Budeme mít jedináčka. Jak se s tím vyrovnáváte?
Ahoj holky, jsem maminkou ročního chlapečka - vzhledem k velice vážné komplikaci při porodu ( HELLP SYNDROM) - mi bylo lékaři druhé mimi nedoporučeno - důvodem je velké riziko úmrtí mě i miminka. Pokud jste některá ve stejné či podobné situaci, jak se s tím vyrovnáváte nebo jste se vyrovnaly?? Popravdě si to ospravedlňuji tak, že jsme moc vděční a štastní že máme našeho synka a že je zdravej, jsou páry které nemohou mí děti vůbec....ale přesto, hlodá ve mě myšlenka, že jsem už jako ženská k ničemu a strašně mě mrzí že už nikdy nezažiju ten pocit být těhotná a cítít pohyby miminka a tak......děkuju všem za reakce a komentáře, budu se těšit 😉
Sestra byla v porodnici s maminkou, které lékaři také zakázali druhé těho. Nevím z jakého důvodu, jen že kvůli zdravotním komplikacím. Takže hned po příchodu z porodnice si s manželem podali žádost o adopci, aby svému jedinému dítku pořídili sourozence. Jen netuším, jak to nakonec dopadlo. To už jsem nezjišťovala. Takže i to by příp. mohlo být řešení 😉
A nejseš k ničemu! Užívej si synka, jak poroste, tak se ti o zábavu postará až až 😀
@renca_hanych byla sem na tom jako ty při prvním porodu,ležela sem potom i na ARU,další mimi bylo zakázáno.Nějak sem se s tím nedokázala vyrovnat a šla za svým gynekologem se poradit,no nebyl zrovna nadšený,ale dohodli jsme se že mě budou hlídat,aby se předešlo komplikacím.Takže sem v těhotenství prošla různýma testama.Ke konci těhotenství sem byla 2x na zátěžovém testu.A jakmile přišly porodní bolesti hned sem musela jet do porodnice.Porod dopadl na výbornou,mimčo bylo v naprostém pořádku a já taky,jen sem musela i po porodu na nějaké testy tak se pobyt v porodnici trošičku protáhl,ale jsem za to ráda.Takže určitě nejsi k ničemu,zkus si o tom promluvit s lékařem a uvidíš.Jen se napsala svůj příběh a jsem důkaz toho že to jde.Přeji hodně štěstí! 😵 😅
@samik2008
@beruska24.9.
@zuzanka26 Holky děkuju za vaše rekace, vážím si toho! 😉 no uvidím, třeba se medicína i za pár let posune někam dál a bude moct pomoct i mě a předejít úmrtí....je to hroznej pocit, chtěla jsem velkou rodinu ale jsem vážně vděčná za toho našeho roštáka, je to naše sluníčko 😉
mimochodem @samik2008 ty jsi taky prodělala Hellp syndrm nebo co bylo příčinou že jsi skončila na ARu??? kdyžtak mi to písni do interní pošty 😉
@renca_hanych Ahoj, já teda byla v úplně jiné situaci, jen chci zareagovat na otázku "jak se vyrovnat s jedináčkem". Já se s tím nevyrovnala, nedokázala jsem to, taky jsem si vždycky přála velkou rodinu, jenže to jsem netušila, že to nebude tak jednoduché. První dítě máme po tříletém snažení nakonec díky IVF, druhé se nedařilo už ani v CARu, byli jsme na spoustě IUI a IVF, ale prostě nevycházelo vůbec nic. Šli jsme z pokusu do pokusu (několik IUI a taky IVF) a po 3. neúspěšném IVF jsem se domluvili, že to ukončíme na dobu neurčitou, byli jsme z toho už vyčerpaní, hlavně já, psychicky i fyzicky, už jsem prostě takhle dál nemohla, úplně mě to vycucávalo. Přestala jsem věřit, že ještě někdy otěhotním, zároveň jsem se ale nemohla srovnat s myšlenkou, že by D. zůstal jedináček. Tak jsme se rozhodli pro adopci. Takže opravdu je tohle řešení, jak se s tím vyrovnat 😉 .
Omlouvám se, že tu otravuju s úplně jiným příběhem, jen jsem tě chtěla podpořit a napsat, že i kdyby malý zůstal jedináčkem a ty ses s tím nedokázala srovnat, řešení tady je - adopce. Podle mě, pokud opravdu toužíš po velké rodině a po více dětech, dokážeš milovat i to, které jsi neporodila... 😉 . Aspoň já to tak cítila.
