Blížící se svatba, přítel neví, zda chce se mnou dítě
Ahoj dámy, omlouvám se, pokud je tady nějaká taková podobná diskuze... 😉 mám docela veliký problém a nevím, jak to mám řešit...Začnu asi tím, že mám partnera o 20 let staršího, který má dva syny a jeden z nich s námi už rok bydlí / bude mu letos 15/. Ještě než se synátor nastěhoval k nám do našeho mini domečku, tak náš vztah byl super a připadala jsem si jako v pohádce 🙂 kluci jezdili 1x za 14 dní k nám na víkend a pohoda, jazz a super víkendy 😎 pak jsem příteli nabídla, zda by chtěl kluky ve střídavé péči, on že jo a byl za to strašně rád, když jsem to s ním začala řešit... Nakonec to ale dopadlo tak, že u nás bydlí jen ten starší syn, protože se nějak hodně pohádal s matkou a rozhodl se od ní odejít, že to s ní nevydrží...Od začátku jsme měli nastavená pravidla, co a jak bude...do zásnub byl chlapec naprosto bez problémů, legrace s ním, furt mi stál za zadkem a vyprávěl mi něco, fakt jsem byla moc šťastná, že mě bere a že to prostě klape. V den, kdy mě přítel požádal o ruku se stal dnem osudným... ☹ synátor se začal chovat nějak divně a opravdu to začínalo být prapodivný, co se děje...skončily sedánky a klábosení, po škole se zavíral do pokoje a vylezl jen na večeři....Jeho matka začala dělat docela problémy,(přišla o veliké alimenty) zatáhla do toho i mě, takže logicky jsem o ní doma nemluvila hezky...:( uznávám, že se asi nehodilo mluvit před tím klukem o ní špatně, ale zkrátka toho bylo už dost...nechtěla nám dávat toho menšího, vymýšlela různé intriky... absolutně se nechtěla na ničem domluvit, nebo udělat něco hlavně pro ty děti!! Takže o svátkách vzala menšího do Egypta a čus bus... ☹ říkala jsem si, jak to ten starší unese, přece jen první svátky bez mámy a bráchy...jen s tátou,mnou a babičkou....Ale i přes to, jak o ní mluvil a co mu provedla stále za ní jezdí...ale chápu, furt je to máma....No myslela jsem si, jak je smutný z té matky...No, ale ani omylem...:/ tak jsme teda po novém roce začali plánovat svatbu, která je v červnu...A odjeli jsme na víkend na Moravu /přítel odtamtud pochází, tak jsme chtěli svatbu tam/ synátor s námi jel, podílel se i doma na přípravách..i přijal nabídku, aby mě odvedl k oltáři..fakt jsem netušila, že se něco děje vůči mně...No a po příjezdu z Moravy hned v ten den si šel promluvit s tatínkem ven...Já hned tušila, že rozhodně bude probírat mě, protože to by jinak nechtěl s ním mluvit sám...Jen tak pro info, mají možností hafo být spolu sami a povídat si atd. přítel dělá na směny, já po-pá, takže opravdu se vidí často a i jarních prázdninách jsou sami, dovolenou si neberu schválně 🙂 no a protože jsem viděla ty jejich výrazy,když přišli, tak jsem se zeptala, co se děje a proč takové tajnosti...synátor odešel do pokoje a přítel mi tam začal říkat, že prostě mu vadí to a ono...a nic víc....tak jsem si kluka zavolala a zeptala jsem se ho, co má za problém...no a najednou to z něj letělo...že mě nemá rád, že se se svatbou nesmíří apod. kecy....přítel zůstal čumět, já brečela....pak brečel i on. ☹ No, prostě šílený...hnusný...nikomu to nepřeju...Něco mi sice říkalo, že se děje, ale furt jsem měla za to, že to je kvůli matce, že se musí trošku s námi více sblížit, přece jen nová domácnost apod. Ale nejhorší na tom je, že mi donesl klučina dárek k MDŽ sám od sebe, chodí se mnou za kamarádkou atd. takže si myslím, že mu spíš někdo něco nakukal a on je teď v tom blbém věku, kdy neví, čí je...to dokážu pochopit...Vysvětlili jsme si to a on mi objasnil své pocity.....
