Averze na tchyni po porodu. Co dělat?
Zdravím, před porodem jsme na tchyni nedala dopustit. Byla skvělá. Od doby co jsme s malým u ní byla poprvé přes víkend, tak mi neuvěřitelně vadí, ale tak moc, že mám vážně úzkost, když tam jedeme. Začalo to tím, že kdykoliv malý brečel, tak to pro ni byli prdiky a já snědla kdo ví co (taková klasika). Pak to, že brečí, nechce mi ho dát, že ho zvládne utesit, což se jí nepodaří a dá mi ho, že já mám pak i co dělat abych ho uklidnila. Jen co přijedeme, sotva pozdraví a bere mi ho z ruky. Chápu, že to je její první vnuk, ale ona musí zase chápat, že to je moje vymodlene miminko. Furt ho tahá jak kočku, on je pak vzteky, protože chce lézt. Řeknu jí ať ho dá na zem, že chce lézt. Dá ho na zem, ale sotva 2.minuty, na to ho bere a strašně se diví, že se malý rozčiluje. Furt mě děsí tím, až tam malý bude spát. Chce si ho brát ven, ale já mám prostě problém ji malého dát. Nejhorší je, že ten problém mám jen u ní a nechci tím ranit přítele. Nevím ani co dělat do budoucna, protože vím, že ji nemůžu zakázat styk s vnukem. Ale já to vážně nedávám, mám hroznou úzkost, vždy když tam jedeme. Pak řekne hlášku jak si ho chce někam vzít sama a mě je úplně špatně. Před hodinou volala, že se v týdnu staví a mě je z toho ještě teď špatně. Vím, neměla bych to řešit tady, ale s přítelem, ale nevím jak mu to mám říct, nějak citlive je na ní hrozně pripoutany. Nechci dělat zle. Ale já prostě vím, že kdybych jí dala prcka, tak vím, že ona ho nedokáže utisit a i kdyby se měl. Ukricet, tak mi ho nedonese. Drží ho hrozně křečovitě. Mám takový pocit, že mi ho bere. Nechci být na ni hnusná. Navíc vnuk je podobný jejímu druhému synovi, který bydlí v cizině a neviděla ho, tak 5 let. Takže mi přijde, že se na vnuka až moc upoutává.Taky mě nebaví ty její rady o které nestojím, řeknu jí na neco ne, ale ona stejně se mi to snaží vnutit a vtlouc, prostě si jede pořád to svoje, takže nemá cenu nic říkat. A já už i tak mám problém rict: Ne. Takže to je pro mě vážně vysílající. Omlouvám se za sloh a že skáču od jednoho k druhému. Vím, že hodně věcí nemysli zle a snaží se mi pomoct. Ale je prostě tak hodná až to leze na nervy.
@klokanka31 ani nevíš jak si mi teď pomohla. Tohle jsme potřebovala slyšet. Děkuji Ti moc❤️. Můžu se zeptat jak to dopadlo u vás? Řešila si to nejdřív s přítelem? Nebo rovnou s tchyni? Já se bojím aby nám to nedělalo neplechu ve vztahu, přeci jen je to jeho máma.
Jooo, u nás to bylo dost podobný. Úplně mi lezla krkem jak mlela o prdech a malá se vždy zázračně uklidnila, když ji měl kdokoliv jinej než ona 😀
Asi bych jí narovinu řekla že teď máš malého ty, pokud už leze tak třeba říct, že si k ní přileze když bude chtít, když bude u ní plakat, slušně ji poprosit jestli by ho mohla pustit, že ti pak dá práci ho uklidnit, pokud se rozpláče víc. Příteli bych to opatrně naťukla, ne, říct to nějak zle, ale jak to cítíš a jaký máš z toho pocit, úplně narovinu.
