Byla jsem nevěrná, manžel mi dělá doma peklo

@dociska
Lze s manželem diskutovat? A na toto téma už diskuze proběhla? S jakým výsledkem?
Jaký vztah má malý k manželovi /když si ho Tvůj muž nevšímá, jak píšeš/

Nebudu hodnotit, proč jsi to udělala (nevěru ani to, proč jsi to muži řekla), nechtěla by ses svěřit odborníkovi? (psycholog/ manžel. poradce)

Myslím, že na této situaci je těžká i podpora (nepodpora) lidí kolem - jak to vnímají (vědí to? ) příbuzní, přátelé?
Co myslíš, že by se stalo, kdybys s malým odešla? Ovlivňuje tvé rozhodnutí i ztráta fin. podpory (manžel)?

Nezlob se, že nedávám rady... 😉

Taky si to říkám. Jedna věc je , že jsem něco hrozného provedla, ale nemůžu zase ze sebe dělat ten hadr. Mám svoje práva. Ale nechci, aby trpěl maličký. Mám jen malou mateřskou. Úspory brzy dojdou a za co budu drobka živit? Jsem na manželovi závislá. 😲 On živí rodinu.
Mockrát mi říkal, že mě má rád, jen ho to velmi zasáhlo. říkal mi, že ztratil smysl života, cíle, pro které žil a zničila jsem mu iluze. Nevím, jestli to už neříká jenom proto, abych se cítila ještě hůř, než mi teď je. Někdy to vypadá, že už je to lepší, ale má kolem sebe tolik lidí, kteří to dělají jenom horší. Popichují ho proti mě, protože mě nemají rádi, připomínají mu to, že si nesmí nechat všechno líbit a já mám pak doma zase peklo.
Já manžela stále miluju, ale najednou mi to příjde hrozně málo.

mno.....
1. pokud člověku ve vztahu něco chybí Láska, něha, porozumnění, naplnění emocionálního i fyzického stavu, automaticky to jde hledat jinde....ať jsi žena nebo muž tohle je pudová záležitost. takže normální reakce na danou věc.,je třeba si ujasnit co tě vedlo k dlouhodobé nevěře...neb si myslím, že ta dlouhodobá nevěra je spíš s nedostatku něhy lásky porozumnění.
2. To že jsi se přiznala, HOLKA ZATLOUKAT ZATLOUKAT A ZASE JEN ZATLOUKAT 😀 tohle radí dr Uzel a mě nezbývá nic jiného než s ním souhlasit neb ač bude tvůj partner natolik odolný psychicky, vždycky ti to bude předhazovat, otázkou je v jakém podtonu jestli jako že jsi ta nejhorší svině..což si myslím že ti dává bohužel najevo.....
3. Vzít či nevzít tátu? Malému tátu neber táta vždycky byl a bude jen jde o výchovný element v rámci rodiny, tatínkovské lumpárny, tatínkovské dovednosti, ruku na srdce sebelepší máma malému oba rodiče fakt nenahradí.
4. Sebevražda, zajdi k psychologovi svěř se mu, máš šanci se z toho vypovídat a úodívat se zase sobě sama do očí a nevidět se poníženě....věř mi ono to pomáhá, pro začátek doporučuju sepsat si na papír klady a zápory muže před a po zjištění nevěry.....myslím že tebou, jako ženou pohrdá, chlapské ego zkrátka, zase jsi mu dalal za uši, že tě nemá jistou.....ale to holt mužský egoismus opradvdu nesnese.....
5. Hubu držet a krok...za mě rozhodně ne, dej se do kupy už kvůli prcečka, podívej se na sebe s úsměvem, zajdi k psychologovi a pokecejte o tom, s chlapem co by mi to předhazoval celý zbytek života bych nebyla....a kdyby k té nevěře došlo...neřekla bych ji nikdy.......

