Babička na baterky, máte podobný problém?
Holky máte někdo podobný problém? Moje máma s tátou se vnouce hrozně těšili,stejně jako tchýně s tchanem,když se dcera narodila,máma mi chodila občas pomoc,nakoupila,pomohla s úklidem,když jsem měla angynu vzala dceru na kontrolu,tchýně se snažila taky zapojit,ale máma je máma,tak jsem spíš volala ji,když bylo potřeba. Jenže nasi se radši postupem času raději jen zastavili na hodinu,dve na kafe,pomazlili se s malou a odjeli domů,podotýkám,že oboje rodiče bydlí cca deset minut od nás,naší si dceru vzali na dopoledne asi třikrát,tchýně se Semnou domluvila,že si malou bude brát každý týden az přijde z prace aspoň na odpoledne a na večeři ji přivezla. Bohužel,když byl dceři rok,zjistili tchyni rakovinu slinivky,do měsíce umřela. Dceři budou za měsíc tři a naší se nemají ani k tomu,že by si malou vzali alespoň na odpoledne na písek nebo tak. Nejde mi o to,mít klid na sebe nebo tak,ale trápí mě,že s ní nechtějí trávit čas sami od sebe,že jsme s manželem od porodu nikde nebyli ani nemluvim,nijak mi to nechybí,ale bojím se toho,az bude opravdu potřeba,aby pohlidali,že u nich dcera nebude chtít být,protoze uz teď k ním nemá zrovna ideální vztah,mého tátu odmítá úplně,mámu jeste docela bere,protoze ji vždycky přinese bonbóny atd. Máma se neustále vymlouva,že neví jestli by u nich vydržela přes noc a podobně,ale třeba minulý týden byl manžel na návštěvě u své babičky a ta si tam malou nechala,že půjdou na hřiště a tak,nakonec zavolala,že si ji tam nechá i přes nodruhy den jsme dceru odváželi s pláčem,že chce u prababicky zůstat... Je mi líto,že naši v sobě tu touhu asi ne.ani nebo co...
u nás to je to samé, má matka mi pomahala po porodu tím že nám asi 10x dovezla jídlo od te doby az do roka syna ho nikdo nemel, prostě jsme si s mužem museli vypomoct sami. Dnešní prarodiče nejsou prarodiči, jsou to moderní lidé co si chtějí užívat svého klidu atd.
@moravanka tak na tuhle větu cos napsala , o povinnsoti k dětem jsem alergická, přeci když si dělám dítě počítám s tím, že bude mít jednou svoje... a rodičem jsme do konce života ne do doby dospělosti našich dětí. Počkej až bude na stará kolena něco potřebovat.
Ahoj, já sama děti nemám, ale mám několi synovců. Máma děcka hlídá, a i celkem dost. Ale spíš jako z donucení. Na mně tlačí, ať už mám děti, že jak bude velmi ráda hlídat. Tak se tomu se sourozencema smějeme, že jejich děti hlídá nerada, ale s mojima by to bylo jistě jiné.
Jako já to neberu jako povinnost. Spíš se taky divím, že po tom sami netouží ti prarodiče. Možná je zkus do toho pošoupnout. Moje mama je v důchodu. Tak to mají domluvené, že vždy jeden konkrétní den v týdnu hlídá synovce, a už jsou tak zvyklí všichni 🙂
@moravanka Tak to asi máme stejnou mámu 🙂 . Taky mi říká" máš dětičky, tak se musíš postarat". Ona měla k ruce dvě babičky, co byly šťastný, že můžou být s vnoučaty. Taky nepohlídá i když musím k doktorovi a to bych jí přivezla k nám a všechno jí tu přichystala. To, že nemáme s manželem prakticky žádný čas pro sebe, to už jsem si zvykla, ale mrzí mě, že jsou jí děti fuk a nemají v podstatě babičku. Volný čas má, ale radši si jede na výstavu, výlet atd.(já jí to neberu...).