Ať už se rozhodnete jakkoliv, přeju vám hodně štěstí!!!
(P.S. ještě musím dodat, že 3 měsíce po podání žádosti o adopci jsem otěhotněla, což považuji za zázrak, protože to nakonec vyšlo naprosto nečekaně a přirozeně 🙂 )
@zoditka k otěhotnění moc gratuluju, je to krásný když se zadaří i přes všechny překážky. nevadí že reaguje, jsem ráda, protože je spousta zdravotních důvodů proč nemoct mít děti a je to pro ženskou která je natěšená a miluje děti hrozný...tohle zas nemůžu komentovat já,. otěhotněla jsem aniž bychom to plánovali, zkrátka jsem do toho vlítla jako nic 😉 , těhotenství bylo celé bezproblémové, jen ten konec se po...naštěstí pro mě i synka to dopadlo dobře..a je fakt co píšeš, umím si představit vychovávat dítě který neporodím, který nenosím devět měsíců, děti mám ráda a zatím nevím jak to bude..prozatím je pro mě těžký vyrovnat se s faktem že nemůžu být těhotná i když bych moc chtěla....ale....s partnerem o tom moc nemluvíme, mluvili jsme o tom hodně a on to bral tak že druhý mimi jednou bude, vím že to nemyslel špatně, že to dítě chtěl mít se mnou, jen se asi prostě nedokáže vcítit do mýho pocitu že je to velký riziko ale to mu nemám za zlý...díky za přání, vám at se daří a je krásný, že jsi to tak zvládla 😉
@renca_hanych také jsem měla hellp syndrom, ale lékaři nic o zákazu dalšího těhotenství nemluvili. Co jsem tak zjišťovala (i mi doktor říkal) tak není jistota, že by se to mělo opakovat-může i nemusí. Ale je fakt, že i když mimčo plánujeme až za pár let, tak to ve mně hlodá a budu se asi děsně pozorovat a hlídat. Možná by stálo za to konzultovat to i s jiným doktorem.
Ahoj, já takhle trošku bojuju s pocitem, jestli mít třetí dítě, protože už se nám toho stalo tolik, že z toho mám strach. Vím, že je to dost od věci, jedno a dvě děti jsou velký rozdíl a já po druhém hodně toužila, a tak nějak tuším, že bych se do toho asi hrnula dost nerozumně přes dost rizik, a to asi není nejlepší... Ale proč píšu - vím o dvou holkách, kterým se podruhé hellp syndrom neopakoval, byly pak hodně hlídané.... tak třeba... vidím, že jsi docela mladá, asi bych se pokusila si co nejvíc užívat si kluka a časem se to nějak vyvrbí...... jen snad v případě té adopce je lepší moc nečekat...
@zoditka hezký a nadějný příběh 🙂... a co bylo vlastně u vás za diagnózu? Já pořád taky lehce uvažuju o tom třetím, ale nejradši přirozeně, ale s takřka nulovým spermiogramem nevím nevím...
@renca_hanych Preeklampsie a syndromy DIC a HELLP se nedají předem předpovědět. Každopádně po prodělání této komplikace v těhotenství je určitě další těhotenství bráno jako rizikové a více sledováno - hypertenze, bílkovina v moči, které jsou prvními příznaky. Já sama jsem prodělala u prvního dítěte preeklampsii, která byla indikací k ukončení těhotenství, porodila jsem přirozeně ve 36 + 0 nedonošeného chlapečka, placenta už nefungovala. U druhého těhotenství jsem neměla tuto komplikaci, ale od 12 týdne jsem musela užívat antihypertenziva. Podotýkám, že jinak se kvůli hypertenzi neléčím a nikdy jsem se neléčila. Bylo to vždy v souvislosti s těhotenstvím. Nějaká zátěž tam tedy je a každopádně je potřeba to těhotenství víc hlídat. 🙂
@renca_hanych
