Jsem zoufalá z dcery. Co dělat?

Neměla by jít tam kam chce ona?! Znama měla samý jedničky na zakladce, furt slyšela na prvním stupni,jak půjde na gympl. V pátý třídě ji tam chtěli rodiče dát naštěstí jim jedna z učitelek řekla, ať ji nechají dodělat zakladku do devítky a neničí ji dětství. Tak šla na gympl v devátý. Následně matfyz. Rozhodli rodiče. Dva roky tam vydržela, pak najednou se vším praštila. Má gympl. Tak vlastně nic. A proc, rozhodovali rodiče, nikdo se jí nezeptal, co chce.

Tohle je nějakej přežitek z dob minulých. Ženicha ji taky vybíráte ?

Chudák holka

Ty jsi ale matka roku teda. Holce se nedivim

Ty jsi zoufalá z dcery, dcera z tebe... Nemyslím si, že by ti to dělala naschvál, spíš bych se bála, aby tenhle nezájem o cokoli nebyl předzvěstí deprese. Nebylo by třeba řešením dovolit jí přihlášku konzervatoř s tím, že pokud to nevyjde a nedostane se, bude pokračovat na gymnáziu? Prostě udělat ten vstřícný krok. Na umělecké školy bývalo vždycky mnohem víc zájemců než kolik reálně přijali ke studiu, takže je taky dost možné, že ji na konzervatoř nevezmou. Ale vztahy mezi vámi by to mohlo trochu urovnat, když ji podpoříš v jejím snu.

Teda mamko 🤦‍♀️ nech ji žít její život nebo bude nešťastná a tebe nevidět. Můj strýc ( nyní už má 60) měl dvě lásky - koně a nádherně maluje - koně. Talentovaný malíř od přírody. Jeho despotický otec mu ale nedovolil aby se v těchto směrech realizoval a trval na tom, aby se vyučil kuchařem. Syn se mu neodvážil oponovat. A podepsalo se to na jeho celém životě. Když otec zemřel, tak se synovi hodně ulevilo.

No vidíš, já mám taky dceru, která je nadmíru inteligentní, hraje na flétnu a na klavir .bavi ji to, jde ji to, dle paní učitelky, pry je talent a pokud ji to bude bavit, tak ať se tomu věnuje, když sleduju učitelky v ZUSce, tak si říkám ,jak je to taky mila práce. Jasne
,nezbohatne, ale vždycky dětem říkám ať delaji co je bavi, ať jsou hlavně šťastný, protože další zivot už se nekoná.

Můj syn je taky inteligentní. Taky hraje..na akordeon. Líbilo by se mi,kdyby šel na konzervatoř. Nechtěl. Vybral si obyčejný učební obor elektrikář...Hlavně,když se šťastný 🥰

Jo a můj synovec je strašně zručný.. baví ho svařování a práce se dřevem. Maminka ho strašně nutí jít na střední školu, kde on nechce. Takže co začal? Flaka školu a schválně si nechává dávat špatné známky 🤷‍♀️ on je teda hrozný puboš,ale maminka má pocit,že když půjde na řemeslo,tak asi bude méněcenný nebo co🤔 přitom si maturitu může udělat i tam,ne?😉

Nechej ji dělat co jí baví, myslím tím hudbu. Vejšku si může dodělat v dospělosti.🙏

@lenkalubina hele na jeho místě bych se taky takto zatvrdila, nedivím se mu

Bohužel znám i takové, co kvůli tlaku rodičů si tu vysokou školu udělali, ale stejně je to nebavilo. A tak si až ve 25 šli udělat tu konzervatoř a dnes se živí hudbou na půdě třeba Národního divadla. Myslíš, že hudbou se nemůžou živit chytří lidé? Jen kdo je hloupý a nemá na slušné gymnázium, tak jde na konzervatoř? To jsou dost hloupé předsudky.měla bys dceru podpořit, je z tebe nešťastná a studovat něco z donucení je blbost. Jen ti to bude vyčítat a stejně si to jednou udělá po svém.

Jestli chce jít na konzervatoř a má na to talent, bavi ji to, tak at jde na konzervatoř 😉 Na gymnáziu se ji dařit nebude ani kdyz je chytrá, kdyz se ji nebude chtít. Pak se muze stát ze nebude mit skolu zádnou, kdyz v 18ti s gymplem sekne a vypadne z domu k prvnímu šamstrovi ktereho potka .

Znam podobny pripad. Inteligentni holka chtela na veterinu, ale rodice rozhodli, ze pujde na ekonomku. Holku to nebavilo a dela prodavacku.

