Boj s nevěrou a obnovení vztahu. Máte radu, zkušenost?
Situace dle fór nijak neobvyklá - dlouholeté manželství, první patrneři (věk 45 a 40 let), 2 děti (1+2 stupeň ZŠ). Před pár týdny vyšla najevo nevěra manželky - tedy žádné tajnosti s tím nedělala. Důvod obvyklý - dlouhodobé zanedbávání z mé strany, necitlivost k jejím problémům, citové odcizení, opravdu jsem se k ní v minulosti nechovat vždy pěkně. Manželka, že říká, že dlouho odolávala, ale nakonec nevydržela - u toho druhého nalézá co jí chybělo, něhu, pozornost, péči (a sex, což také řekla rovnou, ale že to je až na předposledním místě). Nicméně mimomanželský vztah plánuje dočasně, absolutní prioritou je rodina a budoucí soužití se mnou vidí jako možné, pokus se změním, je si prý dobře vědoma i mých kladných stránek. Že sama neví a čas ukáže. Podotýkám dvě věci, manželka je bezva holka a upřímná žena, tudíž je slušná pravděpobnost, že toto nejsou nesmysly, aby mě uklidnila. Ostatně něveru nijak netajila, řekla mi i některé detaily o něm a o svých pocitech (pro mě poměrně bolestivé), které určitě nemusela - ona nesnáší lhaní a přetvářku.
Já jsem ovšem na dně - deprese, nespavost, výčitky, hubnu a bojím se co bude.
To manželka pochopitelně vidí, a mrzí jí to, má výčitky. Prý netušila, že to budu takto špatně snášet, ona sama je v tomto mnohem liberálnější, v minulosti (kdy nevěrná ještě na 99 procent nebyla), když náš vztah byl ještě jakž takž OK tak mi opakově říkala, že kdybych někde ujel, tak to přeci není konec světa, pokud to neohrožuje rodinu tak zas o tolik nejde. Někde na fóru jsem četl názor, že "nechápu jak se lidí mohou tak trápit nevěrou, pro mě je to jako kdyby celý týden na dovolené propršelo, nemylé a nepříjemné, ale co..." Podobné stanovisko má i manželka, navíc si myslela, že také nékoho vídám, vzhledem ke kvalitě našeho vztahu.
Nevyhrožuji a ultimáta jí nedávám, sám mám máslo na hlavě, nechci aby se nedobrovolně vzdala něčeho co je pro ní tak krásné. Myslím, že by to v budoucnosti, pokud tedy nějaká budoucnost bude, mohlo být trauma. Navíc se i bojím, že řekne, že s tím prostě nepřestane. Ale je to kurefsky težké, nejhorší když hlídám děti a ona je na radne s milencem, ze kterého se vrací pozitivně nalazená nad ránem, aby děti nic nepoznaly. Ke mě i dětem se jinak chová hezky a laskavě, říká že mě stále má ráda. Ještě pro úplnost dodávám, že snad nejsem nijak škaredý, slušně vydělávám, o děti se starám, atd.
Vždycky jsem byl zásadně proti nevěře, zejména tedy té která není jednorázová a bez hlubšich citů do té míry, že by to byl důvod pro okamžitý rozchod. Nyní už nevím.
Otázka je zda se to dá napravit, zda v případě budoucího soužití, pokud k němu tedy dojde, zda budeme schponi fungovat jako patrneři. Já jsem ochoten pokusit se o změnu mého chování, jak to jen půjde. Mě to opravdu silně zasáhlo a ublížilo (tedy stále mi to ubližuje). Říkám si, že jedinná možnost jak odpustit a nemít výčitky je dát na druhou misku vah její nespokojenost, která sice nebyla tak intenzivní ale trvala léta.
Omluvám se román, pomáhá mi i vypsat se z toho.
Máte radu nebo zkušenost, budu vděčný za cokoli. Díky
Budu věřit, že to není blud nějakého puberťáka, co se nudí....