Budu držet palce a nedej se, s tchýní to není nikdy jednoduchý a chce to slušně, ale narovinu říct co a jak a vymezit nějaký meze dřív, než z toho tchýně udělá horor. 👍🏻😁
Předně bych to řešila s přítelem. A tchýni dala jasné hranice. Vy jste rodiče, vy rozhodujete. Neexistuje žádné “bere mi jej z rukou”, proste řeknu až se rozkouka, tak k ni možná půjde. Třeba naši malé teď začíná období separační úzkosti, kdy chce byt opravdu jen u mě, takže někdy je návštěva u tchánu celá u mě v náruči, někdy se otrka a za babi/dedou jde, ale vždycky dbaˇ na to aby byla spokojena dcerka.
Zatím se jen zeptej, jak to vnímá on. Nereaguj na to, co řekne, ani jo ani ne, prostě se jen zeptej, jestli si např všimnul, že u ní malý víc brečí atd. Nečekej žádnou velkou podporu, jen takový výzkum půdy, co a jak a jak intenzivně vnímá on.
Řešila jsem to s manželem. Naše malá byla vymodlená, čekala jsem na ni 12 let, a když mi ji všichni chtěli brát, tak jsem to nedávala psychicky, po asi 2-3 měsících jsem cítila že bych se dostala do cvokárny, tak jsme to vyřešili tak, že byl zákaz vození kočárku a chování. Možná blbý, ale pro mě nutný.
Je potřeba to vysvětlit. Pokud to nepochopí citlivě, tak natvrdo. Mně tohle dělá matka - několikrát jí třeba řeknu, aby mi syna dala, dělá, že neslyší. Pak už k ní natáhnu ruce a řeknu jen : dej mi ho. To zabere, většinou pak přichází takový to rádoby udivení, že jsem si měla říct. Tchýně to pochopila skoro hnedka. Byli jsme třeba na cestě k doktorovi, čekaly jsme venku, malej v autosedačce. Jen zabrečel, hnedka začala malyho ze sedačky brát, jak kdybych tam nebyla. Tak jsem jí pak vysvětlila, že po císaři se k němu sice nedostanu tak rychle (byla jsem od něj asi dva kroky, ona hnedka u něj) ale že já jsem máma a já ho utiším první. Že nemám problém jí ho půjčovat atd. ale ať to nechá nejdřív na mně, pokud ji nepožádám jinak. Předtím tomu předcházely další situace, už jsem ji taky nemohla pomalu vidět, ale neřekla jsem to, protože jsem se ji nechtěla dotknout, nemyslela to zle, teď jí to občas ujede, ale už se často zarazí a počká co já. Ale v obou případech se mi potvrdilo, že je vážně potřeba to říct, takhle se to na Vás bude balit a pak třeba vyletíte.
Zatni zuby, obrn se trpelivosti a vydrz🙂 Taky jsem měla tyhle pocity, dokud byly děti malé a neměly se "branit" nebo si říct, co potřebují. Když si nejsi jistá, prostě jí ho do kočárku nedáš. To že ho bere ze zeme - je asi nadšená z vnoucete a prostě se nemůže udržet, po kolika letech má v rodině miminko, po 20, 30? Časem se ho nabazi.
Malý vyroste z období, kdy vadí pasivní posazovani nebo podání nevhodného jidla (prostě praktiky bezne péče předchozích generaci) a může mít skvělou babicku a bylo by škoda, kdybyste se rozhadaly kvůli něčemu, co je jen tvůj osobní problém (vím, o čem mluvím, mám ho taky 🙂 )
Pobavit se s přítelem, že jsi ráda, že se máma stará, ale že je trošku moc urputná a narušuje ti to soužití s mimčem. Pokud není blb, pochopí to i s tím, že má svou mámu rád.
Tchýni slušně,ale jasně nastavit pravidla. Moje tchýně byla taky zvyklá, že její názor je jediný správný, tak jsem zaujala stejný přístup jako má ona a během chvíle pochopila, že prostě mám svůj názor a nutit mě do něčeho je jako hrách na zeď házet.