Jo jo chtělo by to vzít čas zpět ale nejde, takže ti držím pěsti at máš dost síly, přestat sebou zametat za něco co je přirozené a pudové...jen jsi se neměla přiznat.... 😉

@sijen Nevadí, že mi neradíš. Asi o rady mi ani nejde. To si člověk musí řešit sám a udělat si rozhodnutí z vlastního přesvědčení. Jen už o tom fakt potřebuju mluvit a možná zjistit, jestli nejsem třeba moc najivní, když jsem si myslela, že i nevěra se dá odpustit a začít znovu.
S manželem jsme se o tom bavili nesčetněkrát, že už sama nevím, jestli chci bojovat za naše manželství. Že nemám pocit, že o to vůbec stojí. Vždycky mu připomenu, že moc dobře vím, co jsem provedla a že nemám právo mu něco vyčítat. Ale žít ze dne na den bez jakéhokoliv projevu lásky nebo podpory prostě neumím. Že už na to nemám sílu mu pořád dokazovat, že ho mám ráda. Už mě to nebaví, když nemám žádnou odezvu. Když jsem mu řekla, že zvažuju odchod od něho, vždycky mi začal vyhrožovat, že ale bez malého, že mi ho nenechá a nedovolí, abych mu ho vzala.
Na to pak navazuje to, proč jsem doteď nevyhledala odbornou pomoc. Mám strach, že jakmile se někde objeví zmínka o tom, že třeba navštěvuju psychologa nebo jinou poradnu, u rozvodu a u soudu o svěření dítětě by to mohl použít, že jsem blázen, nezpůsobilá a neschopná se postarat o dítě, když se neumím ani ovládat.
Mí rodiče to neví, protože tohle by v životě nepochopili, odsoudili by mě a bylo by to mnohem horší. Určitě se to možná jednou dozví. Ale až bude po všem. Buď až se rozvedu nebo až se nám třeba podaří vztah opravdu zachránit. Ví to pár mých kamarádů a sestřenice. Ale všichni se to dozvěděli z úst manžela, když si na mě ztěžoval a pomlouval mě před nimi.

@dociska A je si manžel istý, že je biologickým otcom malého? Lebo možno ho ignoruje preto, že ho považuje za cudzie mláďa...

Čo Ti povedať? Upodozrievaš manžela, že po roku netrpí... Ja som rok od odhalenia exovej nevery... a neprejde deň, aby som si na to nespomenula a nenarážala na jej následky... a to mám pocit, že sa s tým vyrovnávam rýchlejšie ako "spolutrpitelia", ktorých poznám... Takže celkom verím Tvojmu manželovi, že trpí.

Ale udržiavať takýto "vzťah kvôli dieťaťu", ktorému to nič nedáva /otec sa nestará o dieťa.../, je blbosť.

@lucenek Přiznat jsem se musela, protože měl důkaz. Starý e-mail, který jsem psala milenci, když jsem ho posílala k šípku a vztekle jsem mu naznačovala, že už s ním nechci mít nic společného. A to jsem mu psala dávno po tom, co jsme se naposledy vyděli. Už tenkrát jsem mu řekla, ať zmizí z mého života, protože já začínám nový. S dítětem a s rodinou. Pak se mi najednou ozval a tehdy to prasklo.
Tátu malému rozhodně vzít nechci. I jsem říkala, že kdybych měla od manžela odejít, nikdy bych mu nebránila ve styku se synem. Ale to on už nechce slyšet. Prostě by se postaral, aby se mnou nezůstal. Proto nejdu ani k psychologovi. Aby proti mě nic neměl.
Podváděla jsem ho v době, kdy jsme měli krizi. Nemluvil se mnou, neříkal mi ani kam jde, kdy se vrátí, hodně pil, nebavil se se mnou klidně i několik týdnů, hádali jsme se kvůli každé hlouposti. Byl na mě sprostý, urážel mě a ponižoval.
A já jsem se tenkrát svěřila člověku, který toho jenom využil. Já mu na to skočila a věřila jsem, že mu na mě záleží. Podporoval mě psychicky a držel mě tím nad vodou. Pak jsem ale přišla na to, že to bylo jenom proto, že mě chtěl dostat do postele a já mu na to skočila. Co celá nevěra vyšla najevo, nikdy se už neozval a nikdy se už nezajímal, jak to dopadlo nebo jak mi je.

@kveta Manžel si je sakra jistý. Hned jak na to přišel, zaplatil si test otcovství. Takže to má černé na bílem. I když jsem se mu dušovala, že nikoho jiného není. To jsem si velice rychle spočítala, že je jeho už po zjištění, že jsem v jiném stavu.
Já vím, že manžel trpí. I to chápu. Kdo by netpěl. Má na to právo. Ale jak dlouho to ještě bude trvat? Kdybych aspoň tušila, že se mu podaří s tím smířit za 2 roky nebo 3. Ale co když nikdy???? Jestli se s tím prostě nechce nikdy vyrovnat, tak já opravdu nemám sílu s ním žít a jenom čekat. To mě hrozně ubíjí.
A on se prý stará. Staví dům, nosí domů výplatu, živí nás. Co ještě víc chci??? Dělá toho snad málo? To slyším pořád.
Malý jen sedí na zemi a kouká většinou na něj a nechápe. Jak jinak. Malého přece zajímá, jestli si s ním tatínek hraje, chová ho, občas mu dá něco dobrého nebo pomůže mamince, když je unavená z jeho pláče. Nebo ne???

