Bydlení s tchánovci atd. Jak byste to řešili, odmítli přes nátlak manžela vy?
Dobrý den, asi to bude dost dlouhé.
S mužem se známe 10 let a 6 let svoji, máme 2 děti (4 a 1 rok), když jsme se seznámili, muž pořád říkal, za rok bude stavět (neměl pozemek ani peníze na něj 😀, ale zase byt na hypotéku), taky jsem vždycky chtěla dům, tak jsem 2 roky po seznámení jela na několik let pracovně do ciziny, protože tam jsou kvalifikovaní pracovníci lépe placení než tady. Byl to teda očistec po všech stránkách, ale i tak se mi tam líbilo, po návratu jsme koupili pozemek, vzali se a začali stavět z těch zbylých peněz, ale i tak jsme museli sloučit a navýšit hypo (byt + dům). Do roka jsem otěhotněla a šla na MD. A teď k věci – muž má rodiče, zdáli se hodně fajn, sice mě muž i jeho bratr upozorňovali, že jejich maminka je jiná, ve smyslu nevnímá, co říkáš, mluví si svoje, snaží se velet atd, ale tehdy jsem to moc nevnímala nebo mi to bylo jedno?
Ještě, když jsem dělala v cizině, měla jsem sen, že chci jet na dovolenou na Aljašku, samozřejmě i s mužem, ten mi pak řekl, co kdybysme vzali i naše (jeho rodiče)? Tak jsem jim to nabídla, ale po definitivním návratu z ciziny a rozpočtu, jsem z toho musela ustoupit. No a tchýně pořád, kdy pojedeme na tu Aljašku, mám už boty atd. Počítali s tím, že to všechno zaplatíme, tchán rozumí, proč jsme to odložili, že stavba baráku není sranda, ale tchýně pořád, že by tam chtěla jet, tak jsme navrhli, ať jedou s cestovkou, a to zase že prý ne, že by se museli přizpůsobit a tchýně potřebuje lepší místo k sezení v letadle, že má problémy se zády a kdo ví, co by jí tam dali a sami že nepojedou, protože neumí anglicky. Takže skoro každou návštěvu poslouchám, kdy se teda pojede? Ale ok, to už jsem se jakž takž naučila přijmout.
Co mě ale dostalo, že si muž už během mé práce v cizině maloval, jak budeme v našem budoucím (teď už současném) domě bydlet s jeho rodiči (toto mi řekl můj bratr, kterému se manžel "pochlubil", když byli spolu na pivu, brácha mu hned říkal, že to nebudu chtít 😀 a je to hodně velký zásah do života mladé rodiny). Rozumějte, jela jsem do zahraničí, abych nemusela řešit bydlení formou spolubydlení s rodiči, ať už mými nebo manželovými. Tak jsem se manžela ptala a on, že to tak prostě chce, že oni taky tak bydleli (3patrový barák, v přízemí kuchyně, pokoj, obývák, koupelna, 1. patro - koupelna, pokoje, 2. patro - koupelna a jeden pokoj) a bylo to super, že měli babičku, která je hlídala atd, babička byla tchýnina tchýně. Můj tchán říkal, že vždycky byly v kuchyni rozbroje, protože jeho žena (moje tchýně) chtěla něco a jeho matka (ta babička) chtěla zas něco jiného...nechci prostě bydlet s rodiči, protože to tak někdo měl v minulosti a taky vím, že to nedělá dobrotu, navíc, tchýně je dost generál a stačí, když přijedou na návštěvu a už nám tady organizuje chod domácnosti a kuchyně, přemisťování věcí a tak, prostě mi to vadí. Taky našim ani tchánovcům nezasahujeme do jejich domácností, ctím zásadu, čí domácnost, toho pravidla. A navíc, v domě má být jen jedna paní domu. Manžel toto nechápe a pořád říká, že teď teda ne, ale až budou nemohoucí, tak jsem se ptala, proč jsme se stěhovali 400 km daleko? Nebo může zařídit z případného prodeje jejich baráku koupi bytu poblíž nás a starat se o ně v tom bytě. Ale navíc mají tcháni ještě jednoho syna, který taky může přispět s pomocí. Ale právě příjde mi, že ti rodiče hrají na city mému muži, že jim má být za vše vděčný a má povinnost jako nejstarší syn se o ně postarat, přitom žákon říká, že tuto povinnost mají všechny děti (bez ohledu na pohlaví nebo jestli jsou prvo- nebo druhorozené) a když jsem nahodila otázku, co moji rodiče, že by třeba taky mohli být v našem bráku (navíc nám přispěli nemalou finanční částkou), tak to že prý ne, že tak to nechodí...tak by mě teda zajímalo, jak to chodí?! I tchánovci říkali, že by se jim tady hezky bydlelo (máme novostavbu, to se nedivím, oproti baráku z 1. republiky je to sakra rozdíl).
