Bojím se, že nezvládnu pohřeb...

Táta měl pohřeb v kostele. Rakev byla otevřená zhruba hodinu před obřadem s tím, že do kostela se mohlo tou dobou jednotlivě, předem domluvení lidé. Během obřadu samotného pak už byla rakev zavřená. Já sama, jakožto jeho dcera jsem třeba "obsah rakve" už neviděla. Vlastně si ani nevybavuju, jak rakev vypadala, krom toho, že tam byla.
Takže ne, spoustu věcí se nemusí a většina farářů si docela dává záležet, aby se s pozůstalými domluvili, co že chtějí a nechtějí. Takže si myslím, že jde poměrně dobře splnit většinu maminčiných přání a zároveň nemuset o moc víc, než to zařídit a pak do toho kostela přijít.

Nikdo tě nemůže nutit se dívat do rakve. V rodině jsme měli pohřeb v obřadní síni, kde se mohla nejbližší rodina před obřadem podívat na zemřelou. Ale nikdo povinně nemusel. A během obřadu byla rakev zavřená. Chápu, že maminka chce obřad. Spousta pozůstalých ráda na obřad jistě půjde. Já sama třeba vždycky na pohřbech ráda poslouchám třeba oblíbenou písničku zemřelého. Jestli máš s pohřby psychický problém, asi bych organizaci pohřbu přenechala někomu jinému z rodiny, pokud to jde.

Myslím, že nikdo tě nebude hodnotit podle toho, jestli ses šla dívat do otevřené rakve. Co jsme měli dva pohřby v kostele, tak při jednom byla otevřená rakev dřív, než se chodilo do kostela, nejbližší rodina se mohla jít rozloučit a pak se rakve zavřela. Byla to moje babička, já nešla, můj taťka (syn) také ne, šel jen strýc. během obřadu rodina seděla v lavicích, nikdo nestál u rakve. U manželovýho dědy byla rakev otevřená před obřadem, kdy se už do kostela chodilo, někdo k rakvi šel, někdo ne. Pak se zavřela. Rodina opět seděla v lavicích.

Co se týče jejího přání ohledně obřadu, růžence no prostě všech těch drobnějších i větších věcí, myslím, že by to mělo být respektováno. Někam si to zapisuj a snaž se to zařídit podle toho. Pokud to nezvládneš nebo nechceš zařizovat ty, nemůže se toho ujmout někdo jiný?
Pořád píšeš jak bys to udělala ty a co ty si o tom myslíš atp ale tady jde o přání umírajícího člověka a mělo by to být respektováno.

Jinak co se týče otevŕemé rakve, tak to záleží i na tom jak dlouho bude tělo v márnici. U naší babičky ti striktně zakázali. Pohřeb byl 9 dní po úmrtí.
Co se týče obřadu a jeho charakteru a podoby ( růženec, farář atp atp), tam bych jela podle návodu. Ovšem co se týče otevřené rakve, to je asi jediné, co bych udělala s ohledem na pozůstalé rozdílně. Sama jsem viděla babičku po smrti a ten obrázek už z hlavy prostě nevymažu. Nevím, to bych zřejmě prodiskutovala s nejbližšími, kteří obřad navštíví...

Jinak ber to i jinak, nám babi nedala absolutně žádný návod co dělat po její smrti, co by si přála atp...Bylo to velice obtížné to nakonec vše dohodnout a zařídit tak " jak by si ona přála". Pořád jsme tápali jestli by to chtěla tak nebo onak a ta nejistota nebyla úplně příjemná...

Ty alespoň víš, jak si to maminka přeje, z úcty k ní bych to respektovala. Vlastně vám to tím návodem celkem ulehčuje.

Spíš nechápu že si to chceš udělat po svém..

Pohřby jsou brutální pro všechny lidi, ale patří to k procesu smíření se se smrtí člověka a jeho " propuštění na onen svět" 🤷‍♀️

Také jsme byli tento měsíc na pohřbu, zemřela mi babička. Poslední prarodič, kterého jsem měla. Také u nás máme problémy v rodině, to má skoro každý. Ale naštěstí se najdou situace, kdy se problémy neřeší a rodina se semkne. Na pohřbu jsme se všichni pozdravili a chovali jsme se k sobě slušně. Na trachtě jsme si dokonce popovídali a smáli jsme se. Mluvila jsem s lidmi, se kterými jsem nemluvila dlouhá léta a všechno šlo samo. Bylo to naprosto v pohodě a celkově přirozené, žádné nepříjemné pocity, žádná zášť ani nenávist. Všechno se urovnalo a bylo to zase jako dřív, měla jsem z toho skvělý pocit 😉 Takže hlavní je se toho nebát, naopak se tomu musíš postavit čelem 🙂

