1 rok po rozvodu, těhotná s přítelem a pořád myslím na ex manžela.
Omlouvám se všem, které to může pohoršit, ale potřebuju to někde ventilovat a možná i poradit nebo slyšet jiné názory a zkušenosti.
Celý příběh začal v roce 2017, kdy jsem po mateřské nastoupila do práce. Měla jsem v té době 2 děti a spokojené manželství, nic dramatického, nějaké neshody s manželem jsme měli, ale nebrala jsem to nějak dramaticky. Ovšem v práci jsme měli dost volnomyšlenkářské šéfy a mě se to líbilo a netrvalo dlouho a já se zakoukala a byla nevěrná - do té doby nikdy.
Po nějaké době, kdy manžel tušil, jsem kápla božskou s tím, že už to tedy netrvá, ale stejně se chci rozejít. Takže jsme se rozešli, já se s dětma odstěhovala, nicméně po asi 4 měsících jsme se s manželem k sobě vrátili, že to zkusíme znova, že jsme spolu 12 let a vždycky nám bylo fajn. Z práce jsem odešla a vše bylo jak má. Jenže po roce jsem začala cítit, že v tomhle vztahu nemůžu pokračovat, byla narušená důvěra, manžel mi volal i 7x denně, kde jsem, co dělám, kdy přijedu. Když jsem chtěla jet někam s holkama, pořád jsem poslouchala, že jsem matka od 2 dětí a tyhle výlety bych si měla odpustit atd.
Takže po roce jsme se rozešli definitivně, proběhl rozvod a já si našla jiného přítele. Po 3/4 roce jsem ho představila dětem, ty ho vzali skvěle a sestěhovali jsme se. Nedávno jsem, poměrně neplánovaně, otěhotněla a od té doby jsem s nervama v háji. Chybí mi ex manžel, mrzí mě, že jsem takhle blbě zničila rodinu a mám neustálé výčitky. A nevím, jak s tím naložit, je to hormonama? Je to tím, že vím, že s dalším dítkem se už s ex manželem nedáme nikdy dohromady?
Máme stále skvělý vztah s tím, že oba víme, že se máme rádi, ale mělo to tak být. Ale dítě mění situaci...
Prosím, odsuzující a nenávistné komentáře si nechte. Já vím, že to vypadá strašně zamotaně a hrozně, ale opravdu nevím, jak mám poznat, zda to, co cítím k ex manželovi je láska nebo jen nějaká nostalgie, vracení se k jistotě - přece jenom se známe od 16ti, známe se ve všech směrech.
Děkuji
Můžou to být hormony, může to být láska, může to být nostalgie, lítost, ono je to ale v podstatě jedno. Soustřeď se teď na to, že máš nového partnera a čekáš s ním miminko. Starou rodinu už nezachraníš, snaž se si nepokazit i tu další. Už dvě děti vyrůstají bez otce, nechtěj to tak i pro své další dítě, pracuj na vztahu s partnerem a pokus se přestat myslet na minulost. Co se stalo, stalo se, dokonce ti dal manžel další šanci, a stejně to nefungovalo, takže by to nefungovalo ani teď. Mezi vámi je konec a je skvělý, že spolu dokážete komunikovat jako přátelé, to je velmi vzácné a je to to nejlepší, co můžete udělat pro své děti, aby vaším rozchodem co nejméně trpěly. A pokud si rozumí i s novým přítelem, tak máš opravdu velké štěstí, tak ho nezahoď. Člověk v životě udělá hromadu chyb, já sice tohle nějak moc nechápu, ale byla to tvoje volba a ve finále jsi z toho ještě vyšla dobře, mohla jsi zůstat sama, manžel ti mohl dělat problémy, děti by z toho měly trauma, nevycházely by s novým chlapem atd. Tak opravdu neblazni, pokud máš pocit, že to nějak nezvládáš, zajdi k psychologovi. Nenič svůj nový vztah a nech exmanzela být, protože i on si zaslouží být šťastný, zaslouží si nový život. Ty sis vybrala, tak si za svým výběrem stůj.
