Běhám jen kolem dětí, na sebe ani na manžela nemám čas

Uprimne, mne tohle prijde jako uplne normalni situace zeny na materske, neresis nic vyjimecneho. Ktere deti nebyvaji na podzim nemocne? Manzel se jim venuje, to je fajn. V kolik hodin deti chodi spat, ze usinas s nimi? Netravit spolu v paru zadny cas je pro vztah cesta do pekel, rozumim absolutne tomu, ze ti to manzel vycita. Za par let ubude s nastupem do prace cas a pribudou povinnosti kolem deti - domaci ukoly, doplnovani latky pri nemoci, reseni hlidani. Kdyz to od deti chytis ty, tak budes s tou nemoci chodit do prace, protoze nebudes chtit chybet, kdyz uz si budes vybirat OCR na deti. A do toho porad musis udrzovat i ten vztah s partnerem. Ja vim, ze komentar "pche, spousta lidi je na tom hur" ti asi v nicem nepomuze, ale z tehle perspektivy mi proste fungovani na RD prijde v pohode. Co bys potrebovala, aby sis nasla na manzela cas? Travit cas bez deti mimo domov? Pak bys mela energii zustat vzhuru a byt s muzem? Bylo by asi potreba si s muzem promluvit a dat mu najevo, ze o nej mas stale zajem a je pro tebe dulezity. Ale ze k tomu potrebujes x a y, protoze uz jsi z domaciho kolotoce vyhorela.

@glitterglue ano, to souhlasím. Asi mi chybí čas pro sebe, bez deti, abych práve měla víc energie.. protože už asi vyhořela jsem. A když do toho přijde nemoc děti, moje únava se vlastně jen prohloubí. Já to chápu, že to tak je, jen nevím, jak si teda ulevit...manžel často slibuje, že mi ten čas dá, ale proste vždycky do toho něco důležitějšího skočí, jakože je třeba řešit opravu auta, nebo zavést prarodiče někam...moji rodiče bydlí hodinu od nás a za nami se jim jezdit nechce a tchýně sem jednou týdně dojede, pohraje si s dětma, ještě mě u toho zaukoluje, co třeba udělat a jí pomoct a jede domů. Ven děti brát nechce, protože se boji, že by ji neposlechli.

Taky jsem neměla hlidani, když byl syn malý. A byla jsem s ním nonstop. Když jsem cítila, že potrebuju změnu, tak jsem zašla klidne až večer aspoň do sauny a nebo jsem naplánovala i se znamyma 2 noci na horách. Našla jsem hotel s dětským koutkem u restaurace, bazén, vířivka a spokoje i byli všichni. 😀

1x týdně hodit večer na manžela a ty čas pro sebe, třeba na to tancování. 1 ze 7 opravdu není moc. Vařit na 2 dny. Aspoň 2-3 dny v týdnu nechat staršího jít že školky až po spaní a po obědě si lehnout s mladším. Promyslet, kolik kroužků s tak malými dětmi absolvuju, jestli mi to stojí za to a nebylo by lepší to zredukovat, mít tedy větší volnost. Děti vést k maximální samostatnosti, prozatím samoobsluha, ale všímám si, že spousta matek dělá dětem služku a zbytečně si přidělává práci a dítě to stejně nevnímá. Např.srovnat boty v botníku, napárovat ponožky, uklidit z myčky příbory, to zvládne i pětileté dítě a v součtu ti to náhodou docela pomůže, dítě bude navíc pyšné za pochvalu od maminky, jak skvěle pomáhá.

Znam a chapu a u nas to vyvrcholilo loni v zime kdy jsem se slozila, od te doby chodim na terapii, deti jsou v osamostatnujicicm rezimu (ale uz jsou vetsi 5 a 10 let), vratila jsem se k tanci, cteni a omalovankam, domluvila se s mamkou ze jednou tydne po praci prijede a ja jdu tancovat, ony by to deti sami zvladly ale kdyz je tam babicka tak prijdu a jsou umyte a po veceri, starsi pod dohledem babicky udela pripravu do skoly…ten pravidelny pohyb a vypnuti od prace a deti mi moc pomaha ( a taky psycholozka a antidepresiva), manzel jezdi turnusy takze v sezone jsem mama a tata na plny uvazek, protoze manzel jezdi domu jen spat a menit pradlo…taky se tak jednou do mesice domluvime s mamkou a jdeme s detmi nekam na vylet … zoo, svetelna vystava a tak, abysme vytahly babicku do sveta a ja musim rict ze s mamkou chodim takhle radsi nez s manzelem ony jsou ty deti s babickou takove klidnejsi…s muzem jak jsou malo spolu tak se predvadeji a blbnou ale z babicky jde takova uklidnujici energie…

Tak dej mladsi na 2 dny v tydnu do detske skupiny na dopoledne a razem mas cas pro sebe bez deti.

