Bydlení po rozvodu zpět u rodičů...
Tak jsem rozvedená a vrátila se zpátky k rodičům.
Té slavobrány mě nečekají, bylo jasné, ale tohle. Trochu podpory by neškodilo. Místo toho mám na talíři denně, jak jsem hrozně zklamala. Odešla do světa, vdala se, povila dítě a vrátila se s outezkem. Zato Anička od sousedů, ta si zařídila hezky život už dávno, Betka odnaproti, ta s mužem už 10 let hezky slušně žije, Zuzanka seshora ta má super práci a taky už má může, dokonce mladšího. A takové srovnávání, co kdo kde a jak má a já jsem skončila ve svým pokoji a jsem ráda, že ne ulice nebo azylak, kde jsou jen cikáni. Praci zatim nemám, ale hledám. U nás celkové možnosti extra nejsou. Asi nebyl ten odchod úplně dobrej, ale aspoň bydlení je vyřešeno. Ceny nájmu jsou šílený, tam práce byla, ale to bych byla s penězi ná štíru, náhodou marod já nebo dítě a jsem nahrána. Nevyjdu. A dítě je nemocné za rok klidně i 4-5x. Pořád něco. Ex koupil bydlení za svobodna, alimenty posílá symbolické. Prý víc nemá, i když vím, že jo. Jeho kamarád taky, ten má barák takový minizamek, že v každé koupelně má televizi, ale dětem posle usnudlanych 1500 korun měsíčně a kasa se, jak je vyživuje. Chlapi mizerni.
Taky nemůžu nikam chodit, protože toho nejsem hodna. Nemám práci, jsem odpad, dno, spodina. Jsem až na posledním místě. Mám zákaz najít si jiného muže, někdy. Mám dítě a to je outezek do konce života. A potkala jsem sousedku Mirku, co má jo jen řeknu, návštěva asi ne, když trvale. Hlavně ať to nezjistí Božena, ta to roztroubi hned v první dny, budou i v krámu po nás ukazovat. To je ta a ta. Copak jsem jediná rozvedená s dítětem ve světě? No stalo se, no. Já vím, zklamala jsem, ale až tolik vyloženě pohrdání, to snad ne. A pak si mám najít dobrou práci..
Prosímtě a čím jsi jako zklamala? 😮
Není to lehké, ale jde to. Posbírej svoje sebevědomí, najdi si práci, podnájem a odejdi od nich. Taky jsem po odchodu od manžela neměla podporu od otce, ale maminka byla na mé straně.
Kolik je prckovi? bude to čím dál lepší🍀
@klokanka31 no rozvodem. Měla jsem v cizině sekat kariéru a ne se vdat, aby to skončilo rozvodem. A do toho to dítě. Nikdo z okolí se nerozvedl. Tak rozvedl se můj bratranec, každý je litoval. A on i ona se mají teď dobře. I když začátky nic moc asi. To srovnávání, to srovnávání, ale takhle to přece nejde. Vždy se má někdo lip.
@jancazao dítě má 5 let, zanedlouho 6. Já nemám podporu ani od jednoho. Táta je aspoň ticho, i když myslí si určitě své. Matky ryje neskutečně. Každý den od rána to samý. Sedne si, rozkapava oči a už začne spodina, odpad, vyvrhel, že i táta někdy řekne, ať to neopakuje jako pokažená deska, kdo to má pořád poslouchat to samý dokola..pak se urazí, že snad není na moji straně, snad nemá pochválit. Na to řekne, že to ne, ale už se to nevrátí, no tak co.
@baruskagabuska děkuji, vážím si toho moc.
