3 puberťáci ve 3+1. Kdo to tak má?

@cekypetra no my mame ve 2kk pubertaky dva😅

@cekypetra Já tak vyrostla. 3 děti kluk a 2 holky v jednom pokoji. Byla jsem nejstarší. Fungovali jsme normálně, jen jsme si domů nemohli moc vodit kamarády, spíš jsme chodili my k nim. A motivovalo mě to si hned po střední najít jiné bydlení a domů jezdit jen na víkendy 😉 neumím si představit na vysoké bydlet doma s mladšími sourozenci. Ale jinak jsem netrpěla. Když jsem potřebovala klid na učení, chodila jsem k našim do ložnice.

Měla jsem to stejně jako @petulkadodo. Jsme rok a dva roky od sebe, dvě holky a kluk. Jen teda naši to 3+1 předělali na 2+1 a táta si jako firemní pracovnu/sklad pronajal od bytového družstva bývalou prádelnu nebo co to bylo (to byla na učení nejlepší zašívárna 🙂 ). A ze začátku jsem bydlela doma i na vysoké. Ale když mi bylo dvacet, narodil se mi ještě další brácha, což teda motivovalo nás všechny ostatní co nejrychleji se aspoň rámcově osamostatnit 🙂 S miminem doma se totiž dost blbě učí :D Ale myslím, že nám to všem spíš prospělo než naopak. Jen pak byl trochu šok, třeba na zahraničním výměnném pobytu, že ne všichni žijí tak "blízko" sebe, že mají doma mnohem víc soukromí a samoty. Každopádně myslím, že ten vlastní prostor je strašně důležitý. Samozřejmě jsem vždycky toužila po vlastním pokoji, ale aspoň vlastní židle u jídelního stolu, vlastní pracovní stůl, vlastní místečko na polici v koupelně... na které prostě ostatní nesahají a nebo se předem zeptají, jsou dostatečné. A občas třeba čas, kdy je člověk sám doma (i starší dítě, aspoň chvíli, pravidelně). Když vidím jak funguje manželova rodina (oba synové měli vlastní pokoj, ale soukromí ještě míň než my), tak myslím, že vzájemný respekt, domluva a vstřícnost jsou důležitější než ten oddělený prostor.

@cekypetra je to hrozny