Babička odmítla Domov s pečovatelskou službou
Ahoj, jsem 39 letá matka dvou dětí (13 a 11 let) a bydlíme v domě společně s mou 86letou babičkou. Ta měla před 5 lety úraz kolene, kdy spadla. Podstoupila operaci, nyní se pohybuje pomocí francouzských holí. Mám ji ráda - bohužel se z ní stává tyran a já nevím, jak dál. Moje matka (její dcera) bydlí 50 km daleko, její syn (můj strýc) bydlí 2 km ve vzdálené vesnici. Před dvěma lety jsme společně po domluvě žádali o umístění do domu s pečovatelskou službou. Babička je tak trochu diktátor, který - ačkoliv mu síly docházejí - musí mít zasazeny na zahrádce brambory, jahody, mrkev, petržel, hrách, kedlubny, rajčata, okurky atd. Takže na jaře celá rodina naběhneme a sadíme, zaléváme a podřizujeme se. Ano, přiznávám - rajčata ze zahrádky máme všichni rádi, ale pěstování brambor a mrkve mi v dnešní době přijde zcela neekonomické a zbytečně. Ale ona nechce o ničem takovém slyšet.....Teď se konečně po 3 letech od žádosti uvolnilo v domě s pečovatelskou službou místo a má matka se strýcem mi pouze oznámili, že babička tam nechce, že se cítí odpočatě a těší se na jaro a zahrádku - prostě za mými a manželovými zády nějak tajně rozhodli a mně byl pouze sdělen výsledek. Moje matka dostala přiznaný předčasný důchod a prý teď bude jezdit častěji. Strýc mi naopak direktativně při mé stížnosti řekl, že je to prostě "moje babička" a je jaksi mou povinností se postarat. Bylo to, jako by mi vrazili nůž do srdce. Já se těšila, že konečně budeme žít jako rodina, že mě nikdo nebude dirigovat a že moc ráda babičku budu navštěvovat v domově. Tak budu opět terčem jejích výlevů nálad, protože teď je sice po zimě odpočinutá, ale po měsíční práci na zahrádce bude vše jako dřív - bude k nám jezdit doktor píchat ji obstřiky do zad, budu poslouchat, že by se mělo udělat to a to a moje máti se ukáže jednou za 3 týdny a strejda dvakrát do týdne....
Dům je přepsán na mě. Ale mám pocit, že ona to jaksi pořád nepochopila a bere to tak, že tam celý život žila a je tam přece pánem ona. Před dvěma lety jsme dům od základů zrekonstruovali, vzali si na to hypotéku - i tak bylo vše špatně - žádný vděk vůči manželovi (díkybohu, že je tak "splachovací" a ty její nálady přehlíží, protože jiný chlap už by asi utekl), zedníci byli hluční, kdy bude hotová terasa, kdy bude hotová dlažba atd. atd. Takže má matka i strýc jsou důchodci a péči o jejich matku nechali na mě, která chodí do práce, má dvě děti a na starost barák a zahradu jako kráva.....
@storzerova1976 Tohle mi teda nepřijde, jako důvod pro to, šoupnout babi do důchoďáku, pokud tam nechce. Jestli se vám nelíbí pěstovat mrkev a brambory, tak to prostě nedělejte. Jste dospělá, řekněte babče NE! Nebo ji pro tyto účely sežeňte placenou výpomoc. Třeba nějaký větší děcko z okolí, který si rádo přivydělá pár kaček na gelový nehty, nebo cíga. Babička se tak bude moci vyřádit dle libosti a uděláte zároveň dobrý skutek.
S babičkou jsem o tom nemluvila. O dopise z úřadu ohledně uvolněného místa řekla jen mé matce a strejdovi a řekla jim údajně, že se jí tam nechce a těší se na zahrádku. Takže ta se k tomu staví tak, že holt jsem pečovala dosud, tak budu pečovat dál ☹
@nutricnihodnota U nás v okolí bohužel žádný děcko, který by chtělo pomáhat 86leté seniorce na zahrádce není a kdyby bylo, určitě by si ho ze svého 8tisícového důchodu neplatila. A asi by ani nikoho cizího na pozemek nepustila. Ona ráda nutí k těmto věcem prostě nás, protože to je naše povinnost.