Tchán si taky občas přisadí, je spíš rýpavý, že nemáme dodělané toto a tamto a jak to budeme dělat a že toto jsme udělali špatně, že se má tráva sadit tak a onak a chodník se má dělat zase jinak než máme my a že musíme mít tuje a pak ovocné stromy zasadit hned u vchodu. Tchýně nám chce pořád nutit skalku a kytky (to se mi moc nechce, chci jen obyč. zahradu, navíc mám alergii na kytky 😀 ). Muž si na to stěžuje, že mu to vadí, ale i přesto tady rodiče chce?! To je prostě přímá cesta do pekel.
Teď mi už i dost vadí, když si rýpnou, že už tolik nevydělávám a co, že celý den dělám? Že manžel aspoň chodí do práce a já ne. Popravdě, toto říká občas i muž, když příjde z práce, že je celý den v práci a já si sedím doma...jasně a o děti se stará kdo asi? Kdo vaří, pere, žehlí, uklízí koupelny...? Duch svatý asi, že.
Prostě se to na mě sype (strach z případného spolubdlení s tchánovci, odmítání společné dovolené, věčné rýpání) a už nevím kudy kam.
Hlavně bych potřebovala poradit, jak jste třeba vy odmítli (a řešili) to společné bydlení s tchánovci nebo rodiči, když vás do toho partner/manžel tlačil?
@ina10 Rozumim ti a nezavidim. Situace by byla o dost jednodussi, kdyby byl manzel na tve strane, coz evidentne neni. Ja bych si stala za svym (snadno se to rekne) a neustoupila. Mit je v baraku by vas rozestvalo jeste vic. Moje tchyne takhle zasahovala do manzelstvi meho svagra a ted se budou ti dva rozvadet..byla u nich pecena varena a postupne nahuškala svagra proti svagrove.
Napad s bytem pobliz zni dobre, tudy cesta urcite vede.
@ina10 Na otázky, co celý den dělám, bych odpovídala, že se starám o děti. Sice bych to nikdy neudělala, ale řekla bych, že jestli jim vadí, že jsem na rodičovské dovolené, půjdu místo manžela do práce já a on se může starat o děti a dům, že ho bude uklízet a bude mi zajišťovat kompletní servis. Trvej na svém, že bydlení s rodiči ne.Bydlení dospělých dětí a rodičů nedělá dobrotu, každá jsou jiná generace. Zeptala bych se manžela, jestli si myslí, že je to skutečně dobrý nápad, abychom bydleli spolu, když má tchýně vůči mě takové poznámky, že nevydělávám, že asi nejsem pro ni dost dobrá, tak proč se mnou chce žít.
Jako bydlení s tchýní je někdy vstupenka k rozvodu nebo na psychiatrii.
No přesně, i to tvrzení mladí a staří mají bydlet odděleně, s tím souhlasím. Moje mamka chvíli bydlela s babičkou (svou tchýní) v jednom bytě, vydrželi to asi 3 měsíce a pak se odstěhovali. Babička byla taky dost generál, takže to nešlo.
S tím bytem to manžel vidí tak, že je to ubije, protože tak bydlel jeho děda (když mohl, jezdil na zahradu) a když už byl nemohoucí, tak skončil v nemocnici, kde umřel. Nevím, příjde mi to, jako by barák měl zachránit člověku život (jasně, je tam zahrádka a vzduch, ale to měl i ten děda na své zahradě, dědeček že umřel na rakovinu plic, byl silný kuřák, takže to bylo spíš o životním stylu). Právě na baráku nemáme žádné oddělené vchody, 2 kuchyně a tak jak to můžou mít jinde. Prostě je stavěný pro 1 rodinu.
Opravdu na tom budu trvat, žádné společné bydlení, a když tak prostě ten byt poblíž.
Do bydlení s tchánovi bych nikdy nešla. Nedělá to dobrotu. Stála bych si za svým.
