Vzteklé 3leté dítě. Už si nevím rady. Poradíte, co dělat?
Maminky, jdu si k vám pro radu.
Mám 3 letého syna a už jsem opravdu zoufalá a nevím si rady.
Když jdeme ven tak se vzteká, že nechce jít tudy ale jinudy a když není po jeho tak se trucne a nic s ním nehne, když ho vezmu za ruku tak obrovský hysterak a snaží se mi vysmeknout.
Jíst mi doma kolikrát nechce a opět trucuje a vzteká se.
Když mu řeknu že něco nesmí tak to samé.
Kolikrát na mě dokonce zařve, že prostě NE.
Jednou jsem měla jit ven s kamarádkou a to co předvedl?
Než jsme šli ven, tak jsem mu udělala jídlo a nechtěl jíst, říkám tak půjdeme ven, obrovský hysterak že ven ne, že chce najednou jíst, tak jsem ho k tomu posadila a ještě větší řev že jíst opět nechce 🤦♀️
Jak mile prostě není po jeho, tak se urazí, nebo se začne vztekat.
Co děláte v těchto situacích ohledně svých ratolestí vy?
No já už na to nemám nervy 🤦♀️
Kolikrát na mě vyloženě zařve že prostě NE..
Zamyslela jsem se nad tím, co je opravdu důlžité zakázat (= nebezpečné věci), u zbytku jsme společně hledali řešení, jak ano. Nechala jsem ho navrhovat řešení a netrvala jsem vždy na tom svém jediném. Pokaždé se mi potvrdilo, že mě děti zrcadlí.
Už mám téměř šestileťáka, ale mírné podobné období měl taky. No, co pomohlo bylo tady jako u maminky v prvním příspěvku - posílala jsem ho do pokoje ať se vyštve tam a až bude klidný, tak ať přijde. A tohle pomohlo....doma. Matně teď přemýšlím kdy se vztekal venku na veřejnosti, ale matně...opravdu si nevzpomínám, že by měl někdy histerák.......no, každopádně bohužel či bohudík (jak pro koho....) prostě nejdu daleko od rány. Nejsem vysvětlovací typ. Teda jo, dvakrát třikrát řeknu, vysvětlím stručně a dost. Pak už došlo na plácnutí přes zadek, ruce, v krajním případě pohlavek. Dítě neřežu, ale nechci, aby mi přeroslo přes hlavu....máme svoje nastavené hranice, limity. Já si je udělala brzy. Co si vzpomínám, tak když už se něco dělo a nebo měl svou hlavu a měla jsem tu možnost, tak jsme prostě odešli z místa činu byť byly nějaké slzičky. Bez pardonu, hned...žádný styl za úplatu. Takhle párkrát a pak si to třeba rozmyslí když se začne vztekat na hřišti. To si vzpomínám, že když se něco dělo, tak jsem vysvětlila - nic, tak jsem vzala tašku, kluka za ruku byť se vztekal a holt trochou násilí ho odtáhla domů a ať se vyřve tam. Pochopí myslím 3letý dítě rychle, že když se tohle bude opakovat vícekrát, tak si uvědomí, že prostě to hraní na hřišti nebude (pokud to má rád a baví ho to). Spíš jsem v těchle situacích na veřejnosti nebyla taková, že bych řvala nebo byla nějaká histerická, ale naopak - byla jakože v klidu (byť v hlavě mě to kypělo), vzala dítě a odešla pryč. Pokud nechtěl jídlo, nedostal a nabídla jsem mu za hodinu za dvě. Nedostane nic jiného. Bonbony do dnešního dne nevedeme, nekupujeme. Nějaké sladké tu mám, ale tak když přijde návštěva nebo jdeme na výlet. Nedávám úplatky.
Teď prostě tvůj zkouší kde je tvůj limit a kde jeho...neboj, to přejde, ale bude to trvat, ale aby to nebylo horší.....
Máme teď také vzteklé období u dcery, do toho já v 37tt, takže už mám z toho nervy na pochodu. Došlo i na plácnutí, křik, jenže ve výsledku to nemá účinek, pak je jak zrcadlo a chce mlátit i ona nás. 😒
A hlavně mně ten křik neprospívá, miminku už vůbec ne.
Teď se mi osvědčuje technika vykázání a odsazení na nějaké místo, odkud nesmí, dokud se neuklidní. Ono totiž pak se jí ty věci dají vcelku normálně vysvětlit, je to chytrá holka, jen teď prostě musí být neustále po jejím, a to i ve věcech, kdy to nejde.
Takže asi takhle: pokud je to možné, vyhovím jí, nechám ji vybrat třeba ze dvou možností. To jí potěší.
Pokud to nejde, zkusím trpělivě vysvětlit, předejít záchvatu.
Když záchvat nastane, zkusím jednou hlasitě zamezit pokračování, což ale vyjde jen někdy. Pak následuje vykázání někam pryč a smí se vrátit, až se uklidní. To už velmi dobře chápe. Většinou na tom místě chvíli zuří, pláče, po chvíli přijde, sama se i omluví, že toto přece nechce. Tak to probereme, co bylo špatně, jak to uděláme a tak.
Někdy jsou zákazy - žádné sladkosti, žádné pohádky nebo nějakou hračku schováme, pokud se k ní chovala ošklivě.