@storzerova1976 A on vás snad někdo nutil, se do toho domu nastěhovat a zrekonstruovat ho? Co jste čekali, ze soužití s panovačnou babičkou generálem? Mohli jste si koupit vlastní barák ke zrekonstruování, nebo koupit pozemek a postavit.
@storzerova1976 A vy jste se ptala, že víte, že není? Tak by jste to snad mohli zaplatit napůl, jestli babi nevyjde s důchodem. A jestli nikoho na pozemek nechce pustit, tak to je její boj a má smůlu, ale pokusit se jí vyhovět, by jste měli.
Když jsem se před dvaceti lety nastěhovala, byla babička šedesátiletá a plná síly. Pěstovala si vše sama a na vše stačila. Já se vdala a řekli jsme si s manželem, že když k tomu domu mám citovou vazbu, nenechám ho přece spadnout....Teď má babička skoro devadesát - myslím si, že by sama mohla uznat, že síly docházejí a není to jako před dvaceti lety. Vy jste asi z Prahy a bydlíte v bytě, že? 😨
Jste dospělá žena, řekněte rázne "Ne". Pokud je to možné, zkuste udělat zvlášntí vchod do domu pro svou rodinu a pro babi, abyste se moc nepotkávali. Chápu jak vám je, staří lidé umí velmi pěkně manipulovat a citově vydírat, ale asi pomůže jen být prostě rázná..... Moje babi měla zase pořád v puse oblíbenou větu snad všech seniorů "Já brzo umřu. Já už tady příště nebudu. aj." Byla tu do 90 let a pomohlo jediné "Tak kdy už to bude?" A dala pokoj. Nesnáším citové vydírání a z těchto vět to přímo sálá. Senioři mají celý den prd na práci a jediné rozptýlení je návštěva dětí a vnoučat, samozřejmě nechápou, že chodí do školy a do práce a neustále se dožadují častějších a častějších návštěv.
Proboha jsme z malé vesnice, tak snad vím, kdo tu bydlí a jaké mají dnešní teenageři zájmy. Raději půjdou někde na brigádu než poslouchat příkazy 86leté seniorky a hrabat se v záhonku.....a vzápětí poslouchat, že to dělají špatně, že řádky na kobzole se tahají úplně jinak ☹
@kytka12 Ano, čtete mi přímo z duše. Oblíbená věta mojí babičky je:" já nechci nikoho dirigovat, ale mělo by se udělat to a to a mělo by se to udělat takhle a takhle".....Mně prostě naštvalo, že v podstatě má matka se svým bratrem rozhodli za nás, kteří s ní společnou domácnost sdílíme. Já už se ani netěším domů z práce, vyhýbám se jí, kde můžu a psychicky jsem na tom fakt blbě.
Zní to hnusně, ale hned mě napadlo, tak už to nějak vydržte, babička už tady nebude dlouho 🤐
Na druhou stranu máte právo říct, že pěstovat nic nebudete. Ono je ve finále jedno, jestli bude pyskovat, že to neděláte vůbec nebo že to děláte blbě...
A musim říct, že matka i strýc jsou pěkní vyčůránci
@storzerova1976 Já teda nevidím důvod odložit babičku do domova, pokud je schopna základní péče o sebe. Co by se stalo, kdyby jste se prostě přestali nechat dirigovat a sázeli si jen to, co sami chcete?
Situace je to těžá, chápu postoj tvůj, ale chápu i babičky. Já bych raději umřela, než abych strávila zbytek života v domově důchodců - v čekárně na smrt. Jestli je jí devadesát, tak tu už moc dlouho nebude. To si vážně myslíš, že je pro ní to nejlepší, aby odešla z místa které miluje, ze svého domova někam, kde bude mít jeden pokoj se třema ženskejma?