Vytrvej a stůj si za svým!! Mám skvělou tchyni i tchána. Bydlíme ve společným baráku, každý máme svůj byl, jen společnou zahradou a stejně bych do toho znovu nešla. Pořád se něco společně řeší na baráku a místo toho,aby to řešili 2 lidi,tak to řeší 4... Vzala bych je k sobě jen v případě, že by byli nesoběstační a nešlo by to zařídit jinak...
NEmohla bych bydlet ani s mojí mámou ani s tchánovci. Vím, že by t nedělalo dobrotu. Manžela rodiče to doteď špatně nesou, představovali si, že budeme s nimi bydlet v bytě, že bychom měli místnost a o vše by se starala tchýně... no mě by to asi zabilo ( to už je teda 7 let, kdy jsem čekala prvního syna). Máme domek na hypo. jezdí sem klasicky na návštěvu a vždycky neopomenou zmínit co je tu špatně, neustále mi vykopávají nebo seřezávají něco na zahradě, přestože se kvůli tomu vždy chytneme.... žít s nima, nepřežila bych to já nebo oni 😅
Ja neznam nikoho kde by to dopadlo dobře to společně bydlení ja bydlela s mamkou rok kvůli stavbě bytu a nikdy víc a to máme super vztah ale každý má mít svoje
Společné bydlení je cesta do pekel a navíc ještě, pokud už teď se chovají takhle. Mam tchyni ve vesnici a nejradeji bych bydlela na mesici a to se vidame minimalne. Souhlasim jako ustupek jim zaridit bydleni pobliz na stari, ale jako vsichni potomci, ne jen Vase rodina. Nikdy bych k tomu nepřistoupila. Nefunguje to. Drzim palce, at se muzskej probere a dokaze se postavit za SVOJI rodinu a hlavne ZENU.
Tak to je docela drsné... Jsem nejdřív myslela, že by tam byly aspoň dvě kuchyně atd., prostě oddělené domácnosti, i tak by se mi to teda nelíbilo, ale jako že byste s nimi sdíleli jednu domácnost? To je čiré šílenství, ať už jsou vztahy jakékoliv. Jako zásadní problém vidím to, že jste tu možnost neprobrali už kdysi, ještě před stavbou domu. To je tak zásadní věc, že se partner měl zmínit, že má takové plány a ne to brát jako samozřejmost, když to předem vůbec neprobral. Nějak nechápu, jak si to jako představuje, takovéhle věci nelze přece brát automaticky a počítat s tím, když neznám názor toho druhého partnera. Ale na to už je pozdě, no. Rozhodně ti situaci nezávidím. Když budeš trvat na tom, že je tam nechceš, může se stát, že budeš za tu špatnou a může se to podepsat na vztahu s partnerem. Pokud bys na to z nějakého důvodu přistoupila, tak podle mě půjdou vztahy dost do háje, ať už s tchánovci či s partnerem. Taková celkem bezvýchodná situace. V tuhle chvíli je nejzásadnější, zda je partner rozumný nebo není. Zajímalo by mě taky, co si o tom myslí tchánovci? Oni by to tak chtěli? Není to dokonce jejich nápad? Každopádně já bych na to tedy rozhodně nepřistoupila. Ten nápad s bytem poblíž mi přijde fajn, pokud je ale byt problém, tak by šel i malý domeček se zahrádkou, ne? Nevím kde bydlíte, ale u nás je v okolí celkem běžné, že v posledních letech si lidi předělávají chaty na celoroční bydlení, takže to by taky mohla být cesta.
Hele rozhodně si stůj za svým. Spolu ani náhodou a jestli je tchyně jak popisuješ, tak už vůbec ne.
@ina10 no tvl... K té Aliašce bych jí řekla, že pokud chce, ať si jede a zaplatí si to že svého a vezme si a sebou nějakého překladatele, kterého si rovněž může zaplatit.
Manželovi bych řekla, buď bude počítat s tím, že na stáří bude tam mít i Tvoje rodiče, anebo žádné rodiče a přes to vlak nejede. A že ty osobně tam žádné rodiče nechceš.
A o tom vydělávání, to by si všichni zasloužili pár facek... Když už manžel funguje podle starého vzorce, tak v těchto starých vzorcích manželky se staraly jen o domácnost a finance zajišťoval čisté chlap...
Jinak dvougenerační bydlení je zlo...