Víš co je lidí rozvedených? A dítě je přece dar, a ne nějaký outěžek 🤦♀️ Vůbec se nenech deptat, tohle shazování sebevědomí tak nenávidím...😡 Neboj, bude líp 🍀🍀
Jestli te to uklidni, ja rozvedena nejsem (nikdy jsem nebyla vdana), ale je mi 40 a jsem stale sama, nedavno neprijemny rozchod. Coz je take dost pro mou matku, aby me srovnavala se vsemi ostatnimi vrstevnicemi a samozrejme z toho srovnani nevychazim dobre. Po posledni navsteve u nasich mam pocit, ze vsichni v mem veku jsou za vodou, stastni, uspesni, maji majetky, zazemi, stastna manzelstvi, uzasne deti. Odjizdela jsem od nasich naprosto psychicky vycerpana a s pocitem, ze jsem naprosto neuspesna a na houby. Pritom mam vystudovanou vysokou skolu v zahranici, rozjetou karieru v akademicke oblasti, umim vyborne anglicky, obstojne nemecky, zaklady francouzstiny, Mam nadprumerny plat. Ale nemam holt manzela a deti, takze v ocich me matky jsem neuspesna a pry me vrstevniky budu v mem veku jen horko tezko dohanet. Ach jo, nekdy jsou ti rodicove opravdu nesnesitelni, kdyz misto podpory nas spise zadupou hloubeji.
Nebyla bych tam, to bych radši opravdu byla v azyláku.
Nejsi snad malé děcko, aby tě takhle ponižovala.
Tak to už není žádný prcek.
Děti měly 4,5 a 6 let, když jsem odešla a vždycky jsem chodila na plný úvazek. Prostě se zkus kousnout, držím palce🍀
No, každý si k člověku dovolí jen to, co mu dotyčný dovolí... no a ty se holt chováš jako nesebevědomé dítě, takže se k tobě tak matka i chová. Jasně, neměla by, ale určitě se nezměnila z minuty na minutu, takže si věděla, že vyměňuješ nutnost otáčet se a vysoudit si adekvátní alimenty za jistotu bydlení, která je ale vykoupena jejím chováním. A ona se bohužel nezmění.
Na druhou stranu, z toho, že jim dítě skončí bez práce zpět v dětském pokojíčku nejsou nadšeni žádní rodiče, jen to dokáží nedávat tolik najevo.
A nejde aspon nejaka brigada,i kdyby to byla prodavacka v Lidlu,Pepcu,uklizecka apod.,aby sis nasetrila na kauci?Pak bys byla sama s ditetem,mohla bys zazadat o prispevek na bydleni,pridavek na dite...Tohle dlouho psychicky nedas.
Myslím, že bys měla zkusit co nejdříve najít nějaký způsob, jak se osamostatnit, protože to, co popisuješ, je peklo.
Mimochodem já se sice nerozvedla, ale to jen proto, že jsem se nikdy nevdala...mám pět dětí a na konci týdne se stěhuju. Nejsi zdaleka jediná na světě 🙂
Klidně do garsonky, ale pryč a to co nejrychleji. Jediné, s čím jakž takž souhlasím je, že nemáš chodit ven, když nemáš příjem, na to musíš vydělat.
Socialni davky. Prispevek na bydleni, doplatek na bydlení. Davky v hmotne nouzi, mimoradna okamzita pomoc v nouzi. Bydli tam, kde najdes praci a kde dostanes aspon maly byt se smlouvou. Prispevek na bydleni by mel trochu setrit krizi ve vydelam-zaplatim na najmu. Jo, je to opruz a ne, nikdy jsem v te situaci nebyla (jen jsem jednou pomahala zname s zadosti o prispevek). Ale nez tohle, to radsi prozkoumam nejhlubsi taje socialniho systemu. Jsou i socialni/obcanske poradny. I kdyz nevim, jak tezke se do nich procpat. Najit misto v azylaku (co jsem cetla, tak to neni lehke), uz bych tam na tvem miste byla.
Ty alimenty nejak zvednout nejdou? To ma soudne? Zkusila bych z toho vytriskat i vyzivne na manzelku, pokud bere vic nez ty.
Kdyz mama tolik da na to, co kdo rika, tak bych ji rekla, ze jestli se do tebe bude takhle navazet, ze pujdes do toho azylaku a ze to si lidi budou teprve na vas ukazovat, treba ji to vezme vitr z plachet.
