Zvláštní chování syna. Může to být nějaká diagnóza?

Část problému může skutečně tkvět v tom špatném sluchu, ale nemalá část klidně i v tom příchodu sourozence. Přestože se těšil a sourozence má rád, tak je to velká - opravdu pro něj obrovská - změna v jeho životě. Myslím, že spousta zdejších maminek, mě nevyjímaje, by mohla vyprávět, čím si u svých dětí prošly po příchodu mladšího do rodiny. Některé děti zažívají něco, čemu se tuším říká regrese ve vývoji (návrat počurávání, šišlání apod.). Říkám si, jestli nemůže jít o něco podobného u vás v případě toho oblékání? Neposlouchání, vylomeniny, do té doby nebývalé výstřelky v chování, to je, řekla bych, dost typické. Chce to hodně trpělivosti, potom ještě jednou trpělivosti 🙂, dostatek pozornosti a času věnovaného staršímu (ideálně ať má někdy pravidelně maminku jen pro sebe). Časem si to sedne. Přeji hodně sil.

Jak je to dlouho, co se mladší narodil?
Já jen, že u nás si to postupně sedadlo tak rok a půl, minimálně.

@zmrzlinka to fakt nemám, nejbližší je 35 km

@zmrzlinka a zas tak velká ta ztráta sluchu není.

@pratensis možné to je, jinak si to nedovedu vysvětlit :( s časem jen pro nej to bude těžší, miminko je velmi náročné

@pratensis téměř 8 měsíců

My máme dceru 4,5 roku a všechno se změnilo s příchodem miminka (malá 7 měsíců). Když jdeme do školky musím jí minimálně 10x říct aby se oblékla, udělala hygienu atd. Ví, že musím vypravit, nakojit nebo nakrmit malou, aby jsme mohli jít. Ona naschvál hygienu neudělá, chce abych jí pomohla, oblečení si obleče cedulkou dopředu, obuje si jiné boty nebo tady knoura, že chce šaty, které má špinavé v pračce.
Chování - klidně je schopna celý den ležet na decce s miminem a okusovat a olizovat hračky a věci a pistet nebo vydávat skreky co dělá malá. Dřív si se mnou hrála hry odpovídající jejímu věku, puzzle, pexeso, člověče měla strašně ráda. Teď si jde občas něco vystihnout a nalepit jak to dělají ve školce.
Prostě byla jedinacek a teď vidí, že mám v ruce furt mimino, tak se snaží být tím miminem taky, aby na sebe upoutala pozornost a je jí jedno jak se chová a co dělá. Podle mne to chce prostě čas. Dát tomu prvnímu dítěti najevo že ho máte rádi a že příchod miminka ho nepripravil o jeho pozici v rodině ❤️

I když se na sourozence těšil, i když ho má rád a blbnou spolu, je to pro něj náročné... Doma, kde byl zvyklý mít svůj klid, je najednou další tvoreček, který má své potřeby a hlásí se o ně. Je tam víc hluku, míň místa, rodiče mohou o dost méně reagovat na potřeby jednotlivého dítěte... Prostě se nasčítají faktory, které dlouhodobě způsobují únavu. A vlastně všechno, co popisujete, mi přijde jako projevy únavy. Uberte. Přestaňte trvat na tom, že už je velký, že už tohle umí... dovolte mu "nezvládat" věci, které uměl ve dvou letech. Prostě je unavený. Prostě potřebuje chvílema být to "máminé miminko" - protože přešně po tom většina z nás touží, když je unavená.

Syn je v něčem hodně podobný, ale třeba to oblékání nedělá naschvál, ale z nepozornosti... on je takový snílek a zjistili jsme, že občas prostě "vypne" a nevnímá nás, stejně tak při oblékání si v hlavě už plánuje neco jiného a nedává pozor na cedulky. Tak jen že to nutné nemusí být snaha o pozornost, ale třeba prostě jen žije ve svém světě...

Mně to přijde úplně normální. 🤷‍♀️ Říká se tomu předpuberta a když půjdete po školce se spolužáky na hřiště, zjistíš, že jsou takoví (až na vyjímky) všichni. Musíš opakovat každou věc 27x, neposlouchají, jsou nepozorní a roztržití, předvádí se, mají neskutečně moc energie...to prostě ti předškoláci dělají, aby ukázali, jak se osamostatňují, není to ani diagnóza, ani porucha sluchu. Pomáhá na to dodržovat mantinely a zásoba čokolády pro mamky. 😀

