Stěhování se školákem a puberťákem. Jak na to oba připravit?
Hezký den všem. Hledám někoho, kdo má zkušenost se stěhováním se s puberťákem a školákem. Konkrétně 12 a 6 let. Jak na to oba připravit? Stěhovat se budeme 150 km daleko, takže bohužel návštěvy kamarádů atp. Nebudou možné.
No, jako asi hodně mluvit, ujišťovat, ale být připraven na odpor a možná i hádky od toho staršího. Já osobně si nedokážu představit přesadit takhle někam holky, ale vím, že to někdy jinak nejde. Ale připravit je na to myslím úplně nejde, no. Snažit se s nimi hovořit pozitivně, nalákat je na něco, jet se tam podívat před samotným přestěhováním, ale byla bych fakt připravená na variantu odporu a scén, za což se jim ani vlastně nikdo nebude moct divit, protože budou nuceni změnit svůj život, hlavně to starší dítě už má asi dost silné vazby na to současné bydliště, v tom novém místě už taky ty vazby mezi dětmi budou, takže to vplutí mezi ně bude asi trochu náročnější. Jako sranda to pro ně nebude, to si řekněme narovinu. Držím palce, aby to děti ustály a aby je to moc nepošramotilo na duši.
Asi bych z toho nedělala drama. prostě se stěhujeme a hotovo. Mladší si najde jiné kamarády, starší s některými může být v kontaktu přes telefon a soc.sítě, ale také si myslím najde nové kamarády v místě. Můžete domluvit nějakou návštěvu/výměnný pobyt dětí o prázdninách.
Ja nevim, me nikdo nepripravoval, stehovali jsme se 2000km (jina zeme, jiny jazyk, uplne vse cizi). Bylo mi 14. Bez rodiny, kamaradu, nic! Sla jsem tady do skoly a neumela kapicku cestiny. Bylo to hodne tezke (pro me), vlastne i pro rodice, taky neumela vubec jazyk. Ale vse se zvladlo a uz jsem tady 16let😊 nezanechalo na me zadne trauma nebo neco takoveho.
Hodně záleží na povaze těch dětí. Stěhujeme se teď s pětiletou dcerou, v rámci města, a je to trochu náročné v tom, že má ráda to, na co byla naučená a zvyklá. Ale asi to proběhne líp, než když jí byl rok, to to stěhování nesla dost těžce (což jsem u tak malého dítěte nečekala). U nás to zvykání řešíme tak, že se stěhujeme postupně, ale to asi 150km daleko moc nejde, to jde tak maximálně 1,5km daleko (a to my bydlíme ještě blíž). Ale návštěva nového bytu několikrát. A těší se tam moc (u nás to postupně je hlavně kvůli mému šestinedělí s jejím bráchou). Kolektiv si myslím, že ji naopak netrápí skoro vůbec. Ale dovedu si představit děti, které prostředí zas tak neřeší a kolektiv je pro ně důležitější (i proto že třeba našli kamarády... Pro dceru bylo dost těžké, když školkový kamarád odešel do školy - teď tam ale nemá nikoho důležitého). Kamarád(k)y mimo školku vídat bude, jen třeba ne tak často (i když u nás to asi není úplně pravda, pořád to máme kousek) - dá se třeba dojet na návštěvu s přespáním celá rodina, tam jak jsou přátelé i rodiče, je to v lecčems jednodušší. Ale v místě, kde jsou i rodiče je těžší se s přáteli vídat, na to narážíme u jedné kamarádky, že v podstatě je vidíme jen když jedeme my k nim, protože tady mají dědu s babičkou (rodiče mé kamarádky) a spoustu dalších sociálních vazeb a prostě nestíhají, i když by rádi. Tak si my dospělé aspoň píšeme a trochu nás mrzí, že holky se vidaji málo. Z ostatních mezimestských k nám zatím jezdili jen bezdetni přátelé, ale to je tím, že mému staršímu dítěti je těch 5 let a prakticky všichni moji přátelé mají děti ještě malé na to, aby se jim chtělo cestovat, a my jsme na tom byli stejně. Ale už to pomalu začíná, v 5 letech už se cestovat dá hezky. Ale nás nic netlačí, my (moje rodina) ty mezimestske sociální vazby máme jen my dospělí 🙂
Stěhovali jsme se s dětmi 6 a 7 a nijak speciálně jsme je nepřipravovali, prostě jsme si o tom povídali a těšili se, co budeme v novém dělat.