Rozhodnutí je na tobe, za me uzenec ano, klidne i nezvat synovce, ale aby me nekdo nutil koukat do otevřené rakve to ne. Dodnes vidim strejdu, který umrel pred 20 lety a byl v kostele v otevřené rakvi.
Me v květnu vloni umrel taťka a ani nas v kostele nenapadlo mit otevřenou rakev a ani sama za sebe jsem se nechtěla jit podívat a rozloučit.
Me dělalo i problém se s nim na ARU rozloučit.

@reeeza ano já, vím, zní to tak, že si to chci udělat po svém, ale tak mrtvý o tom neví, může mu to být opravdu jedno, ale pozůstalí se trápí a já pohřby vidím jako týrání pozůstalých. Nic víc. Jednou jsem vybavovala pohřeb manžela mojí kamarádky, která by to prostě nedala, sama řekla, proč se nemůže to tělo někam zahrabat, automaticky dát na kremaci, jedno co, proč kolem toho pohřby? A pro mou osobu je pohřeb ještě horší než to, že ten dotyčný není. Když umřel kmotr, já na pohřeb musela a ten pohřeb přebil všechno hezké s ním, jen mi trochu vyčetli, že jsem mohla jít až k rakvi, to jísté brácha, že jsem mohla jít, vždyt jako by jen spal, ne, to bych nedala.

sigyn- přesně takhle to vnímám i já. do bodky.

Chápu, že pro nejbližší může být pohřeb hodně náročný. Sama jsem pár let zpátky pochovala taťku. Ale obřad měl i kvůli jeho kamarádům, kolegům a všem lidem, kteří se s ním chtěli rozloučit, zavzpomínat, položit věnec na hrob... Pohřeb není jen o nejbližších, kteří to někdy hodně těžce nesou.

To vystavovani tel je strasne. Take si pamatuji zesnule pribuzne spis tak. A největší "lahudka" je, kdyz pohreb je za vic dni nez 3... Ale jinak se primlouvam, abys na pohřeb sla a rozloucila se, odzila si ten smutek, uzavrela to. A ver, ze nejakou svíčkou a rozptylem si to jenom ulehčujeme, je to malo.
Byl o tom netoceny i film - ceskoslovensky. Manzelum umrelo dite a oni se odmitli rozloucit pohrbem, jenom ho nechali spalit. Ma to dusledky na proces truchleni.

No, mas odpor k pohrbum. Ja s nedivim. Mi pribuzni jsou slovensti katolici a take me od decka tahali az k rakvi a musis to a musis tamto. Ta vystavena tela jsou strasna. Nastesti jsme uz dospele.

trol

Neberete ohled na přání umírajícího ohledně jeho vlastního pohřbu a chcete si ho udělat po svém??

Pohřeb že je pro vás horší než to že dotyčná osoba zemře???

Buď jste trol nebo psychopat, pardon.

Myslím, že to bereš hodně racionálně. A je to v pořádku, lidi jsou různí. A různě se vyrovnávají se smrtí, pohřby, duchovním životem, atd. Ale nejde o to, co chceš Ty a že mrtvému už je to jedno. Za prvé mu na tom za života záleželo a je to taková jeho poslední pozemská záležitost. Tak je vhodné se mu pokusit jeho přání a představy splnit, jestli je to možné. Za druhé i pro Tebe může být podstatným krokem ve vyrovnání se s její smrtí, když jí splníš její poslední přání. Zkusila bych se jimi řídit do maximální míry, kde je to reálné a kdy tě to vyloženě netraumatizuje. Např. ta otevřená rakev před obřadem, ať k ní má přístup, kdo chce. Poté zavřít a stát u ní nebo sedět v lavici, co sneseš. Prostě takové kompromisy.

