Asi jsem vyhořelá matka. Jak jste se z toho vyhrabaly bez terapií?

Mela jsom to stejne, zachranilo mne jen to ze jsem se v roce mladsiho ditete vystridala s muzem na rodicaku. O nekolik let pozdeji mne terapie stejne neminuly.

Ještě bych poradila domluvit si na manzelem to hlídání nějak pravidelně. Třeba každý pátek od pěti do osmi. Nebo jakkoliv. Ale ať celý týden víš, že budeš mít čas pro sebe, můžeš se na to těšit. A fakt dělat, co tě baví, nabíjí. Ať už si doma jen hodit kopyta nahoru a koukat na pokleslé seriály nebo někam vyrazit, cokoliv, co chceš. Jinak samozřejmě víc zapojení manžela, klasika, možná si i najít nějaký domácí koníček, ke kterému si můžeš odbehnout i s dětmi, treba když spí. Ono už to promyšlení toho člověka trochu osvěží, já mám rozdelanych hafo "projektu", kdy reálné si k tomu nejedná skoro nikdy, ale už jen to plánování toho je fajn. Pak já standartne doporučuji trochu ocurat domácnost, ať je víc času na ostatní, deti, manžela, atd.

Hele. Ja jsem máma samozivotelka. 9 let a 16 mesicu. Uplne bez rodiny, když se zadari pohlida mi mladšího hodně sousedky, dcera chodí pravidelně k otci. Mám. Sice partnera ale, nebydli s námi ale 120km daleko od nás. Není biologickým rodičem maleho. Ale to je fuk. Tedy z toho vyplývá, jsem s detma 24 hod denně, dcera sice není zlá nezarli, ale jde videt že jí To někdy mrzi, ikdyz bráchu miluje. Ale je umazlena. Nicmene zvolni. Ja, ta která měla vždy vše seřazeno, vysavala jsem denne, vytirala ob den, zehlila, okna myla 5x ročně, na to teď doslova seru a vis co... Jde to🤣... Okna myju před vanocema a v létě, jako přečtu jednou týdně parapety, nádobí hazim do myčky, přestala jsem žehlit, tedy sjedu fakt jen to akutní, hlavne dceri, na me se to natáhne a maly to ma hned spinave. Ze je někde týden neitreny prach no a... Prostě vypust, on ten byt dům nespadne a oni si toho ani nevšimnout. Ja mam k tomu ještě dvě brigady, vsak bych spadla na hubu. Takže uber na tom. Co vnímáš jako stres, uvidíš že za chvíli ti to bude jedno. Jo a kouřím a piju 🤣 muj welnes je jak decka usnou a ja si sednu naliju si dvojku a zapálí si cigáro. Takže vypust uber na svých pocitech, že musíš, ty totiž nemusíš.

Ja bych se taky na vsechno vykaslala a starala se o sebe a o rodinnou pohodu. Nekdo tady nedavno psal, ze zena by nemela dopustit, aby jeji panvicky v kuchyni zarily vic nez ona, a ja na to casto myslim, jaka je to pravda. Ano, me taky nikdo poradne nepohlida, mam tedy mensi deti - 2 a 3 roky a cekam dalsi, manzel stavi barak a pracuje. Kdyz ma cas tak se detem venuje s chuti, ale toho casu je malo. A me obcas hrabe, ale jedina kloudna domaci prace kterou delam je uklid veci na sve misto, prani a vareni - a to ne denne. Nezehlim, nesiju, neuklizim dum a uz z toho nemam ani spatny pocit 😊 s jednim jsem to delala, se dvema obcas, tehotna uz jsem rada ze si vycistim zuby a detem taky 😄 uspech je ze dojdu do skolky pro starsiho. Takze tady bych ubrala. A jinak starsi taky hrozne zarlil a to byl mezi nimi rozdil jen 1,5 roku, myslela jsem ze to bude pohoda, ale hruza 😬 kolem toho roku mladsiho je to nejhorsi, pak se to postupne zlepsuje, vsak uvidis. Kdyz na me padaly nejake deprese, zkousela jsem Bachovky. Pravidelne v pondeli mam nejhorsi den tydne, tak se snazim vymyslet si nejaky program, at nejsem s detmi sama v ten den. A zapltila jsem si zahranicni kurz rodicovstvi, je to muj konicek a doufam ze nam to jako rodine nejakym zpusobem pomuze a budeme z toho benefitovat vsichni casem.