Teď teda přejdu k věci..... protože nastaly tyto problémy a dohady, tak jsme se s přítelem začali více ,,dohadovat,, a tak nějak jsme oba byli smutní a zklamaní....Tak jsem se ptala, zda teda budeme konečně taky řešit už nás dva, že bych ráda taky ,,naše,,dítě a společnou cestu.....no a on mi na to řekl, že si není jistý, že to dítě se mnou chce.... ☹ že jsem jiná, než na začátku, že ho tyto dohady ničí a unavují..že neustále vidím jenom to špatný a negativní... 😖
Abych ještě dodala, jsem sama z rozvedené rodiny, vychovával mě táta od mých dvanácti let, takže docela dokážu pochopit toho našeho puboše, ale prostě mám z něj pocit, že nechce, abych si vzala jeho tatínka a měla s ním dítě, protože on pak se bude muset rozdělit o pokoj, ale hlavně o tátu....... ☹ bohužel má tu špatnou vlastnost, že je opravdu moc sobecký a rozcapený malinko..to je vidět i jak se chová k vlastnímu menšímu bráchovi.....ale musím uznat, že to bývalo horší 🙂
Tak by mě zajímal váš názor, zkušenosti.......
Moc přítele miluju, přes to všechno mám moc ráda i jeho děti, ale nevím, zda dokážu být zase jako na začátku..... ☹ Děkuji všem předem za názory a rady.....fakt jsem hotová ☹
@angeliina Ahoj vztah partnerů a dětí z předešlých vztahů je strašně složitá věc. Přítelovi jsem také dovolila si k nám nastěhovat jeho pubertálního syna. Nakonec se vrátil k matce, protože u nás platila stejná pravidla pro všechny a pak se to akorát otočilo proti mě a já byla ta nejhorší. Takže už jsem vyrostla z toho někoho zachraňovat a hledím si především sebe a svých blízkých. Děti stejně vyrostou a půjdou si svou cestou, je to možná sobecké, ale soustředila bych se na vztah s partnerem s tím budeš žít
@guinea mně bude teď 27....jelikož jsem už jednou rozvedená, tak jsem právě chtěla druhý vztah se vším všudy a i s tím mimčem...teď už si zase tak jistá nejsem.... ☹
@lendulka212 fakt to znáš? a jak jsi to zvládala? co pomáhá si teda nebrat tak osobně? počkej, takže nakonec to synáček vzdal a odešel?? jj to si taky myslím, že vyrostou a za pár let si budou žít vlastní životy..jenže když jsem po té hnusné hádce řekla příteli, že buď zůstanu já nebo syn /řekla jsem to hnusně, vím, že to bylo v afektu/ tak on mi řekl, že nechce aby odešel ani on ani já...ale pak jsem tak nějak z té konverzace vydedukovala, že by dal přednost jemu...jenže pokud by to udělal teda, tak synátora by stejně dali znovu k matce, protože přítel dělá na směny a i noční....tak jsem to jako moc nepobrala ☹ a máš pravdu, taky to znám, že je vlastně moje vina všechno... ☹ a vy děti spolu máte??
holka, nic jednoduchého..kluk v pubertě tě na jednu stranu rád má, jinak by s vámi nechtěl žít, nechodil za tebou kecat atd.. na jednu stranu ne a vždycky budeš ta taťkova ženská, ne maminka, i kdybys byla stokrát lepší, úžasnější a nejempatičtější..s tím je radno se srovnat a smířit, protože se to nikdy nezmění. A teď je pro něj ta "hrozba" nové rodiny, napsala jsi to přesně, kluk se bojí, nevědomky, že nový mimino mu vezme tátu /a má pravdu, že by se musel dělit, nejen s bráchem ale i s dalším děckem a to logicky nechce..vyvaruj se toho, co sama víš, že je nesprávný - pomlouvat jeho mámu, dávat příteli vybrat, to jako má zavrhnout vlastní dítě? Správnej chlap by to neudělal a pro mě tím klesl..pokud to budeš vidět jako problém, choď k psychologovi, třeba i kluk a partner..
