Bipolární porucha. Zůstali byste s člověkem, kt.se nechce léčit?
Holky prosím o radu nebo spíš se potřebuji svěřit. S přítelem jsme 7 let, máme 5 leteho syna. Přítel trpí BAP, kterou odmítá řešit, už X krát jsem dávala ultimata, že s musí léčit, ale marně, v době mánie utrácí, zadluzuje se.. Je toho víc... Dluhy má z podnikání již dlouho, většinu domácnosti tahnu sama, bydlíme v bytě 3+1, přítel dává 10000 a všechen zbytek je na mě, je to značný nepoměr, navíc nepomůže, o malého taky žádný extra zájem. Už jsejsem se víceméně rozhodla, že končím, ale pořád mám pochybnosti 🥺Je to všechno ve zkratce, spíš, zůstali byste s takovým člověkem? Pořád ho mám ráda, ale cítím, že potřebuji jít dál, začít znovu a v klidu
@misule55 ne,nezustala.Cim driv odejdes tim lepe jak pro tebe tak pro syna
Nemůže za to že je nemocný a že okolo toho jsou problémy, ale co rozhodně nejde překousnout je, že se nechce léčit. A tím pádem tu pro tebe není žádná jiskra naděje, že jednou bude líp. Další šanci prožít život už nedostaneš
@misule55 pokud se nechce léčit tak ani omylem. Můj táta měl, léčil se, a někdy bylo velmi náročné přimět ho i třeba jen k pravidelné kontrole, protože tak se ta nemoc prostě projevuje. Je potřeba vymyslet různé kličky a pasti aby člověk k tomu doktorovi šel, a prostě ho přesvědčit (dovoleným nátlakem) S takovým člověkem to není lehké ani když se léčí, pokud toho nelze dosáhnout, tak to bude mít špatné konce.
@misule55 na vysoké jsem měla kamarádku s touto diagnózou a zažily jsme spolu, v době její mánie, opravdu věci, které byly mnohdy "přes čáru" a dodnes se divím, že jsme přežily bez újmy 🙄 jenomže to si člověk uvědomí až zpětně ... nicméně právě proto, že jsem s ní strávila v podstatě celý prvák a část druháku (bohužel i bohudík musela poté do ústavu nastoupit na léčbu) v kuse každý den, bych s člověkem s touto poruchou partnerský vztah nikdy nechtěla a zvlášť pak pokud se nehodlá léčit ...radím ti abys od něho odešla, co nejdřív, včera už bylo pozdě
dulezite je sice, ze mate spolu syna, ale problem je jeho pristup, ktery po zadne strance neni plusem jak pro tebe, tak pro vaseho syna...
pokud se nechce lecit, neni tam vyhled toho, ze by se neco zlepsilo...pak se musis sama sebe zeptat, zda bys dokazala dalsich 2-5-10 nebo 20 let zit s clovekem, ktery ti neni oporou jak po psychicke, tak i po financni strance, navic neni prinosem ani pro tveho syna. Pokud spravne chapu, neni dobry partner a ani otec. A je potreba si otevrene rict, ze pokud s tim on sam nic nechce delat, lepsi to nebude, spise naopak. Budes delat za dva a nebude se to vracet. Bude ti to stacit? Navic, pokud ma opravdu diagnostikovanou BAP, jak pises a odmita se lecit, bude to tedy prechod minovym polem, nez partnerske souziti.... a...mozna tvuj odchod bude impulzem proto, aby se svou nemoci neco delal.
Ja to ani cele nedocetla, ale rozhodne ne, nezustala bych s clovekem s touto nemoci, ktery se neleci. Ani nahodou. Ja jednoho znala velmi blizce osobne na stredni, a co se z nej vyklubalo behem 14 let, neskutecny mazec.
Pokud on nemá snahu to řešit, tak nezůstala. Už to, že ho částečně živíš, je na pováženou, zvlášť pokud se on vůbec nestará o prcka, kdybys alespoň viděla z jeho strany nějakou snahu, ale tady není vůbec nic.. nenič si život, ani pro syna to není dobré, on by tě velmi brzy mohl stáhnout s sebou, nikdy nevíš, kdy na tebe zazvoní exekutor. Hodně štěstí ❤️!
Upřímně, nezůstala. Pokud on nedá síly ( časové, osobní, otázka hrdosti apod..) do léčby, kterou potřebuje, proč bych já měla dávat své síly ( opět časové, finanční, zdravotní - stres) a nadto tomu vystavovat své dítě ?