Samozřejmně že způsob, kterým tě k tomu postavili není ideální, ale na druhou stranu tvůj postoj, nucení babičky do důchoďáku taky ne.
Osobně bych situaci vyřešila tak, že bych za babičkou v klidu zašla a dohodla se s ní, že chápeš že do důchoďáku nepůjde, že to bereš, ale že se už nebudeš starat o zahradu tak jak dřív. Dohodněte nějaký počet záhonů, stůj si za svým a i kdybys měla částečně důchoďákem "vyhrožovat", tak to dodrž. Navíc když bude pyskovat,že je to špatně, tak je to jedno - jestli bude nadávat že zasazeno není, nebo že je zasazeno špatně...
P.s. žiji na vesnici a zahradu mám plnou - brambory, mrkev, saláty, kedlubny, hrášek, ovocné stromy.... A zrovna ty brambory ze zahrady a ty kupované, to se nedá srovnat!! Já jsem za zahrádku fakt vděčná, i když to je hodně náročné...
teda to je sila, asi bych milemu styckovi pripomela ze ano je to moje babicka ale povinnost ze zakona ma postrat se o ni prave on a tvoje maminka. povinnost maji deti k rodicum ne ty k prarodicovi. prijde mi to dost sprosty z jejich strany ze automaticky predpokladaji ze ty se budes starat a oni budou rozhodovat za tvyma zadama.
@anetka1701 No ta zahrada je totiž docela velká. Jen mi trvá 4hodiny ji posekat ☹ A to je přes léto takřka každý týden. A brambory zase na zimu kupujeme od soukromníka už léta, a jsou výborné. Takže když už těch pět pytlů na zimu koupíme a uskladníme ve sklepě, proč musí mít ty svoje čtyři řádky, které se musí okopávat, stříkat atd. Zeleninu beru - rajčata, okurky, kedlubny jsou domácí fakt nejlepší.
Jestli to správně chápu, dům byl babičky, darovala ho vnučce která nevyplatila ani matku ani strýce. Můj názor je, že vnučka má morální povinnost se o babičku postarat a nevidím důvod ji šoupnout do důchoďáku když je soběstačná. Chtělo by to trochu vděku. Je potřeba počítat s tím, že soužití se starým člověkem není jednoduché, mění se mu povaha, většinou je protivný na toho kdo se o něj stará,.........ale tak to zkrátka je téměř vždy.
@storzerova1976 tak zkuste udělat nějaký kompromis zkusit si sednout a popovídat. I třeba zmínit co by bylo kdyby se najednou o sebe nedokázala postarat a na dům s pečovatelskou službou opět čekala 3 roky kdo by se o ní v tu dobu staral, když vy nebudete moci. Rovnou jí říct že vy to nebudete zvládat. A možná to vše probrat babička vy váš manžel strýc a matka. A projít i to co by mohlo nastat. A uvidíte jestli se dostanete k nějakému výsledku. Případně rovnou můžete navrhnout co budete a co nebudete dělat... Pokud tedy babička bude chtít zůstat,což se obavám,jelikož nechce do domu s pečovatelskou službou, že nastane.
@storzerova1976 já bych babičce oznámila jak to na zahradě bude podle tvých představ a jestli to ona chce jinak, tak ať si na to někoho sežene. Nejsi její otrok, budeš si to muset prosadit. Bez hádek, pouze oznámit a neustupovat.
@myskin a vy máte osobní zkušenost? Je to strašně vyčerpávající jak fyzicky tak psychicky. A jestli jsem pochopila správně, žádost nepodavali za babiččinymi zády ona s tím původně musela souhlasit a tady paní předpokládala že až se uvolní místo babička nastoupí. Což plně chápu že je teď z nastalé situace zoufalá. Myslím že by si ji velmi ráda obcas vzala domů na víkend. Je těžké vyrovnat se s něčím co bylo domluvené a najednou to za jejími zády udělají úplně jinak matka strýc a babička.