@klokanka31 ty jo, fakt pocity mám stejný, taky už jsme přemýšlela jestli nezajdu k psychologovi 🤦♀️. Myslím si, že by mi tohle taky pomohlo, zákaz chování a vozeni, ale to bych musela zakázat všem aby to nebylo vůči tchyni blbe. Ty jsi měla tenhle "problém" jen s tchyni? Nebo i s ostatním.
Měla jsem to samé.. snažila jsem se opakovaně tchýni vysvětlit, že mi její chování je nepříjemné atd., ale bez efektu. Jen se mi pak ještě smála, když mi malého vzala - no jo, mámě se to nelíbí, ale já to stejně budu dělat apod. Potom se začala situace hrotit i s tchánem a já vždycky nespala a bylo mi špatně, když jsme tam měli jít nebo měli přijít. Pak v roce syna tchán na mě nastoupil, že si ho vezme ven, nikoho se ptát nebude, nebude říkat, kam jdou a kdy přijdou a ať moc necumim, že to bude brzy. To už se do toho vložil manžel a dopadlo to tak, že se už rok a půl nestykame. Mladšího syna neviděli, a to je mu 11 měsíců. S manželem jsme se shodli, že se nám oběma ulevilo. Já se těšila, že budou mít děti dvě babičky a dědy, protože ja je kvůli rozvodu rodičů neměla, i proto jsem se snažila to nějak s nimi řešit, ale holt to bude jinak...
Trochu hysterie, ne? Ja doufam, ze si muj syn najde jednou normalni snachu. Co mi pri prvnim rozchodu nazoru hned nebude chtit zakazovat vidat vnoucata🙄 Citlive bych si s ni o tom promluvila, ze se ti nelibi to, ci ono, aby se to snazila nedelat. A dal byla rada, ze ma o vnuka zajem. To totiz vubec neni v rodinach pravidlem. A spis by me mrzelo, kdyby o neho ani okem nezavadila..
@aspie83 no, tak tohle bych nedávala. Ale možná bych byla ráda, kdyby moje tchyně byla taková mrcha jak ta tvoje, že bych neměla pak výčitky, kdybych ji řekla svůj názor, ale trochu víc jasněji. No hlavně, že se vám ulevo, spokojená maminka, spokojené miminko ☺️.
Hodne, ale opravdu hrozne hodne mi na tohle pomohlo se s tchyni nevidet nekolik tydnu 😂😂🤯 zousobeno to bylo tim, ze jsme nejdriv byli nemocni my a pak ona, predtim jsem z ni mela hrozne stavy. Pak to bylo nejakou dobu docela v pohode, asi i tim, ze maly za tech par tydnu byl zas o kus sikovnejsi a uz tolik neplakal. Ale vazne se to za ten mesic a neco strasne zlepsilo 👍a ze jste nemocni… to si vymyslet muzes vzdycky. Jen aby to manzel nepropalil.
Se všemi...teda jen s mámou (tam teda ty zákazy nějak nerespektovala tak jsem co nejvíc omezila kontakty) a přítelkyně bráchy. Té stačilo říct dvakrát že na kočárek nesahne a byl klid (možná i proto že se víceméně nestýkáme). Ostatní lidi neměli nutnost mi malou brát...
Strašně vám všem chci poděkovat za rady.. Za to, že jsem se sem mohla vypsat, pomohlo mi to alespon včera z toho telefonátu usnout. Jste skvělý a jsem ráda, že jsem tu neschytala nadávky, že jsem nevděčná . Nejdříve si promluvim s přítelem o tom, že si chci promluvit s jeho mámou, budu muset vážně opatrně, protože je na ní hodně fixovany, ale naštěstí vím, že v něm mám oporu. Bude se snažit to nějak "zdravě" zachránit. Už minule, na mě poznal, že jsem nesva a prostě malého mámě vzal a dal mi ho. A budu doufat, že se to zlepší. Na tchyni budu muset taky opatrně, vím že je hodná a myslí to dobře Ale já to prostě nedávám. A jak jste tu psaly, nechci přijít o možná dobrou babičku pro malého. Uvidíme jak se to bude vyvíjet dál po promluve. Ale zatím to je pro mě prostě nepředstavitelné, že by tam spal (naštěstí ještě kojim, takže to nehrozí). Nebo, že by byl beze mě. Tak jo, promluvim a budu doufat, že se mi uleví jako tady a dobře to dopadne.
