3 měsíce po svatbě a už bych chtěla odejít. Poraďte
Zdravím, začnu od začátku našeho vztahu. Potkali jsme se v době, kdy se se mnou rozešel skoro po 5 letech přítel. Najednou jsem poznala jiskřivou lásku snad na první pohled, v té době mi bylo 21 let, ale s ním jsem si připadala jako v 15, prostě jenom samé užívání a bezstarostný život. Poznali jsme se na jaře a v zimě se už nastěhoval k nám. V té době jsem bydlela se sestrou a mamkou. Vlastně nahradil mého bývalého přítele. Byli od sebe tak odlišní. Později převažovaly záporné věci, ale díky zamilovanosti jsem mu víceméně všechno odpouštěla. Byl to asi pocit, že bych mohla být zase sama, jako tomu bylo u předchozího vztahu. Poznali jsme se na jaře a v zimě už bydlel u nás. V té době ve společné domácnosti s mojí mamkou a sestrou. Konflikty nebyly skoro vůbec, on je totiž flegmatik a hodně věcí neřeší a nemluví o nich. Za nedlouho jsme začali bydlet jenom sami dva. Přicházeli hádky a někdy docela i ošklivé. Asi dvakrát jsem dostala facku, ale nikdy potom už se to nestalo. Takže si nemyslím, že by to bylo nějak moc podstatné. I když vím, že zní naivně. Párkrát jsme se málem rozešli a protože byt byl můj, dávala jsem mu to v takové situaci najevo. Takže balení věcí a vybalování zase zpátky bylo na denním pořádku. Vždycky jsme se usmířili a bylo zase dobře, na nějaký čas. Asi po třech letech jsem otěhotněla a oba jsme to brali jako něco naprosto přirozeného, protože už jsme spolu bydleli atd. Hádky byly i v těhotenství a taky docela drsné. Víceméně u mě panovala nedůvěra k němu a protože se mi skoro pokaždé potvrdila, jen tak nemůže zmizet přece. Finanční situace u nás taky nebyla růžová a myslím si, že v mnoha případech to byl důvod našich hádek. Další příčina mohla být jeho sexuální absence. Což jsem si vztahovala sama na sebe. Vím, že nikoho neměl. Nicméně po porodu byla naše situace stejná a hádky byly opět, někdy i před malým. Na vzdory toho všeho jsme se zhruba za rok zasnoubili. Průběh téhle události nebyl bůhvíjak romantický a dokonce jsem si vybrala i sama prsten. Prostě jsem chtěla, abysme byli rodina se vším. Zasnoubení trvalo přes rok, ale u nás bylo všechno stejné. Zapomněla jsem se zmínit o jeho rodině, se kterou nemáme skoro žádný vztah. A to nemluvím jenom o mě, ale i o partnerovi. Rodiče bydlí v cizině a sestra kousek od nás, ale skoro vůbec se nestýkáme. A přesto se jim tahle situace zdá úplně normální. V naší rodině tohle není a do teďka to nepochopím. S tchýní nehlo ani moje těhotenství ani naše plánovaná svatba. Snad i proto jsem jim chtěla dokázat, že se prostě vezmem a na nich nám nezáleží. Začalo zařizování svatby a opět jsme řešili samozřejmě finance, ale i tak jsme nějak dokázali hodně věcí zaplatit. Zkoušela jsem si svatební šaty a nepřipouštěla jsem si, že by bylo něco špatně. A zrušit svatbu, když už nás to stálo takové úsilí? Pořád jsem si říkala, že po svatbě to bude jiné, lepší... Dopadlo to tak, že nemáme jště ani 3 měsíce po svatbě a já už nevím, jak dál. Jediné co vím, že svatba byla omyl a hodně unáhlené rozhodnutí. Ale máme spolu dítě, jsme krátce po svatbě. Postupně jsem si začala uvědomovat, že už se z mojí strany vytratila i láska a začalo mi na něm vadit hodně věcí. Vím, že v něm nebudu mít nikdy tu podporu a pochopení, zastání a taky společenský život. Bohužel tohle jsou vlastnosti