Asi potřebuji psychologa

S mým přítelem jsme spolu skoro už 3 roky a máme malou 3 měsíční krásnou holčičku, kterou oba strašně milujeme. Protože jsme rekonstruovali koupelnu, musela jsem konec těhotenství a téměř celé šestinedělí strávit u přítelových rodičů v bytě (oni byli na chatě) a nemohla tak být doma. Přítel jezdil hodně pracovat na koupelně a do toho chodil do práce, takže jsem vlastně byla celý den s malou sama. Jsem prvorodička, nešlo mi kojit, do toho neznámé "cizí" prostředí, takže jsem byla zralá na chocholouška, hodně jsem brečela a celkově to šestinedělí bylo hrozné. Přítel toho měl opravdu moc a snažil se nás zabezpečit, ale neuvědomoval si, že hlavně potřebuji jeho u sebe a malé. Když jsme se vrátili do bytu přišel mi přítel takový divný a jednoho dne jsem se úplně náhodou dostala k otevřenému telefonu, kde se dopisoval s kolegyní z práce a domlouvali se na večerním koupáním či jiném plánu. Udělala jsem scénu a přítel brečel a omlouval se, že jen potřeboval vypadnout a přijít na jiné myšlenky, že je psychicky úplně vyčerpaný a prostě si potřebuje jen orazit. Ale že v tom nic víc nebylo. V smskách nebyla žádná něžná oslovení či tak, pouze tam řešili, že nemají plavky a přítel tedy navrhl, že půjdou bez. Ale ona na to již nenapsala. Tato holka má nyní svatbu a přítel zná i jeho bud.manžela. Přítel se ke mě chová úžasně, od té doby je vše ok, sex ok, pohladí mě atd... Ale já stejně nedokážu zapomenout, říkám si, že když věděl, že se doma sama hroutím a potřebuji ho a on stejně raději bude někde jinde s jinou. Nehledě na to, že máme malou a raději bude trávit čas s jinou, než aby si jí doma choval. Prostě se teď bojím jakékoliv krizové situace, kdy bude zase "utíkat", aby si "odfrkl". Ani vlastně nevím, zda se zase nevídají. Prostě nevím. Hrozně se bojím, že nás opustí a malá bude bez táty. Tak jako jsem byla celé dětství bez táty (táta odešel k milence). Mám skvělé zázemí a vím, že bych měla kam jít, ale prostě chci mít krásnou a šťastnou rodinu a najednou vidím, že všechno může být úplně jinak :( Jak se mám dát dohromady? Možná si zajít popovídat k psychologovi? Vím, že si musím věřit a být silná a nebýt fixovaná na příteli. Ale ono se to snadněji říká než dělá.