Se svou tchyni jsem mela vzdy pekny vztah, za tech 18 let co jsem ve vztahu s jejim synem a mym muzem, jsme nemely zadny konflikt, rozepri, nic. S cim jsem vzdy trochu bojovala (co mi vadilo, mrzelo) byl jeji mensi zajem o nase dve deti. Moji kluci maji 5,5 a 3 roky. Jsou fajn, hodni. Nicmene jsou az dalsi v poradi. Prvne narozene byly deti svagrove a tem se venovala vzdy vetsi pozornost - tchyne jezdila hlidat (bydleli od sebe cca 1 hodinu autem), deti si brala na prazdniny. Nase deti hlidala 2x. Jinak jsme jezdili jen na navstevy. Nabidka vetsiho hlidani nebo prazdnin nebyla. U nas na navsteve byla 3x (bydlime cca 1,5 hodiny autem). Mrzelo me to, ale vzdy jsem si to vysvetlovala tim, ze se snazi pomoct hlavne dceri, ktera byla na deti prakticky sama. Ze i ten vztah dcera X snacha je proste jiny. Pred nekolika mesici prisla tchyne s informaci, ze se prihlasila do programu prechodnych pestounu. Uprimne - obrecela jsem to a prislo mi to strasne lito vuci mym detem. Mozna na to pohlizim uplne blbe, ale prijde mi hrozne lito, ze o vlastni vnuky ma temer minimalni zajem a energii a cas bude venovat cizim detem. Manzel se k tomu stavi tez velice odtazite a chape me, ze jsem to zatim nezkousla. Samozrejme se to projevilo na mem vztahu k tchyni, rekla bych ze z me strany velmi ochladl, nemam motivaci ji posilat fotky kluku, jak bylo driv zvykem, nechce se mi tam jezdit. Potrebuju to v sobe nejak zpracovat a nevim jak, bylo by mi lito prijit o dosavadni pekny vztah, ktery jsem k ni mela. Jen pro uplnost - pestounstvi chapu jako prospesnou a dulezitou vec, o tom vubec nepochybuju a obecne jsem zastancem. Nejsem schopna to ale zpracovat s ohledem na tyto okolnosti v nasi rodine. Potrebuju nazor nekoho nestranneho a nezaujateho, pripadne radu, jak by se v me situaci zachoval.
Na rovinu bych ji to rekla, zvlast kdyz mate dobre vztahy. A bude to lepsi i pro ty deti. At zbytecne neprijdou o vztah s babickou. U nas to mel a ma takto manzel. Babicka z tatkovy strany se vzdycky starala o ostatni vnoucata, ktere nastevovala a podstrojovala jim. Manzel byl a je ten posledni. Zajem nulovy. Tchyni to vzdycky mrzelo. Samozrejme se to podepsalo na vztazich. My tam nejezdime, nestykame se. S pravnoucatama tam taky jezdit nebudeme. Proste bohuzel. Do mesta, kde bydlime, tak jezdi, co chvili do divadla. Ze zacatku jsme rikali, at da vedet. A co myslite? Nikdy nic. Kdyz byl manzel maly, jezdila kolem domu, kde bydleli, a taky nikdy nic. No ale kdyz neco potrebuje, tak to zhavy telefon tchana hned.
Za mě to jsou teda dve věci. Jedna, že tchyně upřednostňuje děti své dcery a ne vaše. O tom by sis mela s ní na rovinu promluvit, že tě to mrzí a co za tím z její strany je...
Ale přechodné pestounstvi s tím za mě nemá nic společného. Je to prostě přivýdělek, forma obživy. Zda je na to tvoje tchyně vhodný kandidát, posoudí určitě relevantní osoby. Nijak bych to nebrala osobně.
Rozumím, že tě to mrzí. Napadá mě k tomu... Tchyně teď pracuje? Tohle je taky práce. Jako každá jiná. Budete si asi muset promluvit, jinak to mezi vámi bude stále. Kdyby totiž šla dělat na poštu, bude ti to fuk. Ale protože už teď to skrz děti drhne, vadí ti to. Na druhou stranu, kdyby vše fungovalo, asi by ti to nevadilo. Protože být pěstoun nevylučuje být i rodič nebo prarodič.
