Bydlení - dotaz spíše na věřící. Máte zkušenost?

Buď jsou v otázce překlepy nebo jsem nechápavá, ale jaký je důvod toho, že chceš od přítele odejít? Jinak je to čistě mezi váma, pokud máš dojem, že vás vztah není z jakéhokoliv důvodu ono, být s ním opravdu nemusíš i přes to, že jsi věřící a možná spolu spíte. Jednou by tě to ještě hodně mrzelo, že jsi zůstávala ve vztahu jen kvůli něčemu tak povrchnímu jako je "první sex". To píšu zcela upřímně, protože vím, že někteří věřící to takhle mají. Nevím, jestli jsou pro tebe svátosti tak důležité, je sice hezké sdílet duchovní život i se svou polovičkou, ale zcela spokojeně se dá žít i s tolerantním a respektujícím partnerem, který sám věřící nebo praktikující není. Pokud máš dojem, že takhle bys to nechtěla, je to zase jen tvoje věc. Ale zvolit si někoho za životního partnera je opravdu velké rozhodnutí. Nikdy to nebude člověk, který by ti vyhovoval ve 100%, ale měl by to být člověk, který by ti měl vyhovovat v těch zásadních věcech, měl by ti být oporou, měli byste se vzájemně respektovat a cítit lásku. Je lepší vztah ukončit v době, kdy ještě nemáte závazky, nejste manželé, nemáte děti. Pokud zjistíš, že to není ono až pak, je to mnohem těžší... Udělej to tak, jak cítíš. Nikomu nemusíš nic obhajovat, jsi stejně důležitá jako kdokoliv jiný, takže pokud nejsi ve vztahu z jakéhokoliv důvodu šťastná, trápila bys sebe a nakonec i partnera, který by to po čase poznal. Partnerství musí naplňovat oba, jinak to není partnerství...

@zuzkasim duvod je ten, ze pokud spolu nesezdani bydli, je to “zivot v hrichu” a nemuzou na msi ke svatemu prijimani. Muj muz to tak taky mel, nez jsme se vzali. Autorka do toho zrejme sla s tim, ze to udelaji na prechodnou dobu a pak se vezmou, cimz se jejich souziti dle cirkve “zlegalizuje” a bude zase moci ke svatostem. Jenze svatba stale na poradu dne neni a autorce to chybi a nelibi se ji vyhled na dalsi roky bez svateho prijimani, tak chce tento rozpor vyresit tim, ze se od partnera odstehuje. Pokud to dobre chapu, nebyl by to rozchod, ale takovy krok zpet, ze by zustali ve vztahu a bydleli kazdy zvlast, dokud se na tu svatbu nebudou citit…
No ja osobne si myslim, ze to vztah pravdepodobne nevydrzi a bude to zacatek konce, neco jako kdyz si lidi davaji “pauzu”, proste takovy pseudorozchod. Asi to neni uplne ono, kdyz se zdrahaji udelat rozhodnuti se svatbou, ale je pohodlnejsi rict ze na neco cekam, nez ze to neni to prave a rozejit se, zvlast jestli v tom je treba i ten prvni sex…

