ADHD u dospělého
Ahoj, nedávno jsme zjistili, že partner trpí ADHD. Žijeme spolu již 7 let a máme půlroční dcerku. Některé situace, co jsme si prožili byly dost na hraně a já si celou dobu říkala, že mi spousty věcí dělá "naschvál"- všude rozsvíceno, otevřeno, vše rozpracované, všude papírky s poznámkami (opakujícími se), neustálé hledání klíčů, mobilu, všeho.. Ráno vztek že nemůže najít ponožky -které jsou pořád ve stejném šuplíku. Neustále skáče lidem do řeči, nenechá nikoho ani doříct otázku a už odpovídá. Nedokáže se najíst, pokud mu není předloženo pod nos- okolo jídla jsme měli vždy největší hádky. Když mu něco nejde, tak začne se vztekat.
Když jsem viděla, že s ním se to nezlepší, musela jsem se změnit já a snažila se vše řešit s co největším klidem, nebo si toho prostě nevšímat. Když jsme zjistili, že partner trpí ADHD, byla to zvláštní úleva pro oba, ale taky trochu obavy, jak to řešit dál. Partner se léky léčit nechce, sama nejsem moc zastáncem léků, takže tohle nechávám na něm.
Mám dotaz na Vás, kteří mají partnery s touto poruchou. Jak to zvládáte Vy? A jak jim "ulehči život", nějaké vychytávky, či cokoli.. A ještě dotaz, neexistuje třeba nějaké.. sdružení dospělých lidí s ADHD? Myslím, že partnerovi by možná pomohlo si třeba popovídat s lidmi, kteří jsou na tom stejně. Předem díky za odpovědi.
Ono léky mají negativa - ale pozitivum v to, že to "roztříštění pozornosti" mezi milion témat, činností, roztěkanost a malé uspokojení z výsledku, aby taky ne, když je energie k výkonu rozdělena na milion dilků - zmizí. Nastoupí soustředění, pokrok, plné vnímání.. ale to by vám vše vysvětlil psychiatr. Přínosem by byla i péče psychologa, poradna taky, pomohlo by to oběma se naučit, jak s ADHD žít.
(zkušenost přenesená, z rodiny, ovšem u dítěte)
@camelie2 přítel má tohle taky, ty trapné situace kdy třeba osloví prodavačku u pokladny naprosto nesmyslným dotazem, ptá se proč prodávají tak špatné jídlo, proč mají zboží tak a tak... nebo začne o něčem mluvit přičemž mě chvíli trvá než zjistím o co jde. V restauraci se dožaduje půllitrové sklenice i když ví, že čepují jen do 0,4l, v rychlém občerstvení chce bulku bez sezamu i když mají v nabídce jen se sezamem... je hrozně vztahovačný na větu To si vyřiďte doma... se otočí na podpatku a jde domů. Když se s někým pře a druhý se přikloní na opačnou stranu je obviněn, že je to schválně. Dává se do řeči s cizíma lidma, ti nechápou co po nich chce. Nevychází s mojí rodinou,neustále má pocit, že nedosahuje jejich mentální úrovně, nemají si pomalu co říct přitom se s nimi chce stýkat za každou cenu, protože nemá žádné kamarády (proč asi?), chce s mojí mamkou chodit na kafe, na bazén, přitom plácá nesmysly. Mamka se ségrou mu dávají stále dokola šanci, ale on to vždy pokazí svým výbuchem (prostě mu cvakne a začne se chovat jako blázen, pobíhat, vykřikovat jak je nemožný, že je debil, uráží a shazuje sám sebe). já se s ním pohádám a on se jde pak omluvit. Nedivím se, že se s ním nikdo nechce kamrádit, ani jeho sourozenci, jen v omezené míře, jeho bratr se do nj naváží, zesměšňuje ho před druhými aby vypadal jako king. Sestra zase jen poučuje co má dělat a jak to má dělat, kárá ho jak malé dítě. Jeho rodiče se s ním stýkají asi 1x za týden na chvilku, ale jen mamka, otec je nevlastní a s tím moc nevychází. Co se týká léčby tak chodil k psycholožce, která mu míchala Bachovy kapky. Pak k psychiatričce která mu předepisovala eliceu a tím to haslo. Celý jeho život je ovlivněn jeho chováním, kvůli tomu nikde v zaměstnání nevydržel, vždy se tam našel někdo s kým se dohádal (nebo taky zažil fyzickou šikanu). Je to strašně těžké, on se snaží, je v pohodě dokud jsže mimo společnost nebo pokud narazí na člověka, který má opravdu trpělivost mu vše vysvělit. zatím jako řešení vidí vyhýbat se stresovým situacím a brát léky, aspoň tu Eliceu (na vyplavení endorfinu). teď chodí k psychologovi, ale hatím nic moc. Já se snažím to všechno minimalizovat, vyvarovat ho stresu, ale on to potom bere tak, že já žiju svůj společenský život a on je sám...
Ahoj, poznám jednu knihu, je to pre pochopenie ochorenia a tiež sú tam rady, ako pracovať sám asi sebou a postupne získavať kontrolu. Dá sa kúpiť na levneucebnice.cz, tak možno vám to obom pomôže...
ahoj, hlásí se jedna (asi) s ADHD taky postižená 🙂 co mi pomohlo, když jsem měla milion věcí rozpracovaných, cestou na záchod jsem šla dělat 5 jiných věcí, to nemluvím o tom, co jsem začala a už nedokončila (např. věšení prádla a pak mě napadlo, že jsem vlastně nejedla, pak, že jsem nebyla na poště… no věsil to pak už manžel). Pomohlo mi to, že mám na každou činnost daný čas - co do kdy mám dodělat. Také více se na věci soustředit, snažit se dělat max 2 věci najednou, psát si plány, co budu konkrétní den dělat. Vždy si večer píšu plán, co mě čeká a snažím se ho dodržovat. Manžel se na to vždy večer koukne a když se mu zdá, že je tam toho hodně, něco vyškrtá. Ono je to taky hodně energeticky náročné 😀 Snad trošku pomůže.
Vypsala jsem jen část věcí, musí stále něco dělat nevydrží na jednom místě. Neumí odpočívat, nekam chodí, rozdela věci a odejde, u ničeho nevydrží. Chová se zbrkle
Takze z tvojho uhlu pohladu nie je az taky problem ADHD ale ta spolocenska negramotnost
Zkuste manželskou poradnu, vím, že to neřeší adhd, ale i tak to může dost pomoc