Tchýně by hlídala, ale bydlí přes celou republiku, a je trochu starší.
No a existují babičky, které by rády hlídaly a nemají koho:D Mladí hlídat nechtějí, což takhle dát si inzerát na internet, četla jsme jich už mnoho, babička 🙂
No, sice mají pravdu, ty naše babičky - není jejich povinnost starat se o vnoučata, svoje děti už vychovaly... na druhou stranu je smutné, když ten čas strávený s vnoučaty považují jen za povinnost.
Jednou za čas prožít odpoledne s dítětem svého syna a dcery může být osvěžující, nabíjející, na druhou stranu i vyčerpávající, ale jak si jinak chtějí vybudovat vztah?
Ono se to jednoho dne otočí a vnoučata budou brát návštěvu prarodičů taky jako povinnost...smutné.
Já s tím problém nemám-smířila jsem se se skutečností a s manželem se od té doby spoléháme jen sami na sebe.Třeba až se pak dočkáme vlastních vnoučat,budeme o 100% lepšími prarodiči,než jsou naši rodičové 😉 Každopádně tento článek mluví za vše:
www.novinky.cz/domaci/343003-babicky-uz-nejsou-...
Nicméně hlavu vzhůru,dá se to bez hlídacích babiček a dědečků zvládnout-v životě nás potkají mnohem horší věci.Důležité je,že máme zdravé děti a manželství bez závad 😎
Co se syn narodil tak mi ho hlídávala teta nebo mamka, ale co jsme se odstěhovaly tak jsem na to sama.
Máma sice bydlí od nás cca 15km,ale má 10let do důchodu, má problémy s nohama a můj syn je moc živej a neposlušnej na to aby ho sama zvládla. Druhá "babička" je opravdu na baterky, protože je alkoholička a po 5ti šancích u mě skončila na dobro. Nenechala bych jí syna ani na 10min o samotě s ní 😖 Táta je kamioňák, takže jsem na všechno sama a hlídání tudíž nemáme ☹
Jsem s malou sama od 1 měsíce, nyní jí je 5 a půl a ze začátku jsem od mamky slyšela řeči, co děláš, vždyť mateřská je to nejkrásnější období v životě, ale ona sama mi malou nevzala ani v kočárku na hodinu ven, prý si přijela za mnou popovídat a ne vozit brečící dítě po sídlišti. Teď bydlím s našima a na hlídání mi bylo odpovězeno: (na moji otázku, zda si sama nikdy nikam nevyrazila, když jsme byly malé) Jasně že jsem si vyrazila, ale babičku jsme o hlídání teda neprosili. Přišlo mi to kruté... Musím říct, že bez řečí hlídá, když je malá nachcípaná a nemůžu ji poslat do školky a já jdu do práce. A přesně tím to končí. Myslím, že to bere tak, že máma jsem já a že mám tedy pouze povinnosti.Na noc mi nepohlídá ani náhodou, to už vůbec nezkouším, a to bydlíme v jednom baráku. Snažím se nad to povznést a docela mi to jde, jen občas (např. teď) na mě padne splín...
Chápu, že je vám líto, že prarodiče nehlídají. U nás je to to samé. Ale opravdu to není jejich povinnost. Podívala jsem se na to z jejich strany. Naši jsou už opravdu unavení, už těm dětem neumí dát to, co zamlada. Běhat s nimi, obskakovat je atd. Chtějí mít taky svůj klid. Už si své odchovali. Je prima, když se starají a hlídají, ale většinou se chtějí jen na chvíli potěšit a to je vše. Zkuste to chápat.