Sourozenec je jasný, tam je normální, že chcou děti i krmit jako mimi atd., navíc snaha aby dítě (obzvláště syn) ve všem poslouchal, je poněkud hodně náročná na naplnění a to s mladším sourozencem může být ještě synova snaha o získání pozornosti byť negativní. Je to složitá problematika, chce se to hodně vzdělávat a zapracovat na sobě, svých komunikačních schopnostech a snaze porozumět chování, být tak trochu psychologem. Doporučuji se inspirovat v knihách a webech vycházejících z moderních poznatků, přímo o klucích mají dost na Dovychovat, určitý styl komunikace a odhalení "chyb" napomůže i nevýchova, teorie typů, AHA rodičovství, 5 jazyků lásky, Vychováváme děti a rosteme s nimi. Ať je brzy lépe!

v podstatě sis sama odpověděla -
@pratensis - s časem jen pro nej to bude těžší, miminko je velmi náročné -

takže, více pozornosti, lásky, více času jen pro něj

jinak to, co popisuješ splňuje skoro ukázkově jeho vývojový regres způsobený příchodem miminka
nehledej pro něj diagnozy, prostě mu chybíš ty, jako jeho maminka.

@prejeta_zaba no oni si právě tak nějak stěžovali i ve školce, takže asi takoví všichni nebudou. Ne, ze by byl vyloženě neposlušnej, ale je nevypnutelnej. Právě ve školce, na logopedii a fyzio mě doporučili PPP, takže nějakej jen můj pocit to není. Ani mě nepřijde, ze bych na něj měla nějak mít času, než před mimcem, naopak, teď jsem doma, predtim jsem byla pořád v práci, ikdyz tam často jezdil se mnout. Nevim, třeba to zase odejde, jak to přišlo ☺️

@xxx3d tech faktorů tam bude víc, třeba to, ze spíš než já, na něj 💩 tatínek, a schytavam to pak já tím, ze je na mě syn chnusnej, ale vysvětlit chlapečkovi, ze tatínek má jiný důležitější věci? A když se ho zeptám, jestli mu tatínek tak chybí ( porad říká, ze si najdeme jinýho ), tak místo aby odpověděl, ze se mu stýská po tatínkovi, tak mě řekne, ze tatínek mu měl stáhnout novou hru 🙈
Což toto je zásadní problém, protože když jede k němu, tak aby se ho zbavil, vrazi mu do ruky tablet, posadí před telku a nebo Xbox, a já si pak se svýma vyletama nebo procházkou můžu jít vytřít zadek

ver tomu, ze si stezujou i ostatnim matkám 😀

@jijulka to je možný 🤣

a ty s otcem ditete nezijes? To je pak tezky, mozna se domluvit s otcem, abyste ve výchově byli na jedny lodi.

No tak uz chapu proc takovy je. Prichod miminka a rozchod rodicu, to jsou dve tak náročné situace, ze staci jedna aby to s ditetem zamavalo. A ne, nezlob se, urcite na nej stejne casu nemas. Sama mam treti dite narocne, tak vim jake to je a jak tezke to je skloubit s dalsimi detmi. A to opravdu od zacatku jedu a pravidelne si delam na kazdeho zvlast cas-na ukor meho casu, uklidu atd a stejne je to malo (hlidani nemame a manzel je velmi pracovne vytizeny)

@sayast no tak vzhledem k tomu, ze jsem bývala i 300 hodin v práci, tak jaksi toho času teď mám víc nez dost. Rozchod, no. Samozřejmě, ze to asi s dítětem zamává, ale sám videl, co se doma děje, a odchod tatínka si vyloženě přál

@jijulka to neklapne :(

objednej se zavčas do tý poradny.
zavčas proto, že mají fakt dlouhý čekací doby, a tvůj synek to potřebuje urgentně.
když uvážíš, že se mu otřáslo vším, co měl do té doby jisté, tak se jeho změnám nemůžeš divit, v podstatě je to volání o pomoc.
tobě to, jak to teď máš - ano, je to těžký, jenže ty jsi dospělá, on ne
navíc, v sobě musíš vykřesat jiskry ne jen pro kojence, ale i pro něj a taky pro sebe. mateřská láska je jisker plná, je to plamen, tak ho nech hřát.

@xxx3d děkuji 🙂 ale s chlapem nejsme delší dobu, tedy největší problém bude asi to miminko, ikdyz ho miluje nejvíc na světě, a přijde mi, ze jsou si souzeni. Vůbec mě nenapadlo, ze by to na něj mohlo takto působit, sama mám dva mladší sourozence, tak víš jak ....

ano, byla jsi sice v práci, ale pak jsi venovala pozornost jen jemu. kolik casu ted denne venujes jen jemu, bez mladsiho sourozence? At chces nebo ne, prostě to pro nej zmena je. I když ti to treba neprijde. I ten odchod taty.