Jestli to chapu spravne, tak spolu zijete, ale dodrzujete predmanzelskou cistotu, jinak by ten dotaz nedaval smysl, je to tak?
Muj nazor je potreba brat s rezervou, protoze spoustu veci "mam dost jinak". Ale mam k tomu, z mého pohledu, nekolik postrehu:
1. Já prostě rozumove nechápu ten problem cirkve se spolecnym souzitim, je-li ciste. Docetla jsem se, ze duvody jsou
a) zvyseni rizika rozchodu, clovek se nepripravuje na manzelstvi, ale rozchod - nojo, jenze neni pripadny rozchod za takovychto podminek lepsi nez risk celozivotni frustrace v nespokojenem nefunkcnim manzelstvi?
b) zbytecne se vystavovani pokuseni - jednak tam nevidim nijak extra narust rizika a jednak pokud tomuto pokuseni je clovek schopen celit a je si tim jist, pripadne pokud to pro nej zacne byt prilis, tak je schopen odejit, proc vlastne ne?
c) snozovani dulezitosti institutu manzelstvi (vypada to "blbe") - ja prece nemohu a nechci hodnotit nekoho kdo spolu zije hned s predpokladem, ze spolu automaticky ziji v hrichu. To mi jednak neprislusi soudit, jednak nemam co predpokladat ci odsuzovat. Kdyz uvidim par bez prstynku, nemohu automaticky predpokladat, ze nejsou manzele. Treba prstynky nemohou nosit kvuli praci, natekaji jim prsty/jine zdravotni duvody, nebo je jim to jen nepohodlne. Tyto soudy a zavery jsou neco, ceho se snazim vyvarovat.
Ale ok. Muzeme to brat jako fakt. V tom pripadel ale
2. Ani pokud toto neni v souladu s ucenim cirkve, neni to preci nutne duvodem k odmitnuti svatosti, ne? Spousta lidi hresi a svatosti prijimaji. I kdyz samozrejme, pokud neni naznaceno to, ze by se pracovalo na naprave, posouval stav smerem ke svatbe, muze tam pro zpovednika chybet aspekt litosti a tedy by opravdu mohlo byt odmitnuto udeleni rozhreseni. Tam bude zalezet asi na tom, jak moc je to staticke. To chápu. A to uz je problem.
3. To nejdulezitejsi, podle me. Chapu to tak, ze spolu zijete 3 roky a ke svatbe se u vas neschyluje? Zamyslela bych se nad tim, co je tim duvodem. Protoze pokud jste verici a berete ten vztah vazne, nechapu, proc byste ho nechteli posouvat dale, svatbe blize. Proste prestoze to mam "jinak" bydleni pred svatbou za dodrzovani odmitani predmanzelskeho sexu ma smysl bez svatby pouze po pomerne kratkou dobu. Jinak tam nevidim duvod. Je tento vztah opravdu viabilni? Ma to cenu v nem zustavat, nevede-li ke svatbe? Neni to proste jenom snaha namluvit si neco, co neni? Je to pravdive? Protoze pokud ne, je to nakonec za těchto podminek ztrata energie, casu a prilezitosti poznat sveho opravdoveho zivotniho partnera. Ale prave proto, zr nerada soudim, je toto otazka na vas. Ja to nemohu rozseknout ani rozhodnout. Vy sami musite zhodnotit, jestli ma cenu v takovem vztahu zustavat. Jestli jste ten par, co spolu pujde zivotem nadosmrti spolu. Nicmene pokud ano, tak ja za sebe nevidim duvod menit nejaky status toho, jestli spolu ziji nebo ne, zvlaste pokud uz spolu opravdu zijete.

Jenom pro uplnost dodam, ze me se to asi snadno keca, kdyz jsem si tim neprosla. Sveho muze jsem potkala jeste jako nepraktikujici katolicka a svou cestu k Bohu, znovuhledani viry, jsem vlastne zacala az ve chvili, kdy uz jsme spolu zili de facto jako manzele. Vedeli jsme, ze spolu budeme a ze chceme spolu deti a predtim jeste se vezmeme, ale v tu chvilo nebyla nutnost nase souziti nejak zlegalizovat, natoz vyvest z hrichu. To prislo po nejakem tom obdobi znovuhledani Boha spolecne s touhou a vnitrni nutnosti a rozhodnuti ukoncit tento bezbozny status. V tom jsem to vlastne mela mnohem jednodussi. Nicmene to nebylo tak, ze bych v praxi zacala v tom vztahu neco delat jinak nebo udelala krok zpet. Proste jsme spolu uz jako "manzele" zili, to byl fakt a menit to by byla lez. Jedina moznost byla napravit tu podobu pred Bohem. Manzel je nevěřící, ale podporuje me ve vire, vi, ze je to pro me dulezite. Mozna i proto si myslim, ze v urcite fazi uz neni moznost udelat krok zpet, ale bud jit kupredu nebo neprotahovat "utrpeni".

@jana_zofie Pises to uplne presne. Tu zkusenost KRATKEHO spolubydleni bez sexu pred svatbou mam, ale k tomu, co pises ty, neni co dodat.
Spolubydleni jako takove nas ani jednoho nenapadlo brat jako duvod nepristupovat ke svatostem (i kdyz jestli nedavame druhym pohorseni, jsme precejen resili), ale taky by nas v tom jen tak spolubydleni nenapadlo setrvavat 3 roky.
Takze pro autorku dotazu: je super, ze se to snazis nekam posunout, tri roky spolecneho bydleni, at uz spolu zijete i intimne nebo ne, jsou az az na to zacit uvazovaz o svatbe nebo rozchodu. Jestli je realny ten plan, ktery navrhujes... Ja budoucimu manzelovi taky navrhla, ze zase pujdu "bydlet" jinam. Bylo to cca po ctvrt roce, kdy jsem u nej prespavala z praktickych duvodu... vysledek byl, ze jsme se pohadali, zasnoubili a do pul roka se vzali. Znali jsme se samozrejme mnohem dyl nez ctvrt roku.
Pak jsme tuhle otazku stihli resit do svatby jeste jednou, ale nakonec uz jsem tam do svatby vicemene zustala.
Osobne mi ten napad, at uz tvuj nebo tveho partnera, neprijde spatny, ne z nabozenskeho hlediska, ale ze aspon prijdete na to, jestli chcete byt fakt oba spolu nebo je to jen zvyk. Stejne musi chtit byt spolu oba, jinak to nefunguje. Jen bych si dala bacha na fakt dobrou komunikaci, aby jeden si nemyslel: " zjevne me nemiluje, kdyz je ochoten se odstahovat a omezit nas kontakt!" A druhej si nerikal: "zjevne me nemiluje, jinak by chapala, ze potrebuju mit svedomi ciste" pripadne "zjevne to nebyla opravdova laska, kdyz me kvuli takove banalite opusti".. . Jako neni to banalita a ty myslenky a pocity je rozumny si vyrikat a vysvetlit, jestli ma ten vstah mit vubec nejakou sanci vas ne-rozchod prezit.