V okolí mám minimálně jeden případ, kdy dítě chtělo dělat něco úplně jinyho, než chtěli rodiče. Kluk si nakonec vůbec nevěří v ničem, má blok i v tom v čem vynikal a pracuje v rodinný firmě jak rozhodla maminka, protože on na to přece má (sám říká, že ne a jinde se neuplatnil v oboru který maminka zvolila).. můj učitel hudby chtěl, abych šla na konzervu - máma se známýma rozhodla, že by to k ničemu nebylo a neměla bych uplatnění, tak ne. Na základce mě chtěli do divadla (chodili vybírat děti na první stupeň) a překvapivě máma zase rozhodla, že ne. A začala mi zakazovat se “předvádět” jak rada říkala. Pak mě za to začala triskat. Doteď před nikým ani nevypláznu jazyk. Protože blok. To ji vycitam asi ze všeho nejvíc.))) Na uměleckou, protože jsem dobře malovala taky ne, i když jsem chtěla. Protože musím studovat tohle a tamto - aspoň u kreslení jsem si cestu našla a jezdila pak na soutěže s bodyartem a umistovala jsem se vždycky mezi prvnima trema. Jako můžete v ni vidět víc, než ona sama. A je to možný. Ale myslím, ze je lepší aby si to zkusila, jestli to chce dělat, má na to. Kdyby jo, tak bude určitě vděčná za to, ze jste ji podpořila, jestli ne, bude mít aspoň zkušenost a pak nebude mít problém zkusit něco jinyho. Taky bych rada, aby moje dítě jednou dělalo “něco poradnyho” ale zase.. co to znamená? Práce mě přece musí bavit, aspoň k tomu mít trochu vztah. Nemusí to nutne bejt něco, co mi vydělá moc peněz. Jedna další moje známa zase opustila každou vejšku, protože na to buď neměla (samozřejmě vybírali rodiče), nebo ji to nebavilo a mrvila to (naposled odešla těsně před statnicema) a pak opoustela každou práci. Teď si konečně hledá něco co ji baví a doma tvoří. A pochopili to až když ji je skoro třicet. Ze nemá cenu ji tlačit jinam. Pokud bude chtít, cestu si najde. Ale Vy tam budete jako někdo, kdo ji nepodpořil. Jestli si moje dítě bude chtít chodit na elektrikare, i když já v něm vidím právníka a vím ze na to bude mít? Bude mi to k prdu. On musí rozhodovat sám za sebe a já mu muzu max poradit když o to bude stát. Nechte ji odpovědnost za sebe sama. Bude to do života potřebovat. I když bude selhávat.;) přihlášku bych podala - pokud ji přijmou, bude šťastná a vy ji budete moct podporovat - když ne, bude ji to mrzet a budete tam pro ni moci byt. Tohle jsou v jejím životě důležitý okamžiky, kdy mate, troufám si tvrdit, jednu šanci na to, abyste ji ukázala, ze ji respektujete a jste tu pro ni.

To pak ale není, že nic nedělá, ale že nedělá to, co chcete vy a to je rozdíl. Syna za měsíc čekají talentovky na konzervatoř a byť má samé 1 a jde mu to, ráda ho podpořím v tom, co ho baví a naplňuje ;)

Nech ji jít na konzervatoř. Mně taky nenechali zkusit přijímačky na konzervatoř, ale musela jsem na gympl a...dodnes ve mně hlodá, co by kdyby...

Zkuste ji říct že může na konzervator a uvidíte jak dcera obrátí...panebože proč ji zakazovat něco co ji baví...🤦‍♀️🤦‍♀️

