Závěry pedagogicko - psychologické poradny. Jak moc odpovídaly skutečnosti dalšímu vývoji dítěte?

@hanelina no ja bych to zkusila s tou asistentkou,na specku muze jit vzdycky,za me jsme meli jeden pripad,ktery odchazel na specku az ve 4.tride a pak moje segra mela taky jeden pripad,ktery odchazel do zvlastni skoly ale az v sedme tride,kdy uz opravdu nastacil,ale k tomu musim rict,ze nase spadova skola je docela vyhlasena a byla jedna z nejnarocnejsich v okrese.
Co se tyce te poradny,opavdu by me tez zajimalo,jak dlouho ho ta osoba videla,zda opakovane nebo prvne,ze takova sprcha.
Na miste matky bych si vzdy vycitala,ze jsem pro sve dite neudelala maximum a nezkusila to v normalni skole s tim asistentem,tedy volba pro me by byla jasna a hold kdyby to neslo,tak by se vyridil prestup,ale moje svedomi by bylo ciste a byla bych si jista tim,ze opravdu neni jine cesty.Udelat to obracene a rovnou dat dite do zvlastni skoly,tak to pak nikdy nezjistis,zda nemelo na vic.

Myslím, že @slecnami to pěkně a výstižně napsala. Já za sebe řeknu, že kdybych byla v takové situaci, určitě bych svému dítěti tu šanci zkusit to na normální ZŠ s asistentem dala. Na speciální školu se dá přejít vždycky, pokud to bude nutné. My bohužel takovou šanci neměli - u nás bylo hned jasné, že to na běžnou ZŠ nepůjde - syn (autismus, ADHD, MR) potřebuje péči speciálního pedagoga a navíc by svojí hyperaktivitou a hlasitými výkřiky ostatní děti vyrušoval.

Mám syna s vývojovou disfazií (a podezřením na autismus), ale teprve bude předškolák. Nicméně "inteligenční testy" s ním dělá jak klinická psycholožka, tak v SPC každý rok. Výsledky jsou hodně kolísavé podle toho, jak moc zrovna chce spolupracovat a jak mu který test "sedne". Kolísá od nadprůměru po hraniční mozkovou retardaci... Takže pokud to bylo jedno vyšetření, opravdu vůbec odpovídat nemusí... máte i nějaká starší vyšetření? nenajdete ve zprávách, jak vycházel třeba minulý rok?

Po jednom vyšetření bych závěry nedělala. Vím, ze v PPP jsou zkušení, ale z vlastní zkušenosti vím, ze nejsou neomylní. ZŠ bych s asistentem zkusila a dal by se vidělo.