a problém, které byly před svatbou. Jenže po svatbě se to všechno jakoby nafoukne a začíná to vadit daleko víc. Vím, že mě miluje až za hrob, ale já ne. K tomu mi pomohl i flirt, který jsem prožívala. Dokonce jsem byla odhodlaná odejít a řekla jsem mu to. Nemohl to přijmout a dělal mi scény a brečel. Se mnou to ale ani nehlo. V tu chvíli se mi vybavily ty okamžiky, kdy jsem já brečela do polštáře nebo čekala až se konečně uráčí jít domů atd. Najednou mi to bylo všechno jedno, už jsme s něm neviděla chlapa, kterého bych si vedle sebe přála mít. Byla jsem rozhodnutá, ukončit tohle všechno. I když vím, že finančně bych to sama nikdy nezvládla. Mamka mi to taky rozmlouvala, i když to byla většinou ona, která můj vztah moc neuznávala. Nakonec jak flirt začal, tak i jako flirt skončil. Bylo mi to hodně líto, ale převládla u něho morální zábrana. Vždyť jsem byla měsíce po svatbě. Říkal, že dítě mu nevadí, ale ta svatba ano. Na jednu stranu ho chápu. Zkrátka jsem teď v situaci, kdy mám manžela, kterého už nechci a kdybych chtěla někoho jiného, tak to taky nejde. Manželovi jsem řekla, že to můžeme ještě zkusit, ale spíš to byl z mojí strany tah, který mi zaručí klid doma. Opravdu jsem z téhle situace hotová. Vím, že mě odsoudíte. jsem vdaná a nemám se co dívat po někom jiném. Ale na druhou stranu si říkám, je mi 26 a už jsme nešťastná a takhle to má být už napořád? Co se týká syna, tak hádky pro něho asi taky nejsou to nejlepší. Manžel nemá skoro žádnou trpělivost a často mu dá na zadek, k vůli tomu se taky hádáme a atmosféra doma je potom opravdu vhodná pro dítě. Poraďte, co dál....
@roxyyy útěchou ti to nebude...ale já byla vdaná 2 měsíce před 23. rokem po dvouletém spolužití. a na druhé výročí svatby jsem podala žádost o rozvod. z toho rok jsem se vzpamatovávala z toho, že kvůli manželovi jsem přišla o děti. takže mi nebylo ještě 25 a byla jsem rozvedená a stále jsem. je mi 27, mám skvělého partnera a jsem šťastná.
u vás je to složitější, je v tom dítě...ale nesouhlasím s matkami, které na úkor vlastního štěstí a spokojenosti zůstávají s manželem jen kvůli dítěti. podle mě blbost - skvělým otcem nemusí být nutně otec biologický a bez šťastné matky nemůže být šťastné ani dítě. (já byla rozhodnutá už v těhotenství, že po porodu se vracím k rodičům). máš mají podporu v jakémkoliv rozhodnutí 😉
Roxyyy - píšeš, že jsi ty pocity měla už před svatbou, tak proč jste se brali? Pokud sis nebyla jsitá, měli jste počkat, jestli se to nějak srovná. Ale nepíše, co manžel dělá, že mu nevěříš a proč ti na něm vše vadí... podle mě se ze vztahu vytratila láska a žijete jako brácha se sestrou, prostě vedle sebe. Ale nadruhou stranu, pokud byste spolu nechtěli být, tak byste se snad nebrali, takže láska tam asi nějaká být musí. Podle mě a podle toho, co píšeš, tak fungujete jako normální rodina, která vydělává peníze a nemáte na sebe čas a to je ten kámen úrazu a pokud ten čas je, zřejmě jste rádi, že chvilku sedíte a odpočíváte nebo ne? On asi nikam chodit nechce, protože je k.o. a Ty by jsi hýřila, je to tak?
To je bohužel v dnešní době v českých domácnostech, kteří nemají peníze nazbyt normální stav 😢 . Já bych zkusila trávit spolu více času, je jedno kde, jestli doma nebo někde venku, ale spolu. Buď to půjde nebo ne. A pokud to nepůjde, nemá cenu se trápit navzájem. Přeji hodně štěstí.