@aspie83 Máš super manžela že dokázal utípnout kontakty. Moje tchýně nám hooodně ublížila začátkem léta, od té doby jsme se teda neviděli, ale manžel neuzná že se nám ulevilo, a určitě to bez matinky tak dlouho nevydrží jako tvůj manžel...
Je přirozené, že matka chce chránit svoje mládě, ale co je moc, to je moc. Jestli máš strach už jen z pomyšlení, že se chce tchýně stavit na návštěvu, je problém u tebe, promiň, ale vyhledala bych psychologa a probrala to s ním. Možná nějaké bloky z tvého dětství, nevím. Tchýně se asi chová vcelku očekávaně, očividně nemá nic proti tobě a chce si vnoučka užít, vždyť je to nádhera, toto období voňavého miminka netrvá dlouho a je to vzácnost pro všechny. Je ochotná ti i pomoct. Na noc jí ho fakt dávat nemusíš, na procházce venku kolem baráku nic divného nevidím. Ostatně, pokud bude mít možnost zjistit, jak to dítě uklidnit, tak to zvládne taky, spíš mám dojem, že tu šanci ještě moc nedostala, možná by jí i pomohlo, kdybys jí poradila, co má tvé dítě rádo, kdy a jak je vhodné ho zkusit uklidnit. Rozhodně máš právo jí slušně říct tvá pravidla, která jsou pro tebe důležitá, můžeš jí i opatrně říct o svých pocitech, ale hlavně bych to probrala s mužem, ten je otec dítěte. Dítě není tvůj majetek, je to bytost, kterou jsi dostala s mužem do péče a máte ji vychovat a naučit samostatnému životu. Nevím, jestli jsi měla ráda své prarodiče, já neskutečně a dobře si uvědomuju i přes chyby tchánovců, že nemám právo svým dětem brát jejich prarodiče, protože jejich vztah k nim bude vždycky úplně jiný jak můj jako snachy a dcery. A milující babička, ochotná tchýně to vůbec není až taková samozřejmost.
@mjbkarol no to jsem se snažila taky, omezit setkávání, protože jsme tam předtím byli každý týden a přes noc, ne jen na otočku, přeci jen to máme přes hodinu cesty. Mluvila jsem o tom s přítelem, že tam jezdíme moc často a já si potřebuji od té "péče" odpočinout, že už to moc nedávám, řekla jsme mu to samozřejmě enpatičtěji, tady to píšu ve zkratce a on říkal, že ví, že mamku zná no a že to chápe. Ale asi to moc nepochopil, protože 4 dny na to byl víkend a jelo se z vesela zase 🤦♀️.
@malanoha možná jo. Ale rozhodně to nedělám naschvál. A zatím jsem nikomu nic nezakázala, dokonce se snažím stále být v pohodě jak před přítelem, tak před tchyni, protože jim tím nechci ublížit a udělat v rodině zle. Díky tomu je zle, ale zase mě, že to v sobě držím. Proto jsem si sem přišla pro radu.
Kvůli ostatním se ale přece nezničíš...kolik je tvému malému?