@atekram42 ne, právě jen 1 kuchyň, 1 obývák, v přízemí 1 pokoj a koupelna, v patře další koupelna a 3 pokoje, to by fakt nešlo. Asi myslel, že když tak prostě bydlel jako dítě, tak to tak bude i časem do budoucna u našich dětí, aby snad i ony jednou nás měly u sebe. Osobně bych toto nechtěla, raději bych byla za samostatné bydlení a radostné návštěvy než aby měly povinnost se o mě starat...
Upravit ani dostavět už to tam nejde, na té zahradě se vzhledem ke kolektoru už nesmí postavit další budova.
@ina10 Většinou se rozpadne manželství těm mladým, prostě to nedají. Kamarádka (50 let) s přítelem bydlí s její matkou v rodinném domě, měsíc co měsíc kamarádka buď brečí, nebo chce utéct jen s igelitkou a přitom je to její dům. Takže pokud chcete žít ve spokojenem manželství, rozhodně sami.
@ina10 Když by se manželovi nezamlouval byt pro rodiče, tak zní dobře i nápad
@atekram42 s tou celoročně obyvatelnou chatičkou. Moje tchýně tak bydlí a je nadšená. Chaloupka 2+1 se zahrádkou, 5 minut od města autem. Tam by se necítili jako v králíkárně, když jsou zvyklí na barák...Chtělo by to zapojit i jejich druhého syna, ne že to všechno budete řešit pouze vy.
@priefi no právě, tchán tu dovolenou chápe, že už to nejde, když jsou peníze v baráku, ale tchýně si asi myslí, že jsme milionáři nebo co? Fakt tomu nerozumím.
To vydělávání bylo z mojí hlavy, prostě už před seznámením jsem chtěla do té ciziny, ale týden před vyřizováním papírů jsme se s manželem seznámili, tak jsem mu dala šanci...ale i tak jsem mu řekla, že to chci v té cizině zkusit, právě, že si vydělám víc a nebudeme muset brát mega velkou hypotéku. Jako pak jsem si chvíli připadala jako oslíčku otřes se (když se ozvali 2 jeho kamarádi, že by potřebovali půjčit - a ne malou částku, to jsem odmítla - jiný kamarád mi pak říkal, že lidi prostě vycítí prachy a zkouší to)
@michaela666 no ten švagr se k zapojování moc nemá, řeší zatím jen sebe a svou rodinu nemá, ještě se spíš věnuje svým koníčkům. Ale fakt jak říká zákon, musí se starat všechny děti, tak to bude ještě zajímavé.
@te_reza právě, jako hezké, že tak bydleli, ale bylo to spíš z nouze, protože tchýně otěhotněla a neměli kde bydlet, tak šli bydlet ke tchánovým rodičům, kde to taky nedělalo dobrotu, ale to můj muž jako malé dítě neviděl, měl tam prostě babičku a dědu. To bylo ale za starého režimu, kdy nebyla antikoncepce jen tak na předpis pro svobodné holky, tak do toho spousta těch holek spadlo a pak to tak dopadlo, že bydleli s jedněmi z rodičů. Zase chápu, že na druhou stranu by nás tady asi 75procent nebylo 😀 ale dneska je jiná doba, plánované rodičovství, možnost studia, výběr práce a hlavně vlastní bydlení.
Prostě budu trvat na tom bytu nebo nějaké té chaloupce, ve které se dá celý rok bydlet. Jen jsem se chtěla ujistit, abych nebyla braná jako nějaká harpyje, ale to asi v očích tchánů budu. Děkuji moc za rady.
@atekram42 ještě ke tchánům, jejich nápad to nebyl, že by u nás mohli bydlet, to manžela napadlo, sice nevím, jestli třeba v soukromí něco takového nenahodili, ale to se asi nedovím. Jim se u nás strašně líbí, jsme na vesnici, je tady docela klid a hezká příroda. Jako říkali, že by si dokázali představit tady bydlet. Nevím, jestli počítají s tím, že u nás jednou budou, s nimi jsem o tom nemluvila. Ale každopádně říkali, že nejstarší syn se má o rodiče postarat, tak pak byli docela vyjevení, když jsem oponovala, že všechny děti bez rozdílu se mají o rodiče postarat.