Ahoj, takto těžko říci, ale ono to taky může být tak, že ty druhé děti hlídá, protože dcera jí naférovku řekne něco jako "mami, co děláš od čtrnáctého srpna?"..."super, budeš hlídat Toníka a Lojzíka"...nebo ty děti "babí, my chceme k tobě na prázdniny"...a je to. Pokud ty taková nejsi a čekáš na nabídku hlídání, tak ta ani přijít třeba nemusí a nutně to neznamená, že hlídat nechce, ale prostě jí to nenapadne... A k druhé části dotazu- třeba moje známá to má jako záložní plán, protože se jí nechce chodit do práce a ti pěstouni pobírají "plat", takže tak...
Hele, ono těžko říct, možná má pocit, že hlídat nechceš, možná očekává, že si o hlídání řekneš, možná se neztotožňuje s tvými názory na výchovu, může v tom být spousta věcí, které nezjistíš jinde než od ní.
Znám přechodné pěstounky, které si berou na víkend, dovolenou kromě pěstounského dítka i vnoučata a zvládají to. Třeba je to opravdu jen o tom si vyjasnit, proč tchýně tolik tvoje děti nehlídá...možná v tom není žádný úmysl.
A řekla si jí někdy o delší hlídání? Mě to tchyne prostě řekla- chceš hlídat- řekni si. Výjimky jsou, když k ní jdou děti sami od sebe a to neřešíme. Moje máma hlídá také jen, když si vyloženě poprosím. Ta je sice v důchodu, ale má dost aktivit a ne vždy se jí to hodí. Zkusila bych tohle téma otevřít a necítila se ukřivdene. To pak není dobrý. A to, že se chce stát pěstounkou je skvělý.
Holky mate pravdu v tom, ze jsem si vlastne nikdy vyslovne o hlidani nerekla, ze jsem ji nikdy nepostavila pred hotovou vec, ze proste chci pohlidat. Schvalne pisu slovo “chci”, nastesti nejsme v situaci, ze bysme to potrebovali, ja mam praci na HO a manzel ma pruznou pracovni dobu, prostridame se. Obcas je to strasne narocne, jsem s detma prakticky 5,5 roku v kuse, za celou dobu jsem mela pro sebe jeden vikend. Ale jsou to moje deti, poridila jsem si je dobrovolne, tak se proste musime s manzelem starat. Spis je kamen urazu v tom, ze bych od ni jako od babicky cekala aktivnejsi pristup smerem k detem, vice zajmu. Aby se treba sama od sebe zeptala, jak se maji, co je noveho. Ted jsme se kvuli nekolika komplikacim videli az po 3 mesicich, a proste jsem cekala, ze si ty deti bude chtit trochu vic uzit a ne ze nakonec kolem deti bude behat manzel a ona bude sedet u kavy a cigarety. Ale je fakt, ze dokud ji to nereknu a budu to dusit v sobe, nevyresim nic. Budu jen vic a vic nastvana a problemy se budou prohlubovat a vztahy ochlazovat.
Poradím ti, zkus ji to říct. Možná se to změní. Protože několikrát zde byla diskuze, ze tchýně chodí casto na návštěvu, často volá a buh ví co ještě, některé zde, naprosto otrávené, ze by raději, kdyby chodila méně.
Tak možná je jenom opatrná. Moje tchýně byla taky taková, než jsem ji ujistila, ze chci aby trávila co nejvíce času s námi i ze svojí vnučkou a absolutně mi nevadí, když bude chodit na návštěvy atp.
To, ze se chce stát pěstounskou se mo líbí, pěstounů je nedostatek, aspoň u nás, takže za mě paráda 😍.
Mluvili jste někdy s tchyní o tom, že byste si přáli, aby se vašim dětem více věnovala? Nebere to třeba tak, že si vystačíte sami, jste soběstační apod.? Moje tchyně taky v čase i pozornosti preferovala vnoučata od dcery, myslím, že se dokážu vcítit do tvých pocitů. U nás nějaké popovídání nezabralo, ještě své dceři řekla, že žárlíme. Je mi to kvůli dětem pořád líto, ale snažím se to brát tak, že se manželovi prarodiče sami ošidili o něco skvělého.