Asi miluju dva muže a nevím, jestli jsem zvolila správně
Ahoj holky,
je mi jasné, že na moji otázku mi nemůže nikdo odpovědět, spíš si ráda přečtu jiné zkušenosti, názory, cokoliv 🙂
S manželem jsme spolu 7 let, z toho 2 manželé. Přečkali jsme spolu strašně moc překážek, přičemž vždycky jsem to udržela především já. První dva roky byl ženatý, já čekala..trpělivě a netlačila jsem. Manžel neměl odvahu ženu opustit, nakonec na to přišla a nějak se to stalo. Následovalo peklo z její strany, celý náš život se nejméně rok podřizoval jí a jejím náladám, Samozřejmě mě to ubíjelo, ale co si budeme povídat, já jí odvedla manžela. Do detailů jejich vztahu přede mnou zacházet nebudu. Do toho manžel je prostě průserář, typ grázlíka, co občas svou polovičku potřebuje potrápit, aby se cítil, že žije. Vím, že mě a i našeho nově narozeného synka miluje, ale někdy mi zkrátka ublíží a podezírám ho, že vědomě. A já to tak nějak vždy odpustila, přešla. Většinou jsem byla šťastná a prostě vím, že takový je, že občas potřebuje adrenalin k životu atd..jinak je na nás moc hodný. A já ho samozřejmě miluju, jinak bych s ním tohle všechno neustála, jsem o 20 let mladší a moje plány na život byly naprosto odlišné, všeho jsem se kvůli němu vzdala, to musí být láska 🙂
A do toho ten druhý. Je to kluk asi o dva roky starší, což bylo vždy mínus, jelikož mám radši starši chlapy. Známe se asi 10 let, párkrát jsme spolu něco měli, ale nikdy jsme to nerozvinuli ve víc, hlavně já nechtěla, prostě jsem myslela, že by nám to nešlo navážno, ačkoliv jsem k němu vždycky cítila hodně, nejen po fyzické stránce. Naposled jsem se s ním viděla asi před třemi lety, to jsme byli s manželem od sebe asi dva měsíce, s tímhle jsem se vídala, ale nenechala jsem to nikam zajít. Moje city k němu zahořely hodně, jeho ke mně taky, ale nakonec jsem se zase vrátila k manželovi. Proč? To nevím, dnes na to nedokážu odpovědět. On to nesl těžce. Mezitím se on oženil, já vdala a s manželem máme 2 mesíce syna. Samozřejmě jsem na něj nikdy nezapomněla a nepřestala myslet. Jenže před porodem se něco stalo. Z ničeho nic jsem si začala promítat, jaké by to bylo s ním, mít tu rodinu. On je totiž opak manžela, je moc hodný a srdečný, neublížil by nikomu, je to trochu takový rytíř, co se žen tyče 🙂 prostě vím, že s ním bych byla jako princezna, že bychom měli pohodovou domácnost. Ale je naprosto mimo vůbec o tom uvažovat. Každopádně jsem se rozhodla alespoň zjistit, jak se má. Rozvádí se, žena ho podvádí atd. A tvrdí, že na mě taky nemůže zapomenout, rozvod ho ani nějak netrápí. Do toho mi manžel po porodu hodně ublížil, kousek důvěry a citu k němu ochladl, ale to nechci rozvádět.
Jsem hrozně zmatená sama ze sebe. Většinou ženy opouštěj hodné muže kvůli grázlíkům a já mám grázlíka doma a hodného v hlavě. Každopadně manžela taky miluju, už kvůli všemu, co jsme prožili, kvůli synovi atd..holky, je to mazec. Máte některá podobné zkušenosti? Pokud se nudíte takhle při neděli, tak si se mnou pojďte pokecat 🙂
S tím druhým, mladším, jsi někdy žila? Déle než půlrok (rok líp), kdy opadne počáteční zamilovanost a projeví se vlastnosti, drobnosti co ti v soužití vadí, co jsou otázkou kompromisů a tolerance? Pokud ne, je to takové "všude je tráva zelenější" a kdyby-chyby.. nevím, zda by byl schopen žít i s tvým synkem, tolerovat společné rodičovství s otcem, jestli by jsi zas nelitovala opačně.