Ahojky, když tu teď čtu tvůj příspěvek, tak mi přijde, jako bych to psala já sama. Taky se u mě při porodu projevil Hellp syndrom. Utekla jsem i s malým hrobníkovi z lopaty. V porodnici mi nic konkrétního neřekli, jen mi doporučili vyšetření na hematologii, kde mi zjistili mutaci genu MTHFR c677t, běžná dědičná porucha krve, ale v těhotenství dost podstatná, bohužel jsem o ní nevěděla. Nikdo mi konkrétně nezakázal další těhu, ale ani neřekl, že budu víc hlídaná. To jsem si musela sama najít na netu. Je to už 14 měsíců. Mám krásného zdravého chlapečka. Já jsem se taky celkem rychle dala do kupy. Napadají mě myšlenky jestli malému pořídit sourozence nebo ne. A jestli můžu říct sama za sebe, tak můj pud sebezáchovy je dost silnej. Ano, těhotenství bylo jedno z nejkrásnějších období, neměla jsem žádné problémy, až na ten konec. Ten mě postavil pevně nohama na zem. Týden před porodem mi začalo peklo, bylo mi tak zle, že jsem sotva došla na wc. V poradně mi dr. tvrdil, že už se to blíží a lepší to nebude. Jak já byla naivní a věřila mu. Dost jsem z toho byla špatná. Hlavně můj přítel, ten to nesl dost těžce, měl o mě velký strach. To mi řekla až pak švagrová, on se o tom moc nechtěl bavit. Tak nějak to vyšumělo a my jsme rádi, že jsme to přežili. I když ve mě pořád hlodá malej červíček. To víš, že bych chtěla ještě jedno miminko, ale mám strach jak by to všechno dopadlo. Mám i takový myšlenky, že nesmím malýho ohrozit, že bude vyrůstat bez mámy. Možná někdy ten strach překonám. Napsala jsem tu i k tomu článek, tak se podívej, dnes s odstupem času bych to možná napsala trochu jinak. Doufám, že ti můj názor nějakým způsobem pomůže... A ještě k tomu, že si myslíš, že jako ženská seš k ničemu...mám podobný depky, ale z porodu. Tak moc jsem chtěla rodit přirozeně, nevím co jsou to kontrakce, nevím co to je když praskne voda, nevím jak se tlačí a nevím jaký to je když miminko vyleze na svět....já vím, hrabe mi. Tak snad ten můj příspěvek má hlavu a patu.
Zdravím všechny...jsem týden po DIC syndromu,mám 2 zdravé děti,třetí bohužel odešlo do nebe a jak psal někdo přede mnou trombofilii MTHFR C677T.Moje hematoložka to,řekla bych výrazně podcenila a výsledek byl jaký byl.Nyní čekám na výsledky vyšetření...ale stejně jako ostatní se nechci vzdát i když už jsem starší ročník.
Mně teda gyndra řekla,že DIC se neopakuje a že za rok můžu zkoušet znova...zatím jsem příliš krátce po tom neštěstí...ale budu ráda,když se vzájemně podpoříme...
Mám jedno dítko a po něm následovalo 6 potratů. Příčina se nezjistila. Budeme se muset smířit s jedináčkem, ale strašně to bolí. Už kvůli synkovi, který si moc přeje sourozence, mě to moc trápí
Můžu se zeptat, proč-opravdu ti nebylo doporučeno druhé těhotenství? Kamarádka také měla Hellp syndrom( přišli na to pozdě ), nakonec porodila myslím v 37 tt, mimčo bylo sice malinké, proběhl akutní císař v celkové narkoze, hrozila ji výměna krve, no měla na kahánku. Doporučili jí čekat dva roky. Pravdou je ( nevím zda to má souvislost ), že když otěhotněla nedávno podruhé, potratila.
☹ co na to říct...
Ale neházej flintu do žita, uvidíš, jak vše dopadne, jsi opravdu ještě hodně mladá, nějaká šance by tam být měla.
Hlavně se uzdrav!