Ahoj, cítím se naprosto podobně, mám 4letou velice náročnou dceru, jsem z ní unavená, protože je neskutečně akční a já zase ne. Můj jediný relax, na který se už zase těším, je moje práce. Učím na SŠ, strašně mě to baví, prázdniny jsem přežila a už se nemůžu dočkat příštího týdne, kdy se zbavíme každodenního vaření, prani a vztekacich scén. Dcera jde do školky, já si psychicky odpočinu v práci. Takže jediná rada je, dělej to, co tě těší! Ať už je to návrat do práce (klidně jen na pár hodin), ale vypadnout z toho stereotypu s dětmi. Já to doma upřímně nesnáším, pořád dokola dělat to, co mě nebaví a stejně to zase zítra můžu dělat znovu. Takže dělat si radosti - jít si zacvičit, jít ke kadeřnici, prostě to, co tě aspoň na chvíli nabije a potěší! Rozumím ti, já mám takovou averzi na pořízení dalšího dítěte, že už to asi ani není normální 😅

Spousta lidi ti poradi najit si cas pro sebe, bez deti, no HAHA kdyz mas rocni dite a minimum hlidani, tak ja jsem treba rada, ze muzu jet obcas sama nakoupit potraviny, vyjimecne... Takze relaxuju vecer kdyz usnou, snazim se mit vse hotovo nebo zabrat minimum casu nejakou udrzbou domacnosti a pak uz si jen ctu, koukam na telku, pojidam sladkosti, na cviceni nemam energii, ale treba na to taky dojde casem 🙂

Zeptám se jednoduše. Kolik toho naspís denně v kuse?

Já ti úplně rozumím, jak se asi cítíš, mám to teď dost podobně, ale ještě s tím, že jsem na dceru občas dost nepříjemná, hodně kricim, když mi ujedou nervy a pak se jí omlouvám... Máme sice jen jednu dceru, ale má dva roky, zkouší hranice a já je nedovedu asi adekvátně zkomunikovat, z toho pramení scény, pak řvu zase já... absolutně si nehraje sama, neudělám doma s ní nic, jen když je manžel doma a to taky leze furt za mnou. Jsem už z toho maminka maminka úplně vyřízena. A zároveň mě to moooc mrzí, že si to s dcerou spolu neuzivame. Hlídání taky téměř nemáme, jednou za měsíc přijede moje mamka, na tři dny, to je tak uuuzasny oddych! Veme ji ven, ja v klidu neco uklidim, navarim nebo jen koukam na tv, odpocivam, zacvicim si, pletu, ale jednou mesicne je toto fakt málo. Manžel jde s malou ven málokdy, to že si s ní hraje doma mi moc nepomůže, stejně si mě vždy najde. Pondělí a středy odpo mám chvíli třeba na 3 hodky pauzu. Jinak jsme spolu poraaaad, uspavani kazdy vecer kolem hodiny, tatu nechce atd. Vždy jsme chtěli více děti než jedno, ale teď nějak nevím, mám z toho strach.
Klíčem podle mě je, aby manžel převzal část starostí o děti, třeba každý večer koupal, uspaval, nekdy je vzal ven, u vas hlavne aby vzal mladsi ven, tys byla se starším, více trávit času 1 na 1. Když jsou funkční prarodiče, je to jednodušší.