@moravanka Znám to..., hlídání jsem neznala
@espada ja samozřejmě vím,že to není jejich povinnost,nikdo to nich ani nechce,ale celé léto když u nás náhodou byli jsme poslouchali,jak by si malou chtěli vzít k vodě,ale bylo zrovna osklivo. Dokonce dceři máma koupila i plavky se slovy,abys měla pořádný plavecky az si vezměme sebou k vodě a když pak bylo hezky,tak mi volala,že jedou k vodě jestli nepojedeme taky,bohužel jsem měla zrovna krátce pi zánětu mocaku,tak jsem jet nechtěla,naivně jsem si myslela,že teda vezmou aspoň dceru,ale máma mi na to odpověděla,že je škoda že se mi nechce,ale že teda nic,protoze co by tam s malou asi tak dělali.... Tak nevim no. Ja je zatím nepotřebuju,ale vrříjnu mi konci rodicak,z prace mě vyhodili a hledám si novou práci,dceru do skškolky nevzali jejich služby asi budu občas potřebovat,protoze na soukromou školky opravdu při jejich cenách nemáme a pokud dám skoro cely plat za školky,muzu rovnou zůstat doma....
@miky31 Chápu,u nás to konci slovy,že naši jsou na parodice jeste mladí.... Prostě,všude je neco,ale jen mě mrzí,že ja mám na dětství s babičkou a dědou tak krásný vzpomínky a moje dcera je mít nebude,protoze je vlastně ani dohromady moc nezná.... Doteď jsme si s přítelem poradili sami,poradíme si nějak i dál,jen je mi líto,že dcera je ochuzena,nic víc....
@duzame přesně tak,naši jdou taky radši kamkoli jinam,než strávit chvíli s vnuckou,největší paradox je,že si máma domů nakupuje domů různý hračky aby si prej malá měla s čím hrát az si ji k sobě vezmou,síla pro ní takový ten pytel na sezení a ani ho k nám nedovezli,že prej by ji ho mohl nás pes rozkousat a nakonec z něj má pelech jejich kočka? Opravdu úsměvné,hračky si asi nakoupila pro sebe na dlouhé zimní večery...
@abalajda Ale z toho, co jsi napsala je jasné, že oni se prostě nechtějí nebo nemůžou o dítě sami starat. Možná nemají energii nebo možná se jim jen nechce. Já chápu, že Tě to mrzí, ale bohužel to asi nezměníš. Já budu muset taky do práce a zajistit si chůvu. A počítám, že na to padne většina platu, ale je to moje dítě, já si ho pořídila a teď je to moje šichta a moje zodpovědnost. Tak to prostě je, i když je to těžké.
@elvira Dobré odpoledne 🙂 nečetla jsem celou diskuzy ale zaujal mně Váš názor...mám naprosto podobný 🙂 My máme dvě babičky.Moje maminka ještě pracuje a bydlí 16km od nás,takže s hlídáním je problém...ale když mi opravdu "hoří " u zadnice,snaží se aby ji i uvolnily z práce,pokud to zrovna je trochu možné.Druhá babička - manželova maminka bydlí vedle nás v bytovce a tam je to přesně naopak...je v důchodu,nepracuje ale za každé hlídání jakoby ji člověk "mněl být vděčný".Má víc vnoučat,ale NEJ je jen jedno a to bych řekla bere opravdu jeho hlídání s radostí a užívá si ho....U nás to tak bohužel není..ale s tím už jsme se smířily,ačkoliv nás to hodně mrzí právě kvůli dceři (5let).Ale přesně si říkám...že jaký vztah si s dcerkou vybuduje,takový ho jednou bude mít...záleží to jen na ní,my ji dceru "nutit" nebudeme...☹ Ona už dcera asi začíná cítit,že něco není v pořádku...ale nechci ji nic říkat,na to je ještě hodně malá ... chci aby si názor udělala sama ..takže ji pořád přesvědčuju,jak ji babička miluje a jak se na ni těší a chce ji vidět...ačkoliv o tom my tak přesvědčení docela nejsme 😀
