třeba, jestli to jsou teda platne znaky muzstvi.To, ze okolí bude obcas reagovat tak či onak, neovlivnis, ale tím, ze mu ukazes, ze se pro tebe nic nezměnilo, ze se ani nebudeš o něj příliš "bát", to mu pomůže do života nejlíp. A jestli se mu nechce bit se s ignoranstvim okolo, doporučují odstěhovat se do většího města. Anonymita, nestarani se o sousedy a též množství podniku zaměřených na homosexuály život ulehci.

espada
13. bře 2015

@hollie Asi se v tom neshodneme. Nemyslím, že by byl v očích chlapů slaboch. A nemyslím, že by přiznání mělo být vidno jen upřímným přátelům, ale i v práci a prostě všude, jako součást jeho. Aby si totiž ty upřímné přátele získal, musí už předem vystupovat takový jaký je.Neříkám, že se tím má někdo chlubit, ale ani to nějak netajit. No, jen jsem napsala své zkušenosti a názor a zkusila poradit. Co si z toho vezmeš nebo nevezmeš nic, je na tobě. Přeji oběma hodně štěstí.

hollie
autor
13. bře 2015

@espada To je v poriadku. Ja takisto ďakujem za Tvoje názory a želám Tebe i rodine všetko dobré.

maii
13. bře 2015

@hollie Ale prostě ostatní lidi nezmenis, začít můžete jen a pouzevu svého vztahu, a dal doufat, ze nenarazite na idioty. To, ze ti, či v rodině homosexuála nemají, te problematice nerozumějí - to je blbost, promin. Vis, to, co popisujes, jak chlapi mezi sebou soutěži, gay=slaboch, atd, to jsou fakt dost prezite názory. Fakt cucim, je fakt, ze deset let žijí za kopeckama, kde toto rozhodne neplatí (aspoň ne u lidi s IQ nad 100), ale myslim, ze to dost dramatizujes. Vetsina lidi se proste uci s homosexualy zit, je to ve stredni evrope relativne nove (ale ne tak nove) tema, nesnazi se je rovnou odepsat. Delaji chyby, stejne jako my nevime, jak se spravne chovat k napr. Slepym, ale ze by je rovnou meli za slabochy, to teda ne. Timhle negativistickym myslenim ten cely strach a stres nevědomky můžeš přenést na syna btw, takže doporučují si se synem třeba vyjet na víkend, pryč od manžela (fakt darecek...), no a uzit si to a upevnit dal pouto.

brunetka11
14. bře 2015

Ahoj, vím, že na Slovensku to je složitější, ale jestli chce být tvůj syn spokojenější, at´ odejde do velkého města. Nejsou tu tak homofobní, lidé jsou v této oblasti vůči sobě tolerantnější. V umělecké sféře, stejně jako v personalistice je velmi vysoké procento takto orientovaných mužů - je to logické, jsou více přes vztahy a komunikaci. Ženy lesby naopak potkávám častěji v manažerských (projektových a analytických) rolích.
Znám muže, kteří se pro rodiče a víru vzdali štěstí v soukromí a přestože jednoznačně preferují muže, rodinu založili. Ale je to povětšinou o trápení všech zúčastněných.
Žiji v Praze a mám více homosexuálních přátel, ale popravdě řečeno to neřešíme, mají prostě stejné vztahové problémy.
Netrap se tím víc, než je nutné.
A co se týče tvé rodičovské role - mamky mých přátel to řeší akorát ve vztahu k vnoučatům, ale u jednoho konkrétního ani to ne, protože má další dva syny, kteří rodinu založili. A těm hlídá děti, s ním pak cestuje a užívá si zase života jinak. Jeho partnery bere normálně.
Měl právě i partnera, který měl dítě - poskytl sperma lesbickému páru. Brával si ho po dohodě na víkend. Všichni vypadali spokojeně, finančně přispíval, i když po něm nikdo nic nechtěl. Zní to dost divoce, ale dítěti se dostávalo spoustu lásky... Spousta dětí si může nechat o tak láskyplném a šťastném životě zdát.