To, že je partner a ty ho omlouváš je jiná otázka.
@terorka - druhý se rozvádí ,vezme každou příležitost na to, aby nebyl sám, ty máš co ztratit pokud manžela miluješ a tvé dítě by mohlo díky špatnému rozhodnutí mít omezení ve styku s otcem...
ten druhý si myslím, že by byl jen románek ve tvém životě, stejně tě bude nudit, protože bude pejsek a ten grázlík, kterého máš teď ti nakonec bude chybět...
S tím druhým jsem zila, ale ne v partnerství. Asi dva roky jsme bydleli v podnájmu ještě s mým bratrem, ale už je to dlouho. Je samozřejmě pravda, že se lidi meni, muze byt uz jinej.
Že je hodnej vím, zná ho dobře celá ma rodina a spousta dalších společnych známých, prostě se známe poměrně dobře a je to i důvod, proč se svěruju tady. Nikdo z okolí to nevi a chci, aby to tak zůstalo.
Možná, že je to hodno 15ti lete slecny, ale holt každý neni tak inteligentní a nemá v 19 (to jsem potkala manzela) jasno o tom, jak se jeho život bude ubírat. Narození dítěte je v životě velká událost a mně se zkrátka stalo, že jsem začala pochybovat, ale ne o tom, jestli je správné mít to dítě, na to odpověď znám. Nicméně ja jsem neřekla, že chci rozbít svou rodinu, opustit manžela a vrhnout se do vztahu s jiným. Já jsem se tu svěřila a chtěla si popovídat s nějakou, třeba tehdy 15ti letou holkou, co může mít podobnou zkušenost. Tak o to v tom článku, jak jsem tam taky uvedla, jde 🙂
@marcicek84 to si taky říkám, že se mi to asi musí líbit, jinak bych tak dlouho netrpela 😀 asi jsem se toho ale začala bat, když se narodil syn...
Já ho opustit ani nechci, jen si potřebuju poradit se svojí hlavou a slyšet nezaujatý názor. On samozřejmě nikdo pořádně do té situace nevidí, ja to nedokážu vylíčit přesně tak, jak to je, ale snažila jsem se 🙂
Oprava: bych TO tak dlouho netrpela..
@terorka Bojim se, ze to "grazlovstvi" proste zacina byt problem. Takovi chlapi jsou vzdycky pritazlivi - maji grady, tajemstvi, jiskru.. narozdil od tech hodnych, pejskovitych, se kterymi muzeme orat. Jenze jak prijde dite, tajemstvi a jiskra je spis na obtiz, dulezita je najednou jistota a klid. My "samice" to tak proste mame. 🙂 Asi proto ses tehdy rozhodla pro manzela a ted Ti vrta hlavou spravnak. No tezko radit. Nejjednodussi je podle me v tehle situaci potlacit sebe a podivat se na to cele z perspektivy Tveho synka, a vybrat, co je nejlepsi pro NEJ. Jen tak budes mit jistotu, ze se rozhodnes nesobecky a diky nemu si pak rozhodnuti nebudes vycitat. 🙂
@puresin myslím, že jsi to vystihla krásně. Prostě mě jen desi, aby to nepokazil. Já ho opustit nechci a táta je to skvelej, jen přesně jak píšeš, začalo mi vrtat hlavou, jaký to je založit rodinu s někým, u koho se nemusím bat, co vyvede 🙂 moje láska uz totiž nepatří jen jemu, ale hlavně synovi. Nejvíc chci, abychom byli spokojená rodina a je pravda, že tou poslední zradou, který se dopustil už nejen na mě ale i synovi, mi nasadil desneho brouka..
A je ten druhý opravdu hodný? Vzdává manželství, ochotně zřejmě naváže další vztah... Moc tomu nerozumím, o co v článku jde, tohle bychá chápala u 15leté slečny, ne u dospělé ženy s dítětem. Dějí se různé věci, ale mluvit by teď měl především rozum.