@angeliina Tak jestli je ti zatím 26, tak opravdu spěchat nemusíš. Svatbu bych být tebou o rok odložila, aby neměl nikdo (včetně tebe) pocit, že musí jednat pod tlakem. I ten synátor může být za rok někde úplně jinde (myslím mentálně), a s ním celá situace. Dávat otci na výběr jestli syna, nebo sebe, to bys fakt neměla. Ale to už víš určitě taky. Takže moje rada - všem oznam, že tě mrzí, jak se situace vyvinula, a že bys tedy ráda svatbu o rok odložila, než se situace nějak vyvrbí. Navrhnout nějakou rodinnou terapii by taky nebylo na škodu. Mohli byste se pod vedením nějakého zkušeného psychologa nebo mediátora vypovídat o tom, jak se cítíte, a pochopit se navzájem.
@lv ne rozhodně jsem nechtěla, aby syna zavrhl...jak jsem napsala, bylo to řečeno v afektu... Tady jde spíš o to, že jsem tisíckrát mladýho prosila, aby říkal co cítí a jak to vidí...prostě jsem chtěla vědět jeho názor, aby jsme se tomuhle excesu vyvarovali...Nevím, jestli jsi to zažila, ale neměla jsem pocit, že bych mu nějak ubližovala, nebo si hrála na ,,matku,, to ani omylem. Naopak jsem byla kamarádka a i jsem ho ve spoustě věcech chápala..Ale on se rozhodl žít s námi, to byla jeho volba..nikdo ho nenutil...u matky žil ve zlaté klícce 😉 takže jsem si spíš myslela, že to on se bude muset smířit s tím, že bude dodržovat pravidla i u nás a bude muset respektovat, že dítě jsme oba chtěli..bavili a připravovali jsme ho na to několikrát.. A já si nemyslím, že to je zavrhnutí dítěte...prostě dítě bydlelo s matkou, já bydlela sama s přítelem..tak to bylo, dokud jsem já nenavrhla, aby jsme teda řešili víc ty ,,jeho,,děti...než abych třeba řešila spíš svojí budoucnost..to si myslím taky neudělá každá...Takže kluk tam bydlel až po mně...nikoli, že já jim vtrhla do života a já se budu muset srovnávat žít s ním...ale to je prostě můj pocit...a pokud kluk chce dělat problémy a naschvály, tak si myslím, že to není od něj taky moc hezký, jenom proto, že má sobeckou povahu..takže pokud se mu u nás nelíbí, má možnost odejít k mámě, ne že s ním táta skončí a nemůže jezdit na víkendy...nebo na prázdniny....syn dospěje a bude mít vlastní život, takže táta se má obětovat jenom kvůli jeho rozmazlenosti?? to mi taky nepřijde moc fér..... 😒
@guinea jo tak já si nemyslím, že mám zase tolik času... 😒 ono to taky nějakou chvíli trvá, než se člověk s někým seznámí, zažije něco apod. takže proto jsem do toho vztahu šla s tím, že jsem hned na začátku tvrdila, že rodinu chci...a on souhlasil....takže jsem jasně řekla, co bych ráda a zda to tak chce i on...
S tím vybráním, nemyslela jsem to takhle...bylo to ode mě blbý... ☹ ale zkrátka a jednoduše mě hrozně zranilo, co provedl...měl tisíc možností s tátou mluvit a říct, co cítí on...ale podle mého nemá právo zasahovat tátovi do jeho života...on se ho taky nebude ptát,zda si může vzít Janu, nebo Ilonu...taky si zařídí život podle sebe...ale nejde přece, aby se takhle choval...:( prostě mě to strašně od něj zabolelo a cítila jsem to jako zradu...on totiž při tom rozhovoru řekl, že mě nesnese!! to jsem asi měla napsat prvně, abych uvedla důvod, proč byl ten afekt.......:/ takže tak....