@janinasm v kuse? Maximálně 4 hodiny, a to ještě musí bejt děti zdravé. Jenže junior každou chvíli něco přitáhne ze školky. Zrovna teď mají zase rýmu. 😔 Takže malá je zahleněná, a budí se snad každou hodinu. Chlap došel z práce, tak jsme se dohodli, že každý týden budu mít pro sebe 4 hodiny, abych mohla chodit na brigádu, kterou jsem měla už na rodičáku s prvním. Jsem náročná, nebo to vidím jen černě, když si myslím, že je to nespravedlivý. On bude mít jednou za 14 dní (v krátkým týdnu) 2 dny na svý projekty (každý z těchto 2 dnů bude mít nejméně 8 hodin bez nás), a já budu mít jednou týdně po 4 hodinách denně. Už takhle je bez nás v práci, kde se sice nenudí, ani si tam nijak výrazně neodpočine, ale stejně… Nemusí se tam starat o rodinu. 🤔🤷🏻‍♀️

Ptám se na spánek, protože je děsně důležitý i když všichni víme že s dětmi je ho VELMI málo! Jsem si stoprocentně jistá, že až budeš pravidelně zase spát mnohem déle, tak že na tom i psychicky budeš mnohem líp. Vydrž to. Máš to náročné. Ale zvládneš to. Bude líp. Děti rostou jako z vody, hrozbě rychle to letí...

@lazuli35 Co se prarodičů týče, tak tchán, ten si ani toho staršího nevezme. Za dětma jezdí tak sotva jednou za půl roku. My tam nejezdíme, nepohodli jsme se s jeho přítelkyní, ale až po 9 letech…🤦🏻‍♀️ To tu nechci rozmazávat… A manželova maminka zemřela, když byl manžel malej… No a moji rodiče bydlí 200 km daleko. S nima se vídáme tak cca 1 do měsíce. Občas nám hlídávala manželova babička, ale tam už malýho nevozíme. Jednak je jí už 75, chce mít taky svůj klid, a druhak babičku si na hlídání 2 dopoledne v týdnu, uzmula švagrová (manželova sestra). A když jsem si na stejnou dobu „půjčila“ babičku já, když jsem chodila na brigádu u prvního na rodičáku, tak mě švagrová sepsula, že babičku přetěžuju. Takže už jen z principu babičku vynechávám. Nechci se rozčilovat. Navíc babička sama přiznala, že už se na to hlídáni ani moc necítí. No a i když jedem k našim, třeba na týden, tak stejně si neodpočinu, páč i když se naši snaží sebevíc, tak stejně je junior „maminka, maminka, maminka…“ začínám na to oslovení bejt alergická.

@konidana To si nemohu dovolit. Nemám práci, která by nás uživila…

@vikinkav @barulina Holky, to je ten paradox… Jak dělám všechno napůl, tak nikdy nic není pořádně hotové. Jediné, co fakt vždycky dodělám je jídlo. 🙈 Ale uspím mladší, jdu třeba utírat prach, a nestihnu to udělat, páč se do 20 minut od opuštění (když vylezu z postele), probudí a pak s ní už se k tomu nevrátím. To samý myčka… nevadí mi, když mi asistuje u uklízení čistého, ale vadí mi, když dávám dovnitř špinavý a ona mi do teho matlá… Takže mám furt prázdnou myčku a věčně plný dřez a sporák nádobí. 🙈 Ona si totiž madam řekla, že mít teď kvalitní separačku je fajn. Do nosítka už taky moc nechce, abych si jí navázala a šla třeba luxovat… 🙈 A tak to tady vypadá fakt děsně. Do toho všude roztahaný věci z koupelny a předsíně. 😔 Nejsem schopná vidět světlo na konci tunelu.

Jooo, na to už jsem taky alergická a jsem protivna, jak to slysim asi po stopadesate za dopoledne tim uknouranym tonem 🙈🙃 mě ty babicky a dědové hlavně mrzí, že si netvoří s dcerou hezký vztah, nebudou mít žádné zážitky. To mě mrzí nejvíc. A já když jsem s ní furt, tak nemůžu být furt ta laskavá a klidná maminka, to prostě nezvládám.