@dociska poslední odtavec posledního příspěvku - ví tohle tvůj manžel? nezmění to jeho pohled na tebe?
každý má právo na chybu, každý ji někdy udělá, ale proto, že jsi chybovala nemusíš trpět (i tvůj malý) celý život.....můj pohled na to je: neprodlužovat stav, který panuje. bud zkuste udělat po dohodě tlusou čáru za minulostí i s pomocí poradny a začněte znovu, nebo seber sílu a odejdi. zvládlo to plno ženských, výhružky typu "s dítětem neodejdeš" nebývají naplněný.

to, co se stalo by mohlo být dostatečný poučení pro vás oba, mohlo by to fungovat dál, pokud byste oba chtěli.....nedostala bys i manžu někam k odborníkům, kteří by vám pomohli najít cestu?

Já tě naprosto neodsuzuju,chápu tě 😀 😅
jak už tady někdo psal- je simažel jistý,že je biologický otec dítěte???Pokud ne- tak bych snad nechala udělat testy- aby věděl,že je!!!!
Jo a taky nechápu,že jsi to přiznávala- přeci zatloukat a zatloukat!!!!!!!!!
Ale te
´d bych maželovi jasně řekla,že je ti to sice líto, co se stalo,objasnila bych,proč se to stalo no a trvala bych na tom,že se k tobě bude při nejmenším chovat slušně a o syna se zajímat!!!!!!!!!
A jasně - zapomeň na sebevraždu,najdi si psychologa- vždyť máš dítě!!!!

Doc mě zaráží jedna věc, chlap když je nevěrný tak my to musíme snášet a odpouštět a jsou námi znovu milováni a my ženy?
Drž se ať už to dopadne jakkoliv, máš prcínka malého a ten tě potřebuje 😉

Aha- už jsem to napsala až po tobě- tak teď nevím- je mi tě líto-ale určitě to chce nějakej otevřenej upřímnej hovor s manželem- ne- li manželskou poradnu ☹

@berenika39 Manžel už ví snad všechno. Snažím se s ním komunikovat. Sdělovat mu moje pocity, jak mi je, mockrát jsem brečela a prosila ho, ať už za tím udělá tlustou čáru. Ať mi to už nevyčítá. Pořád budu i bez jeho víčitek vědět, že nezapomněl. Ale že už to nechci pořád slyšet a mít to na talíří. Bát se udělat chybu jen abych to zase nemusela poslouchat.
Manžel to řešil, když jsme měli tu krizi, když ještě nevěděl o nevěře. Chodili jsme do manželské poradny skoro rok. Jenomže přestal chodit, když se to dozvěděl. Prý už to nemá cenu.
Teď se nám snaží pomoci naši přátelé, kteří absolvovali cvičení poradců v manželství. Chodíme k nim jednou za 14 dní. Dávají nám úkoly, jak spolu komunikovat, jak zjišťovat vzájemné potřeby, ale manžel to vždycky po zavření dveří od bytu bojkotuje. Nevídím na něm, že by chtěl. Když se ho na to zeptám, odsekne mi, že nemá chuť. Že ho to nebaví.

@dociska hm. pak si myslím, že bys mohla sebrat sílu a odejít, zachovat si důstojnost (byť jsi o její část přišla tím, co jsi udělala, a já to sice odsuzuju, ale respektuju), chybovat je lidský, tak abys zůstala člověkem.
nemáš rodinu, která ti pomůže? je to všechno jen o čase, malý půjde za rok,dva do jeslí,školky, najdeš si práci, najdeš třeba někoho, s kým začneš znova. připust si tu možnost.