Pryč od nich, pokud to jen trochu půjde.
A poslechni si tohle: https://open.spotify.com/episode/3S4zmVYsIJpbzJ...
Píše se tam sice o partnerovi, ale zmiňuje i toxické rodiče a že není ničí povinnost mít s někým dobré vztahy jen proto, že to je rodic, pokud se ten člověk chová třeba právě jako Tvoje matka.
@lv tak tady se nejedná o chození ven za zábavou, na nějaké nákladní věci
Třeba jen se projit s kamarádkou venku i se synem, to nic nestojí, ne? A máma hned, že já nemám právo chodit venku s někým, kdo má práci a žije spořádaným životem..tak to bylo myšleno.
Tak ten azylak.tady jeden kousek od nás máme a tam opravdu není radno chodit po 20:00, co tam chodí, ale možná je to případ od případu.
Možná ještě odejít do jiného města, kraje, ale zas tam by mohl být problém s trvalým pobytem, s místem nařízení, to je vždy plno problémů.
Hledam si práci kdekoliv, primárně s bydlením, ale ty nabídky s bydlením, jakoby vymizely z povrchu zemského. Nebo jeden den vidí inzerat, pošlu životopis, za chvíli ta nabídka není aktivní.
Zkoušela jsem na rady mámy jít do firem osobně se životopisem, jen mi řekli, že otravují, ať nechám na vrátnici životopis, kdyžtak se ozvou. Nic mi to nepomohlo.
Padlo tu jít dělat si obchodu, uklízečku. Nikam mě nevzali. Prý překvalifikována a hledám to jen na chvíli, za chvíli stejně odejdu za lepším, oni chtějí někoho na roky. Tak trochu pravdu mají. Většinou jsem dělala v kanceláři, ale tohle je malé město. Lepsi fleky po známosti a zase po známosti. Mams říká, že známých má, ale někdo má známých ještě větších a lepších. Před lety jsem chtěla jít pracovat na Mestsky úřad. Říkali pomalu se slzou v oku, že není volná pozice, za týden tam seděl muj spolužák ze střední, co zdaleka neměl takové výsledky jako já, ale byl z podnikatelské rodiny. Dobře by bylo si tu neco najít, našetřit si opravdu pořádně na začátek, pak se odstěhovat třeba i nevím kolik kilometrů a začít sama. Protoze tohle není dlouhodobě únosné. To ne.
Držím palce, ať se co nejrychleji alespoň trošku sama osamostatníš a odejdeš, protože tohle není k žití. Smutné je, že je to ještě od těch nejbližších. Rozvod není žádná ostuda.
Počkej to ti fakt řekli, že otravuješ, když si šla do firem s životopisem?
@alice180 no prý nemají čas to se mnou řešit, kam by přišli, kdyby tam.kazdy chodil osobně, ať tam nechám životopis, oni se určitě podívají, a pokud uznají za vhodné, tak se určitě ozvou.
@marketa1218 já už nevím. Vždyť nejsem první ani poslední rozvedená. Ale rodiče za chvíli budou mít zlatou svatbu a považuji si to, že to zvládli, dokázali a nerozvedli se. Ale tak kolik lidí se v minulosti nerozvedlo, protože co by tomu řeklo okolí, je to ostuda, zlyhani...a přitom kdyby se rozvedli, tak by to bylo lepší. Taky udržovat toxický nefunkční vztah jen kvůli dětem je blbost největší.
Tatínek si dítě nikdy nebere? Žádat soudně o zvýšení alimentů, najít si práci, odejít od rodičů. Vím, že nic z toho není jednoduché, a nic z toho nebude hned, ale potřeba na tom systematicky zapracovat. Pokud bude dítě nemocné, tak požádat o hlídání babičku s dědečkem, to by udělat mohli, ne? Je potřeba se opravdu osamostatnit.
