Vulgární zesměšňování od spolužáků/vrstevníků

@kamino Rozdělením to není. Spíš bych řekla, že jdou do puberty a mimo jiné, mají skoro všichi o šest let starší sourozence. Myslím, že jsou omlácení od nich a zkouší to dál. Honzík to ale nezná. A Když se proti němu spojí min dva, tak je mimo. Nejraději bych ty všechny parchanty, co mu ubližují, zmlátila.

@evelynka25 tim si nepomuzes. Chtelo by to asi promluvit s ucitelkou a hlavne Honzikovi dodat sebeduveru,aby se mohl branit sam. Az prejde na dalsi skolu muze se to opakovat, deti byvaji krute a neomylne poznaji citlivejsiho jedince☹ je to krute.ale je to tak. Ma nejake kamarady,co by se proti tem sprymarum postavili?

@evelynka25 určitě se synem probrat, co si k němu druhý může/NEMŮŽE dovolit! Nechat si vyprávět konkrétní situaci, která se stala a vysvětlit, jak se má zachovat.
Také zvýšit sebedůvěru a sebevědomí, může pomoct i nacvičit reakce ve vyhrocené chvíli.
Na třídních schůzkách určitě upozornit učitelku, pokud nebude snaha to nějak řešit, tak jít za vedením školy.

Hned bych to řešila s učitelkou.Já si zažila šikanu na 2.stupni ZŠ a ikdyž jsem se doma svěřovala,rodiče byli akorát schopní se mi vysmát,že jsem netykavka.Po půl roce trápení mě napadla jediná možnost-zhoršit se ve známkách na tolik,abych mohla ročník zopakovat a těch sígrů se zbavit.To zhoršení nastartovalo jen mojí babičku,ale byla jsem za to vděčná,protože našim promlivila do duše,ti se si zašli za naší třídní a byl klid.U našich kluků jsem pozorovala příznaky už v MŠ,ale fakt na to stačilo upozornit učitelku a během týdne se to v klidu vyřešilo. 😉
Rozhodně bych se nesnažila se to s těmi hříšníky vyřešit sama.Od toho mají třídní učitelku,aby si mezi dětmi udělala pořádek a nevidím důvod,proč by jí rodiče nemohli napovědět,když má na starosti tolik dětí najednou a do každého nevidí 😉

Jak dlouho to trvá?