A chodí ti už ta mladší? Pokud jo, tak ti může při úklidu pomáhat.

@lazuli35 Tos vystihla! Naši si vztahy s dětmi budují, fakt se snaží. Děti jim chybí, tak si hodně voláme a skypujeme, když se nestýkáme tak často. No ale tchán ten si vztahy nebuduje. A ještě se diví, že mu junior při návštěvě sotva řekne „čau dědo“. Dokud jsme k nim jezdili, bylo to v pohodě, tchán se snažil, staršímu se věnoval (mladší v té době ještě nebyla), ale od loňska se s dětma viděl… se starším 2x a mladší viděl jen jednou.

@klokanka31 Začíná to dost aktivně trénovat… poslední 2 dny se snaží hodně chodit po dvou. Ale na velký pomáhání to nejni. Prádlo do sušičky nepřehodí, páč sušička stojí na pračce. Když jí ukážu, aby házela prádlo z podlahy do pračky, tak mi ho vyhazuje z pračky ven… Prej „Panna Vám vnese do života pořádek.“ To psal nějakej vocas. 🤦🏻‍♀️

☺ já mám už 15 měsíční takže už pomáhá fakt krásně, ale ty začátky byly taky spíš o nepořádku, když jsme vytahovaly vyprané prádlo z pračky, tak ona mi ho neházela do koše, ale rovnou na zem ☺ ale chce to ty mrňousky zapojovat, aby se cítili důležitě a oni se to naučí 🙂

Jak já ti rozumím, mám děti úplně stejně, synovi dnes 5 let a dceři 10,5 měsíce. Manžel pracuje asi milion hodin denně, hlídání v podstatě není. Dcera nejí, takže stále tak 10x denně vč. noci kojím, v noci je často vzhůru, o nějakém kloudném spánku nemůže být řeč. Z toho, že mi nechce jíst, už začínám být silně na nervy, navíc jsem řadu měsíců řešila její potravinové alergie a nemohla jsem se kloudně najíst ani já (teď už mám vyřazeno jen vejce, soju a mlíko zrovna zkouším). Padám totálně na hubu. Ale já mám problém spíš opačný v tom, že staršího miluju a hrozně mě štve, že na něj nemám čas, že nemůžeme jít někam jen tak spolu, že všechno přizpůsobujeme dceři - jdeme ven, ségra musí spát, jdeme domů, ségra musí jíst apod. Syn zbožňuje lego a pořád si chce hrát jen s ním, což ale já teď nemůžu, protože dcera by ho sežrala - takže syn je zavřený u sebe v pokoji, sám. Dceru samozřejmě miluju taky, jen se pořád nějak neumím sžít s tou novou situací, že mám zase miminko a můj dosavadní život je zase pryč. Pořád se uklidňuju tím, že to přejde a vyroste z ní stejná parťačka jako je brácha, ale to miminkovské období je fakt dlouhé a tím jak nejí, tak se od ní nemůžu hnout na víc jak 2-3 hodiny. Večery jsou stejné, uspíme děti a manžel jde zase pracovat a já lítám kolem domácnosti, čas na sebe nula. Neumím si to asi zorganizovat nebo prostě nevím. Ale strašně mě to žere a jsem z toho pořád ve stresu, že pořád kolem něčeho lítám a ve finále se kloudně nevěnuju ani jednomu dítěti, ani domácnosti, ani manželovi.