@klokanka31 má mě pořád rád. Ale jak píše codal, byla to moje volba a nemůžu mu ničit život svou nerozhodností :(
@codal máš pravdu, ve všem. Já to také vím a kdybych to nezažila, nechápala bych stejně jako ty. Vždycky sem měla jasno a pak přišlo jedno rozhození a od té doby jsem mimo. Mám ohromné štěstí na lidi kolem sebe. Doufám, že to jsou jen hormony a všechno se srovná. Děkuju
A zároveň mysli i na nového přítele, určitě tě miluje, má rád tve děti, čeká s tebou rodinu, ani on si to nezaslouží.
@jasmina1992 úplně nechápu váš komentář, pokud mi to přejete, v pořádku. My k sobě nechováme zášť, protože já jsem ublížila nám oběma, i já zhubla 8kg a brala přášky na nervy, pokud si někdo myslí, že ten, co ublíží je v pohodě, tak se mýlí. Já jsem se s manželem poprvé rozešla, protože jsem prostě nezvládla své svědomí a věděla jsem, že jsem udělala chybu a ublížila mu, nebyla jsem šťastná. A on si týden po našem rozchodu našel někoho jíného... Mrzí mě, že jste si musela tímto projít.
Pokud nechces komentáře, měla jsi napsat "deníček" a ne zakládat diskusi. Samozřejmě, že nějakou roli hraje i těhotenství a hormony, ale ty jsi chronický nespokojená, vše (milující muži kolem tebe) je ti málo. Co bys chtěla? Zase všem kolem převrátil život naruby a rozejít se? Vrátit se k ex a za pár měsíců znovu dokola? Pak už budeš mít 2 expartnery..... Které podle svých slov miluješ a je to s nima dobře.... Najdeš si třetího? Máš zodpovědnost za 3 děti a 2 tatínky.... Kteří velmi odnašejí tyhle tvoje výkyvy. Takže si sedni a rozhodni se..... Teď a napořád! A prijmi za svoje rozhodnutí zodpovědnost a nes jeho následky.... Ale už přestaň kolem sebe ubližovat ostatním.... Protože přesně to teď děláš.
Ahoj,já si taky myslím,že to bude hormonama a celkově strach z dalšího dítěte.Že je to velká změna.Pokud jste se takhle rozešli už víckrát,tak by to asi stejně zase přišlo.člověk většinou chce to ,co nemá...
@bamak promin, ale já jsem nikde nepsala, že se chci rozcházet atd. Nemyslím, že bych byla chronicky nespokojená, ani na nikoho nenadávám. Díky za názor, nikomu ubližovat nechci.
@igelitka možná máš pravdu, nějak si neumím představit, že 3. miminko zvládnu milovat stejně jako 2 syny a mám strach. A asi přemýšlím nad tou jistotou, kterou jsem měla. sem blbá, já to vím.
Já mám 4letého syna a ted 8měsíční holčičku a taky jsem si říkala,že druhé dítě přeci nemůžu milovat tolik jako to první,ale to prostě přijde.My matky to máme v sobě,ale jestli si tím nejsi jistá,zda to vůbec chceš,tak proč si ho necháváš?
Podívej, nevím sice co chceš přesně slyšet. Ono je tohle strašně těžký. Navíc když s ex máš 2 děti. Já měla dlouholetý vztah a pořád jsme se rozcházejí a dávali dohromady. Pravda, nebyly v tom děti. A stalo to za prd a oba jsme marnili čas. Měli jsme se rádi všechno, ale nepatřili jsme k sobě.
Ale rozhodnutí už padlo a víc bych se v tom nerejpala. Ubližuje sobě i oběma chlapům. Buď ráda, že čekáš miminko. Budeš ho milovat úplně stejně. Teď s tebou akorát mlátí hormony.
Máš jen 2 možnosti. Buď se vyprdni na ex a užívej si tehu a těš se na miminko a užívej si s partnerem nebo si promluv s ex, ale když už to 2x ztroskotalo, tak bych tam moc budoucnost neviděla. Ale kdo ví....
Nepsala, proto jsem napsala nakonec otazník..... Ani jsem nenapsala, že bys na někoho nadávala. Taky netvrdím, že ubližovat chceš.... Ale ruku na srdce. Děláš to.
@bamak nechci a myslím, že v tuhle chvíli ubližuju jenom sobě, protože si to řeším jen v sobě. Děkuju, já chápu, že musím vypadat za totálního magora.