Ahoj, pokusím se obnovit tuhle diskuzi. Mám podobné problémy s mojí mámou a nějak už nevím, co dál, potřebovala bych se vypovídat a slyšet váš názor nebo radu nebo tak nějak. Když jsem se s manželem rozhodovali, kam bydlet po svatbě moje maminka mě hrozně přemlouvala, abych zůstala doma (jedináček, naši dům snad pro tři rodiny). Nechtělo se mi, manžel zdědil dům po rodičích, chtěla jsem tam, ale maminka (tehdy už nastávající babička) pořád přemlouvala: Zůstaň doma, já ti s prckem pomůžu, pohlídám, doděláš si vysokou školu, já ho budu hlídat. Zlomila mě, zůstali jsme. Dům po manželových rodičích jsme pronajali (což je velká chyba) Do porodu super, starala se, vařila, umyla mi okna, uklidila a pod. Hned jak se malej narodil začalo to. Proč to děláš takhle, proč to neděláš tak, já jsem to (před 25 lety podotýkám) dělala jinak, přebaluj ho každou hodinu, nepoužívej ty vlhký kapesníky, máš dost mlíka? a pořád něco. A teď to pokračuje: Když je malej hodnej a směje se, skoro mi ho rve z náručí, když ječí, okamžitě mi ho vrací. Někdy si přijdu, že já jsem ta, co ho má jen když řve, ani si neužiju jeho úsměv, protože v tu chvíli, když je spokojenej (nevím jak to vyčenichá) je u nás moje matka a chová ho. Když už ho teda má, tak se snažím si něco udělat (zajít si na wc, do sprchy, něco někam odnést, donést) víc totiž nikdy nestihnu, když se jdu sprchovat za 3 minuty na mě řve: "Už budeš hotová?"Když jdu na wc za chvilku slyším: "Pojď si ho vzít, brečí." Přebalím ho, nakrmím, položím do postýlky-usíná, babička přijde a hned ho vezme, vzbudí ho, za 5 minut vrátí. Když už jde na procházku tak je to stylem: Obleč ho, snes mě kočár, dej ho tam, my jsme na půl hodiny doma. Když ho vezme na procházku manžel je s ním 3 hodiny, abych si mohla jít po celonočním maratonu s prdíky lehnout, babička začne vyčítat: "No ty ho (manžela) máš teda vycepovanýho, ty jdeš chrápat a on je ti z děckem, ty si mi vůbec nestěžuj, já se nikdy tak neměla. Když už s ním je, tak si máš něco udělat nebo mi pomoct v kuchyni." Mám z toho pocit, že mi závidí, že můj manžel se malýmu věnuje nebo co. Připadám si hrozně. Když slyším od známé (taky čerstvé babičky) otázku: "Proč jste nebyli na plese? Verča tam byli hlídala jsem celou noc, odstříkala mi mlíko a zůstalo mi i na ráno, tak jsem je budila až k polednímu." Hrnou se mi slzy do očí. Nestojím o to někam trajdat, proč, ale mohla by aspoň přestat vyčítat. Dnes opět malej spal v noci hodinu, prdíky, teď jsem šla k babičce a ona si hrozně stěžovala, jak je unavená, že si myslím půjde lehnout. Už jsem vypěnila (před tím jsem mlčela), že ona si má tak co stěžovat, že já spala hodinu. Tak že prej na ni řvu a že jsem si to nezaslouží a že jsem si malýho teda neměla pískat, když se nedoveůdu postarat (přitom nikdo jinej než já a manžel nám nepomůže). Připadám si děsně, jako ve vězení, kde musím poslouchat, jak jsem špatná. A vrchol všeho - potkala jsem sousedku: "Teda ty vypadáš nevyspale, co je?" Vysvětlila jsem, že jsem nespala a ona: "No to nevadí , tak pohlídá babička a jdi si lehnout. Říkala mi minule, jak ti pomáhá i v noci prý hlídá" Myslela jsem, že vyskočím z kůže, (v noci nikdy nehlídala, ani ve dne.tak sousedi si myslí, jak se nemám fajn a on je to opak. Tak co na to říkáte? Nejraděj bych utekla, ale smlouva s nájemníky vyprší za rok a do ničeho nového se nám investovat nechce. Ale už o tom i uvažujeme.