@roxyyy Tak nevím, rozhodně bych zkusila odbornou pomoc - manželskou poradnu, psychologa, co se zaměřuje na rodinné problémy. Sami to nejspíš nevyřešíte a na internetové diskuzi už vůbec ne. Jak se říká každá mince má dvě strany a nezaujatě vám pomůže akorát odborník, který si vyslechne a zhodnotí obě strany.
netusim, kolik ti je a jak hodne se clovek musi bat samoty,kdyz je s nekym jen proto,aby nebyl sam??? to mi proste hlava nebere... 😒
Teď to neřeš. Musíš být stejně alespoň rok vdaná, aby si se mohla nechat rozvést. Tak zkus ještě s manželem pořešit vaše neshody. Třeba to bude dobrý. 😉
V každém manželství příjde krize. Neměj na paměti, že jste spolu 3 měsíce, svatba nic nedokazuje. Bydlíte spolu dlouho a to nějaká ta krize příjde, hlavně aby i odešla, zkus se rozpomenout na to jaké to bylo ze začátku. A teď jsem četla sice drastickou metodu, ale možná účinnou. Zkus si představit, že ti partner umřel. Co ti bude chybět?
Pokud jsi nešťastná už dlouho a není to jen krize, tak sis ho opravdu neměla brát i když jste měli svatbu naplánovanou. Málokdo má dostatek peněz, aby se kvůli nim nehádal (i kdyby jen malokdy), vždy se něco najde. Mamča vždy říká, že manžele se hádají kvůli penězům a nebo kvůli dětem a něco na tom bude. Jsem vdaná 11 let a s manžou jsme spolu skoro už 17 a věř mi, že to taky někdy nebyl med a měla jsem všeho dost. Hlavně nejednej ukvapeně a popřemyšlej bez pocitu nenávisti.
no já jsem přes rok vdaná a taky to není žádná sláva, taky jsem si myslela, že po svatbě se všechno změní... bohužel jen mnohem k horšímu, dopadla jsem tak že bydlím sama u svých rodičů a on u svých, a mu to samozdřejmě vyhovuje, pač si může dělat co chce, chodit s kamarádama a s kamarádkama do hospody kdy chce a na jak dlouho chce a když se ho na něco zeptám, tak je oheň na střeše. Pač jeho rodiče úplně se vším s ním souhlasí a já jsem ta, kt. jinm tam dělá peklo. Stále se hádáme,kvůli pozemku, kt. jsme koupili a měli jsme tam postavit náš domek... bohužel jsme se hádali z čeho budeme stavět, o oplocení pozemku, kvůli projektu stále... úplně kvůli všemu. V poslední době si s ním vůbec nedokážu představit budoucnost, je tak výbušnej a nervák a nevidí si do pusy a mě to tak uráží co říká... nedávno jsme měli krásné období a teď mi všechno vyčetl a řekl, že jsem s ním spala jen z důvodu, že jsem byla nadržená... 😢 to mě tak urazilo, že jsem se zbalila a odešla od nich jak duch. Dala jsem mu ultimátum a toho tak naštvalo, jak si jeho manželka mohla dovolit něco tak strašného. Já jen chtěla ať vyřešíme bydlení a řekla jsem mu že do 1. listopadu se to vyřeší a nebo se rozejdem. Nepotřebuji vztah na dálku, je to jednou můj manžel a chci aby žil pro mě a se mnou a né s jeho rodičama (na kt. mimochodem nedá dopustit). já bydlela u nich přes tři roky... pak jsme šly k našim, pač s tchýní to byla hrůza, od té doby co jsme se vzali, mi začlo peklo. No a u našich vydržel 2 a půl měsíce a pakoval se domů...A říkám si, mám to zapotřebí? je mi 25, tak bych si přálo miminko, ale nechci si ho pořídit do vztahu o kt. nevím jestli má budoucnost. Stále na něco čekám,teď na to jak to celé dopadne a nevím co dál! Čas mi utíká pod rukama půl roku je to malá katastrofa ☹ . A přitom ho stále miluji, ale ubližují si tak milující lidé???
@roxyyy takže vůbec nevím co ti mám poradit, jen že je nás víc co to rozhodování nemáme lehké ☹ a nevíme co nás čeká. Můžeš tomu dát čas, jak stále dávám já, ale už jsem si řekla dost a vidíš jak to vypadá. A pokud bych našla opravdovou lásku, tak bych za ní šla za každou cenu.