To je normalni. Bud prilozi, hlavne rano, ruku k dilu nebo nema narok remcat. Muj muz teda rana moc nedava, je to sova, ale aspon to chape a za normalnich okolnosti bud pomuze nebo mlci. Ted si zlomil kotnik, (ted mu konečně sundali sadru tak trenuje berle) takze lezel a mlcel... 😆

rozumim, taky nemame hlidani a RD pro me uz ke konci byla psychicky narocna. Paradoxne mi pak pomohl navrat do prace, casu mam sice daleko mene, ale jsem v o hodne vetsi psychicke pohode. No ale co do te doby...kdyz neni hlidani, tak aspon vecerni serial nebo deskovka s manzelem nebo tvoje cteni si knizky ve vane muze byt ten "volny cas bez deti". Musi byt strasne vycerpavajici usinat s nimi, a byt tak s detmi vlastne nonstop. A jeden vecer bych si zaridila napevno nejaky program. Kdyz si ten kurz tance zaplatis, tak ti prece nenecha lekce propadnout?

Můj muž se vrací z prác kolem desáté, takže trávit čas s ním znamená jít spát po půlnoci. Mě tudíž zachránil polední spánek - starší byly ve školce do odpoledne a na kroužky chodily tam, já s nejmladší po obědě na hodinku zalehla a nabrala síly. Nevím jak u vás, u nás většina hádek plyne z obousrtanné únavy a nedostatku času na sebe. Jakmile to překonáme, všechno klape líp.

Je to náročné období dokud jsou děti malé a ještě náročnější když není hlídání. My nikdy nebyli bez dětí přes noc . Letos poprvé po šesti letech divadlo. Naštěstí šla mladší ve 2,5 letech do školky, tak jsme začali mít víc času pro sebe i každý na sebe . Jelikož oba pracujeme společně z domu, tak si můžeme spolu odskočit na oběd. Co víc zapojit manžela? Aby třeba aspoň staršího vzal ráno do školky nebo odpo na kroužek jednou za čas? My se takto střídáme, jinak bych se z toho zbláznila.

Jojo tohle je taková klasika, co snad řeší každá druhá maminka. Mně třeba někdy zase strašně mrzí, že si spolu nemůžeme s manželem vyrazit jako dřív večer ven. Buď jsem doma já, nebo on. Víceméně já, protože on jde na fotbal a pak s chlapama na pivo. Já uspávám a pak samozřejmě musím být doma. Je to hodně o komunikaci, ale bývá to těžké. Nebo občas nějakou hlidačku..

Bohužel je to časté. A je to fakt velká zkouška partnerského vztahu a někdy se fakt těm chlapům těžko divit, že to nezvládnou (neomlouvám, ale mám pochopení).
Myslím, že ta mateřská únava totiž není jen fyzická z nevyspání (to se dá i zvládnout), ale převážně psychická. Věčně stejnej kolotoč, děti, nákupy, úklid, vaření, stupidní (pardon) dětské hry, nekonečné jezeni imaginární polévky a hodinové neexistující telefonáty. Do toho řešit období vzdoru, hádky mezi sourozenci, zásadní životní tragédie jako že jsi mu oblikla modrý tričko, když chtěl zelené. Nebo že sis dovolila otevřít dveře místo něho.
To umoři každýho, i když tě globálně péče o děti baví a všechno. Jenže pořád jsme dospělí a bez aspoň nějakýho pravidelného vypnutí prostě vyhořime.
Pak prostě večer už nemáš sílu ani chuť na nějaký partnerský vztah. Hlava je prostě KO.
Pokud nemáš fungující prarodiče či jiné příbuzenstvo, co by mohlo děti pohlídat občas a vy si mohli zajít společně aspoň na večeři, tak bych se zkusila poohlédnout po profesionální hlídačce. I to mladší už není úplný mimino. Pomůže vám to moc.
Já to mám bohužel podobne. I přes to, že obě už jsou dopoledne ve školce. Jenže to je jen 4x týdně (středy se tu nechodi) na 3 hodiny, mladší zatím chodí jen dopol. A čas bez nich mám rozděleny a vyhrazený na úklid, vaření, nákupy. Odpoledne se jim pak snazim fakt hodně věnovat, hlavně tomu staršímu, který má handicap a je to úplně jinak než zdravé dítě. Vždycky se přes den motivuju, jak si uděláme večer hezký večer a nic z toho. Navíc partner má náročnou práci, že od po do pá vůbec neexistuje, že by děti vzal třeba odpoledne ven nebo si s nima hrál. Maximálně stihne v osm večer koupání.