@angeliina možná budu úplně mimo, ale když jsem četla ten příspěvek, tak první co mě napadlo: vždyť ten kluk je do ní zamilovanej! možná špatná úvaha, ale taková změna chování, když byste se s přítelem měli brát....najednou tě nemá rád a nesnese tě. a před tím pořád jen s tebou a povídání a tak. prostě v 15 bych se fakt nedivila. a to by neřekl ani svému tátovi.
@angeliina S tím časem, to jsem nemyslela tak, aby sis hledala nového partnera. Ale že máš čas ještě třeba rok v tomto vztahu počkat, až se vše zase uklidní. Syn je teď v pubertě a nezapomeň, že není dospělý, je pořád dítě. Proto jeho reakce a slova nemůžeš brát tak, jako by je řekl dospělý. Dospělá jsi ty, on ještě ne. Mohl se cítit svatbou ohrožený, že už nebude pro tátu tak důležitý, to nemusí vůbec souviset s tebou jako osobou. Proto opravdu radím toho psychologa.
Ale je pravda, že nemá právo zasahovat tátovi do života tak, že by mu diktoval, koho si vezme a koho ne. Ale to je věc jeho otce, aby mu vymezil hranice. To znamená, neřeš to s ním, ale s manželem.
No, svatbu bych odložila s tím, že chci rok počkat, jak nám to bude fungovat...
Pro mě by bylo zásadní, kdyby chlap nevěděl /v kontextu jsem vycítila, že definitivně nechce/ dítě.
Mít pod střechou v podstatě cizího puberťáka je dost záhul. On je to záhul i s vlastním, ne tak jak je to u vás...
Možná sis ukousla větší krajíc, než zvládneš - čas to ukáže.
Ten rok bych dala odklad a uvidí se další věci - muž si urovná, jestli děti chce nebo ne, puberťák možná hodí klid, nebo to všechno nabere takové obrátky, že půjdete od sebe - a nakonec to třeba bude dobré pro všechny.
@angeliina manžel je rozvedený a má dcerku, teď už vlastně velkou holku, má taky 15let..takže trošku vím, jaké to je, dělat macechu - kamarádku, prostě partnerku od tatínka....já to zavrhnutí myslela jinak, jak jsi dala vybrat partnerovi buď já nebo on..byla to jen slova, afekt, ale i to zabolí, navíc když teď muž i ty pochybujete, co a jak a dál..to, že jsi řešila děti atd je dobře, to v budoucnu ocení chlap, i ty děti, a taky že jsi je nerozvedla, to je pak teprve pořádná válka /myslím si, zkušenost nemám/. Teď se s tím musíte poprat všichni, jak píšeš fér to úplně není, ale když máš partnera s dětmi, často se v té nefér pozici octneš..
@angeliina nejdřív to bylo tak, že kluk se u mámy fláká, že na něj kašle, tak šel k nám. jenže přítel jezdí domů na víkendy, tak to bylo na mě. Mám už jedno dítko z dředešlého manželství. Ty si spolu rozumněli. Podmínkou bylo, že se zlepší ve škole měl kule a čtyřky. Doma nám mazal med kolem huby a stejně si dělal co chtěl. Jenže já za něj měla zodpovědnost, což on nechápal. A přestalo se mu líbit, že se musí učit, být večer doma a takže půjde zpátky. U mámy se učit nemusel, dneska už stejně školu nedokončil. Syn ještě občas zavolá, přijede, pomůže, ale jeho dceruška přijede jen když má narozeniny, vánoce a když tatínek sype penízky. Přestala jsem to řešit, protože by se člověk utrápil. S přítelem dítko máme neplánovaně. Takže když mám zaplacené složenky a koupeno doma vše, tak pak ať si sype svým dětem. Naštěstí to jakštakš chápe, ale i kvůli mýmu dítku je to někdy doma boj. Jednou mi doktor řek, že na prvním místě je vztah a pak děti.