@igelitka vím, že se o mimčo dokážeme postarat, mladší syn si dokonce moc přeje dalšího bráchu a já nejsem člověk, který by v situaci, kdy jsem schopná tyhle věci zajistit, šla na potrat.
To je v pořádku,jen jsem se musela zeptat ;)
Nechápu proč se v těhotenství ať už bylo či nebylo plánované s jiným partnerem hrabeš v minulosti? čemu ten stres prospěje tomu nenarozenému miminku?
Hold máš exmanžela, s kterým máš 2 děti a máš nového partnera s kterým čekáš další dítě...co teď řešíš? pozdě bycha honit...
Co bys měla nebo neměla udělat, tím ubližuješ hlavně novému partnerovi, který tě přijal i s 2 dětmi...
Zažila jsem dlouholetý vztah, kdy mě můj milý ex dlouho podváděl, kde se dalo, ač jsem o tom vůbec netušila, jak byl mazaný v tomhle, rozešli jsme se a několikrát jsme se dali dohromady, ovšem ani tak to neklapalo mezi námi, i v tomhle případě platí, nevstoupíš 2x do stejné řeky...
@peleta myslim, ze mas pravdu. Presne tak, mam zrejme pocit, ze miminkem s novym partnerem je definitvni konec a neni cesta zpet. Drzim palce, at s manzelem vztah zlepsite a vse bude dobre.
Hm, zajímavý příběh. Neměnila bych s tebou. Musíš teď hrát s kartami, které máš a které ti nerozdal život, ale ty sama.
Nejaky duvod k tve prvni nevere byl a byl i duvod k rozvodu tak si na to vzpomen.Spatne se casem zapomina a ex partnery si idealizujeme.Jako me chlap rict,ze jsem matka a mam si odpustit cas pro sebe tak fakt neuvazuju o tom,ze se k nemu vratim protoze tohle je strasny pristup.
Jak já ti rozumím. Taky jsem se rozešla s manželem, se kterým jsme si hrozně rozuměli,ale něco dost zásadního mi ve vztahu chybělo. U nás nefungoval intimní život, mela jsem k manželovi úplně fyzický odpor. Taky jsem podvedla,taky jsem si to odnesla psychickými problémy a prášky.Taky jsme se náš vztah snažili zachránit zuby nehty,i kvůli malému synovi, ale akorat jsme se točili v kruhu. Teď zacinam budovat nový vztah s předchozím “milencem”, je to skvělý člověk. Dost často si říkám,ze mám v tomto ohledu stesti na lidi okolo sebe. Ale prece jenom jsme s manželem strávili 13let, máme společné kamarády, hromadu zážitku a taky mě obcas přepadne nostalgie. A taky přemýšlím, jestli je to nostalgie.Ale beru to tak,ze v daný okamazik, jiná cesta nebyla. Manzel si nedávno našel přítelkyni a od té doby náš rozchod taky mnohem hůř nesu a všechno je mi líto. Vím,ze vracet se by nemělo žádný smysl,ale to te doby mě přišlo, ze je to všechno ještě otevřené, třeba je ještě cesta zpet...a tímto mám pocit,ze je to definitivní konec. A v tvém případě, to muže být tvé těhotenství s novým muzem...Chce to všechno jen cas, až si všechno sedne.
asi si histerka, to nemyslím jako nadávku, ale jako fakt - ty většinou dělají přesně co ty - scházejí se a rozcházejí ne proto že by ve vztahu bylo něco špatně, ale spíš proto že potřebujou to vzrůšo. A chlapi mají většinou jak míček na gumičce - když mají pocit že už je guma moc daleko nebo že by se nedej bože guma přetrhla, začnou být hrozně nesvé, smutné a neštastné, a pláčou dotyčnýmu na rameni dokud si ho znovu nenamotaj zpátky a pak ho zase odhodí, ale jen na tu bezpečnou vzdálenost... Nech ho být a nenič mu život. Respektuj sebe, svého nynějšího přítele i svého ex. Nevymýšlej blbosti a těš se z nové rodiny!
Sorry hysterka je s tvrdým y
Jestli to nebude tím, že se ti pobláznily hormony, chtěla jsi něco nového, vyběhnout ze stereotypu, a nakonec zjišťuješ že jsi milovala nejvíc svého nyní ex manžela. To se stává často... Znám takových případů spoustu. Jak je na tom on?