@lucajdak Jenomže bohužel my ženy máme už od přírody dáno na bolest zapomínat. A nejde jenom o tu bolest při porodu. Ale o jakoukoliv bolest. To je věc, na kterou chlapi rádi zapomínají. Proto víc prochází nevěra chlapů než žen. Teda pokud se rozhodnou v manželství zůstat. ☹

@dociska Ahoj, mně se stalo to samé. Doma to nefungovalo a objevil se někdo jinej.... Jenže se navíc stala "chyba " že sem otěhotněla.... Chtěla sem jít na potrat, ale nakonec sem si to rozmyslela.
Manžel měl hned od začátku pochyby že to dítě by mohlo být jeho, ale pořádně najevo to dal až se malej narodil. V porodnici se mu dostaly do ruk papíry, kde bylo jasně napsaný kdy sem měla poslední menstruaci, tak si to spočítal a měl definitivně jasno. Nejhorší na tom ještě bylo že se malej narodil 19.12, takže před vánocama. Malej se narodil dřív, tak byl v inkubátoru. Takže strach o malýho, s manželem jsme spolu komunikovali úplně minimálně, jen co dělá malá a tak. Doma jsme si pak sedli a promluvili si. Sice ze začátku padaly slova, jako že má manželku kurvu, ale pak taky uznal že to období kdy se to stalo, bylo mezi náma opravdu hrozný. Musela jsem mu slíbit že se pravej otec o malým nikdy nedozví. Takže prcek má normálně naše příjmení, manželovi sem řekla že má půl roku na to si to rozmyslet, pak že to už nepůjde změnit. Ale dobrý. Sice bylo hodně chvil kdy to pořád vytahoval při hádce, taky sem si říkala že budu radši držet hubu a ve všem se podřizovat, že nemám právo si cokolov diktovat. Teď už jsme z té krize snad venku, chováme se k sobě hezky, řekla bych že máme zase spokojené manželství. K malýmu se chová hezky, bere ho jako svýho. Ale vyčítat si to budu ještě hodně dlouho.

@berenika39 Jenomže rodina se mnou nebude. Ta to nepochopí. Jestli se dozví, že jsem od manžela odešla, protože jsem mu byla nevěrná a on to nepřekousl, nepochopí to, odsoudí mě a s jejich podporou v období, kdy je budu nejvíc potřebovat, nemůžu počítat. Ti se za mně nepostaví.

@dociska , prečítala som si príbeh aj odpovede. Si si istá, že aj malnžel Ti bol verný?
Na fotkách z krstu je manžel? Ten pohľad hovorí za všetko, malinkého miluje. Treba asi začať odznova, pomaly. Niekedy sa rany zahoja, ale manžel nezabudne. Napíš mu list a tým to uzavrite. Nech aj on napíše, čo naozaj cíti.
Urobiť dohodu, ak to má mať zmysel, nehovoriť o tom, nevyčitať. Malinký za to stojí. Držím palce!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

@bufina to jsem ráda, že nejsem sama, komu se to stalo. Jak to píšeš, zní to pohádkově a tvůj manžel je opravdu dobrej, že to tak zvládl. Možná je to i jeho povahou. Můj manžel má po rodičích, zvláště po otci, pamatovat si křivdy i 20 let staré a při každé příležitosti je velice rád vytahuje. Takže proto ho to tak brzdí.
Můj sice uznal, že to bylo mezi námi hrozné, ale vždycky řekl, ALE TOBĚ NEDÁVALO NIC PRÁVO, TOHLETO UDĚLAT!! Takže on se jako hovado chovat mohl, ale já už jsem se hrozně cítit nesměla. A já jsem se cítila neskutečně hrozně.
Já už taky sekám latinu. Na jiného chlapa už nemám ani pomyšlení, i když je to mezi námi pořád špatné. Nabila jsem si hubu a to už znovu zažít nechci!!
Já si to taky budu celý život vyčítat. Ale budu to já. Nechci, aby mi to vyčítal on. Vím, co jsem udělala i bez jeho křiku.
Jak dlouho vám bufino trvalo, než jste se z toho dostali?

@atrami Já vím, že malého miluje. Neumí to prostě dávat najevo. Hraje si na siláka a přitom je v hloubi hrozná měkota. Většinou všechny svoje pocity a problémy vybalí, až když je dávno po křiku, hádkách, pláče a nervů. Tak moc bych si přála, aby to říkal před tím, než vůbec hádka začne.
Ale proč prostě neřekne, že by chtěl s malým být, že by to bez něj nevydržel a že by se mu stýskalo? Proč mi místo toho říka, že by se postaral o to, abych s malým být nemohla, že ať si klidně táhnu, ale malého tu nechám. To tak hrozně zraňuje.
Já jsem si na 90 % jistá, že mě nepodvedl. On opravdu není ten, co by podváděl. Mockrát se mi přiznal, že ho nějaká žena sváděla, ale poslal ji k šípku. On neumí lhát. Já to na něm poznám. Ale teď už začínám mít strach, že když zase bude třeba někde ve společnosti, opije se a nějaká po něm bude něco chtít, že si řekne, že když jsem to udělala já, tak on taky. Začínám žárlit a hrozně se tím užírám.