Copak musíš byt opravdu supermatka ? Stojí ti to za to ? Proč k tomu ještě pracujes , když už tak jsi vyrizena ? Vždyť si to děláš sama . Jestli mate peníze , najmi chuvu na par hodin týdne . A na manžela určitě pamatuj , vztah je důležitý . Tím spis , ze už se sám ozývá , ze není spokojený .

Máme to rak asi všechny, někomu to víc vyhovuje, někdo má tendenci se v tom víc utápět..já jsem narovinu manželovi vyjmenovala, co všechno dělám, mám přesně nulový čas na sebe a proto nemám ještě večer náladu pro něj vymyslet speciální program a být hrozně milá. Kupodivu pochopil, že nejlepší předehra pro mě momentálně je uklízené nádobí a uvařené jídlo, takže se toho semtam chopí. Aspoň něco. Taky jsem párkrát oslovila hlídání, sice to zatím moc neklape, ale holt nějak se ta situace rozseknout musí. Takže jakmile nefungují babičky nebo je nechcete obtěžovat, zkuste aspoň třeba hodinu měsíčně zaplatit hlídání a s manželem vypadnout, i kdyby to mělo být jen na procházku. 🤷‍♀️A třeba dvakrát v týdnu se domluvit na společném večeru (nebo si to dej v sobě jako takovou podmínku, že neusneš a zvládnete být chvíli jen spolu bez dětí). Je to složité, ale člověk žije jen jednou a musí vycházet z toho, co má, ne stále čekat na lepší časy.

Přenastavte si vztah k prarodičům. Hlavně manžel. "vždycky je něco důležitějšího, třeba zavezt prarodiče někam" - tak jestli něco chtějí, až taky něco dávají. Takhle v tom slyším jen to, že manžel je takový ten hodný chlapeček kterého si dobře vychovali, tak toho pro ně dělá spoustu, a čeká na pozornost. Jenže toho dělá spoustu pro rodiče a čeká na pozornost partnerky. To nebude fungovat asi nikdy.
(a vím o čem mluvím, můj manžel má/měl některé ty věci podobně.)
Kamarádka tohle (v rannejsi fázi vztahu a bez dětí, ale to je vlastně fuk) glosovala slovy "kdybych chtěla štěně, pořídím si štěně a ne chlapa".

Jako neříkám, že to přednastavení vztahu k prarodičům vyřeší všechny vaše problémy, to ne, ale je to alespoň nějaká cesta k tomu si v té situaci aspoň trochu ulevit.

Jinak manžel by měl taky něco poskytovat, když něco očekává. Jinak ať pak přestane tedy očekávat, když k tomu nedá podmínky.

A jinak prostě manželovi říct, že děti prostě jednou budou větší, nebudou potřebovat uspavat. A nebo ho párkrát do týdne nechat uspavat jeho, to vlastně fungovalo nám (a vida, precejen ráda s okamžitou platností 😁)

Hlavně to "chceš sex? Tak uspi děti a já zvládnu počkat vzhůru" je dost funkční tady a teď. A jestli usne manžel, můžeš se mu smát 😇😁 a hlavně to použít jako rozumný argument "vidíš, že se nevymlouvam, zažil sis to sám". Když neusne, konečně třeba bude síla na sex, protože jeho uspavanim získáš přesně ten čas pro sebe, který potřebuješ.