Mám zkušenosti docela bohaté, případ v rodině a jsem speciální pedagog. IQ se v průběhu života výrazně nemění, při dobré péči ho lze využít na maximum a při špatné péči o dítě se při testech nemusí ukázat celé (ale jde o jednotky bodů, nic vyloženě výrazného), testování může být ovlivněno pohodou a celkovým stavem testovaného (při nemoci nebo opravdu velké únavě nemusí testovaná osoba podat celý svůj možný výkon). Inteligenční test dělá psycholog, který to dítě při vyšetření pozoruje a případné podezření na neodpovídající výkon do závěru vyšetření též napíše. U malých dětí je to celé ale komplikovanější, protože dítě musí spolupracovat. Stejný test nejde dělat každý rok, jeho výsledek by byl zkreslený, protože člověk si test pamatuje, pokud chce psycholog testovat v nějakých časových intervalech pravidelně, je potřeba využít jiný druh testu. A obecně jde u dětí říct, čím starší dítě, tím přesnější test by teoreticky měl být, díky vyzrálosti dítěte a jeho schopnosti spolupracovat.
Ohledně zařazní dítěte do školy, se nedá odpovědět takto přes obrazovku. Inkluze je krásná věc, ale asi nejhůř proveditelná u dětí s mentálním postižením, zvlášť, pokud je v kombinaci ještě s nějakými dalšími problémy. Asistent ve třídě je pro pedagoga, aby spolu zvládli třídu, kde jsou děti s vyššími nároky. Ale pokud jde o klasickou početnou třídu, ani asistent nepomůže udělat zázrak. Není ani tak problém v tom, nachystat pro dítě jinou práci, přizpůsobenou jeho schopnostem. Problém bývá často v tom, že ty děti o jinou práci nestojí. Chtějí ty stejné učebnice i pracovní listy, které mají ostatní, chtějí dělat přesně to, co ostatní, ale nezvládnou to, což je přivádí k frustraci, kterou pak projevují vztekem, agresí, negativismem. Pokud tvůj syn vykazuje rysy autismu, tak ty se vždy promítají do běžného života, to je základem té definice, že se tak projevuje ve více prostředích... A v kolektivu to bývá znát o to více. Teď už jsou opatření vlády rozvolněnější, většina škol dělá pro nastávající prvňáčky nějaké dny otevřených dveří (aspoň u nás), takže bych vzala dítě a šla se do školy podívat. Promluvila si se zástupkyní, s budoucí učitelkou první třídy a poradila se s nimi. Ony dítě uvidí, budou s ním moct promluvit, jestli budou rozumné, řeknou, v čem vidí úskalí, co se podle jejich názoru bude dát zvládnout. Stejnou návštěvu bych si domluvila v té speciální škole (nebo třídě). Znám děti, co ve speciální škole rozkvetly, protože stíhaly tempo (nejen práce, ale i přesunu na svačinky, na oběd, na Tv, do družiny, prostě běžné organizační věci, které zvlášť ve velké škole prostě frčí jiným tempem...), nároky na ně byly přiměřené a navázaly sociální kontakty, které v běžné škole neměli. Prvňáci a druháci ještě takového spolužáka zvládnou, ale časem se ty nůžky mezi dětmi víc a víc rozevírají a ustát to mezi nimi je těžší a těžší. Nemít ve třídě kamarády, nemít si s kým o přestávce hrát, povídat, hrozit se, že učitelka zas vymyslí skupinovou práci a spolužáci budou vykřikovat, že mě nechtějí (ač se učitelka snaží sebevíc o začlenění, myšlení některých nepředělá)... Zažila jsem ale děti, které ač inteligenčně slabší, byly velmi sociálně zdatné a svou pozici ve třídě si uhájily i do pozdějších let. Nedá se říct nějaké pravidlo, kdy je inkluze úspěšná a kdy ne. Opravdu vše záleží hlavně na samotném dítěti, pak jeho rodině a škole. Za mých 15 let praxe se nám podařilo pár dětí z běžné ZŠ odeslat do speciální třídy a bylo to pro ně požehnání, pár dětí u nás na ZŠ válčí a je to pro všechny strany dost komplikované, nefunguje to ideálně a rodiče to odmítají vidět, přestože tím dítěti ubližují, zažila jsem 2 příklady, kdy se dítě nádherně začlenilo, obě to byly opravdu velmi milé a komunikativní holčičky, povaha prostě hraje svou roli. A zažila jsem i 1 případ, kdy k nám na běžou ZŠ přešlo dítě ze speciální třídy, báli jsme se toho (přiznávám), ale dítě udělalo obrovský pokrok a začlenilo se nebývale dobře. Jděte se do těch škol podívat, promluvte si s vedením a učiteli, naslouchejte jim. Jde o to, aby se vaše dítě vzdělávalo v pohodě, bez zbytečného stresu.

Omlouvám se, ze se do toho pletu, protože zkušenost nemám. Jen případ v rodině, kde už dnes dospělý muž prosel speciální/zvláštní žs a pak tedy ucilistem. Bohužel je tedy úplně v běžném životě naprosto neuplatnitelny. U něj je to ale obrovsky vlivem rodiny, že se mu v této oblasti nikdy nevěnovali, jak co se týká vzdělání, tak i začlenění do praktického života, podpora v zaměstnání, atd. Tak jen chci říct, pokud tomu věříte, že je to možné a hodláte se tomu maximálně věnovat (což je úžasné, jste skvělá), tak to zkuste. Na jinou školu přejít může, ale takto to ve vás bude pořád hlodat, zda jste to neměli zkusit. Mě to prostě občas zamrzí, když u nás v rodině vidím ten promarněný potenciál, bohužel už je pozdě, no.

Dcera má vývojovou dysfázii smíšenou a cukrovku 1.typu, loni měla odklad do školy a vyřídila jsem jí asistentku do normální ZŠ, jenže jsme teď byly ještě na kontrole v SPC, kde se řešil odklad a měly vydat stanovisko na případné úlevy do školy a tam mi teda daly doporučení do speciální ZŠ pro vady řečí, že je tam menší kolektiv, víc se dětem věnují a k tomu mi řekly spousty superlativ, co by dceři mohlo pomoct...
Takže tam jde dcera do 1.třídy...volím raději menší kolektiv, kde budou děti se stejným problémem (vada řeči) či nějakým jiným, než klasickou ZŠ u nás třeba přes 20dětí ve třídě a kde by teda ani s asistentkou v zádech rozhodně nestíhala jejich tempu...

Syn s vývojovou dysfazií jde do běžné školy bez asistenta a má jen základní "úlevy" - dovysvetlení zadání, brát ohled na pracovní tempo... Ale on k tomu nemá nic dalšího. Uvidíme, co to udělá. PPP i logopedka doporučovaly školu s menším kolektivem, ale jde do běžné školy, kde bude 25 dětí.
Běžnou ZŠ bych na vašem místě zkusila, uvidíte, co to udělá. Přestoupit může vždy.
Než závěr jednoho vyšetření by mě zajímalo, jak to viděly učitelky v MŠ a jak se projevuje on sám.