Ahoj, taky nemám náctileté děti, ale mám vlastní, podobnou, nicméně krátkodobou zkušenost, kdy jsem něco podobného zažívala zhruba v tomhle věku, byla jsem asi v 7. třídě. Tehdy šlo o "hloupost", kdy se do mě nepřímo pustili asi o dva roky starší holky. Píšu hloupost, protože šlo o kluka, s kterým jedna z těch slečen před jistou dobou chodila, a právě s tímhle klukem jsem byla viděna POVÍDAT SI a slečnu popadla žárlivost a nenapadlo jí nic lepšího, než mě škaredě pomlouvat. Nevěděla jsem o tom, dokud jedna z té holčičí party nestála ve škole před mou šatnou a na holky nevolala "Dělej, už jde"... tehdy mě ani nenapadlo, že se to může týkat mě. Naštěstí jsem byla tenkrát rychlejší než ony a vyšla jsem ze školy mezi lidi dřív, než mi stihly cokoliv udělat. Nevím, jestli měly v plánu vyhrožovat nebo rovnou použít pěsti, ale byly to holky s ne příliš dobrou pověstí, takže respekt před nimi člověk měl a opravdu by byly schopné rány. Zaregistrovala jsem nějakých dvacet metrů za sebou vyběhnout je ze školy, ohlídla jsem se, slyšela jsem nějaké nadávky jako sakra, nestihly jsme to nebo něco podobného. Ale ani to jsem si nedala do spojitosti se sebou. Dokud mě na to neupozornila jejich spolužačka, moje kamarádka, že o mě vykládají nechutnosti (pro představu, že prstím vlastní sestru apod.), že mě chtějí zbít a že si to plánovaly právě na ten den. Prakticky mi neublížily, ale celé dva km ze školy domů se mi třásla kolena, že si na mě někde počkají, že půjdou s tou tlupou cikánů, s kterou se stýkají.. nebyla jsem schopná myslet na nic jiného a opravdu se bála. Zpětně si říkám, že je dobře, že se tohle stalo mě a ne třeba mojí sestře, protože já jsem ten typ člověka, který se doma svěří se svým strachem, kdežto u ségry bych na tohle nesázela, ta by si nechala ubližovat. Přišla jsem domů a svůj strach jsem se slzami v očích vysypala taťkovi, který mě v zápětí posadil do auta, odvezl ke třídní, kde jsem všechno řekla a druhý den už se to řešilo v ředitelně, kde mi věřily, protože ty slečny byly známá firma a nikdo mi nestihl ani vlásek zkřivit. Asi dva týdny na mě taťka, pro můj vlastní klid, čekal před školou, což oněm slečnám přišlo taky moc vtipný, že mám bodyguardy a podobně, ale mě to bylo fuk. Co chci tím svým elaborátem říct.... je strašně dobře, že Váš syn se svěřil, takže je šance, že kdyby se to nedej Bože stupňovalo, zavčas řekne. Ale myslím, že je potřeba to řešit už teď. Beru to teď z toho dětského pohledu, protože zkušenost jako rodič nemám. Mě se tenkrát strašně ulevilo, když to rodiče vzali do svých rukou a já se mohla přestat bát. To, co popisujete, je rozhodně určitý druh šikany, ale ne každé dítě stojí o to, aby to za něj vyřešili rodiče. Ptáte se na to, jak se má bránit, takže předpokládám, že přes školu to zatím řešit nechcete. Konkrétně asi neporadím nic, ale jak už někdo psal, vzbudit v něm sebedůvěru a vůbec chuť postavit se sám za sebe je základ. Říká se, že blbce nejvíc naštvete, když si ho nevšímate. Funguje to, ale záleží na tom, kam až jsou ti "kamarádi" schopni zajít, aby se to naopak nestupňovalo. Tihle frajírci si obvykle léčí mindráky a hledají si slabší články, než jsou oni sami. Je potřeba jim ukázat, že já ten slabý článek nejsem a že já se jich nebojím (samozřejmě, horší je postavení, pokud na ty týpky viditelně fyzicky nestačí, to v sobě takovou kuráž bude hledat horko těžko). Nemusí se přitom snížit na jejich úroveň, vracet jim nadávky a podobně. Zkusit zavést přístup "Mě neurazíš"... v pubertě jsem často používala v legraci "Mě může urazit jen inteligent"... prostě něco takového, pokud se synek na tohle cítí. Pokud by se situace nezměnil, nedej Bože zhoršila, opravdu bych to řešila přes školu, s psychickou šikanou není sranda.

@evelynka25 Jedna věc je udělat něco s psychickým stavem, tady bych nabídl své služby po skype. Druhá věc je zvýšit své šance. Tady bych Vás odkázal na web, na který jsem dnes náhodou narazil (protože se nemá uvádět zde odkaz, najděte si Sorudo), nevím, zatím jsem to nečetl, jen tak prolítl, ale občas přikládám náhodám nenáhodný význam...

@evelynka25 ahoj,mám dva starší syny,mladšímu bude za pár dní 15.Nemám osobní zkušenost,ale kdybych to řešit musela,tak rozhodně se školou a to co nejdříve.I za cenu,že by syn musel do jiné školy.Kamarádky syn takhle trpěl se spolužákama...smáli se mu,že je teplouš/i když není/,šprt,ňouma... 😠 .Přešel alespoň do vedlejší třídy,vše se ale zlepšilo až po odchodu na střední.Má následky,jednou týdně chodí k psycholožce 😒 .