Bojím se, že budu jako moje máma 😞
Zdravim, je mi to trapne psat sem, ale at hledam na netu nebo nekde jinde tak nic nenajdu. Zacnu asi svym detstvim. Moje mama nikdy nebyla "mama", nikdy me neobjala, nerekla "mam te rada", nepohladila a pomalu mi nerikala jmenem. Spise mi jen hodne sproste nadavala a mlatila. Nevarila a neuklizela, o vse jsem se vlastne starala ja se sourozenci (kdyz jsme byli miminka, pomahala hodne teta). Je moznost, ze stupen jeji agresivity jsou jen geny, ktere jsem mohla zdedit? Bojim se toho, nechci navstevovat psychologa, mam pak pocit, ze jsem magor a pak trpim depresemi ze vubec beru prasky (odzkouseno)... Vite, dneska muj syn otevrel krabici s dzusem a vsechen ho vylil na podlahu, bylo to po pocitaci, na kresle, na klavesnici... No proste vsude... A to jsem se mu jen chvilku nevenovala a ja ho zbila :( . Vzdycky jsem si rikala, ze nasili na sve dite nikdy nepouziju, kdyz vim, cim jsem si prosla. Ani nevim jak se naucil otevirat lahve nebo dzusy. Proste jsem vypenila. Mam toho ted moc, jelikoz se stehujeme, dotoho mam obavy o zbytek sourozencu... Beru si velka sousta a nikomu se nedokazu poradne sverit a ani poradne vybrecet. Kdysi kdyz jsem se starala o sourozence, jsem jim taky ublizovala (myslela jsem si, ze to bylo proto, ze jsem kdysi bravala drogy a mela ten dojezd, ale ja uz jsem pres 3 roky cista)... Je fakt moznost, ze je tohle nejaka porucha, ktera se geneticky dedi? Ja vazne nechci ublizovat synkovi, dneska jsem si to vycitala a vycitam dodneska. Jaka je moznost, ze proste budu jako ona? Ja vazne takova byt nechci, ja chci byt vsi silou pravej opak jeji osobnosti a snazim se... :(
Ja se fakt zuby nehty snazim, ale nejde to snadno. Driv jsem se bala, ze nedokazu projevit rodicovskou lasku, pac nevim co to je. To mi nastesti jde, ale ty jeji vybuchy nechci mit, dneska se mi pred ocima vytvoril obraz toho, co ona delala me. :(
@sajuse16 mám taky velmi špatné zkušenosti z dětsví. Nejlepší je říkat si že taková nikdy nechceš být. Já si to říkám pořád. Klukům vůbec nedávám na zadek. Vše vysvětluji a při nejhorším dám přes ruku.
A jsem śťastná že jsem jiná.
Jinak u nás je i z táty strany alkoholismu teta i strejda se léčili. Teta nakonec umřela. Selhaly jí játra. Máma taky hodně pila jeden čas. A udělala jsem to samé. Řekla jsem si že nikdy takhle opilá nechci být a nechci aby mě tak někdy děti viděly.
Jde opravdu jen o to popřemýšlet jak ses cítilila Jako malá a jestli by jsi chtěla aby se tak někdy cítili tvé děti. Musíš se ovládat. Najdi si néco co tě bude uklidňovat jako relaxaci. Třeba ty omalovánky jak tu holky zaćaly vymalovávat. Nebo háčkování...
Určitě to zvládneš 🙂
Ja si to rikam od posledni facky, kterou mi dala, ze nikdy takova byt nechci, nevim co me to popadlo, ja takova vazne byt nechci... :(
@sajuse16 koukni do zdejší skupiny Emoční terapie - je to metoda, díky níž se tohohle pocitu a strachu, vzorců z dětství můžeš zbavit..hoď tam svůj dotaz..
A neboj - jsi úplně normální! všichni tohle máme, všichni si s sebou něco neseme z dětství či z dospívání, z dob, kdy jsme měli jen mámu a tátu, kteří pro nás byli vzor a všechno nás naučili..věci dobré a bohužel i ty špatné..ale pokud jsi si toho vědoma a přemýšlím nad tím, udělala jsi už moc důležitý první krok ke změně! spousta lidí si ty věci ani nepřipustí..
hodně štěstí! 😉
Ahoj, podle mě je možné, že můžes být výbušná po mamce, geny jsou pacholci a jak je psáno výše, částečně můžeš přejmat její chování. Důležité pro tebe je, že si to uvědomuješ a chceš být jiná. Nevím, jaké máš zkušenosti z psychologama, ale podle mě by it nějaká psychoterapie mohla pomoci ( a proč hned léky? i když vím, že je mnohdy cpou mezi dveřma, já se bránila antidepr. zuby nehty a zvládla jsem to )...Malého je mi líto, že dostal nášup, na druhou stranu- džus v počítači by nechal klidného asi málokoho. Držím palce, ať to zvládněš. Kvůi tobě i dětem!
@loafeer me neslo o ten pocitac 🙂 ten stoji sice penize, ale ja na nem nejak nejsem, jen pritel tam byva. Ja malemu asi 60x rikala at si hacne, mel u sebe svou stavicku a pustila jsem mu jeho oblibena videa, kdyz jsem uklizela. Pak jsem jen slysela jak neco tece a vsude byla voda.. Proste jsem to nejak nezvladla po tech nekolika upominkach a okriknutich... Musim ho proste jen nejak upomenout. Ale me uz ty nervy vazne ruply :/ malej je ted v tom obdobi, ze dela pravej opak toho, co mu reknu. Musim brat proste to, ze je to jen dite a ze ja mam holt vsechno z jeho dosahu davat kilometry vysoko 🙂
Ahoj, myslím že tohle rozhodně není na antidepresiva, ale že povídání z psychologem by se mohlo hodit. Část lidí je skrytě agresivní - což rozhodně neznamená že se pak chovají jako tvoje matka. Jen je potřeba se s tou agresí naučit zacházet. Sám člověk je pak buď zlý, nebo to v sobě dusí a je jak papiňák a tím si zase akorát zadělává na další problémy sám se sebou - můžebýt neurotický, někdy depresivní aj.. Dobrý psycholog člověka naučí takový "zdravý průměr" tak aby člověk uměl upouštět pomaalu a postupně,ale neodnášelo to okolí. Je dost dobře možné že jsi to zdědila a vůbec se nemusíš stydět za to že ten zvtek sám o sobě cítíš (i když i já jsem si to dlouho myslela) !!!! Jako první pomoc v takové chvíli kdy už je to hodně je super miminko dát někam kde je v bezpečí - postýlka, ohrádka aj. odejít do vedlejší místnosti a tam tomu dát průchod, mě bylo řečeno třeba vzít ručník a mlátit jím do nějakého nábytku nebo o podlahu. Kdyby jsi chtěla, klidně mi napiš soukromou zprávu 😉
ano, psycholog je na hodiny, třeba každých 14dní hodina, hodina a půl. A pomůže ti zvládat strach, že budeš jako ona, i nahromaděný stres, co může vést k agresi, má to v sobě každý a po x upozorněních může pohár přetéct a prostě ti ujedou nervy..
Muj nazor je, ze to chovani je jen odkoukane nikoli genetika. Vyrostla si v tom, byla to reakce kterou si vidavala. Pevna vule a nervy a das to uvidis. Ja bojuju s necim podobnym. Moje mamka byla/ je tvrda a ma milion pravidel proc jo to a ono. a ja to kopiruju. Chce to jen sebekazen. Jde to.