@svetlanap No tak tohle má jen jediný řešení,odstěhovat se. Ono soužití s prarodičema nedělá dobrotu skoro nikde,myslím si že takových co se do ničeho nepletou je opravdu málo. Připrav se ale na to že bude zle a budeš nevděčná,s tím se musíš srovnat,ono to časem vyhnije a bude to zase dobrý jen s tím rozdílem že ti máma neuvidí do talíře,ne li přímo do pusy a nebude moct kritizovat všechno co uděláš nebo neuděláš nebo jak to doma máte protože do toho zkrátka tak neuvidí.
@svetlanap šli jsme s manželem do domu, který za pochodu rekonstrujeme, u rodičů ani jedných bych nebyla ani za nic, to radši bydlet pár let v nepořádku, ale v klidu
ale už se stalo, bud nastav striktní pravidla a nebo prostě pryč a smiř se s tím, že většina babiček je prostě stjeně na prd, a i když už třeba hlídaj, tak dítě stejně učí kraviny - zvedání za ručičky a podobně
Mám kamarádku, samoživitelku, co má dvouletou holčičku. Pořád si stěžuje, že ji nikdo nepohlídá. Ani maminka ani nikdo. No, upřímně, když jsem u ní jednou byla na návštěvě, tak se vůbec nedivím. Holka je rozjívená, nevychovaná a uřvaná. Já bych ji nehlídala ani za zlatý tele, a to ani kdybych byla přízeň. Možná i to může být jeden z důvodů, proč často někteří prarodiče hlídat nechtějí, vidí, že děti jsou rozmazlené a kdo se s nimi má pořád zlobit.
@brokovich No, nechci tě strašit, ale dvouleté dítě se usměrňuje opravdu dost špatně, Období vzdoru v plném proudu a rozumu zatím moc nepobralo. Navíc děti jsou živé od přírody 😉 . Vlastní zkušenost je nejlepší, člověku pak spadnou růžové brýle představ a konečně vidí tu realitu. Navrhuji, aby sis tento komentář přečetla cca za necelé 3 roky 🙂 .
@brokovich
@hojda
@marca22 😀 😀 ano ano, taky jsem nesnášela pohled na rozcapené, uřvané dítě, ale když to máte doma, vidíte to uplně jinak! někdy se můžete snažit sebevíc, dělat vše nejlíp, jak to jde a stejně si 2-3 leté dítě nesedne doma s mlíčkem ke knížce a nebude 3 hodiny nemluvit, než se vypovídáte s kamarádkou ....
u dvouletého dítěte běžně stačí jen povytáhnout obočí a poslechne 😉... případně dát mu na zadek a to pak už jen tiše sedí, kouká a občas se i samo přebalí 😝 😎
@evelp Přesně tak,já mám dvojčata-kluky skoro tříletý a je to teda masakr,když zlobí můžu jim dát na zadek a stejně to příště udělaj znova,když dítě samo nechce tak s ním člověk nehne i kdyby se před ním třeba na hlavu postavil,návštěvám a lidem v okolí kamkoliv přijdem připadají strašně hodní,lidem co mají děti,nevím co by na ně říkala brokovich,ještě že mám normální kamarádky 😀
Ja jsem na Tom podobne. Proste nemam hlidani. Matka mi dcerka nehlida, prijde jen na navstevu. A rika mi: "Ja prece nejsem povinna ti hlidat dite! Ja jsem si svoje deti jiz vychovala, vychovej si sve". Takze kdyz potrebuji kamkoliv jit, k lekari nebo neco obstarat, vyridit apod. musim proste vsude tahat malou. Takze asi tak.