@klokanka31 malému je 11 měsíců 🙂
Ahojky, nekdy prostě tchyne nebo maminky asi vyciti ze maminka vnoucete nedokaze rict ne, a podvedome/vedome toho zneuzivaji. A kdyz se nevytyci hranice od zacatku, vznikaji tyhle neprijemne situace. Ja sem od prirody dost prubojna, takze sem spis mela problem s moji tchyni, ze se bala maly pomalu vzit, zlepsilo se to, az kdyz povyrostli. Nemyslím si ze by si mela nejak neadektvatni pocity. Ale v prvni rade bych tu situaci nastinila priteli, a pak urcite tchyni. Urcite ne necitlive, ale proste si s ni pratelsky sednout, a vse ji rict. Ty si mama, ty rozhodujes a jelikoz s ditetem travis nejvice casu, tak logicky poznáš co je dobre a co uz ne. A to si nenech vzit. Rozhodne razim heslo, kazdy se k vám chova jen tak, jak vy mu dovolite..
Drzim palce at se vse vyresi,protože verim ze jinak to nejsou špatní prarodice. 😇
Jo a jezdit každý víkend na celou sobotu a neděli, to zas ne. Jste už rodina, máte taky nárok na čas pro sebe, za chvilku bude i prcek chtít užívat akce, které se budou konat u vás pro děti, nějaké výlety atd., ty si odpočinout atd. Ale to asi přijde teď s nadcházející zimou samo, předpokládám, že loňskou zimu a jaro jste se s nimi taky nevídali co víkend, když byl lockdown.
@zuzkasim jak píšu, nad psychologem jsem už taky uvažovala, ale ten problém mám vážně jen u ní, možná to je ale i tím, že ostatním, když něco řeknu skrze malého, tak to respektují. Nechci být hnusná už je kvůli tomu, že před těhotenstvím a porodem, jsme měli spolu skvělé vztahy a já za ní byla fakt ráda, ale pak se to prostě rapidně otočilo. Prostě si zkusím promluvit s ní a uvidím.
@terkync ahoj, jo to je pravda, že já až tak prubojna nejsme a říct slovo "Ne" mi dělá problém. A proto, když už jsem to i u tchyně dokázala a ona to stejně nerespektovala, tak už jsem neměla sílu na další dohady. Což je pak špatný no, dal to v sobě držte a pak se to prostě nabaluje a nerada bych to pak vše v afwktu na ni vychrlila. Takže vážně si budeme muset v klidu promluvit, ale vůbec se mi do toho nechce. Každopádně moc děkuji ☺️.
A mate se tchýni rády? Nebo tam je nějaký napětí? Moje dítě třeba prijma od začátku moje pocity a nálady. I vůči druhým.
Možná kdybys projevila trochu vřelosti a zkusila ji přijmout takovou jaká je. Vzdit ta žena ti vychovala manžela, tak přece nemůže být tak hrozná.
To dokazi pochopit, ne každý jsme hadaci typ.. ale asi budes muset udelat zmenu nejprve u sebe, projevit to, co chceš a jak to citis, vytycit si ty pomyslne hranice a pak si myslim, ze je mozna zmena i u tchyne. 😇 Pokud to neni klasicka hydra.. Tem by pak nepomohlo ani 100let v pekle. A z tveho prispevku soudim ze to az takovy extrem neni.
@terkync jo je pravda, že teď se už i na to cítím, díky malému. Takže prostě si s ji promluvim a řeknu jí co mi vadí. Jak říkáš Hydra to není 🤭🤣. Ona je spíše ta pečovatelská maminka, ale až moc prostě. Proto i jak malého se snaží chránit před pádem, tak mu tím omezuje pohyb a on je pak ukriceny no. To samé nám, vždy nabali jídla, jak kdybychom neměli co jíst. Ještě se nás zeptá ejatli nám to může dát, my řekněme ne a pak to najdeme zabalené v tašce.. Takže, to mi pak prostě taky vadí no. Je prostě až moc hodná.
Nějaké mantinely byste měli vytyčit spolu. Faktem je, že můžeš být ráda, že CHCE, protože to se v budoucnu může hodit.
Taky jsem si to zažila, jaké to je když mi malou furt chtěli brát 😢 budeš muset narovinu říct jak to cítíš, a pokud to nebudou respektovat, tak omezit styky. Navíc nejsi povinná ho dávat na spaní nebo někam bez tvé přítomnosti. Nedej se 🍀