@angeliina asi mám v tomhle velké štěstí - nerozešli se kvůli mě, ale už byly 2r od sebe, poznali jsme se, když malé bylo 5 let. Přes počáteční ostych jsme spolu vždycky fungovaly, je to velmi hodná holčička, rozumíme si, pokecáme, teď už proberem šminky, atd..je zlatá, lepší jsem vyvdat nemohla. S exmanželkou žádné problémy, alimenty jí ukládáme na knížku, nikdy žádné spory nebyly, oni si ani nevolají, holka má klíče, teď už si chodí jak chce, neplánujem nic, takže to má asi svůj díl na klidu, pohodě.
@lendulka212 tak to je docela mazec..... to bych asi teda absolutně nedávala.... ☹ to máš můj obdiv.....
@lv ty joo, to je fajn 🙂 to je hezký, jak to píšeš....asi fakt veliké štěstí 🙂 joo, já taky s ním vycházím zase od té doby o něco lépe, slíbil, že se bude snažit, tak se docela snaží...včera mě i poprosil o pomoc s úkolem, to se asi půl roku nestalo 😀 tak jsem měla hezký pocit..... 🙂
@angeliina Vychovavala jsem taky dve nevlastni deti - sice u nas nezily, ale byly u nas velmi casto, vice mene stridava pece a manzel taky planoval, ze prinejmensim syn se casem prestehuje k nam. Je to strasne narocne byt nevlastni matkou a je to opravdu hodne nevdecna pozice. Je potreba starsne moc tolerance a sebezapreni. Zivot s nevlastnimi detmi samozrejme casem musi nutne prinest urcite komplikace ve vztahu (stejne tak je tomu i s detmi vlastnimi, ale tam je zkratka to krevni pouto, tak to clovek proziva jinak).
Myslim, ze se k problemu stavis jeste pomerne dost dobre. Nehazis na mladyho pouze spinu o tom, jak je sobecky a nevychovany, ale snazis se ho pochopit a videt veci z jeho pohledu. Urcite je to dane taky tvou zkusenosti z detstvi...
Ve slepovanych rodinach je to zkratka cele narocnejsi a nemas to jednoduche ty, ale ani nevl. syn a ani pritel, ktery je mezi dvema mlynskymi koly...
Mozna bych ted nechala polevit dusno kvuli svatbe a asi jeste chvili s ni pockala. Dala tomu treba rok, chapu, ze je to pro tebe velky ustupek, ale za rok se muze hodne veci zmenit a ujasnit.
@anatanka moc děkuju za názor...a je vidět, že máš zkušenost taky... Když já právě jsem docela už z toho života taková skeptická a momentálně cítím hroznou úzkost.... ☹ já ho právě mám ráda, vím, že z toho taky vyroste a nebude se furt chovat jako trouba...ale pravdou je, že můj problém spočívá asi v tom, že OČEKÁVÁM..... 😒 a ono prd....
Oba s přítelem jsme měli docela vztahy, kde jsme nebyli moc šťastní...proto to bylo takové jiné, když jsme spolu začali (jiné nemyslím, že jsme měli růžové brýle a chovali se jako puboši 😀 ) ale tak nějak ten vnitřní klid, spokojenost, láska...proto jsem i chtěla, aby syn byl s námi, protože po těch víkendech to s dětmi bylo strašně super a moc jsem byla v pohodě, takový jiný život 😉 než jsem žila....