@mysh_me jo, správně jsi to pochopila. Já bych do svatby už i chtěla jít, no přítel ještě ne. Do společného bydlení jsme šla s tím, že se brzy vezmeme, že nebudu dlouhé bez přijímání. No teď vidím, že to tak brzy nebude.
Uvědomuji si, že to bude krok spět. Možná to bude konec, možná se přítel rozhoupe...

@jana_zofie ta čistota nám vždycky vydržela jenom pár týdnů. A co týče svatby, přítel má stále nejdřív něco, pak. Nejdřív se zabezpečit, nejdřív našetřit, ještě jsme mladí, ještě nechci dítě (já bych chtěla hned po svatbě, on né hned). A přesně - kněz mi řekl, že žiji dobrovolně v pokušení, a kdybych dodrželi předmanželskou čistotu, pokud žijí v konkubinátu, nemůže mě dat rozhřešení. A nechci se dopustit svatokrádeže, i kdyby se našel kněz, který by s tím byl v pohodě, na vím, že to je špatné.

@jana_zofie já si chci také najít cestu spatky k Bohu. Uvědomila jsem si, že chci vést jednou své děti k víře. A tedy jim budu muset jít příkladem. Proto se chci znova priblížiť k Bohu a dať si život po kresťanské stránce "do pořádku". Ale také nevidím cestu v tom, nanutit teď příteli svadbu, když on ještě nechce...

A také jsem za to, že vztah má napredovat
@jana_zofie

@malytlustyhroch jop, nějak takhle jsem to myslela. Zřejmě se potřebuji posunout dál. Nebo alespoň uspořádat, co se týče křesťanského života.

To je tezke. Je videt, ze ho milujes, ale on zjevne nedokaze pochopit tve problemy spojene se soucasnou situaci a podporit te v kontextu viry. Za mne nejak neverim, ze by odstehovani nejak uplne resilo problem, protoze si myslim, ze by to dopadlo tak, ze byste nadale zili v hrichu, jenom proste mene casto, protoze by bylo min prilezitosti. Nicmene je pravda, ze pokud to udelas, tak se to asi nekam pohne. Bud k rozchodu nebo ke svatbe, bohuzel tam taky vidim spis tu prvni moznost, coz je mi moc lito. Musi byt strasne tezke muset se rozhodovat mezi virou a pritelem, ktereho miluji. Ja sice take delam kompromisy, nepopiram, ale tu podporu tam citim a vim, ze bez meho muze bych se na tu cestu nedokazala v prve rade ani sama vydat, takze v tom vidim i neco, co mi takto bylo dano jako moje cesta, se vsemi odlisnostmi, ktere obnasi. Nevim, co bych delala, kdyby s timto mym soukromym vyvojem nesouhlasil a nestal by za mnou. To by bylo k zblazneni. Preji ti, at te tvymi rozhodnutimi provazi Buh a at jsou spravna a vedou ke tvemu stesti. A at bez ohledu na cestu, kterou si zvolis, te tato dovede nakonec k cili.

@jana_zofie on by mně i podpořil, on má pevnější vůli než já. Ale když už polevím, neřekne mi, že jsem chtěla vydržet a neměli bychom...

@mysh_me
@jana_zofie Díky holky za objasnění.

Nejsem pokřtěná, a přítel taky ne, přiznám se, že mi taky nebylo příjemné nastěhovat se k přítelovi jen tak, moc dobře jsem jej vlastně neznala po té morální stránce.... Ale po roce našeho soužití už jsem byla nervozní, nadhodila jsem to a za rok jsme se vzali. Byli jsme ale už starší, kolem 35 let. Vše v pořádku🙂. Už bych toto vaše soužití neprotahovala a posunula dál.... Vidíš, že to není jen o víře, potýká se s tím spousta párů....