Nedělala bych žádný kompromisy ani ústupky, prostě pokud chce mít záhony ať si je okope a udělá sama. Babi tu může být hodně dlouho a tvůj život ti během toho uteče v mukách a vyčerpání. Ona je dospělá žena, zatím asi není dementní, možná se jen špatně pohybuje, tak ať něco dělá i ona. Na větu "Nechci nikoho dirigovat.." Bych odpověděla "Diriguješ, šikanuješ, atd." Dokud ji nedojde, že každý člověk má prostor pro práci a zábavu. A pro tebe to okopávání brambor atd. fakt zábava není. A pokud bude mít nějaký kecy, může ji tu práci udělat její vlastní dcera nebo syn. Jsem asi hnusná a radikální, ale nenech se šikanovat a manipulovat sebou, fakt to nestojí za to!! Máš jen jeden život a nemusíš ho protrpět!
No a spočívá vaše péče ještě v něčem jiném, než plnění babiččiných rozmarů, případně běžných záležitostí jako je třeba nákup? My jsme taky žili s manželovou babičkou, zažili jsme i fázi, kdy byla babi aktivní a do všeho nám kecala, i fázi, kdy na ni bylo třeba dohlížet (aby neodešla do polí, luk a lesů nebo prostě někam mimo - Alzheimer...), uvařit apod., ale byla alespoň sebeobslužná, až po fázi, kdy byla ležák a naprosto nesebeobslužná (pohyb,hygiena, jídlo,...)
Pokud jde skutečně jen o to, že vás babička nahání do činností, které by ráda dělala sama ale síly jí na to nestačí, a vy je dělat nechcete nebo nemůžete, nelze vás k tomu přinutit, prostě se jí postavte, rozhodně pro ni bude menší újma, když jí nebudete posluhovat na zahradě a třeba se s ní o to i pohádáte, než aby šla do domova důchodců, kam nechce...
Pokud se to blíží spíš tomu, že péče o babičku od vás vyžaduje skutečně fyzicky a časově náročnou péči při její obsluze a babička není sebeobslužná v základních potřebách, lze zažádat o příspěvek na péči a případně sjednat sociální nebo zdravotní pracovnice na výpomoc...
Ale z vašeho příspěvku mám spíš dojem, že jde o první variantu? Pak mi to přijde snadné - nenechat se babičkou nutit do činností, které dělat nechci a proti řečem se obrnit - jste přece dospělí 🙂 Vícegenerační soužití je složité, to vám věřím, držím palce, ať najdete nějaký rozumný kompromis...
Ano - žádost se podávala s vědomím babičky, dokonce to sama navrhla, když byla ze zahrady vyčerpaná. Bohužel je teď po zimě odpočinutá a úplně obrátila. Jenom chci podotknout, že z práce kolem toho domova důchodců každý den jezdím - babičku bych pravidelně navštěvovala, nakupovala jí, brala si ji domů, kdykoliv by to bylo možné -má tam svoji kuchyň, ložnici a sociálku, což by se do její smrti neměnilo. Teď chodím do práce a bohužel se stalo loni to, že na zahradě upadla, nemohla se zvednout a našel ji až můj syn, který se vracel ze školy po třech hodinách. Mobil má, nařídili jsme jí nosit ho u sebe, ale nedělá to. Nemůžu se s tím prostě vyrovnat - jsem s ní každý den, je to vyčerpávající. Kolikrát už na mě čeká, až se vrátím z práce a spustí na mě hodinový výlev toho, co jí bolí, co udělal soused atd. atd. Několikrát jsem byla tak zoufalá, že se s ní pohádala a moje matka jí musela přijet domluvit. Vadí mi, že ti dva věděli, jaká je situace a přesto se mě na můj názor ani nezeptali.
Asi se vam to nebude libit,ale me tohle prijde tak hrozne sobecky.Vase babicka vam da dum a vy ji ted chcete dat do domova kde uz jen ceka na smrt?Zkuste se zamyslet jak by to bylo pro babicku tezky opustit domov kde zila nekolik desetileti...pokud chce zahradku tak ji znovu udelejte treba mensi ale pomozte ji...