@biciklissie tak jasně, že se pokusím jí to splnit, co to půjde. I když já osobně bych to chtěla jinak. Zas máma mi vyčetla, že jako jediná po smrti z rodiny nechci do země, ale na kremaci, to jsem jednou řekla, že jak to chci, kdyby náhodou já zemřela dřív než ona, ale to by nedala, už první dítě pohřbila. Tak to splním, jen nechci stát u rakve, sedět tam, abych na ni viděla. Totiž máma dlouho myslela, že první umře táta, protože byl taky nemocný, říkal, že on je starší, no tak co a vypadá to opačně. A máma mi říkala, že pak bych s ní musela až k rakvi, to se budu muset podívat, její nejlepší kamarádka se do ní pustila, že když nebudu chtít, tak nemusím nic a nikdo nemá právo mě nutit, tak pak řekla, že k ní budu muset jít a koukat se do země, nebo bokem, ale jít tam a projít si tím bez ohledu na to, co se mi bude dít. Snesl každý, snesu i já. Když zemřel brácha, tak každý ji radil, at si dá pichnout nějakou ukliděnující injekci, léky, ale ona odmítala. A nedala si nic. Prý by si moc nepamatovala, ona si to všechno chce uložit, chce se pořádně rozloučit, ona si tím chce projít. Vyloženě do medikamentů se mi taky nebude moc chtít, pomohlo by mi, kdyby jsem nebyla nucena jako na divadelním vystoupení, ty budeš stát tam a ty tamhle, pak se přesuneš sem...protože to by ostatní řekli, jak by to vypadalo.

Uvidíš, jak ti bude v den pohřbu. Kdybys měla u rakve omdlít, tak snad zbytek rodiny pochopí, když tam nepůjdeš. Jinak třeba nejbližší rodina má kolikrát možnost se s umírajícím rozloučit v nemocnici nebo doma, mají informace o zdravotním stavu, že člověk umírá. Ale spousta lidí se dozví o něčí smrti až z parte. Tak proto třeba může mít pohřeb větší význam pro vzdálenější rodinu a známé než pro ty úplně nejbližší, kteří měli už příležitost se rozloučit neoficiálně.

Říct že o tom mrtvý stejně neví a může mu to být jedno...Podle mě se má pohřeb udělat podle přání toho nebožtíka, přece jen je to poslední věc, kterou pro něj můžeš udělat. A nikdy nevíš co je mezi nebem a zemí. Kdyby mě nesplnili moje přání,chodila bych strašit.
Neřekla bych že jsou pohřby týráním pozůstalých, spíš vidím problém v tom, jaké pohřby jsou. Je to ponurý, všichni v černém, hrozně depresivní. Vem si jaký měl pohřeb Dan Nekonečný...

Respektovala bych prani, at se mi libi nebo ne. Je to jeji pohreb. Do rakve se divat nemusis, chodi se tam jednotlive, muzes jit az bude zavrena. Na obrad si vezmi neurol a zatni zuby.

Ale zvládneš- já pohřbila ve svých ani ne 35 letech mamku, o rok a půl později taťku. Tenkrát jsem neměla ani přítele natož svou vlastní rodinu. Musela jsem řešit ještě 95 letou babi.

Jen taková malá připomínka..... píšeš, že je vážně nemocná... někdy se stane, že ta rakev nemůže být otevřená, řešila jsem v létě, zemřelý otevřenou rakev nechtěl, ale byla jsem pohřební službou upozorněna, že to asi nebude možné a nakonec to možné nebylo

Pohřbívali jsme v lednu dědu.Byli s babi domluvený na pohřeb katolický a vše co s tím souvisí.Byli jsme u rakve asi hodinu.Každy jak dlouho chtěl a za mne to bylo moc hezky a hlavně pro babi si myslím hodně důležité,že jsme se celá rodina sešla a rozloučili jsme se s ním.
To že Tobě to přijde traumatizující,tak pro jine to může být hodně důležité...Když jsme pohřbívali tchýni ,tak se rakev neotevřela protože manžel si to nepřál.Do teď mne to mrzí ,že jsem nešla sama aby mi ji na chvíli otevřeli ,abych ji ještě naposledy viděla ....

Nevim, kdo pohřby miluje, ale budiž...Poslední tři roky jsem byla na 4pohřbech a ani jeden nebyl s otevřenou rakví...je to o domluvě. Nikdo jsme to nechtěl. Ať si je pamatujeme tak, jak jsme je videli naposledy...babicku jsem tenkrat jako dite videla v rakvi a bylo to dlouho zlé. Pokud maminka ma prani a uz se o nem bavi, asi bych urcite se snazila splnit vse, krom tedy te otevrene rakve. Nekdo se treba zminil, ze ta moznost i tak muze byt, ale nikdo se nedobyval...kazdopadne nechapu, ze nekdo resi sebe ku prani budouciho neboztika..