Já mám taky dvě děti a taky jsem občas vyhořelá, a jak! Mam 3mes miminko a dvouleťačku. Starší taky žárlí a tak miminko hlavně pořád "mlátí" ☹️ pořád jí musím hlídat, aby mi miminko nebouchla třeba do hlavy nebo mu neukroutila ruku. Nechat mimčo v postýlce a starší poblíž bez myho dozoru nejde ani když potrebuju na rychlý WC, protože starší se najednou rozhodne, a leze na mimčo do postýlky a já se bojím, že na mimi plnou váhou hupsne na hrudnicek třeba, což už se párkrát málem stalo. ☹️Nedokážu posoudit, jak moc se liší náročnost výchovy dvouletýho a petiletyho, ale prostě dvě děti jsou masakr. To dvouletý se pořád ještě musí skoro hlídat, nic moc samo bez "katastrofy" neudělá nebo se bojíš že někam vyleze, upadne, atd... Bordel taky hodně blbě nesu ale neni možný se ho v současný situaci prostě zbavit, protože starší dělá neustále bordel. Všude a se vším. Co se týká ty myčky, teď už je to teda lepší, ale když mi s ní pomáhala, tak musela jsem u ní pořád bejt, jinak by polovinu věcí vzala do ruky a upustila a tudíž i rozmlatila. Samozřejmě jak píšeš, když tam bylo zrovna špinavý nádobí tak se v tom patlal a patlala..... Vytahany věci jsou úplně všude, po celým baráku. Nejlepší je když začnou brecet oba dva naráz, nebo jednoho uspavam a těsně před usnutim ho to druhý revem vzbudí a můžu jet uspavat nanovo..... Jako masakr někdy. Ještěže mám občas hlídání!

Jen takový poznatek, existují i terapeuti hrazení pojišťovnou, či centra nabízející psychologickou pomoc (třeba u nás nabízí zdarma rodinné a psychologické poradenství arcibiskupství), takže docházet na terapii zas až tak nemožné není...

To světlo tam je. Ja třeba dnes, vlastně už včera si šla poprvé lehnout a mam drobky od večeře na prac. Desce v kuchyni. A víš co, setru a ukkidim kuchyň rano. Prostě to v té hlavě musis přepnout. Jsme ženy, ne stroje. Ja s tím mojim malym. Prasatkem. Bych totiž nedělala noc jiného. Prostě to tu udrzujuntaknat se nelepime, nestitime, samo wecko, koupelna to jako mi nedá, to mejunaspon 2xtydne, alr jinak prostě Jon stres. Separackanjentezka, ale taky přejde. Bide dobre neboj se

Přesně! Ještě se diví, že si s nimi malá nechce hrát, jsou to pro ni prakticky cizí lidi 🙄 moje mamka jezdí a my za ní, s tou je to super, jinak to stojí za prd.
Jinak mě ještě k tvé situaci napadá místo terapií stránku Dovychovat, nebo alespoň jejich vide a na různá témata na youtube. Docela se s jejich názory ztotožňuji, no prevest do praxe je pro mě zatím oříšek, ale snažím se. Přijde mi, že už to trošku u dcery jde poznat na té naší komunikaci. Kdybys měla chvilku mrkni na to, mají i placené členství v klubu a v tom i spoooustu materiálu, jak pracovat sama se sebou. Když si dáš tříměsíční členství, můžeš si stáhnout audia a máš je napořád. A zase taková pálka to není. Držím pěsti, aby se to srovnalo 🍀✊

Už jsem to ani vše nečetla, tak snad se nebudu opakovat. Manžela samozřejmě zapoj, o tom žádná, ale udělej něco i s časem, kdy jsi s dětmi sama. Klidně si na papír sepiš vše, co přes den děláš, pak si to rozděl (třeba barevně) jedno dítě / druhé dítě / domácnost. Uvidíš, co ti bere nejvíc času, zhodnotit, co dělat musíš a co by se dalo vypustit a energie dát jinam.
Mi pomohlo jinak zorganizovat vaření - bralo mi nejvíc času stát dopoledne v kuchyni.

Mě zaujalo to, že švagrová si může babičku půjčovat 2 krát do týdne, to je v pořádku, ale když ji potřebuješ ty, tak ji přetěžuješ. Tyhle typy lidí miluji.

Nešlo by to třeba tak, že babička přijela k vám a jenom si hrála s dětmi, žádné přebalování, krmení, jenom čistě hra, aby měl starší pozornost?

Možná bych zatla zuby a zkusila to urovnat s otcem a tou jeho?

