Výtka vůči dítěti a potřeba mazlení. Jak v takových situacích reagovat?

Ahoj, máme dceru, čerstvě 5 let, je dost citlivá, a na jakoukoliv výtku (stačí i 1 věta nebo zvýšení hlasu) reaguje pláčem, kdykoliv jí cokoliv vytkneme nebo nedovolíme, začne intenzivně brečet a vrhá se nám do náručí s tím, že chce mazlit. Pokud jí náruč nenabídneme, pláč nabírá na intenzitě a v podstatě se na nás pověsí, jen aby se dočkala toho fyzického kontaktu, v náručí se po nějaké době uklidní a pak už zase funguje. Dělá to hlavně v mé přítomnosti, partnerovi to nedělá. Partner mi vyčítá, že jí tu náruč poskytnu a tvrdí, že jí v tom chování jen utvrzuju a proto to dělá dál.Co si o tom myslíte? Dodám jen, že já byla jako dítě také velmi plactiva, takže toto asi podedila po mně. Po chlapovi je zas dubová palice a ráda si dělá věci po svém, takže takovéto situace jsou u nas na dennim poradku. Kdyz jsem s ni sama ja nebo chlap, tak funguje lepe, ale jakmile jsme doma vsichni, je to hruza. Mate s timto nekdo zkusenost? Jak v takovych situacich reagovat? Pripadne kdy dojde ke zlepseni - je to jen nejaka nevyzralost nebo jak si mame takove chovani vysvetlit? Dostavame se kvuli tomu do zbytecnych konfliktu, ja bych rada naruc poskytla, aby vedela, ze u me najde vzdy utechu a v budoucnu se nebala prede mnou projevit nebo se sverit s tezkostma, chlap uz je na tyto sceny alergicky a nejradsi by ji nechal nekde vybrecet o samote, protoze dle nej breci bez duvodne. Budi rada za vas pohled. Diky M.