Jenže jak píšeš...taky bych chtěla mít to svoje dítě..... ☹ jenže teď po těch dohadech a to moje věčný mluvení dokola o problému tomu moc nenasvědčuje..... 😢
Víš, ještě jde také možná o to, jestli ty jsi TA, proč odešel od původní rodiny. To může být pro kluka docela zraňující a ať je jeho máma jakákoli, tak krev není voda a jestli mu třeba dala informace typu - tahleta děvenka mně i nám všem zkazila život a teď si ji táta vezme, takže milé děti přijdete i o velkou část dědictví, tak je na vztahový průšvih zaděláno. A nečekej, že takhle mladej kluk bude s tebou sdílet tvoje pocity a bude ti říkat, co si myslí. To totiž nedokáže spousta dospělých chlapů, natožpak puboš. 😉 V zásadě bych řekla - buď ráda, že tě snese. A jestli přítel neví, jestli chce s tebou děti a ty víš určitě, že vlastní děti chceš, tak jdi od toho. Jsi mladá holka a můžeš potkat někoho mnohem lepšího pro otcovství, než je chlap ve věku tvého otce. Představ si, že si táta přivede domů tvoji spolužačku, že s ní bude žít. Nevím, třeba jsi to zažila - píšeš, že jsi z rozvedené rodiny. Možná i toto je důvod, proč jsi našla tohoto partnera. Že v něm hledáš něco jiného... Proč si chlap narazí mladou kočku, to asi rozebírat nemusíme, o tom byly napsány stohy knih.
@osra právě, že já absolutně nejsem důvod k jejich rozvodu...jsou od sebe s ex už 4 roky, my jsme spolu 1,5 roku... 😉
No, s tím dítětem...vzhledem k tomu, že jsme se teď asi měsíc ne v kuse, ale častěji dohadovali, tak mi přítel řekl, že si momentálně není jistý, že by chtěl přivést miminko do hádek a neklidu. Ale jaksi zapomněl na to, že důvodem těch hádek je jeho puboš..... ☹ teď mi provedl něco tak nechutnýho, že jsem už 4 dny z toho totálně na dně...nejím, nespím....absolutně nevím, co mám dělat..... 😔
Já žila s tátou, máma od nás odešla,když mi bylo 12 let, takže jsem si nenašla ,,náhradního taťku,, 😀 i když to asi tak vypadá....Nevím, co si mám počít....Protože, když mě žádal o ruku, tak mi řekl, že chce se mnou rodinu a vše co k tomu patří....ještě donedávna to tak bylo...než jsme jeli na tu debilní Moravu k těm známým, kde se to všechno rozohnilo natolik, že jsou prostě problémy..... ☹
naprosto souhlasím s @hanyzka11 a @luuciee83 taky to bylo to první co mě napadlo...
@angeliina ty teď sice píšeš že už nevíš co si myslet na druhou stranu - kluci v 15-ti dovedu někdy reagovat fakt prapodivně, zbrkle a úplně nepochopitelně řekla bych skoro až idiotsky... ale taky mi to přijde jako že se do tebe zakoukal.. možná se v něm láme láska s takovým tím pocitem že u tebe je doma a je tam pohody (co asi s vlastní matkou nezažil) a chlapec neví co si z toho vybrat a sám je z toho zmatenej...
zkusila bych si zajít za nějakou poradkyní jestli by ti neporadila nebo tě nenasměrovala jak tohleto zvládnout a tu případnou lásku mu "vymluvit", otevřít mu oči že je to jen první poblouznění.. 😉
@angeliina Já naprosto souhlasím s hanyzka11 a spol. Kluk se do tebe zřejmě zamiloval. On se nebojí, že přijde o tátu, ale o tebe! Jsi mu věkově "docela blízko" (oproti rodičům) a rozumíte si spolu, tak si asi udělal nějakou svou představu a teď v tom pěkně lítá. Když se dozvěděl o svatbě, tak ho to sebralo, protože má zlomené srdíčko a kope kolem sebe. V tomhle věku je dost zranitelný, takže pochybuji, že by to někomu přiznal - možná po pár letech, až dospěje, tak si z toho budete dělat ještě společně legraci.