Uvidíme, jak to vykázání bude fungovat z dlouhodobého hlediska, ale zatím vidím drobné náznaky úspěchu v tom, že se uklidňuje ze záchvatu o ždibec rychleji. Nemá cenu totiž v tom záchvatu po ní něco chtít a řešit to s ní. V tu chvíli zuří a je jak bez sebe.
Jééé, to je klasický tříleťák 😁. Poradím pouze důslednost a dobře promyšlené kroky: vysvětlit, co bude následovat, když neposlechne, říct klidně třikrát, ale dodržet to. Příklad: jdete ven, dítě chce jít po silnici, vysvětlit, že se chodí po chodníku, v případě, že se šprajcne a řve, říct třeba počítám do tří a pak budeš na chodníku, jinak tě tam odnesu. Pak se třeba začne dítě válet po tom chodníku, kam jsi ho samozřejmě musela odnést, a vztekat se, ale vítěz je matka: jak řekla, tak udělala, jen pak budeš muset v klidu počkat, až se vyvzteká (případně odnést, pokud spěcháte zrovna na vlak) 😁. Ale je to těžké cvičení nervů, některé děti se samozřejmě ještě snaží probojovat v tom amoku na silnici, tomu je potřeba aktivně bránit a vydržet, trvat si na svém. A nenechat se vytočit, to je nejtěžší část, zvládnout svoje naštvání a jednat s chladnou hlavou.
A neskládat se z toho, není to první ani poslední dítě, co se vzteká v obchodě, na hřišti, v MHD, na ulici...
U nás docela funguje to počítání do tří, do tří to vrátíš, do tří půjdeš. Ale používat také s rozumem a ne pořád, jen opravdu u důležitých věcí.
Hodně štěstí a chladnou hlavu 😉!
Jinak jsem zapomněla napsat, že fyzický trest nepomohl (ruka, zadek) - dostal se do fáze, kdy si se vztekem neuměl poradit a oplácel stejným metrem, což je špatně. Takže při úplném hysterčáku kvůli kravině dostal slabou facku, kterou nikdy jindy nedostane, pouze pokud zcela překročil mez. Pro dítě je to pokořující gesto a už pak stačilo se jen zmínit, že se blíží k hranici a byl klid (už dlouho jsme nemuseli použít). A taky nám pomohla návštěva čertů, když zlobí, připomenu mu knížku, ze který mu předčítali prohřešky a taky si rychle dává pozor..
@hojda Jj, mají sakra sílu 😀, mně to dělal při odchodu k dr, ale tam o chápu, protože jako nedonošenec a ekzematik si jich užil dost..
To je asi normální vývojová fáze, bohužel. Syn má 2,5 roku, dělá podobné věci. Pomáhá mi: nechtít po něm víc než jednu věc (to u chlapů platí v jakémkoliv věku ;) ), zbytečně "neotravovat" s blbostma, ale zato když něco řeknu, tak to tak bude i kdyby čert na koze jezdi (i za cenu scény, řevu a dání na zadek). Dát mu na čas a nechat mu i trochu svobodné vůle (např. pouštím pohádku na notebooku, ale chci aby nečučel dlouho, tak mu dopředu řeknu že toto je poslední pohádka a pak ať to sám vypne). S jídlem, když zuří tak prostě nachystám talíř, lžičku postavím na stůl a odcházím pryč z místnosti dělat si svoje. Do 2 min si sedne a jí (musí mít ale fakt hlad, tj. nedávám jídlo mezi jídly). Pak dát pozor kdy je unavený a hladový, to se člověk nedomluví (opět platí - u chlapa v jakémkoliv věku). A snažit se pochopit dětskou logiku (dost obtížný úkol, já vím) - uvedu příklad: malý remcal v obchodě remcal, že chce čokoládu. Řekla jsem, že nic nebude, že mu dám až přijdeme domů. A fakt byl klid... Došli jsme domů a malý ještě v botách, že chce tu čokoládu. Tak říkám ne, nejdřív boty a umýt ruce = řev a hysterák. Pak mi asi za hodinu došlo, že je to vlastně moje chyba, protože ji měl slíbenou "jak přijdeme domů". No takže příště jsem hezky vyjmenovala vše a byl klid 🙂
@foxietrixie Výborně popsáno - u nás to samé s těma pohádkama i jídlem 😀 😀 Platí to jak u mladýho, tak u starýho 😀
@podzimni Prcek zkoušel podobné - tak jsem ho poslala párkrát vyřvat se do pokoje a ať se nevrací, dokud se neuklidní. Pokud cokoliv chtěl, i kdyby jen pití, musel mi dát povinně pusu. Nedal - nedostal. Velice rychle pochopil, že když něco chce, musí sám něco dát. Pak jsem zařadila výměnný obchod - když udělá, co zrovna potřebuju, tak třeba večer budeme dělat, co bude chtít on. Rozhodně neslibovat sladkosti jako úplatek, jinak to bude ještě horší. Jestli třeba má rád nějaké místo (hřiště, park, zoo), tak za odměnu si stanovit kdy a co podniknete. Ono ho to přejde, horší jsou žárlivé scény při příchodu sourozence, tak hlavu vzhůru, bude líp..