Manžel má velké oči. V rodině máme několik příkladů, kdy se jednalo o bydlení rodiče+děti a NIKDY, opravdu NIKDY to nedělalo dobrotu a je jedno jak skvělé vztahy předtím byly. A péče o nemohoucí rodiče, myslím, že to všechno vidí až moc jednoduše. Já bych ty jeho rodiče asi ve vší slušnosti poslala do zádele, kdykoliv by mi do něčeho začali krafat. 🙄
Nebydlela bych s tchány, obecně soužití mezi generacemi je velmi náročné na toleranci, oboustranně. Trvala bych na svém názoru a ani bych nic nevysvětlovala.
@sigyn právě taky s tou péčí to vidí strašně jednoduše, dělám ve zdravotnictví, hned po škole jsem byla 2 roky na lůžkovém odd a jip, pacienti po operacích, tolik péče si člověk neumí představit, polohování, hygiena atd. Muž říkal, že rodiče nenechá v nějakém zavšiveném domově, prostě si představuje, že budou u nás doma a budeme o ně pěčovat. Ale jak by to bylo třeba s placením hypotéky, placením studií dětem, prací atd, to už neřeší...narovinu, poslala bych ho do nějaké LDN během jeho dovolené, ať si zkusí péči o dlouhodobě nemocné...žádný med. Sama bych, až bych byla nemohoucí, chtěla placenou pečovatelku, která by mi s prominutím utírala zadnici než aby to dělaly moje děti. Muž je zase toho názoru, že když on musel našim miminkům utírat zadek, tak to jednou musí dělat ony nám, až bude potřeba...můj názor na to zná.
ve chvíli, kdy by manžel měl v tom baráku bydlet s rodiči a řešit všechny ty žabomyší války, tak by ho rychle přešla chuť. Nejspíš si nenaplánoval jenom to, jak ty jim zafinancuješ pozemek, barák a dovolenou, ale i to, jak ty budeš pečovat o jeho rodiče.
@ina10 naprosto tě chápu. Taky bych nechtěla bydlet ani s mými rodiči a ani s tchánovci. Tchánovci bydlí o dva baráky vedle a s chlapem plánujeme do budoucna se o kousek odstěhovat. Protože to, že vidí v kolik hodin jdu s dětmi ven nebo koho si vedu na návštěvu (kamarádku nebo rodinné příslušníky) nebo co jdu koupit mě štve. Chlapovi vadí, že přesně ví v kolik šel na pivo a v kolik a v jakém stavu se vrátil domů nebo v kolik šel do práce a z práce. Moje rodiče jsou od nás 40km a podle mého názoru to mají zařízené dobře. Ty mají taky vícegenerační dům, ale se svými rodiči to vyřešili tak, že moje babička je v domě s pečovatelskou službou (v té obci, kde bydlí moje rodiče) a moje mamka jí chodí nakupovat, uklízet a každý den jí chodí píchat inzulin. Plus babička může kdykoli k našim apod., ale říká, že je tam spokojená, protože tam má kamarádky a mají tam i nějaké aktivity pro seniory. Druhý moje prarodiče bydlí také v té obci a ti když něco potřebují, tak se ozvou a nenî pro naše problém jim pomoci (třeba volají, že si přeladili nechtěně televizi nebo potřebují dovést na nákup apod.). Líbí se mi, že každý má svoje království, ale zároveň si nevidí do tzv kuchyně. Moje mamka říká, že každá rodina má být samostatná jednotka a taky tak fungovat. My se chceme přestěhovat jen někam o kousek dál, protože už toto bydlení nedělá dobrotu. 🙈🙂 A výhoda toho vícegeneračního domu u mých rodičů je, že když přijdeme s manželem a dětmi na víkend, tak máme vlastní kuchyň, koupelnu a ložnici + se tam vejde i moje sestra s přítelem, když přijedou ve stejný termín jako my (také mají svůj prostor). Přeji pevné nervy při rozhovoru s manželem ohledně bydlení a držím palce 🍀.
Naprosto tě chápu. Ať mám skvělé rodiče i tchánovce, neumím si představit bydlení v jednom domě. Naštěstí oni sami by na to taky nepřistoupili, protože nějakou dobu přesně takhle žili. Jak říkáš domácnost má mít jednu paní domu. Naši mají zásadu, že mladí mají bydlet sami. Uvažovala bych o tom, až v momentě, kdy by potřebovali každodenní pomoc a péči, dřív asi ne.
Přijde mi rozumný tvůj návrh, aby se přestěhovali blíž a v případě potřeby by jste jim vypomáhali. Je to vlastně takový kompromis, nad kterým by měl manžel uvažovat. Přece si nenastěhuje do vašeho společného domu rodiče proti tvojí vůli.