Nemusíš, mě jednou bývalý donutil jít se podívat do otevřené rakve jeho dědy, byl to úžasný muž, ale já ho tak vidět nechtěla. Chtěla jsem si ho pamatovat veselého, stačilo, když jsem ho viděla doma, když ho oživování, když ležel v nemocnici na přístrojích a nakonec mě donutili vidět ho i v rakvi. Pohřby snažím taky strašně zle. Když umřel tata, máti nechala otevřít rakev pro rodinu, kdo chtěl mohl se s ním takto rozloučit, viděli jsme ho doma umírat, už to bylo strašné, protože už mu nešlo pomoci (rakovina) a v nemocnici umřít nechtěl. Byla jsem ve 4. měsíci těhotenství, tím to pro mě bylo horší, celá rodina byla u rakve a já jediná stála mezi dveřmi a dívala se na všechny jak byli zlomení a očividně jim to moc dobře neudělalo, ale nikdo mě nenutil tam jít, všichni to pochopili, moje máti to brala jako rozloučení a smíření, já si ho nechtěla pamatovat v rakvi. Takže fakt Nemusíš, povinnost to není a i kdyby to byla tradice, není nutné ji dodržovat pokud nechces, sama říkáš že maminka chce růženec i když se s jim nikdy nemodlila. Tak pak nechápu proč tě nutí. Pokud se necítíš, můžeš nechat pro rodinu otevřít rakev a kdo bude chtít, půjde se rozloučit takto, pokud ty nechceš Nemusíš. Mrzí mě, že je maminka na tom zdravotně špatně. Přeji hodně sil 🍀

Respektovala bych maminky přání, a pro tuto chvili bych neřešila jak to chceš ty, protože ti pohřby vadí a beres je jako týrání, ale jak to chce maminka, přeci jen je to její přání. A přesně jak to chce ona, to lze s farářem provest. Samozřejmě stát u otevřené rakve nemusíš, to si myslim, ze te nikdo nutit nebude ❤️‍🩹.
Třeba u tchána i u babicky, jsme měli otevřenou rakev, ale tak si to přáli a podívat se byl jen ten, kdo chce, nikoho nikdo nenutil. U obřadu byla už rakev zavřená.
Já se třeba nikdy nechodim koukat na mrtvého, a zatím mě nikdo nenutil, ale třeba na babičku jsem se podívat byla a přesto si ji pamatuji veselou a jak mi zpívá. U ní jsem to prostě cítila, ze ji chci poslat pusu na tu poslední cestu..
Každý bere pohřeb jinak, ja to beru jako úctu k mrtvému a poslední rozloučení.
A samozřejmě podpořit pozůstalé, pro ně je taky přítomnost ostatních důležitá.
Drž se 🍀.

A co je ti do lidí? Ať si myslí, co chtějí. Smrt rodiče si musí odtruchlit každý sám, oni to za tebe neudělají, tak je jim houby po tom, jak to máš nastavené ty.
Pokud to tak maminka chce, klidně to tak zařiď, ale jít až k otevřené rakvi té nikdo nutit nemůže... Já bych to nedala. Právě z vyprávění moji mamky - zemřela ji babička, když bylo mamce 6 let, a donutili ji donést babičce do rakve kytku - protože právě co by tomu řekli lidi... mamka ji měla moc ráda, bývalá u ní často, ale bohužel díky tomuto zážitku už si ji živou nepamatuje. ☹
Nikdy bych nenutil a nikoho, a děti už vůbec ne, byť jen jít na pohřeb, navíc s otevřenou rakví...
Právě kvůli lidem já pohřeb nechci. Tohle máme s mamkou společné. Bez obřadu, kremace a hotovo. Mamka chce vysypat do moře a já na zahradu, pod kořeny nově nasazené břízy.💖

@klokanka31 Přesně tak. Oslední přání by se splnit mělo.💖

Táta mi umřel před měsícem a splnila jsem mu vše , co si přál! Otevřená rakev pro nejbližší, chtěla jsem se rozloučit a vidět ho naposledy.🙏🙏😔 Tobě když to nedělá dobře, tak bych akorát osobně u otevřené rakve nebyla. Což se samozřejmě dá pochopit, ostatní bych ji splnila.🙏