Takhle - vždycky je to chyba obou...takže to, že žena píše, že u toho druhého hledá to, co vy jí v tuto chvíli asi úplně podle jejího mínění nedáváte, nicméně řešit tu nespokojenost tímto způsobem je dost strabácký. Proč nepřišla a neprobrala to s vámi? Takhle se v manželství/partnerství problémy neřeší. Je hezké, že se chcete změnit, že chcete udělat nějaký krok, aby byla žena spokojená, ale sakra hlavně by měla vzít rozum do hrsti vaše žena, protože ta ujela, tak od ní by mělo vycházet to gesto ke smíření a ona by měla chtít hlavně. Sice o ní píšete hezky, ale je to kráva pitomá, bez pardonu. Nikdo to vašeho manželství nevidíme, nicméně takto řešit jakékoliv problémy je svinstvo, ať už to dělá chlap, nebo žena.
Já si sama za sebe nedokážu představit, že bych měla v této situaci dělat, že se nic neděje, a ještě bych jako měla začít makat na sobě, aby milostivě můj manžel chtěl být se mnou, a neutíkal k milence. To ani náhodou. Buď to bude společná práce, nebo bychom šli od sebe. A jako aby vlastně bez skrupulí chodil za milenkou, tak to by měl hned po návratu kufry u dveří.
Radu moc nemám, hlavně mluvit a nehledat chyby jen v sobě. Bude to asi těžké, bude to běh na dlouhou trať, ale pokud budete OBA chtít, tak to půjde zalepit, ale musíte na tom mít oba stejný díl úsilí, nejenom jeden. Ale jako základ je, že ten milenecký vztah vaše žena ukončí, jinak bych s tím udělala rychlý proces. Jste chlap, tak ze sebe nenechte dělat vola.
Tohle bude běh na dlouhou trať, začni řešit svoje deprese jako první, protože potřebuješ energii a sílu na vyřešení vztahového problému. Pravděpodobně to bude chtít antidepresiva, některá může napsat i praktik, ale psychiatr má větší možnosti. Antidepresiva nejsou většinou na pořád, ale pomůžou ti zvládnout náročnou situaci.
Docela problém je to, že nespíš a hubneš.
Já bych nedokázala tolerovat pokračující nevěru, prostě pokud chceš zachránit vztah a rodinu, je potřeba to ukončit a začít párovou terapii. Mám nějakou hrdost a to, že mám chyby, není důvod, aby se někdo pelešil jinde. Teď mi přijde, že ze tebe dělá trochu vola, hezky si užije jinde, výčitky hodí na tebe, protože jsi nenaplňoval její potřeby, klade si podmínky, že se máš změnit a ona je v pohodě, dokonalá, ona se měnit nemusí.... Má trochu pokřivenou logiku, vztah je zodpovědnost vás obou, oba na něm musíte pracovat, oba musíte něco změnit.
Dále bych se zaměřila na sebe, začala si vnitřně řešit, co vůbec od vztahu chci, zda chci být s tímto člověkem, zda dokážu odpustit. Možná bych si našla i terapii jen pro sebe. Když nedokážeš odpustit, tak pořád zůstane ve vztahu jistá hořkost, výčitky, takový vztah je pak větším mučením než přínosem. Zpracovat a odpustit nevěru je běh na dlouhou trať. Chce to čas, nejde odpustit ze dne na den a je potřeba pracovat na obnovení důvěry ve vztahu a jiskry. Chce to pracovat na svém sebevědomí.
Je hezké, že máš sebereflexi a uvědomuješ si, že jí něco chybělo na druhou stranu, ona není nesvéprávná, tak to mohla komunikovat, že jí něco chybí. Někdy to říct nestačí, někdy musíme tomu druhému ukázat, jakou péči potřebujeme.
O odpuštění bys měl vědět to, že odpuštění neznamená, že danou situaci schvaluješ, že druhý může pokračovat v chování, které ti ubližuje. Odpuštění znamená dostat se do situace, kdy tě daná situace přestane zraňovat, nemá nad tebou moc. Tedy znova, pokud chce manželství zachránit, musí ti přestat ubližovat nevěrou.
Tohle je šílený jako pardon. Jak se může vztah obnovit, když je tam někdo třetí ? Jak se může udělat tlustá čára, když tvoje manželka zůstává za čárou s milencem ? Proc to s ním neukončí ?
Jistě, ale ne sami. Jděte to poradny, tam vám pomůžou. Jak se zvládnutím nevěry, tak s komunikací.
