20. tt a přišla jsem na nevěru. Jak mu odpustit?

Pokud to bylo před rokem tak teď záleží jak se chová teď atd...a asi jak vy se k tomu postavíte jako žena ne všechny nevěry musí končit koncem vztahu ☘️☘️

Zkus se klidně někam jit poradit, aby jsi to dokázala zpracovala. Dle toho jak to píšeš, tak šlo o jednorázový úlet a je škoda kvůli tomu rozbít rodinu.

Já ti nebudu radit ani tak a ani tak. Protože ve výsledku záleží na tom, co ty v sobě zkousnes a co ne. A tam to může být vselijaky a naraz. Vůbec nejde o to jestli to byl jen úlet nebo ne. Jestli tě to bude vnitřně žrát , stejně budete mít problém, protože to nedáš..rozhodně ne x dalších let a bude se to v tobě Balit do další mega koule a vybouchne to jinde, jinak.. Rozhodně bych nastoupila do partnerské poradny, oba a řešila bych to. Tam si ujasnit jestli jsi schopná se přes to přenést. Ono člověk si lhát může, že v pohode, ale vnitřní já mu tu lež ne vždy přijme a pak stejně ukáže svou tvář. Držím palce, pokud máš teď pocit zrady s ublížení, coz je více než logicke, čeká tě dlouhá cesta k uvědomění si co ty sama chceš. A jeho k tomu, aby si získal důvěru. Ta se těžko obnovuje...a výsledek je u každého jiný.

@biedronka10 moc děkuji za příspěvek. Toho se právě bojím. Dost mi trvalo po bývalém vztahu někomu zase věřit. Tomuhle jsem věřila ve všem, nikdy bych si tohle nemyslela. Přítel hraje hokej, živí se tím, pohybuje se v sortě lidi, kde to lidé kolem něj dělají běžně, ale on byl zkratka jiný. Něčím si v životě prošel a nikdy jsem neměla důvod mu nevěřit. Spis naopak, měla jsem v nem vždy jistotu a proto spolu čekáme i dítě. Je pro mě s tím malým vše na světě.
Bohužel, jsem v tomto strašně zasadová a nedokážu odpouštět. Mám to před očima. Nejim, nespim, je mi zle.

Za mě je přesně tohle tenhle typ nevěry, kdy by to ten vztah mohl přežít. Ale záleží na každém a dalších okolnostech. Rozhodně bych to řešila, chce to si to odzit, chodit do partnerské poradny (nebo někam dle vašich preferencí). Zkuste se na to ale podívat i z nadhledu, třeba si představit vás vztah za deset let, pokud to zvládnete. Deti, zázemí, spousta práce na vztahu za vámi. Může vás to i posílit, ale hodně záleží i na partnerovi, jak se k tomu staví. Plus to jeho problematické okolí, to tomu nepřidá. A cekate miminko, je to těžké, ale zkuste být silná hlavně pro něj. Soustřeďte se na sebe, jist, spát.

@biciklissie asi mate pravdu. Vím to teď dva dny, je to všechno čerstvé. Včera jsem si vzala auto a odjela. Spím na hotelu, protože prostě potřebuji být sama a urovnat si myšlenky. Už teď mi chybí, nevím, co bych bez nej dělala. Ale bohužel, pokaždé když si představím co udělal, tak je mi zle.

Máte to fakt těžké. Ale opravdu je to čerstvé. A pokud vám chybí, on se snaží a budete na tom pracovat, tak šance určitě je. Držte se.

Já si myslím že se vše dítětem upevní tím neříkám že je to nějaká záchrana, ale najednou to nebude tak důležité jako do teď 😊 ještě to vydržte teď to asi bude emocionálně hodně náročné... Pak to přejde 💕

Tak před Vánoco jsem si myslela, že už se na něho ani nepodívám. Trávili jsme je společně s jeho rodinou. Snažila jsem se moc, v soukromí přišel sem tam nějaký výlev emocí, ale vlastně se musím pochválit, jak jsem to zvládla. A v tu chvíli, kdy jsem ho viděla po několika dnech, utrápeného, jsem si uvědomila, že mi fakt strašně chyběl. A nějak všechny ty hezké věci přebíjí ten jeden hloupý úlet.
Samozřejmě je to pořád ve mě, často na to myslím, ale je to každým dnem méně a méně. Přítel se snaží - vždycky se ke mě choval hezky, ale teď je to zkrátka "co mi na očích vidí". Nejvíc mi vyhovuje, že to nebereme jako "nic se nestalo", ale bavíme se o tom. Na cokoliv jsem se zeptala, tak mi odpověděl. Ujistil mě, že chyba nebyla ve mě, což pro mě bylo taky velmi důležité.
Nepochopím to asi nikdy, ale už nějak začínám věřit tomu, že to odejde s časem.