Sama mam 87 letou babi.ktere pomahame jak jen to jde,jen aby nemusela do domova.to bych si ji radsi vzala k sobe nez ji dat tam.Navic babi ma jeste starsi sestru 89let a ac mela podanou zadost do domova tak se zrusila a jezdime ji pomahat+ma jeste zaplacenou sluzbu co tam jezdi s obedama...
Je to blbe rict ale vase babicka tu nebude dlouho tak zkuste zatnout zuby a pomoc ji...🙂
Teď si představ, že by děcka chtěli šoupnout do domova tebe...
Já chápu, jak je to těžké, když je babička o holích a má roky, ale pokud sama nechce, nenaděláš nic.
Prostě si domluvte příspěvek na bezmoc a ať jí chodí ráno pečovatelky, které ji umyjí, oblečou, nachystají snídani a třeba trochu uklidí, případně odvezou k lékaři.
Co se týká zahrádky - rázně si dupnout a říct, že já v žádném případě na zahrádce dělat nebudu.
Babička se možná zfoukne, ale co nadělá?
Myslím, že to nebudeš chtít slyšet - ale možná bys měla být babičce vděčná - dala ti svůj dům - takže teď by bylo možná nejlepší zatnout zuby, domluvit nějakou tu péči a vydržet...
No já nevím, ale já ji nechci strčit na LDNku, kde by čekala na smrt, proboha. Jde o domov důchodců, kde by měla svůj pokoj, kuchyňku, je tam pár lidí od nás z vesnice, které zná léta a mohla by si popovídat....Teď je doma půl dne sama, já přijdu utahaná z práce domů, letím na zahradu, mám žehlení, dvě děti, které mě také potřebují a kolikrát se mi nechce to poslouchat. Vy zřejmě zajedete babičce pomoct jednou za týden jako můj strejda, dáte si s ní kafe, pokecáte a zase jedete domů. Spíš mě pochopí ten, který má tohle doma a nejezdí jen na návštěvy. P.S. Začala jsem jí vozit obědy z práce, aby si dopoledne pracovala na zahrádce a nedej bože nenechala zapnutý vařič a na něm čaj - málem jsme vyhořeli a snědla tři obědy a prohlásila, že jí nechutnají a bude si dál vařit.
bohužel je to na vás, barák vam dala a na syna se vyprdla, tak je jasne, že on ted prdí na ni ☹, na druhou stranu, ja bych se na nejakou zahradu vybodla, nemám čas a hotovo
Ale jasně, že to není čekárna na smrt, ale zkus se do ní vžít - má odejít ze svého soukromí, z domu, kde prožila kus života, kde má pocit, že je svojí paní, do domova, kde je daný režim, je to pro ni cizí, neosobní...
Rozumím moc dobře tomu, že přijdeš urvaná z práce a čeká na tebe další šichta... no jo, babička je celý den sama doma a chce si povykládat...
Jedině mě napadá - naložit babičku, vzít jí do toho domova, provést ji tam, ukázat, případně tam navštívit někoho, kdo tam ze známých bydlí...
Ale jestli nechce, tak nenaděláš nic.
nevim proc tu porad vsichni pisou ze ji nekdo chce soupnout do domova, ona sama tam chtela a musela s tim souhlasit, tak jak ze ji tam nekdo chce soupnout. a rict jak by ti bylo kdyby te deti chteli soupnout do domova...ale ty deti ji nechteji soupnout do domova, ty ji souply k vnucce aby to mely bez starosti. prijde mi hlavne hodne sobecke ze deti se o svou matku nestaraji a nechavaji to na mlade rodine.
@storzerova1976 předpokládám že dům ve kterém bydlite je či byl babičky... Pokud ano tak je to hodně složitá situace. Pokud by nebyl tak bych řekla matce a strycovi ať si maminku teď převezmou oni nebo ať jí přemluví a dají do domů s pečovatelskou službou. Že je to pro tebe vyčerpávající a také si potřebujes odpočinout.
A s babičkou si o tom mluvila? Jak se k tomu staví?