Sarihy, díky za reakci.
puberta mi skončila asi před 29 lety.
Ano také jsem tak uvažoval, je na tom velký kus pravdy. To není tak, že by nic neřekla, dlouhodobě vysílala signály, poměrně intenzivní, které jsem nezachytil nebo spíše ignoroval. Ale moje výčitka je, že měla mě postavil před hotovou věc, buď změníš chování ke mě, nebo si to budu řešit jinak (s jiným).
Ona to tak hrozně nevnímá, mě by to více méně tolerovala, s tím, že to nesmí mít přesah na rodinu. Je to asi tak, že někomu vůbec nevadí když partner se jde bavit na taneční zábavu s partou, kde je jiné pohlaví, ví že se budou bavit a tančit. Jiný by to nepřenesl. Asi se u ní projevují nějaké polyamorfní rysy, resp. ty co tam byly zesílili v dusledku nenaplněno partnerství.
Je to opravdu hodná a bezva ženská, starostlivá matka, vždy na ní byl absolutní spoleh, žena o kterou stojí bojovat. Máme děti, který chceme zachovat rodinu....
Ultimátum mám rukávě, zvažuji ho.....
Zakl.
Díky. Jsme podobně staří, máme i podobně staré děti, navíc mám kamarádku s podobnou zkušeností, takže to asi vnímám i proto tak nějak osobněji (nebo jak to napsat).
Signály jsou hezký, ale tvoje (snad nevadí tykání) žena je ve svém věku dosti naivní, když ještě nepochopila, že signály a náznaky na vás muže neplatí - že se buď věc řekne narovinu, a pak se bude něco dít, nebo neřekne, a tím pádem se nic nestane.
A jinak označovat ji jako "bezvadná ženská" si maličko protiřečí s tím, co dělá, protože takhle se bezvadná ženská rozhodně nechová.
Kdybys byl žena a psal o svém muži, napíšu úplně to samé - prostě buď se vzpamatuje, nebo ať táhne. Pokud ty nechceš takový dvojitý vztah, což chápu, že nechceš, tak není co řešit - buď budete jen vy dva, nebo ať jsou jen oni dva, ale takhle propojeně to fungovat nikdy nebude, pokud to nechcete takhle oba dva. Vzala si tebe, s tebou má v prvé řadě chtít být, a pokud nechce, fajn, to je osud, někdy se to stane, ale zachovat důstonost a čest a nějak tak jako to ukončit, ale nechovat se jako kráva. Chápu, že zachovat rodinu je priorita, ale jestli si myslíš, že ty děti jsou hloupé a nevnímají to, tak se šeredně pleteš. Takže právě i kvůli nim to musíte vyřešit, nějak...jak, to je na vás, ale tohle asi není prostředí, ve kterém chceš děti vychovávat, pokud to chápu správně, takže bude potřeba ráznost - buď to ona skončí, půjdete do poradny a začnete na vašem vztahu makat, nebo ať táhne. Jiná možnost myslím není.
Doporučuju online cyklus Pavla Rataje o Honzy Vojtka "nevěra z obou břehů". Je tam dost podnetnych myšlenek a pohled obou stran (tedy nejen toho povedeného)
sarihy.....
tykání mi opravdu nevadí, naopak....
Máš bohužel asi pravdu, citím to, Pokud jsem psal, že mimomanželský vztah plánuje dočasně, jedná se o cca 6 měsíců, pak by měl z objetivního důvodu skočit. Opět si nemyslím, že by lhala, je spíš otázka co se v mezidobí udělje. Budu do toho muset jít s rizikem konce vztahu, půjdu se projít, venku je krásně, snad mi to pomůže myslet.
Hlavní problém, že ona to opravdu nevnímá tak tragicky, ríká mi, jsem byla pozvaná na koncert (no a pak to nějak pokračovalo), ten druhý není partner na vztah, nemusíš se bát, že odejdu. Ten druhý je sám, nemá partnerku. Je až mrazivě upřímná, říká, že ten druhý s ní chce být každý den, přemlouvá ji, ona to omezuje 1x týdně, opět myslím, že mluví pravdu. Když jsem řekl, že mě to bolí, řekla, že ten druhý se také trápí, že ji vidí tak málo, za toto se mi pozdeji omluvila....