Zkusila bych to jako projekt, plan. Napsat a “jit” po jednotlivých úkolech. Prace, bydleni, zvýšení alimentu, soc. davky atp. Cim dele budete v tom “mirumilovnem” prostredi, tim hure pro vás oba. A pokud pujdete ven s kamaradkou, tak vás rodice vyhodí? Vic pindat snad už nemuzou. Jela bych si svoje, Idealne mimo domov, abych to nemusela poslouchat a v logických krocich resila svou budoucnost jako samoživitelka. Jiste vás ceka krasna budoucnost, o kterou se teď musite postarat. Bude lip!
Uteč, než tou negací nakazí i tebe a začneš na vlastní dítě pohlížet jako na problém. A nemysli si, ono to vnímá i od nich. Není třeba nějaké spolubydlení s jinou mámou? Jiné město, jiné možnosti. Určitě se poptat na úřadě, tam můžeš jít i s dítětem, však to není už žádné nezbedné batole. Je mraky různých příspěvků na všechno, ať mi nikdo neříká, že to je jen pro menšinu. I kdybys měla jít do kamrlíku přes půl republiky a pracovat aspoň že začátku hluboko pod své ambice, tak šup pryč!
Práce je přece všude, co třeba v nemocnici jako sanitářka?Třeba u nás v Motole je práce dost a můžeš mít teplé obědy a ubytování za hubičku.
@mourovatakocka mluvíš mi z duše. Já totiž opravdu beru dítě jako přítěž. Kdyby ho nebylo, tak vše lehčí. To, že to dítě mám, to není vina rodičů, i když ..já otěhotněla jako svobodna a musela být svatba. Svobodná matka, to není možné. Ex si ne vzít prý nikdy nechtěl, ale já a moje rodina ním manipulovali. Ale on to opravdu nechtěl. Pak mi napadlo jít na potrat, ale tu myšlenku jsem hned zavrhla, to bych asi nedala, jsem dost proti tomu. Rodiče řešili jako první, co říct, když žádné dítě nebude. Že asi samovolný potrat. Pak prima adopce. Že dám mu šanci na život. Řekli, že v žádném případe. Dítě si jinak seberou do výhradní péče a na mě zapomenou. Přestanu pro ně existovat. Tak ať si vyberu. Ale když se podívám na syna, jsem ráda, že je a že ho mám. Další důvod k životu a bojovat. I když je to vše složité.
Ptala jsem se na možnosti (ne)hlídání. Nejprve plná pusa keců, že ano hlídací babi a děda k mání. Táta dává ruce pryč, že on je neschopný a nedá to, máma že má diagnózy a nevím co všechno. Že leda zdravé dítě..ale hned řeči, že co já bych bez nich dělala, to bych se musela posrat. Musím být vděčná, velmi vděčná, ruce i nohy líbat.Ale matka jsem já.
Víš co, to hlídání neřeš dopředu. Prostě až ta situace přijde, tak oznam. Malý kašle, já jsem teď ve zkušebce, moc vás prosím, potřebovala bych ho zítra přivézt, po práci si ho zase vyzvednu. Když budou kecy, nechat to jít druhým uchem ven, jen se ujistit, jestli teda dítě přivézt můžu nebo ne? Ono když člověk něco potřebuje, občas musí zkousnout i ledacos nepříjemného. Co ten otec dítěte? Ten není aspoň občas použitelný? Vím, že peněz nebývá mnoho, ale dost škol u nás v okolí hledá pomocnou sílu do kuchyně, uklizečky... Prostě je potřeba někde začít.
Jde si zažádat i o sociální byt, taky nebude hned, ale už to, že bys tu žádost podala tě nakopne, že aspoň něco uděláš. Třeba ti tam dají informace o něčem jiném, zajímavém, pro tebe využitelném.
@zuzkasim otec dítěte bydlí dost daleko. Bude si ho brát nárazove, a když se to JEMU bude hodit.
Nic si z toho nedělej.. nejsi hrozná,posílám Ti silu