holky ahoj, znovu se vracím k původnímu tématu - ale jak vidíte u mě ve fotoblogu, nakonec jedináčka nemáme 😉 rok a půl po narození druhého syna jsem znovu otěhotněla, já jsem byla rozhodnutá si miminko nenechat - měla jsem šílený strach že to nezvládnu, že umřu, a že tu nechám syna....nakonec ale po všech možných konzultacích a testech jsme se s mým gyndr domluvili že to "zkusíme", vím, zní to divně ale já jsem se po pár týdnech na to miminko ve mě tak strašně začla těšit a nějaký komplikace jsem si zakázala připouštět, a co se stalo? narodil se nám krásný, zdravý druhý syn a jsem strašně ráda že je oba kluky máme, další mimi mít nemůžu - ikdyž pocitově bych chtěla - ale podstoupila jsem při druhé sekci sterilizaci. Děkuju nějaký vyšší sle za to že mi dala možnost stát se dvojnásobnou maminkou - chci vás jen podpořit, že někdy prostě něco mezi nebem a zemí, nevím jak to popsat, dokážě neuvěřitelné. Chápu, jistě jsou opravdu závažné důvody kdy miminko už mít nemůžete ale pokud máme jedno, i to je obrovský dar. Nějak bych se s tím vyrovnala, mít jen jedno dítě, ale ted jsem opravdu štastná máma 😵 😵 Přiznávám že tedy celý druhý těhotenství nebyla procházka růžovým sadem, ale spí myslím psychicky, zdravotně bylo vše v pořádku, jen jsem měla celý těhu pozitivní protilátky, nevědělo se od čeho ale pravděpodobně po podání transfuzí u prvního syna - bylo jich moc a krev byla pak v další mtěhu "zmatená"...byla jsem takový "exot", co chvilka nějaká kotrola, odběry ale hlídali si mě jak můj muž říkal jak Pentagon a opravdu vše bylo v pořádku, i tak mi v hlavě hlodali červíci ale snažila jsem se myslet pozitivně a mít spokojené miminko a díkybohu to vyšlo 😵 Všem vám přeju jen a jen zdraví a i vašim pokladům 😉
Četla jsem zatím jen první příspěvek pisatelky, ale i přesto zareaguji. My máme taky jedináčka a vzhledem ke zdravotním komplikacím, prostě dalšího mít nemůžeme. Taky jsme to prožívala chvíli nedobře, protože jsem sama jedináček a opravdu jsem chtěla vícero dětí, protože jedináčkovi je prostě v rodině občas smutno. Na druhou stranu, když to nejde, tak to nejde. Není třeba se obviňovat, a už vůbec né obviňovat sama sebe ze selhání.Může to vyústit akorát v nehezké depresivní stavy, smutné nálady, bude tím trpět jak vaše dítě, tak partner, vaše okolí. Je to třeba vzít, jak to je, i když je to těžké a myšlenky typu jsem neschopná, se asi budou sem tam vracet. Nemyslete na to, že jste selhala. Myslete na to, že jste přivedla na svět jedno úžasné dítě, kterému musíte věnovat lásku, a energii, aby z něj vyrostl plnohodnotný, správný člověk. Nezáleží přece na kvantitě dětí, které přivedeme na svět, ale na tom, jakou výbavu jim do toho světa dáme. Jedno dobře vychované dítě může dát světu přece více, než 5 dětí, které se chovat neumí, ne?
Aha, tak vidím, dle posledního příspěvku od tazatelky, že se nakonec podařilo. Tak to moc gratuluji, že i přes všechny zdravotní nástrahy vše vyšlo tak jak mělo. Snad můj příspěvek pomůže jiné mamince, která se třeba v současné době trápí stejně jako tazatelka kdysi.
@povidalka911 mrzí mě že u Vás je to definitvní ale tak krásně jsi to popsala, děkuju za příspěvek! 😉 a přeji Vaší rodině jen zdraví a domácí štěstí 😵
@renca_hanych moje kamarádka a spolužačka toto měla při prvnim těhu....dokonce s ní byl tenkrát rozhovor v Mamince a teď má druhého prcka, takže určitě neni vše ztraceno 😉
Ahoj, nevím, jestli tě svým příspěvkem nějak utěším, dokážu si představit, jaké to asi je. Jen znám holku, která tento syndrom také měla, jen doktoři to dost dlouho nedokázali rozpoznat, takže málem umřela, prostě jí poslali domů, že má jen běžné porodné bolesti. " Naštěstí" doma začala kolabovat, asi začaly odcházet ledviny, takže okamžitě převoz, pak po celé Praze sháněli její krev, prostě fakt hrůza, prý jí zachránili za pět minut 12, oba to přežili a měla krásného chlapečka.
Ale když mu byl rok, tahle holka otěhotněla, a ani nevěděla, že je těhotná, protože se to zřejmě povedlo hned jak se jí začal rozjíždět cyklus a ona nic nepoznala, až to momentu kdy jí začalo růst břicho a bylo pozdě na jakýkoliv zákrok.
A dnes má tedy dvě zdravé děti, ten druhý porod jí teda dost pohlídali,jen jsem ti chtěla říct, že příroda je někdy mocnější než cokoliv jiného, tím ti samozřejmě neříkám, že máš do toho jít i přes nedoporučení od lékařů, jen že tenhle příběh se opravdu stal. 😉
Rozhodně to neznamená, že by jsi byla jako matka k ničemu, jen se snaž si to s malým vychutnat, všechno si zapisovat, abys nezapomněla, jak hezký to bylo. Držím palce. 😉