Tady je asi nejdůležitější, jak to vidíš a cítíš ty. Ty jsi s ditkem nejvíce. Ja mam syna 9 let . S diagnózou si nejsou stále jistí. U nás byla trošku situace jiná z PPP jsme měli papír, ze je nas průměrně inteligentní, ale nevi jestli základní školu zvládne bez asistenta. Na neurologii mi přímo řekli, že by to viděli na speciální školu. Na konec po poradě se školkou a s paní učitelkou z první třídy jsme se domluvily, ze syn nastoupí normálně do 1.tridy bez asistenta. Je ve třetí třídě a krasne to zvládá.

Naopak s nim do 1.tridy nastupoval chlapeček , který měl od PPP doporučenou speciální školu. Nastoupil s asistentem a bohužel ani s asistentem "normalni" školu nezvládá. V 1.tride propadl. A teď resi prestup do speciální školy , ale pry to neni uz tak jednoduché. Co vím od jeho maminky , tak toho ted lituje, ze ho nedali rovnou do speciální školy. Pry se trápí jak ten chlapeček, tak učitelka s asistentkou tak i rodiče.

Děkuji všem, kteří jste mi sem zatím přispěli svým názorem, zkušenostmi, doporučeními. I když je můj syn takový jaký je už od malička a tedy pokud skutečně mentálně retardový, tak také celou dobu a ne teď ze dne na den, my jsme to tak ale nevnímali, neuvědomovali jsme si, že by to bylo tak vážné. Probírám se tím teď pořád zpětně, ano byl opožděný už od miminka, lézt začal až v 11 měsících, sám chodit v 18 měsících, pleny přes den měl skoro do 3 let, skutečně mluvit začal taky až před 3 narozeninami.....Postupně jsem si ale zvykla na to, že je to prostě dítě, které nemůžu srovnávat s nějakými tabulkami, že málo co začne dělat přesně ve věku , kdy to začíná dělat většina dětí a že není potřeba se z toho stresovat, v tom mě ale utvrzovalo i okolí. A ty jeho zvláštnosti , jako že třeba třepe rukama, když se na něco soustředí, nemá rád hluk, dlouho chodil po špičkách ( což už jsme téměř odbourali), je hodně citlivý na vůně/pachy....Autismus se u něj nepotvrdil, prý to jsou jen určité rysy a hlavně nic z toho není v takové míře, aby jsme to vnímali jako nějaký problém. Až doteď jsem si byla jistá, že stejně jako všechny dovednosti předtím, které najednou skokově se zpožděním naběhly a syn je velice rychle dostal na úroveň ostatních dětí, dožene syn i všechno ostatní. Počítala jsem samozřejmě s tím, že to nebude žádný Einstein a že ve škole díky tomu bude mít problémy, že domů rozhodně nebude nosit jedničky jako kdysi já a že se s ním budeme muset hodně učit. Říkala jsem si, no tak co, tak bude mít jen výuční list, nakonec v dnešní době možná i lepší uplatnění než s maturitou. A teď se mám smířit s tím, že to co jsem posledních 5 let brala jako tu nejhorší variantu a všichni (rodina, kamarádky - zkušené matky) mě navíc ještě považovali za skeptika a matku, která by neměla zbytečně podceňovat své dítě a takhle o něm mluvit, tak je ve skutečnosti něco, čeho mé dítě vůbec nebude schopné dosáhnout?? Takže ne zbytečně skeptická, která své dítě podceňuje, ale asi úplně slepá, naivní ......

@hanelina Nejhorší varianta je ta, že dítě nebude schopné samostatného života... Podle tvého popisu to na tohle u vás nevypadá. Nevěš hlavu. Nevím, jakou speciální školu vám doporučili, praktickou? Z té se normálně chodí na učební obory. Vypadá to, že jsi z toho stále v šoku. Nikdo teď nemůže vědět, co všechno tvoje dítě jednou zvládne, opravdu hodně důležité jsou ty sociální schopnosti. Znám lidi s mírným postižením intelektu, kteří normálně samostatně fungují, ale znám lidi i s menším postižením, kteří bohužel díky svým špatným sociálním schopnostem nejsou schopni chodit do žádné práce. Učení záleží i na paměti a pozornosti. Zajdi se do těch škol podívat a věř, že to rozhodnutí teď nemusí být vůbec konečné. Dá se přejít jak běžné ZŠ do speciální tak obráceně a není na tom nic těžkého. Ve speciálních ZŠ musí být místo (to bývá jediný problém, který to může zkomplikovat), ve běžné spádové ZŠ dítě musí vzít, pokud na tom budete trvat.

@hanelina Kamarádky se vždycky snaží utěšit, to bych nebrala uplně jako relevantní názor.
Jak zvládá školku a přípravu pro předškoláky, co si myslí jeho učitelky?