Ona je momentálně na osmiletém gymplu? Nebo jak 'je na dobrém gymnáziu'?
Jako pokud teď je na osmiletce a není na hranici propadnutí, tak rozhodnutí neměnit školu chápu. Jen bych dodala, že jsem z osmiletého gymnázia těch spolužáků, co šlo po maturitě si dodělat "konzervu" nebylo úplně málo.
A co znamená "se neučí"? Má trojky, nebo jí hrozí propadnutí? Trojka je dobrá známka. Pokud má trojky, má zjevně své vzdělání zcela pod kontrolou a učí se dostatečně. Ač to učitelé i rodiče neradi slyší, nemůžeme se věnovat všemu na 100%, musíme si vybrat, co dělat chceme a naučit se, jak ostatní "ošilit" tak, aby "se vlk nažral a koza zůstala celá" - je to velmi důležité umění a dcera je přesně v tom věku, kdy se mu potřebue učit. Tak ji necpěte do věcí, které nechce - tam je prostě trojka dobrá. (No a pokud jste jí donutili jít na školu, která ji fakt nebaví, tak je dost pochopitelné, že těch trojek bude třeba většinaú.
Pokud by propadala, je to trochu jiná písnička - tam je ale tenhle rok přesně ten, kdy jí můžete dovolit utéct z pati, do který jste ji vehnali a nechat zvolit něco, co dělat chce. ... protože proadnout na truc rudičům je fakt cesta do pekel pro všechny, jenže pro ni je to jediná cesta, jak si zachovat nějakou vůli a nebít jen loutkou rodičů a strojem na plnění jejich přání.
A že se jí nechce třeba jít ven? ono... kolikrát přišla z venku a místo nějaké možnosti si trochu vydechnout slyšela něco jako "tak a teď rychle úkoly a pak sprchu a spát"? ... fakt by se vám pak chtělo ven, když to znamená, že si nijak neodpočinete?

Pravda, že na konzervatoři klasické vzdělání moc není. Ale k čemu ti bude člověk s klasickým vzděláním, který bude v životě nešťastný, protože nemůže dělat to, co ho baví? Kamarádka má dvě děti, obě nadprůměrně chytré. Staršího syna, tehdy na "dobré" střední škole. O 2 roky mladší dceru, která toužila po herectví na konzervatoři. Kamarádka z toho nebyla moc nadšená, vadila jí právě ta absence pořádného vzdělání, ale dceru podpořila. Ta se na školu opravdu dostala a nastaly úžasné roky spokojenosti a nadšení. Její bratr, když viděl, jak někoho může škola bavit, to těsně před maturitou zabalil, protože mu připadalo, že to pro něj nemá žádný smysl. Ani ne kvůli známkám, spíš kvůli absolutní ztrátě motivace. Dnes je dcera kamarádky na FAMU v Praze, stále velmi spokojená. Její bratr musí všude v dokumentech uvádět nejvyšší dosažené vzdělání ZŠ, ač chytrý člověk, naštěstí je opravdu šikovný a slušně se uplatní v zajímavé práci, ale ten chybějící papír mu přece jen bude občas vadit.
Nech své dítě žít. Doma by přiměřeně pomáhat mělo, ale pokud má své nadání a sny, podpoř ji, aby je mohlo rozvíjet a plnit.
Zrovna předevčírem jsem byla na koncertě naší ZUŠky, nádherný zážitek. Co ti učitelé umí s dětma vymyslet a vytvořit, jak skvěle je umí namotivovat! To jsou lidi, kteří prošli konzervatoří, protože je hudba nesmírně bavila. Jsem takovým lidem vděčná, že pomáhají rozdávat radost. V předvánočním shonu a problémech doma i v práci to bylo úžasné pohlazení. Představ si, že tohle by třeba mohla jednou dělat tvá dcera! A hlavně, byla by v životě spokojená! Nebo by tu šanci aspoň dostala...
Jinak ano, puberťáci hodně času tráví na PC a na mobilu. Ale pokud tvoje dcera mezi tím i cvičí na nástroje, není to tak zlé. Můžeš se ji pokusit vytáhnout na společné courání po městě, nákupy, procházku přírodou, do kina, na plavání, bruslení... a promluvit si o společných představách. Zkus ji chvíli poslouchat.

Me se libi jak tu kazdy umi rict svuj nazor,ale kolik opravdu z Vas posloucha detailne sve dite a podporujeho ve vsem co chce?Jo radit umi kazdy a kritizovat,a uprimne chapu te,pokud se nevenuje treba zpevu a hudbe opravdu od mala,ja bych ji tam take nedala....A zase druha vec,tohle si musite vyresit doma,protoze tady Vas nikdo nezna ,neporadi ...

Já mám dva takové postoje. Za prvé, mít nesmyslné nároky na dítě je opravdu cesta do pekel. Za mě, ať je hlavně zdravé, stastne a žije poctivý život. To pro mě znamená, že práce by měla, když ne vyloženě bavit, tak aspoň trochu uspokojovat. A za druhé, skutečný talent je vzácný a je potřeba ho pěstovat, samozřejmě za předpokladu, že dítě chce a baví ho to. Takže bych ho to nechala zkusit, od toho tam jsou, aby posoudili, jestli na to má. Absence klasického vzdělání by mi nevadila vůbec. Přirozená inteligence se v životě hodí vždycky a ty znalosti si k těmto lidem najdou cestu vždycky. A když ne, tak je asi nepotřebuje, kor k jejich práci. Nemyslím, ze to něčemu vadí. Za mě, pro moje děti, zdraví a stesti. Zbytek si do nich projektujeme sami.

