Ahoj,
mám problémy ve vztahu a nevím co dál.
Četl jsem několik diskuzí a zdá se mi, že spousta z vás už má nějaké zkušenosti a třeba mi dokážete dát nadhled.
S partnerkou jsme spolu přes 3 roky. Po roce jsme se zasnoubili s tím, že nejsou zatím peníze a počkáme. Po 3 letech jsem zjistil, že si mě partnerka vůbec nechce vzít.
To byla pro mě obrovská rána.
S partnerkou jsme na samém začátku řešili budoucnost a na všem se shodli. Začal jsem vydělávat pěkné peníze, snažím se partnerku dělat šťastnou, naslouchání ji, v mnoha věcech jsem se kvůli ní změnil. Nyní zjišťuji, že si budoucnost představuje jinak než na začátku. Chce hodně cestovat, pracovat v Praze.
Když tráví čas s někým jiným než semnou je schopná pít do 5 rána. Mám pocit jakoby semnou už jen přežívala a s odtatními opravdu žila.
Je to pro mě frustrující a nevím co dál.
Nevím zdali to může být vztahem nebo tím jaký jsem během pár let udělal progress, ale potýkáte se s úzkostná.
Partnerku miluji, ale pokud máme jiné představy o budoucnosti, je vhodný rozchod?
Teď to nevem zle, ale pokud jí plníš, co jí na očích vidíš, děláš vše jak chce a prostě jsi jak slouha slepě plnící vše, tak jsi pro ni možná trochu trouboidní a méně atraktivní.
A pokud nechce, tak ji ani párem volů k oltáři nedotáhneš, spíše dobře zvaž, zda chceš do ní investovat léta života, která možná nikam nepovedou.
No evidentne uz si to jen ty, kdo je “ve vztahu”…
Ještě napiš, že vše platíš a budeš její dobrý sponzor, ale nikoliv partner.
Ve vztahu se musí snažit oba, ne, že jenom jeden do něj vkládá energii. Je hezké, že se ji snažíš dělat šťastnou, ale ono o to nestojí. Já také dělám partnerovi radost, chci ho potěšit a zároveň on mi také dělá radost, je to vzájemné, protože nám na sobě záleží. Přijde mi, že jí na tobě nezáleží.
Rozešla bych se. Děti nemáte, svatbu jste neměli, každý chce něco jiného.
Pozor do dalšího vztahu, aby jsi neopakoval stejné chyby a zase se v tom takhle neztratil, ale ani nešel do druhého extrému, že ti partnerka bude lhostejná a já jsem král, kterému se slouží.
s těmi úzkostmi se potýká kdo, ona, nebo ty?
jinak, vztah se vyvíjí, to, že jste měli společný názor na život před třemi lety nemusí znamenat, že bude stejný u obou po nějaké době, a zároveň to nemusí znamenat konec vztahu.
že chce hodně cestovat, pracovat v Praze - to bude asi největší kámen úrazu
jakože pro tebe
takže asi s ní probrat, jak vidí společné bydlení, společnou budoucnost teď, a ve výhledu pěti let, třeba.
Co ti vztah si ní vůbec dává?
A jak to vidí ona? Řekla ti to přímo ona, že se s tebou nudí nebo je to jen tvůj pocit? Ptal ses jí, jestli s tebou chce dál být? Prvně bych promluvila s ní.
Kolik vám je?
Já jsem s prvním partnerem byla 5 let, taky už jsem si myslela, že se vezmeme a budeme spolu napořád, ale po těch pěti letech se ukázalo, že každý taky vidíme naši budoucnost jinak. On byl víceméně ten, který z naší idylky vybočil, takže jsem byla ve stejné pozici jako ty 🙂 Žádné jiné východisko než rozchod jsem tehdy neměla a dobře jsem udělala. Nemyslím si totiž, že by člověk ve vztahu měl ustupovat na úkor svého štěstí. Rozchod bude tedy to nejlepší pro vás oba.
Kolik Vam je? Partnerka muze byt jeste "nevybourena" a neciti se na svatbu, zkratka zavazani se necemu. Chtelo by to, aby jste si spolu sedlia probrali to. Pokud se neshodnete, tak bych nejspis uvazovala o rozchodu..
Tak vzít si tě nechce, o životě máte každý jinou představu, tráví čas s přáteli,... Tady není o čem diskutovat. Rozchod je to nejlepší, co můžete udělat, dokud v tom nejsou děti. Je lepší před svatbou než až po.