Panna v nese do života pořádek, možná to nebylo myšleno fyzicky, ale pořádek z hlediska vztahů 😉

Vařila bych na víc dní, něco vždy do krabičky do mrazáku, není nad to vytáhnout krabičku a udělat jenom přílohu 😉

Šla bych se standardem úklidu dolů, země se kvůli tomu nepřestane točit a stanovila bych deadline pro dodělaní koupelny. To je také opruz žít na staveništi. Ve dnech volna bych chtěla, aby se manžel věnoval synovi, ať mají spolu nějakou aktivitu, on bude mít tátu pro sebe a ty volno.

Ber 4 hodiny pro začátek, jako dobrý start, postupně to navyšuj😉

Starší nechodí do školky? Zkus staršího nějak zapojit do činností, aby se cítil důležitý a měl i tu pozornost.

Ještě mě napadlo vařit na více dní, já tento týden vařila jen jednou, zatím, zítra budu vařit podruhé. V pondělí a úterý byly zbytky z víkendu a krabička z mrazáku, v úterý večer jsme s manželem uvěřili vepřové maso v mrkvi (omáčka z mrkve) a ve středu jsme to měli s bramborem, včera s těstovinami a dnes s rýží a ještě vezu i kamarádce se synem, aby nemuseli vařit, jdeme s nimi na hřiště. Tohle mi ušetří taky spoustu času.

@janinasm Ježíš to je taková pravda! Já mám 6m a 21m a od porodu mladší jsem spala v kuse max 2h a světlo na konci tunelu v nedohlednu. Přes den jsem skoro furt otrávená, nemám chuť nic dělat, často zbytečně trávím čas koukáním na nesmysly v mobilu.... Stačilo by aspon pár noci, kde bych spala aspon ty 4h v kuse a bylo by líp.... Nikoho na pomoc taky nemám. Přítel pomůže, to jo, ale je často pryč a hlavně nebaví ho chodit s kočárkem venku (ani jedno dítě nechodí). Byl s nima tak 2x myslím a to jsem řekla, že potřebuju hodinu na úklid a vratil se za 1:01. 😀

@levandule_k Starší do školky chodí, ale nevyhrabeme se dřív jak před 8. A po obědě chce chodit domů, protože ví, že jsem doma, tak proč by trávil čas ve školce s kamarády. 🤷🏻‍♀️ Ale teď je zase nemocný. Před 14 dny byl týden doma, protože zvracel. 🙈 Abych na chlapa neházela jen špínu, tak s tím, že ty 4 hodiny týdně budu mít pro sebe na brigádu, s tím přišel on.
@lazuli35 Vařit na víc dní je pro mě sci-fi. Chlap mi nejí jedno jídlo víc jak 2x. A to to ještě musí bejt jooo dobrý, aby si to dal i podruhý.

Upřímně, kdybych byla takhle vyšťavená a chlap ještě frfňal, že má jedno jídlo dvakrát, to by asi dostal podruhý chleba 😅 Nebo třeba aspoň udělat takový "falešně" různý jídla, jako udělat jeden základ na guláš a z půlky udělat guláš s knedlíkem a v druhým třeba přidat papriky/lečo a dát to s rýží? Mně se třeba hrozně osvědčilo se hecnout a vařit večer, protože co mám večer bez dětí za hodinu, to mám druhý den za provozu za dvě hodiny a v nervech. Klidně jsem vařila i dvě jídla najednou, abych pak neměla starosti s tím. A když nebyl tatínek doma, tak jsme s dětmi jedly jen jednoduché věci, žádné zvlášť vyváření. Taky se mi osvědčilo dělat husté polévky a dávat je do mrazáku, když pak byla večeřová/obědová krize, jen jsem vytáhla, dala do hrnce rozmrazit a měla jsem jídlo. Mým dětem často hustá polévka stačila i k obědu a mně taky (např. hrstková, brokolicovo květáková, husté vývary s hodně zeleniny a nudličkami atd)