@nat pokud chce na konzervator a cvici, predpokladam, ze se hudbe venuje, bezne ZUSkove dite na konzervator fakt nejde, chtelo by to vic info. Libi se mi i varianta dodelat gympl a jit pak na konzervator, coz je vlastne druha stredni skola, ale aby pak zase autorka nenutila dceru na medicinu, prava, protoze na to intelektove ma, tot otazka ...

@nat Moje nejstarší je chytrá, měla by na studium na gymplu, ale řekla, že nechce, chtěla studovat grafiku. Byla jsem v rodině jediná, kdo ji v tom podporoval, všichni ostatní měli kecy. Dcera udělala talentovky levou zadní a dnes je vystudovaná grafička. Pro mě je podstatné to, že ji to baví. Miliony nevydělává, ale co na tom?

zadne kamaradky, zadny sport - sebekriticky si rekni, kdyby to bylo jinak, nepsala bys - jen jen s kamarady a xxxxx nebo porad jen sportuje, ale vubec se nevenuje hudbe, ktera ji jako male tak sla nebo neco podobneho. Do skoly se neuci - a ma nejake potize se znamkama? Jestli ne, proc by se mela ucit? V tezke puberte 15 se stale venuje asi docela intenzivne hudbe, to neni mile, to je uzasne! Co ma byt, ze je inteligentni? To je kazdy druhy,jestli nechce byt jaderna fyzicka, ale chce se venovat hudbe proc ji v tom nepodporit? Nebo vy uz jste dceri zivotni drahu nalajnovali a vadi vam, ze chce odbocit?

Já v tomto mám postoj jako moji rodiče - chtěla jsem na veterinu, veřejnosprávní činnost a nakonec jsem šla na zemědělku na kynologii. Nechali mne rozhodnout a jsem ráda. Ano, zemědělka je mi k ničemu - k zemědělství nemám žádný vztah, kynologie mi nic nedala, ale rozhodla jsem se tak sama. Nemohla jsem nikomu nic vyčítat 😉 Pokud syn, až bude v takovém věku a bude chtít být automechanik, nebo třeba prezident, ať je. Tohle je první důležitá zkouška a dítě si musí poprvé zvolit cestu. Kdyby měl zájem o radu, tak to probereme. Ale on si tím bude tvořit svou budoucnost a já odmítám, aby mi něco vyčítal.

@nat tak ja tedy jsem ta, ktera necha dite rozhodovat o zamereni sveho vzdelani. Volnocasove aktivity si take vybrali sami a nekecam jim do toho(krom toho ze teda nejsem schopna poplatit vse, co by chteli)

Já jsem většinu času taky "matka roku" , ale podpora dětí v tom, co chtějí dělat a co je baví, je pro mě samozřejmost. Když už nic jiného, tak tohle mi fakt myslím moje dcery nikdy nevyčtou. Tvá dcera volá o pomoc, tak se matko prober.

@nat Čoveče jako nejsem svatá, ale tedy to, co budou děti studovat, si rozhodují samy. Obě jsou na VG, protože obě potřebovaly pryč ze ZŠ, ale kdyby teď starší dcera řekla, že chce zkusit přijímačky na jinou školu, tak ji podpořím.

Jojo, to je skvělý rodičovský přístup, jen tak dál!! Já byla donucena jít na osmiletý gympl, i když už v té páté třídě jsme věděla, že nechci. Ale prej jsme byla inteligentní, takže jedině gympl, však rodiče ví všechno nejlíp. Byla jsem rozhodnutá schválně posrat přijímačky, ale otec mi tenkrát řekl, že půjdu na gympl tak nebo tak (dělal zástupce na vedlejší škole a znal se dobře s ředitelem gymplu). Takže mám gymnázium. A to je vše. VS jsem vybrala blbej obor a ve třetaku s tím sekla. Takže mám gympl. Super, pecka. Bude mi 38 a doteď je mi to občas předhazováno (otec Ing s červeným diplomem, matka PhDr et Mgr, sestra Mgr). Což o to, že se mám v životě dobře, umím plynně tři cizí jazyky, vždy jsem měla práci a umělá si slušně vydělat, žiju teď v zahraničí.....Ale nemám VŠ, což je hrůza, když jsem tak inteligentní že....