Já bych šla...
všem moc děkuji za odpovědi a omlouvám se, že píšu až teď. Otázka proč jsme se teda nakonec brali. Vím, že ten problém je v mojí a ne jeho hlavě. On je s námi "spokojený", ale to bude tím, že má takovou povahu, skoro nic neřešit. V současné době to u nás vypadá tak, že spolu už přes měsíc nespíme. Ale opět musím říct, že je to z mé strany. Vím, že ho mám určitým způsobem ráda, ale teď k němu prostě necítím nějakou šílenou lásku. Mám pocit, že čím déle bude tahle abstinence trvat, tím to bude horší. Mám v sobě nějaký blok. Vím, že nemůžu být sama, protože bych to finančně všechno opravdu neutáhla. Jak jsem psala i tak nám to moc nevychází a to jsme na to dva. Dalším problémem je jeho rodina, kvůli které se taky docela hádáme. Já si tam připadám vždycky sama za sebe, protože když nastane nějaký "spor", tak i když má stejný názor jako já, nic neřekne. A důvod? Nechce se hádat, můžu mu vysvětlovat, že to není o hádání se s někým, ale stání si za svým názorem a podpořit svého partnera. To je jedna z věcí, které mi opravdu vadí. Potřebuju mít vedle sebe chlapa, na kterého se můžu vždy spolehnout a který mě podpoří. A jak se na to dívá manžel. Ten by mi odpustil i vraždu a opravdu vím, že mě miluje. Ale čím víc se snaží i nějaký kontakt, tak mě to odrazuje. Zvykla jsem si teďka pravidelně každý víkend chodit za zábavou a tak nějak vždycky doufám, že se někdo objeví. Nevím, jestli bych byla schopná opravdové nevěry. Líbání mám už za sebou a žádné výčitky jsem neměla. Ale je pravda, že sex je úplně o něčem jiném. Třeba bych se ráno nenáviděla s snažila bych se mu potom snést modré z nebe. Nebo by to byl definitivní krok. Opravdu netuším co dál. Hlavně mě trápí to, že malý ho má samozřejmě rád a pak by už spolu nebyli tak často. A při představě, že bysme bydleli odděleně, bych se určitě pořád trápila představou, jestli nestrádá atd. Na rozvod se opravdu necítím, to bude běh na dlouhou trať. Ale v současné době opravdu šťastná nejsem a na víkendy se těším snad nejvíc. Takže něco bude asi špatně.
Naty: můj manžel samozřejmě vidí, že to doma stojí za h...., ale většinou když by chtěl něco řešit, tak hnedka začne mluvit spíš o tom stěhování a že sme se teda neměli brát a jak to teda bude dál. Ale já mu na to nedokážu odpovědět, protože to sama nevím...
Helisek84: děkuju za tvoji podporu. Víš já sama jsem z rozvedené rodiny a "tatínků" jsme měli hned několik. Ani jeden nebyl opravdový. Ale vzhledem k tomu, že biologický otec o nás jevil zájem asi podle nálady, prostě jak se mu to hodilo, tak nějak mi to ani nepřišlo. Jasně, že jsem vždycky záviděla mít dva opravdové rodiče, ale mamka se nám to snažila vynahrazovat. V rámci možností, samoživitelka se třemi dětmi. Na mojí situaci mamka jen kroutí hlavou a nechce, abysme se rozešli hlavně z toho důvodu, že otec je otec. Ale tak trochu to nemám jak porovnat z vlastní zkušeností, takže pro mě to není zas takový argument. Zastávám tvůj názor. Ale upřímně si neumím představit, jak by to v reálu probíhalo u nás. Je to strašně smutné
Jajina.c: asi to byl na mě velký tlak před svatbou a nedokázala jsem si představit a to ani dnes jak by to probíhalo, kdybych řekla, že se svatba ruší třeba pár dní před. A navíc ty špatné pocity se víceméně projevily až 2 týdny po svatbě. Co mi na něm vadí jsem popsala na začátku. Ale ta nedůvěra panuje asi od počátku, jenom jsem jí postupem času nepřikládala asi takový význam. S tím společným trávením času, to teďka u mě asi nehrozí. Docela jsem si zvykla být sama s malým (manžel pracuje 12h směny) a jak jsem psala těším se na víkendy. Ale třeba je to jenom takové období, to nevím....
ilonne: opravdu si neumím představit nějakou poradnu, když ani přesně sama teďka nevím, co chci. Na tohle se opravdu necítím. Ale děkuji za názor.