Minulé týden jsem byl jak mátoha, teď už mi (snad) začínají zabírat prášky tak jsem se dokopal na toto fórum a doufám, že začnu nějak lépe fungovat. Píšu sem mimo jiné proto, že jsme dohodli, že to nikomu neřekněme, máme společné okruhy známých, rodina vůbec nepřipadá v úvahu a nechceme, aby se to třeba děti dověděli od spolužáků....
patypresdevaty: jdu hledat knihu díky
Levandule, opět dík za reakci, pomáhá mi to přemýšlet.
Jinak nestíhám odpovídat, mám tu děti a spolužáky, přisli ze školy po 1. dni a v obýváku je bugr... Brzy je vypakuju a půjdu se projít.
AD mám. Píšou tam, že trvá než zaberou, tak snad brzy, teď se citím relativně dobře.
Terapii zvažuji, včetně osobnostního rozvoje.
Asi bych dokázal odpustit kdyby to teď ukončila.... mám máslo na hlavě to je realita,
Ahoj.
Plně vám i vaší ženě rozumím. Hlavně si uvědomte že jsme každý jiný a máte naprosté právo si myslet i cítit jakékoliv pocity ohledně nevěry vaši manželky!!! Nikdo tady na fóru vám nemá právo říkat kak se máte nebo nemáte cítit.
Myslím že ať už máte jajekoliv pocity, budete si muset sám v sobě ujasnit, zda-li jste schopen 100% odpustit a jste schopen udělat tlustou čáru nebo ne. Pokud se rozhodnete zapracovat na budoucnosti s vaši ženou, musite do toho jít oba dva na 100%. Tj. manželka musí opustit románek. A oba dva se budete vzájemně víc učit o potřebách druhého a komunikoval otevřeně své potřeby.
Ta mince má vždy dvě strany. Nemůžete se měnit jen vy a manželka ne. Nedělejte ze sebe jedinného viníka nevěry či problémů. Oba si budete muset uvědomit své. Oba musíte růst. Vy jste jí třeba nebyl nebyl oporou z nějakého důvodu který souvisí i s ní ( třeba na vaší opoře visela až moc a dusilo vás to?? Nebo potřebu po opoře vyjadřovalo moc emotivně?? Atp atp. )To si musíte sám zodpovědět proč jste bedbal na její pocity a zda-li by ona mohla pomoci aby to šlo do budoucna lépe a jak.
Otázkou je také zda-li chce manželka románek opustit???
Máte ovšem právo na to aby vás to trápilo, je to ve vaší situaci pochopitelné nemyslíte?? Jen se zkuste tzv. "vědomě trápit" - dejte průchod vaším pocitům, nebuďte vůči nim skepý, ale žároveň se to snažte trošku korigovat, aby to nepřešlo ve velké deprese, sebetrýzeň, stagnaci v osobním životě či práci nebo k alkoholismu atp.
Prostě jede se dál. To je život. Život není jednoduchý a toto je zkouška ve které obstojí jen moudrý a uvědomělý člověk schopný introspekce. Sposta lidí se musí vypořádat s těžkostmi v životě, vám bylo uděleno toto. Dál je to jen na vás a vaší ženě.
Reeza:
ano, díky, vím že názory na téma jsou různé. O dušení asi nešlo, nechci to (spolu)házet na manželku, tak to prostě nebylo. Ano, jistě když po sobě šňafeme a jsme naštvaní, tak jsou obě strany nepříjemné.... Zejm. jí chyběly dotyky, pohlazení, vlidné slovo, pochvala, galantnost a já to opravdu nedával, bych jsem sobecký a nevěděl jsem, že mám, v naší rodině to tak nebylo, jsou chladnější
Ještě abych to máslo na hlavě řádně prohnětl..
V minulosti za ty leta jsem ji byl asi 4 nevěrny, slo o bezvyznamné opilecké jednorazovky s cizí osobou, u jedné už nevím ani jméno (velká opilosti), ty ostatní bych možná poznal kdyzbych si je prohlížel z blízka
Čili světec určite nejsem, ale manželka nasadila jiný level....
No tak to vám neporadím.