No zajímalo by mě, jak to dopadlo s vaší svatbou. Jinak myslím, že mimčo je u vás stále reálné, spíše teď s manželem jen mává ta krize a je ze všeho nějak vyšokovaný.
@ebra01 díky za názor 🙂 jo asi fakt na tom něco bude, protože mi to skutečně řeklo i více lidí...loni k narozkám jsem od puboše dostala velikou kytici a on své matce utrhl na zahrádce asi tři malé růžičky 😉 zítra mám narozky, tak jsem zvědavá, zda mi vůbec podá ruku 😀 ale docela se srovnal, tak uvidíme...sice mu nevěřím, ale snažím se ho brát už jinak...🙂 a svatba?🙂 dopadlo to tak, že jsem byla rozhodnutá jí zrušit...čekala jsem, že i přítel to navrhne....a ono to tak asi má skutečně být, protože nás to čeká 12.6. 😉 máme se rádi, několikrát jsme to probírali a já jsem rovnou řekla, že pokud nechce se mnou rodinu, tak nemá svatba ani cenu....i přes to mi řekl, že chce...jen, že to teď nechtěl řešit kvůli těm dohadům doma.....no ale včera jim v práci řekli, že jejich firma končí, takže teď teda pecka.... ☹
Ale nenapsala jsem sem ještě,co se od založení mého příšpěvku stalo....11.4. jsem si od synáčka půjčila tablet, nebyl doma,byl u matky...nikdy jsem nechtěla někomu lézt do jeho věcí, neměla jsem to ani v úmyslu..a protože s tím moc neumím, tak než jsem přišla na to, jak se posílá e-mail... 😀 ale zmákla jsem to....nechtěla jsem prostě jenom vytahovat noťas z brašny, když už jsem byla u něj v pokoji a zapínala wifi....V tu chvíli se zaktivovaly ikony a messenger....viděla jsem, že mu píše nějaká slečna...nic jsem neotvírala a chtěla se odhlásit z mailu, ale nějak se mi povedlo otevřít ten messenger...nepodívala bych se, kdybych tam neviděla dvě jména jistých ,,blbek,, u kterých jsme byli na té Moravě... a to už se přiznám, to jsem si teda přečíst chtěla, protože ony se ke mně najednou začaly chovat dost divně...už se mnou tolik neklábosily, byly otrávené...bylo mi to divný, tak jsem jenom chtěla juknout, že se mi to jenom zdálo....No ty kráso...... ☹ největší rána, co jsem nečekala....chlapec si stěžoval, jak jsem strašná, špatná, jak by měl táta dostat rozum a nebrat si mě...:( a podobný hnusy...ještě, že se tátovi diví, protože se furt dohadujeme, že jestli bude dítě, tak to nedá....No holky, já myslela, že tam omdlím...:( a dámy rozjely s ním hru, takže on jim o mně napovídal samé lži a pomluvy a děvčata mu to evidentně baštila.....ukázala jsem to příteli, ten snad z toho byl víc špatný než já.....celá sobota naprosto v háji, brečela jsem a nevěděla,co dělat.......Od té doby pubošovi sem tam zkontroluju messengera, protože to mělo ještě dohru, kdy samozřejmě jsem se přiznala, dala to přečíst tátovi a že teda mě hodně zklamal....a on, že ho to mrzí a NEVĚDĚL, proč to píše 🙄 kecy.....Přítel mu vysvětlil, že tohle, co udělal je svinstvo, že se to nedělá a že se mu nelíbí, co psal...a že není nikoho věc, zda se budeme brát či ne...že to je pouze naše volba.......No hnus nad hnus...ale od dubna je klid........zatím....svatba za týden, uvidíme......
@angeliina s tim zamilovanim me to trklo taky na prvni dobrou a nejsem jedina, koho to napadlo🙂
@angeliina Ahoj Angelino, jsi opravdu v nelehké situaci ☹ Nepíšeš, kolik vám je let - to je docela zásadní. Jestli máš čas vyčkávat (kvůli založení vlastní rodiny), a nebo ne?