Kristi: je mi 26 a nechci, abys to špatně chápala, že samota byl jediný důvod. Jak jsem psala byl to začátek našeho vztahu a jelikož navazoval na 5letý vztah, o který jsem přišla, snažila jsem se ten nový udržet za každou cenu. Když se dívám zpětně, tak jsem byla hodně naivní a už nikdy bych se sebou nenechala takhle cloumat. Je paradox, že naše pozice se ve finále úplně prohodily a teď jsem já ta nahoře. Ale co z toho...
Olicek: souhlasím s tebou, já o rozvodu zatím opravdu nemluvím, vím, že to zatím nemá cenu. A jak říkám lecos se může ještě změnit.
Radule 86: to mě mrzí, že se vám to takhle kazí. Ale přesně vím, jak dokáže rodina udělat peklo. Stojím na tvé straně, měl by si uvědomit, co je pro něho důležité a že tě taky může ztratit. Píšeš, že už bys chtěla mimčo, tak hlavně se rozhoduj tak, abys ještě ve 30 nebydlela ty jinde a on taky. Ženské ubíhá čas jinak a budou to pro tebe zbytečně zahozené roky života, když to nevýjde. Ultimátum si mu dala dobré, ať se konečně rozhoupe. Držím ti palce. A taky vím, jak slova dokážou bolet, hlavně od milující osoby. A jsou opravdu věci, které se neříkají. Navždy si je totiž potom budeš pamatovat. Za opravdovou láskou bych šla taky, ale mám pocit, že se chlapi "bojí" vdaných žen a ještě s dítětem. Tak ani moc možností nemám stejně :(
ahojky Roxy ja mam doma neco podobneho,s pritelem jsme 2 a 3/4 roku, mame roka půl starou holcicku, ze zacatku to vse bylo krasne i po porodu,asi pred rokem to zacalo skripat a postupne jsme se vzdalovali, pred trema mesicema jsme zasli do poradny a ja pak odesla,ale po 14dnech jsem se vratila kvuli male protoze jsem ji nechtela skazit zivot ze nebude mit uplnou rodinu,ted jsem zpet 2 mesice a nemuzu dal, po 14dnech chodime do poradny,ale pro me je pozde.uz ho nemiluju, ziju tady jak vetrelec, vratila jsem se jak kdybych jela na internat s par vecma.
schanim si byt, protoze u rodicu by to nedelalo dobrotu,pomuzou mi,ale ja jsem tam ve stresu.
takze hledam byt a jen doufam ze do Vanoc to zvladnu a pristi rok se tak nejak v klidu prestehujem.
jak bych to Roxy nelamala pres koleno kdyz to nejde tak to nejde,nema ceu se trapit,porad mam pred ocima malou jak to bude zvladat,ale ja nedokazu byt dalsich 15let nestastna nez mala vyroste.
