Dvanactileté dceři na mě všechno vadí. Bude hůř?
Jsem s dcerou více méně sama od rozvodu v jejích dvou letech. Měly jsme krásný a velmi nadstandardní vztah. Možná až moc - byla na mě velmi upnutá a já na ni vlastně taky (ačkoliv jsem jí svou láskou nikdy nijak neomezovala, spíš sebe). Teprve teď ve 12-ti letech se odstěhovala z mé postele do svého pokoje (to spíš jen pro přiblížení našeho vztahu a naší blízkosti). Celkově přestala stát o společně trávený čas a hodně věcí se změnilo. Samozřejmě mě to vnitřně trochu mrzelo a chyběla mi, ale jsem normální člověk, tak jsem za ni byla ráda, že se odrhává a má zdravý vývoj. Myslela jsem ale, že tím to končí.
Bohužel ale odpoutávání se pokračuje ve formě toho, že jsem pro ni najednou ztělesněním všeho špatného. Jsem prostě příšerná ve všech směrech a přijde mi, že mnou úplně opovrhuje. Vím, že je to nejspíš jen přechodné období, ale je to pro mě hodně těžký. Nikdy bych nevěřila, že se může její přístup je mně takhle radikálně změnit. Někdy přemýšlím, jestli mě má vůbec ještě ráda. Kamarádky to se svými dcerami takhle nemají a nebo to tak aspoň neprožívají. Já bohužel tím, jak jsem celý život věnovala jenom jí (záměrně nepíšu "obětovala", protože tento výraz maminek nenávidím a ani to tak necítím), tak asi všechno prožívám mnohem víc...:( Teď si začínám uvědomovat, že to bude všechno nejspíš ještě horší, začíná být drzá, odsekává a bojím se, že mám možná malou autoritu. Vždycky jsme se spolu na všem domluvily, nebylo potřeba ji nijak trestat nebo zvyšovat hlas. Teď se ale trochu bojím, že ji možná časem přestanu zvládat. Je mi moc líto, že se nás vztah takhle zhoršil, ale pořád to beru jen jako přechodné období, které se snad ustálí. Ale co když ne a bude ještě hůř? Spíš je to tady pro mě jako nějaké vypsání a asi naděje, že mě tu ostatní uchlácholí 😀
Připichuju se k diskuzi. Mám podobný vztah se starší dcerou (6,5), byť tam nejsou ty okolnosti jako u tebe, jsme kompletní, čtyřčlenná rodina, stejně jsme s mou prvorozenou na sebe tak nějak napojeni, nemáme mezi sebou konflikty, na všem se domluvíme, je i hodně kontaktní, takže se chce pořád mazlit.... A vždycky si říkám, že tohle se snad nemůže nikdy změnit, že bude přede mnou mít tajnosti, nebo, že jí budu otravovat...... A ono asi může 😢 Možná bych si s ní zkusila promluvit jako s dospělou, co se stalo, že jste byly kamarádky, co děláš špatně a co můžeš změnit..... Ale dokážu si představit, že s puberťákem je taková diskuze asi dost těžká 🙂
myslim, že si to sedne... zkusila bych si o tom popřemejšlet, co je vlastně důležitý, co bych měla dělat pro svůj pocit zadostiučinění. a to by bylo hlavně asi budování důvěry. bezpodmínečný přijetí a láska. takže jako celá výchova obecně. a ona sama zase přijde, pokud zůstaneš tím milujícím ostrovem důvěry a jistoty🙂 a buď autentická. v žádným případě nevydírej, ale klidně jí dej najevo, že tě mrzí, že jste se takhle odcizily, nebo že jí pořád na tobě něco vadí apod. a že si o tom sní ráda promluvíš.
držim palce. a stjeně si myslim, že pak budete kámošky na celej život🙂 buď ráda, že máš dceru. s klukem takovej vztah opravdu nevzniká.
Jednou jsem někde četla, že puberta je období, kdy si dítě myslí, jak tak hrozní rodiče můžou mít tak skvělé dítě 😉 Hlavu vzhůru, z toho vyroste.
Zatím to neznám ze strany vlastního potomka, ale učila jsem na 2. stupni. A všechny ty děti si musí projít vývojem, že rodič už není ten idol. Intenzita toho prožitku je různá, ale rebélie k tomu patří.
Samozřejmě je vhodné mít určité meze, ale také jí dát najevo, že tu jsi stále pro ni. I když to teď není ideální. Váš vztah má podle všeho pevné základy, a to se prostě neztratí.
Pubertaky často štve vse a všichni. Nikdo není dost dobrý. 😀
@anatanka Mne to zni jako klasicka puberta. Urcite bude lip 😉
@anatanka Máme dcery ve stejném věku.
Já se utěšuji tím, že to je prostě přirozený vývoj. Obzvlášť, když píšeš, jak moc na tebe byla fixovaná. A aby se od tebe dokázala odpoutat, potřebuje se podobně vymezit - až do extrému. Prostě máš holčičku, která jde ode zdi ke zdi.
Tak bych jen monitorovala, aby si v tomto směru neublížila jinde...
Já občas tiše tluču hlavou do zdi. Takže jen nastavuji mantinely a pravidla.
Od září na mne naše zkouší - "mami, nezpívej!" (zpívávaly jsme si cestou ze školy, pokračuji v tom s mladší dcerkou), "mami, netanči", "mami, nemluv nahlas". Odmítá mne na ulici vzít za ruku, natož dát u školy pusu.