Nechci soudit, ale leckdo by to nazval karmou.
To není jiný level. To je život. Jak zasejete tak sklidíte. Tady bude sklizeň asi velmi trpká, ale doufám že už trošku sladší pro manželku 🤷♀️
Připomíná mi to začátek konce mého manželství. Poznala jsem někoho jiného, manželovi o tom víceméně ihned řekla, ale neměla jsem v plánu odcházet, rodina pro mě byla priorita. Počítala jsem s tím, že mi občasný románek bude tolerovat. A on by ho toleroval, ale já se zamilovala a chtěla víc, ale především jsem už nechtěla žádný citový ani intimní vztah s exmanželem. Myslím, že málokterá žena dokáže jen tak nezávazně poš*kávat, aniž by v tom byly city. Ale třeba je tvoje žena chladnokrevnější a nemá s tím problém. Pochybuju, že žena, která je věrná, rozjíždí diskuze o tom, buď mi klidně nevěrný, o nic nejde....
Z mého ženského pohledu jsi v pasti. Chápu, že se nechceš rozcházet a o vztah stojíš. Ale na rovinu, chlap, který mi by toleroval milence, hlídal děti, zatímco já jsem s někým jiným a vracím se spokojená do společné postele, by byl pro mě bačkora a klesnul by pro mě na úroveň špalku na dříví. Mě ex nijak extra nepřemlouval ani neprosil. Ale kamarádka, která řešila něco podobného před pár lety, popisovala, jak její manžel denně klečel, brečel, zvracel, prosil, dokonce jí i vozil na schůzky s milencem. A několikrát řekla, že pro ní byl tak odpornej a ubohej a kdyby jí tenkrát chytnul za prdel a vyrazil s ní dveře, že by se možná hodně rychle vrátila.
Na tvém místě bych zariskovala, dočasně se odstěhovala a doufala, že si uvědomí, co chce. V téhle situaci má vše, o čem může vdaná ženská snít 🙂 Doma troubu, na kterého je spoleh a vedle alfasamce, s kterým jí je dobře. Tak proč by něco měnila, nebo se mezi něčím rozhodovala.
Reeza:
Ok, beru, kruté a možná máš pravdu.
Opravdu nejde o kvalitu sklizně, máme děti a rodinu.....
Jinak jak jsem psal, manželka se dlouhodobě vyjadřuje, že nějaký úlet není konec světa, opakovaně jsem vyslechl variaci na téma ten debil Jarda z logistiky se na vánočním večírku vyspal s Maruš u obchodního, ale ty blbci nebyli diskrétní, resp. měli potřebu se svěřovat, teď jsou z toho 2 rozvrácené rodiny a xy nešťastných dětí, a proč jako, kvúli deseti minutám pochybné soulože?
Za to, že maželka neměla po dobu našeho dlouhého vztahu nějakou jednorázoku bych ruku do ohně tedy určitě nedal, ale nebavíme se o tom....
irmala:
ano, to je moje noční můra. Ptal jsem se na to (přibližne tedy). Řikala, že tak to není, ale jak píšeš může se to tam snadno posunout. Mám pocit, že byla opravdu citově vyprahlá, a navíc má ty polyamorfní příklady v okolí, sama mi je zmiňovala, jak jim to funguje.
Když si vzpomenu, jak jsem na začátku ex přesvědčovala, že opravdu chci zůstat s ním, jen, že tohle teď momentálně potřebuju.... A nebyla to lež, opravdu jsem to tak cítila. U tebe je asi důležité, jestli je ten milenec svobodný, nebo zadaný, jestli tam vůbec nějaká šance na prohloubení jejich vztahu je. Otevřené vztahy fungují, když to vyhovuje oběma, ne když se jeden obětuje, aby toho druhého neztratil. Ty si umíš představit, že byste takhle mohli žít, každý udržovat jiné vztahy a i ten svůj?
Milenec je svobobný a cizinec starší o něco (tipuji okolo 50). Prý vztah musí objetkivně skončit do 6 měsíců. Já si polyamrofní vztah představit neumím. Ale kdybych se bláznivě zamiloval, což není úplne pravděpodobné, teď vůbec, tak kdo ví? Navrhoval bych něco podobného. Ona tedy tvrdí, že zamilovaná není, ale lichotí jí ta něha, péče, atd... Jak říkám, je upřímná a nelže, ale kdo ví, když jde do netužšího....