souziti s partnerem je nekdy krasne jindy tvrde,ale clovek se nema trapit moc dlouho
Ahoj já jsem v podobné situaci..začali jsme spolu chodit a já po 3měsících oěthotněla..znali jsme se už dlouho,asi 6let byli jsme kamarádi a najednou s edo sebe zamilovali..takže jsme byli rádi,že čekáme miminko..plánovali jsme svatbu a po půl roce jsme se vzali..všechno bylo úžasný,byla jsem štastná,že ho mám..čím větší bříško jsem měla,tak začal vyvádět☹rád se napije a často a bývám hodně agresivní...takže moje těhotenství bylo jenom o nervech..vždycky se mi omlouval,že už to neudělá..no a já mu samozřejmě věřila a odpustila mu..nicméně se tohle opakovala do porodu ještě hodněkrát..byla jsem zoufalá,co mám proboha dělat?pár měsíců po svatbě,holčička na cestě..pořád jsem to přehlížela a doufala,že se to změní až bude maličká n asvětě..tak moc se na ni těšil a vybral jí i jméno..v životě jsem se tolik nenabrečela a nikdy tak netrápila..kolikrát jsem z něj měla strach a bála se o malou,ještě v bříšku..manžela jsem moc milovala a vím,že on mě taky..bylo období,kdy byl úžasnej a bylo všechno krásný,pak zase bylo období,kdy vyváděl,pil a podobně..takže s eto u nás takhle střídalo a trvá to doted..malá se narodila a neviděla jsem ho ještě nikdy tak štastnýho,navíc mu byla a je tak podobná..o to víc byl pyšnej..první 3měsíce byly v pohodě..pak to zase začalo..začal se kamarádit s borcem,kterej chlastá a fetuje..tráví s ním hodně času a kolikrát s emi zdál divněj,jak zfetovanej..já to poznám..takže jsme mu to řekla ,ale odmítá to přiznat..chodí pozdě domů,nebere telefony nebo si ho pro jistotu vypne..už se stalo,že byl agresivní i před malou☹tak už nevím,co dělat..kam mám jít?pořád zůstávám kvůli maličké,ona tatínka zbožnuje a on ji taky..já ho mám pořád ráda,la etím to končí..někdy se mi úplně hnusí..ale pořád to přehlížím a denně mám strach,co zase bude..je to hrozný,on mi moc taky nechce řešit..
Roxyy držím ti moc palce ať to nějak vyřešíte..a přeji hodně síly!!!!! 🙂
No jednou jsi dole, jednou nahoře. Žádný vztah není ideální ale asi to záleží jen na tom, co jsme ochotni zkousnout...
asi nebude moc utěšující co napíšu... ale každý svého štěstí strůjcem.. pokud s tím něco neuděláš sama tak nikdo jiný to za tebe nevyřeší... nechápu ženský co si naivně myslí že se chlap změní at už po svatbě, dítěti nebo nějakém dalším životním zlomu... to je jen lhaní sama sobě... nechápu zakladatelku jak mohla být tak naivní a ještě se hrnout do svatby s někým koho jak sama píše nemiluje a s kým má vztah slušně řečeno na prd už tak dlouhou dobu.. už jen ty scénky s balením věcí a vybalováním.. proboha ... vem rozum do hrsti.. co je tohle za život... a hlavně co jsi připravila za dětství dítěti!!!!! chudák se musí dívat a poslouchat hádky a scény... a podle mě nekonečné slepování a zkoušení že to po dvacátémožná vyjde a bude to ok.. tak to se nezlob to je nesmysl...
omlouvám se jestli jsem to napsala moc drsně ale ona je to realita... a řeči o tom že kvůli dítěti to zkoušíte pořád a pořád dokola tak to jsou jen kydy nic jiného... ono totiž tohle zkoušení nejvíc ubližuje právě děcku..
roxyyy: a není to zase o tom, že se bojíš samoty? Čekáš jen na to, až přijde někdo lepší, abys šla do jistého a pak tra dá.. Nevím, ale kdybych já měla malé dítě a chodila každý víkend za zábavou a ještě k tomu "na lov", tak bych našla doma pěkně rychle sbalené kufry.. to Tvému manželovi tohle nevadí? Klidně zůstává doma s dítětem?
domiz, to je mi líto, musí to být velmi těžké.. nepomohla by manželská poradna?