@dociska Určitě toho půl roku to trvalo. Byly dny kdy byla pohoda, pak dostal tu svou náladičku, kdy se se mnou třeba 3 týdny nebavil... To byl aji na malýho protivnej. Sem si kolikrát říkala že sem se podřídila všemu jak on chtěl, nakonec je na nás stejně hnusnej, že třeba prckův " biologickej táta" kdyby o něm věděl, tak by ho měl rád. Dostala sem zákaz mu to říct, plním to a manžel se stejně tak chová. Jenže to je to co taky píšeš, i když se ti něco nelíbí, tak radši mlčíš, protože máš za to, že nemáš právo si cokoliv diktovat. V tomhle je to fakt hrozný. Myslím na to snad každej den jak sem mu hrozně ublížila a i když je to mezi náma momentálně dobrý, tak díky malýmu to bude mezi náma navždy. Ale su ráda že ho mám 🙂

@dociska Zkuste si zajít někam k psychologovi, si popovídat. Sem nad tím taky přemýšlela že zajdem. Tam si řeknete věci co byste si doma nikdy neřekli. Brácha s přítelkyní tam chodí a když se ta psycholožka na něco zeptá, tak už musí odpovědět, ne jak doma, že řekne já se o tom bavit nebudu...

dociska, moje rada je zcela laická. snažím se představit, jak by to bylo u nás a myslím, že i můj muž by byl nepříčetný. nicméně, kdyby se pořád vracel k problému, tak bych se ho asi zeptala, jestli si myslí, že neustálým vyčítáním a připomínáním něčemu pomůže. jestli je i jeho cílem žít si aspoň trochu spokojený život.
to že vyhrožuje, že si nechá malého je jenom kopání kolem sebe. jak by si to představoval? myslí si, že by chlapeček byl u toho "hodného" podváděného táty a ta "potvora" matka by mu vůbec nechyběla? to je alibismus. nebyl by šťastný nikdo. každé dítě potřebuje oba rodiče. jestli ho manželská poradna ani náhradní pomoc od kamarádů nebaví - na to má právo. ale snad i on chce, aby jeho dítě mělo šťastný domov - a to bude mít jenom se spokojenými rodiči. ubližovali jste si vzájemně. je fajn, že mu můžeš věřit, že tě nepodvedl. ale jemu to netrub. naopak bych to jela po laině, že bůhví, co kde on prováděl. na tebe to prasko, ale nikde není psáno, že i na něho něco nevyběhne... vím, že jsi psala, že to nehrozí. ale to si mysli sama uvnitř. teď začni myslet více strategicky než upřímně. upřímnost se vrátí, až se dáte zase do kupy.

bufina to má mnohem těžší. mají doma malou kukačku, která jim to bude připomínat celý život. promiň´, bufino, ale vy to máte opravdu mnohem náročnější a zcela vás oba obdivuju, že jste to zvládli a snad i do budoucna zvládnete.

To jsem taky poslouchala výhružky že se rozvedeme, nechá si malou, že kdo by takové ženské jako su já nechal dítě. Na to sem mu ze začátku taky nic neříkala, ale nedávno jsme se už tak v pohodě bavili, tak sem mu to připoměla že sem mu za celých sedm let zahla jen s jedním, takže to se mnou zas až tak strašný není, že by mně soud bral dítě. A když bych stejně měla Adámka, tak proč by mně brali malou, děti většinou nechávají u matky, pokud k tomu není nějakej závažnej důvod je dát do péče otce.
@dociska Ta vaše situace se dá vyřešit, je spousta manželství kdy jeden šlápne vedle a nakonec jim to i přez tu nevěru funguje. Manžel by měl začít hledět dopředu a né se pořád hrabat v minulosti. Sice si asi těžko dokážeme představit co se těm chlapům v téhle situaci honí hlavou, ale máte spolu dítě a to je to nejdůležitější.
@vercaberca Já malýmu taky občas ze srandy řeknu ty moje kukačko 😀 Ale jen když manžel není doma...

@miclam Tak vítej, tady se fakt pobavíš 😀 A nemyslím zrovna jen tohle téma 🙂

@miclam Tak zkus jiný téma, já jdu už taky spát. Dobrou