No nic myslím, že udeřím, já závazek k maximální pokusu o zlepšení přístupu, cokoliv řekne, ona závazek to ukončit. Pokud odmítne, nadhodím téma co po rozchodu, jak budeme mít děti a tak.
Navrhoval bych něco podobného. Má být s otazníkem, ne konstatování,
Pošli ji někam. Ti bude zahejbat už pořád. Zvlášť po tom co ti to v klidu řekla, tak očividně ji to jako problém nepřijde. Na tebe se snaží akorát naházet špínu... Nikdy bych nebyla s někým kdo by mi zahnul i kdyby v tom bylo 20 děti...
Jestli za půl roku odjíždí, tak ta šance je asi minimální. (pokud se nezblázní a nepojede s ním) Ale pochybuju, že to tímhle skončí. Když uvidí, že jí to "prošlo" a čekal jsi na ní, bude to vyhledávat znovu a znovu.
Pampelina18:
také jsem si myslel, dnes už ne, něvera opravdu není jednoduchá záležitost. Ale už je o tom dost napsáno výše. Myslím, že bych dokázal odpustit a nevyčítat, protože důvody měla.
irmamala:
ano má prý odjet, opět myslím si že nelže, ale může se to asi změnit, jestli je bláznivě zamilovaný (a to asi je). Prosím co myslíš tím, že šance je minimální? Šance na co, jsem poslední dobu natvrdlý.
Že by se to stalo opět je možné, já slíbím a upřimě se pokusím a maximální nápravu, ale co ja vím, bude to stačit? Vydží mi to? Nemá smysl plánovat na roky.
Jinak odpoledne máme setkání bez dětí, načerpal jsem od vás podněty, moc děkuji, možná pomíháte zachránit manželství a štestí dvou dětí. Protože bez ohledu na to, že ji strašne chci zpět, rozchod rodičů děti prostě ovlivní a oni jsou teď tak šťastné a veselé, hlavně mladší.
Ctu, nepisu. Ale preji hodne stesti. Dej vedet, jak dopadla ta odpoledni schuzka.
Ano trvá to než AD zaberou, někdy třeba až 6 týdnů.
Terapii nezvažuj, ale určitě si najdi, potřebuješ to probrat s někým nestranným a navíc profi, kdo ti to pak nebude vyčítat ani to nevyzvoní kamarádce. Navíc při tom můžeš o sobě objevit věci, které by tě na první pohled nenapadly.
Dobrá knížka je i 5 jazyků lásky od G. Chapmana. Kdy tam autor popisuje, že každý máme jiný jazyk lásky a pokud partner nemluví našim jazykem cítíme se často nemilovaní a vztah jde do kytek. A je důležité, aby se oba cítili milování, ne jen jeden. Stejně jako ona potřebuje více cítit náklonost, tak i ona k tobě musí mluvit tvým jazykem.
Rozchod rodičů děti ovlivní, ale pokud se rodiče nezačnou mstít na dětech partnerovi tj. poštvávání proti druhému rodiči, zákazy styku, pomlouvání druhého rodiče, tak si z toho dítě nemusí odnést trauma do života. Ano, dítě chce maminku a tatínka u sebe, ale mnohem horší je podle mě zůstat v nefunkčním vztahu, kdy si neprojevujete lásku, jen se tiše tolerujete, nebo v horším případě skrytě nenávidíte. Tím podle mě poznamenají rodiče dítě mnohem víc. Dávají mu tak příklad do života, že zůstat a trpět nefunkčním vztahu, je v pořádku.
Lavandule:
Terapii určitě zvažuji, nadhodím možnosti párové terapie.
Knihu koupím a přečtu, do večera to už ale nestihnu.