Zdravim,ted zrovna mám období kdy se trápim,a hledala jsem něco takového co je zde,abych se mohla vypovídat a hlavně zeptta se na vaše názory,,,
Je to dva roky co jsem vdaná,jsme spolu ale už skoro 10 let,,,
seznámila jsem se s manželem,chodily jsme spolu rok,pak jsme otěhotněla,manžel to nechtěl ale na přerušení jsme nechtěla tak jsem si dcerku nechala,jak se nám dcerka narodila tak jsme se nastěhovaly k němu a jeho mamince,asi rok po narození dcerky si našel jinou a lítal z aní celé dva měsíce prázdnin,já doma seděla a s brekem čekala kdy se vrátí,když jsme šly na procházku tak jsme ho potkaly v parku v autě s toujinou,hodně jsme si prožily ale nakonec zustal s námi,pak se nám narodila druhá dcerka a rok po tom jsme se vzaly,,, mě bolí to jak se chová,když se třeba pohádáme tak je schopný mě nazvat pič......i jiné slovíčka,moc mě bolí že je vubec schopný tohle vyslovit,když chodil za tou jinou tak mě dokonce i byl,ted už to nedělá ale stalo se to,jezdí kamionem,odjede v pondělí ráno a přijede většinou až v pátek večer,vubec se třeba nezeptá co dcerka ve škole,nezajímá ho co má třeba v žákovské knížce,jestli třeba něco nepotřebuje do školy,nepodívá se s ní na učení,nebo ták něco,to vše je na mě,on mi řekne že když vydělám to co on že s něma bud edoma a bude se o ně start,jenže přece ne všichni kamionáci se na tohle vymlouvají,je přece výkend nato aby se jim mohl trošku věnovat,aby si třeba vzal knížku a sedl si s dcerku třeba k matice nebo k něčemu,jeho to nenapadne,trápí mě jak se chová,je vyčítavý,sprostý,hodně se hádá s jeho máti,sprostě ji i nadává a to třeba i před dětma,,,,
píšu proto že jsem potkala člověka,co mi vlezl do srdíčka,zamilovala jsme se do jiného,je to jeho kamarád z firmi,nevím jak dál,jak to řešit,k manželovi už necítím to co jsem cítila,myslim tedka furt jen na toho co miluju,je hodnej,milej,chápavej nechce mi rozvrátit rodinu ale máme se moc rádi,,, nevim jak dál,manžel o otm neví,nevim zda se rozvést a být s tim co miluju něbo to ukončit a žít v manželství co mě trápí,,,co by jste dělaly v mésituaci? děkuji za vaše názory... ☹
@holesov jednak, pokud máš aspoň nějakou možnost, bych od tvého manžela odešla už po první ráně, takže bych se moc nerozmýšlela, protože mi připadá jako, s prominutím, hovado... 🙄
a druhak...nechcete rozvrátit jakou rodinu? si žena, co žije s chlapem, kterýho nemiluje a který o vás očividně moc zájem nemá, a tohle udržovat "kvůli dětem" je nesmysl a jednou by ti to mohly dost vyčíst a ty být akortá do konce života nešťastná...tohle už dávno není rodina, to sou lidi, kteří k sobě mají jakýsi příbuzenský vazby, rodina funguje trošku jinak...
pokud je to jen trošku možné a ten nový přítel tě podrží a je opravdu ochoten do toho jít, promyslete to, a vytvořte spolu novou pokud možno fungující rodinu založenou na lásce a toleranci, ne na strach, zvyku a podobných věcech...pokud ochoten není nebo nebude, určitě bych ale se současným manželem nezůstávala...doplatíš na to jak ty, tak děti...
Holesov,ja bych odesla,nema se cenu trapit.Mas mit krasny zivot a ne tohle.Drzim palce.
@roxyyy tak já ti mohu napsat několik věcí :
já se vdávala po 5-ti letém vztahu a po dvou letech manželství jsme šli od sebe. Důvod?? přišel a řekl, už tě nemiluju a nevím, zda jsem tě miloval i před svatbou :-/ no rána, děs. Zpětně když nad tím uvažuju - jsem byla šťastná, nic nám nechybělo - byla jsem jednou těhu, ale nepodařilo se a on to přešel se slovy - asi to tak mělo být - no nevím :-/ , takže děkuji za rozvod, protože bychom se asi oba trápili. Jeho rodina mě odepsala, teda aspoň podle mě, ikdyž tvrdili, jak jsem báječná a že chtějí mít semnou kontakt.Nejsmutnější na tom bylo to, že jsem to taky neviděla dřív.
Co tím básník chce říct?? pokud víš, že to jde do háje, nebo, že to tam je, prostě seber sílu a netrapte se oba. Zůstávat v manželství kvůli dítěti je sice krásné, ale děti nejsou hloupé. Ony to vnímají víc, než si představujeme. Sama pocházím s rozvedené rodiny, takže věř, že tohle si děti pamatují. Já mám vzpomínky hodně zlé - hádky u soudu, zavšivenost a zanedbanost ze strany otce a to ne jednou - to jsem byla asi v první třídě. Chození v zatuchlém prostředí otcových rodičů - brr. Nemám krásné vzpomínky na dětství, což nechci, aby se dělo u mého dítěte, které nyní čekám s přítelem. Mamka si prošla peklem, aby se o nás postarala a vím, že měla s námi po této stránce těžký život, ale vynahrazujeme si nyní spoustu věcí.