Mrzí to. Bolí.
Ale když už to přežene, tak ji upozorním, že jestli hodně rychle nevezme zpátečku, začnu na té ulici zpívat a klidně ječet. Už jsme jí takhle sjela u nás na náměstí, takže si pomalu začíná dávat pozor.
Asi nic jiného nezbývá.
Kradu si pusy ráno nebo večer, když je rozespalá. Hlídám si chvilky, kdy je ochotná se svěřovat nebo přitulit. Snažím se trefit chvilky, kdy ode mne vezme nějakou radu a neschytám to jekotem, ať ji nechám být.
Když po mně vyjede, srovnám ji. A ptám se jí, jak by se jí líbilo, kdybych se k ní chovala stejně jako já. Jestli to tak chce.
A to nechce a prosí, ať to nedělám. Ví, že to není ok. Ale jak je natlakovaná, ujíždí jí to.
Snad to jednou pomine...
A jsou období, kdy je to i lepší 🙂
@brunetka11 Tak to mate jeste dobré. Ja bych jí uz pusu dat nemohla a ke skole by se mnou tedy v zivote nesla, to ani neresim...Bohuzel teda zadnou takovou sebereflexi jako ta Vase nema. Kdyz ji upozornim, ze to prehani, tak zacne jeste vic vysilovat, ze je to proto, ze jsem priserna a kdyz se zeptam v cem konkretne, tak proste ve vsem...👎 Zacinalo to ale podobne jako u Vas, ted je jeste o level dal a tak se trochu bojim, kolik tech levelu jeste je prede mnou...
Nech to plavat a dej holce už soukromí. Určitě už taky masturbuje a potřebuje být sama.
@ferdinanddeste jsem to rikala,ze me budes bavit🙂
@caverina 😂😂😂
@ferdinanddeste no ale zatim mi to k smichu moc neni...a proc asi??🙂
@caverina protože si nás něco hraješ a realita jde kolem tebe. Na obláčku povrch zemský není drahá. A mimochodem odbiháš od tématu diskuse.
@ferdinanddeste furt lepsi obihat od diskuze draha(y)..🙂 nez kecat blbosti a chtit byt radoby vtipny🙂
@caverina ok?
@ferdinanddeste ok🙂
Puberta jak vyšitá 🙃vydrž🙈
@anatanka odkedy je v puberte? od 12 a predtým bolo všetko ok? mne osobne príde dosť divné, že v 12 rokoch ešte spávala s tebou v posteli. nečudujem sa, že je teraz taká výbušná :D ja som spávala vo svojej izbe od narodenia a pubertu som zvládla bez hádok a konfliktov s rodičmi.
@anatanka ako začína byť drzá a ako odsekáva? čo jej hovoríš ty a čo ti hovorí ona, že jej vadí? bude to zrejme tým, že si na ňu až príliš naviazaná a ona má pocit, že nemá vlastný priestor. máš nejaké záľuby, robíš nejaké športy, máš nejaký vzťah? ako vidíš budúcnosť so svojou dcérou keď bude mať napríklad 20 rokov alebo 25?
@anatanka Jednou příjde den, kdy si to uvědomí a bude ti lásku dávat najevo. Jakou já měla pubertu a jak jsem se chovala k rodičům 😠 hrozně se za to stydím! Snažím se jim to teď vynahradit. To chování není určený naschvál ublížit, je to prostě puberta. Hrozná, ale puberta. Dospěje, zatněte zuby, držím palce 🙂
Ve 4 letech: Máma ví všechno.
V 8 letech:Máma ví hodně věcí.
12 let: Máma neví všechno.
14 let: Máma neví nic.
16 let: Máma ani neexistuje.
18let: Máma je staromódní.
22 let: Máma má pravdu!
35 let: Než se rozhodnu,poradím se s mámou.
55 let: Kéž by tu byla máma!
75 let: ......Doufám, že jsem byl tak dobrý člověk, jako......... byla máma.
Nevím, jestli to může fungovat i jinde, ale když už je to fakt blbý, vyhlásím trest - jestli budeš takhle pokračovat, ráno sednu do auta a přijedu Ti dát pusu na autobusovou zastávku (dosaď si jiné místo, kde je spousta lidí a jejích spolužáků). Funguje.
Držím pěsti a vážně jsem přesvědčená o tom, že je to přechodné, když jste měly takhle blízký vztah.
Puberta! V mnohem jsem byla stejna a ted sama sebe nechapu 🙂 vydrz!!!
@anatanka Z vlastní puberty radím dát prostor, čekat, až přijde ona, netlačit, nevyptávat se, a už vůbec ne “proč ti vadím” . Stanovit hranice a trvat na nich, to je jasné, ale nepodlézat jí a nehledat ve vztahu problémy. Být co nejvíc autentická, brát to jako přirozenou součást vývoje. Ona se asi teď potřebuje vymezovat a potřebuje mít prostor, což má nejspíš ztížený o to, že máš jen jí a veškerá tvá pozornost jde jejím směrem- takže i rada najít si koníčky, případně muže, soustředit se na sebe může pomoct... Ona se ti “vrátí”, ale prostě už přestává být malá holka a tvoje role se také trošku mění.
Je v pubertě a toto je typické chování puberťák. Obrň se trpělivostí a snaž se to tak ne prožívat. Stejně tě ale bude vytáčet, k tomuto období to patří a neboj, má tě pořád moc ráda, ale potřebuje dospět.