Co bych ja pred 1,5 rokem dala za takoveho "uvedomileho" chlapa, kterej se chytl za nos. Presne stejne problemy u nas. Ale ja narozdil od tve zeny chodila na terapie a brala AD abych to zvladla. Nikoho jsem v te dobe nemela az nasledne. Bohuzel z jeho strany, zadna reakce, zadna terapie jen cekal az mu asi reknu ze vse ok vykecala jsem se na terapii. Bohuzel z me strany uz byla pak neochota cokoliv zachraňovat. Pak jsem si ani nedokazala predstavit nejake intimnosti s ex atd. Tvoji zenu nechapu, dobre uzila si, ale mela by se sakra zamyslet, je dospela. O tvem postoji ví. A hlavne se pred ni neponizuj. Debata probehla, chces se zmenit ale ona musi chtit taky!!
Najděte si na fb Restart muže-Sláva Černý. Tohle Vám pomůže otevřít oči. Naleznete zde důvody i řešení. Za mně je to prostě TOP.
Tak vy jste pane pokrytec až hrůza😵💫. Čtyřikrát jste byl nevěrný manželce a dlouhodobě na ní kašlal. A ted vás chudinku trápí že je ona navěrná vám 🤣🤣 Jak říkám, karma je karma a sklízíte co jste zasel. Manželka si konečně žije po svém, má vás a vašich nevěr konečně plné zuby a užívá si. Dost jí fandím 👍👍
reeza:
Ano paní stalo se to v období cca 25 let. Její postoj k jednorázovkám je uveden výše. Kdybych chtěl sklidit potlesk publika tak to vůbec neuvádím, ale chtěl jsem pravdivě uvést situaci.
Jinak se ale mýlíte. Životní situace jsou různé.
Začátek, spíše předzačátek schůzky proběhl katastrofálně. Cca 30 min před sjednaným časem volá manželka, že se zdržela v práci přijede o hodinu pozdějc. Ok. Později volá, že vyráží z práce, ale je strašně unavená (asi ano, jak v noci nespím a dost chodím po bytě, tak budím ostatní, zejména ji, protože má špatné spaní) a jestli si tedy můžeme promluvit zítra, ostatně už jsme si všechno řekli. Byl jsem totálně nasraný, říkám prosím tě jde o 25 let a 2 děti a ty si nenajdeš 20 minut? Ok tedy, že jede a promluvíme si.
No řekl jsem jí o mém přesvěčení se zlepšit a dále že situaci prostě nezvládám, a nebudu čekat.
Moji snahu kvitovala, z patra mi vyjmenovala asi 10 situací, kdy jsem se choval hnusně. U toho brečela.
K požadaku no konec mi zopakovala, že to chápe, Opět mi řekla, že to chápu špatně, že ji její mimo manželský vztah špatně vykládám, nově ale uvedla, že se jedná o člověka s nějakým handicapem, že ho nechce teď ze dne na den odkopnout, že by to bylo opravdu hnusné, protože on ji držel, když byla ona na dně z našeho vztahu. U toho taky brečela.
Handicap nepopisovala, pochopil jsem že se nejedná o nějaké zásadní postižení, spíše drobnou vadu, nízké sebevědomí nebo špatnou životní situaci. Ale vyznělo to jako opak Alfasamce, pokud tedy Alfasamce tak citového. Ale nevím, jestli jsem si vše správně vyložil.
No a závěr? Takový nijaký. Ultimátum s okamžitým koncem nepadlo. Řekl jsem nechám si čas na rozmyšlenou a uvidíme.
To je takovej příběh, který vypráví ženáči milenkám, proč nemohou opustit své ženy, protože mají nevyléčitelnou chorobu a musí se o ně starat 😀 Na dospělého chlapa a zkušeného záletníka mi přijdeš dost naivní. Tvoje paní jen honí čas. Je šťastná, nechce se toho vzdát, zároveň se ale bojí všechno opustit a vkročit do neznáma. Řekne ti, že za půl roku odjede, aby ses tím uklidňoval, dopřál jí čas a hlavně klid. Má milence s handicapem, takže její kurvení je vlastně charitativní činnost, kterou musíš chápat a netlačit na ní... Nechápu na co čekáš. Po svých zkušenostech a zkušenostech mých blízkých je tohle patolízalství ten nejhorší postoj, který můžeš zaujmout. Na tvém místě bych se odstěhovala, bez hádek, bez výčitek a až se bude ona vracet do prázného bytu a všechny její jistoty budou v trapu, možná bude vědět, co doopravdy chce.