Další věcí je to, že mě jednou uhodit chlap, tak skončil - uhodit ženu???? promiň, ale tohle si nemůže dovolit, byť jednou a dříve. Já tohle zásadně odsuzuju.
Dívání se pak po druhém je zcela logické vyústění situace - hledání nového štěstí.
Já ti mohu jen popřát, ať se rozhodneš správně. Nic víc. Myslet na dítě, aby mělo tátu je moc krásné a srdečné, ale ty máš nárok také na štěstí. 🙂
@holesov někoho jsi potkala , tak nevím co řešíš..to co popisuješ, není rodinný život.. ten chlůap je hovado, když se takhle chová ke své matce i k tobě před dětma.. jaké vzorce mužského chování si holky do života ponesou?? budou svýho tátu nenávidět, nebo si budou myslet, že ženská má přece vydržet všechno, však máma taky vydržela.. chceš, aby si vybraly pro život podobnýho pitomce??? to snad ne.. ukaž jim , jak vypadá štěstí, děti si to zaslouží..
@holesov : tak upřímně, pokud by moje situace měla vypadat jako ta tvoje, tak vůbec nad ničím neváhám a odcházím. Ale je fakt, že musíš toho nového vyzkoušet, protože je to velký krok... Ale mám pocti, že ti manžel bude dělat asi velké problémy, hlavně proto, že dokáže být hodně agresivní. Toho bych se docela bála. A právě proto, by tvůj milovaný být schopný ti pomoct, jestli se na tebe vykašle, tak to nebyl ten "pravý"... držím palce
Holky, u mě je to pořád stejné.... To bych lhala, stalo se totiž něco, za co mě všichni odsoudíte, ale jsem z toho v pasti. Tak nějak se přihodilo to, že mám poměr s jeho kamarádem a mám pocit, že sem se zamilovala. Zároveň ale vím, že nikdy nemůžeme být spolu, protože si to vhledem k odsouzení všech okolo neumím ani představit a bylo by to určitě peklo. Vím, že bych s tím měla skončit, ale po dlouhé době mám zase krásný pocit a když jsme spolu, jsem zase šťastná. On má samozřejmě strašné výčitky a bojuje s tím. Už jen z toho důvodu, že se mu stalo to samé. I když spolu moc nejsme, protože moc času nemá, je to prostě nádhera. Výčitky vůbec nemám. S manželem už jme spolu nespali skoro měsíc, což se nikdy dříve nestalo. Z mojí strany je tam nějaký blok a prostě nemůžu. Doma kvůli toho začínají už i hádky samozřejmě z jeho strany. A ke všemu teďka ty vánoce, jsem z toho akorát na nervy. Každopádně od ledna nastupuju znovu do práce a chtěla bych se osamostatnit, abych na něm nebyla závislá, ale to chce čas. Sleduju, že čím více spolu trávíme čas, tak tím začínám cítit větší a větší alergii. Jinak už se nechodím nikam bavit, tak jak tomu bylo do nedávna. Od té doby co to všechno mezi náma začalo, jsem raději s ním než bych šla někam s holkama. Vím, že jsem v tomhle hloupá a všechno si to komplikuju sama, ale nemůžu si pomoct, i když to budoucnost asi nemá. Kdyby záleželo na mě, tak bych s ním určitě být chtěla :(
@roxyyy skus si precitat 5 jazykov lasky-ceska kniha-odporucam na krizi a zle myslienky v manzelstve...no ale ako citam..ty uz si rozdelila svoju lasku..tak skus este mozno...neviem..ahoj
nemá cenu ti říkat nic o tom, že po svatbě se opravdu nic nezmění, je to jen papír, ale to už víš sama...ale zajímalo by mě, jak se k tomu staví tvůj manžel? Myslím, vidí nějaký problém, mluvili ste o tom, nebo má pocit, že je všechno v pořádku?